Jméno: Karel Klostermann
Přidal(a): David Hampl
Český spisovatel přelomu devatenáctého a dvacátého století, který pro českou literaturu objevil krásy šumavských hor, přírody i její svérázné obyvatele. Mnoho jeho děl vzniklo na základě skutečných událostí a vyprávění.
Život
Karel Klostermann se narodil 13. února 1848 v obci Haag am Hausruck v Horních Rakousích. V raném dětství se ale rodina přestěhovala do Čech, nejprve do Sušice, kde jeho otec pracoval jako lékař, později do Žichovic nedaleko Rábí, kde jeho otec působil jako panský lékař místního knížete. V raném věku Karel Klostermann nechodil do školy, neboť v Žichovicích žádná nebyla, jeho matka ho vzdělávala doma. Později nastoupil na gymnázium, nejprve v Klatovech, poté v Písku a po maturitě začal studovat lékařskou fakultu ve Vídni. Vhledem ke špatné finanční situaci rodiny však musel studií zanechat a stal se vychovatelem. Později nastoupil do reakce jednoho vídeňského časopisu s pročeským zaměřením a začal vyučovat německý a francouzský jazyk na reálce v Plzni.
I když Karel Klostermann pocházel z německé rodiny, vždy se hlásil k české národnosti a byl jedním ze zakladatelů českého akademického spolku ve Vídni. Byl velmi aktivní i ve společenském a politickém životě, byl například členem plzeňské městské rady a okresního zastupitelstva či různých kulturních a osvětových spolků. Do literatury vstoupil v osmdesátých letech drobnými fejetony. Na radu redaktora časopisu Osvěta začal Karel Klostermann psát česky.
Jeho díla se nejčastěji vztahovala k území Šumavy, kterou Klostermann viděl jako společný domov Čechů a Němců, a snažil se svými díly přispět k poklidnému soužití obou národů. Velký prostor v knihách věnoval také vylíčení krás šumavské krajiny a přírody i nelehkého života místních lidí. Kromě literatury se věnoval i překladům, kromě němčiny, francouzštiny a češtiny, ovládal i italštinu, španělštinu, angličtinu, ruštinu či polštinu. Karel Klostermann zemřel 17. července 1923 na zámku ve Štěkni na Strakonicku.
Dílo
Literární dílo Karla Klostermanna zahrnuje především povídky a romány, které zachycují život a tradice obyvatel Šumavy a také těsnou souvislost mezi životem člověka a přírodou. V jeho knihách tak najdeme zachycen typický životní styl a obživu zdejších obyvatel. Kromě toho se ale nevyhýbal ani negativním a problematickým tématům, například krizi tradičních řemesel v souvislosti s příchodem kapitalismu či ničivé vichřici, která Šumavu postihla v roce 1870.
Ze světa lesních samot
První román z šumavského románového cyklu, který vyšel knižně v roce 1892. Jeho děj se odehrává na Šumavě u bavorských hranic. Klostermann se v něj soustředil především na zachycení nelehkého života obyvatel horských samot, dřevorubců, lesníků, ale také pytláků.
V ráji šumavském
Druhý román ze šumavského cyklu se zabývá především osudy rodiny zámožného sedláka Podhamerského. Klostermann v románu odsuzuje a kritizuje špatné lidské vlastnosti, jako například lehkomyslnost. Román vyšel v roce 1893.
Kam spějí děti
Závěr třídílného románového cyklu z roku 1901, který zachycuje období, kdy Šumava chudne, zemědělství není schopno lidi uživit, a tak mnoho mladých lidí odchází do měst, kde se jim ale často nedaří tak, jak by si představovali, protože nejsou zvyklí na nemorální prostředí města a tamních obyvatel.
Skláři
Román z roku 1893, který popisuje rozvoj i krizi tamního sklářského průmyslu v první polovině devatenáctého století. Hlavními postavami díla jsou příslušníci dvou sklářských rodin, z nichž jedna je českého a jedna francouzského původu.
V srdci šumavských hvozdů
Soubor krátkých napínavých povídek ze šumavského prostředí, najdeme zde například povídky Čaroděj, Vodní supové, Červené srdce, Dva chytráci, Rychtářův syn či Vánoce pod sněhem.
Suplent
Čtyřdílný román, který se jako jeden z mála neodehrává na Šumavě, ale v Praze na gymnáziu v sedmdesátých letech devatenáctého století. Klostermann se tímto dílem snažil upozornit na špatné podmínky v tehdejším rakouském školství.
