Karel Toman – životopis

 

Jméno: Karel Toman

Přidal(a): David Hampl

 

 

Tento umělec je známý zejména svými básněmi, působil ale také jako novinář a překladatel z francouzštiny. Společně se Stanislavem Kostkou Neumannem je jedním z hlavních představitelů anarchistických buřičů. V roce 1946 získal ocenění jako národní umělec.

 

Život

Karel Toman se narodil jako Antonín Bernášek 25. února 1877 v obci Kokovice. Zemřel ve věku 69 let a dnes je pohřben na Vyšehradském hřbitově. Zemřel 12. června 1946 v Praze. Studoval na gymnáziu ve Slaném, ale maturitu dokončil v rámci arcibiskupského konviktu v Příbrami roku 1896.

Ihned po maturitě se přestěhoval do Prahy, kde začal studovat Karlovu univerzitu, nicméně studium nedokončil. Živil se na celé řadě zaměstnání – především úřednických míst.

Právě Praha byla místem, kde se setkal s dalšími anarchistickými buřiči, jako je například Stanislav Kostka Neumann, Viktor Dyk, Fráňa Šrámek, František Gellner. Všichni tito umělci přispívali do časopisu Nový kult.

Poté začal cestovat. Postupně procestoval Evropu – navštívil takové země jako je Anglie, Francie, Německo či Holandsko. Tyto cesty mu byly inspirací pro různé reportáže, kterými přispíval do různých časopisů. Angažoval se také svými překlady a literárními kritikami v časopisech – například Niva, Lumír či Lípa.

V letech 1911 až 1917 pracoval jako kopista v Zemském archivu. Poté (a také v průběhu první světové války) pracoval jako redaktor Národních listů. Po válce začal pracovat v knihovně Národního shromáždění, ale i nadále se věnuje tvůrčí činnosti – spolupracuje například s Lidovými novinami.

Jeho onemocnění mu ale nedovolilo další práci, a proto roku 1925 odešel do penze. Bydlel v pražské čtvrti Břevnov. Právě na srdeční onemocnění roku 1946 umírá. Ulice nazvaná K Ladronce v této pražské čtvrti byla po básníkovi pojmenovaná.

Za zmínku stojí také to, že jeho velmi dobrým přítelem byl Jaroslav Seifert.

 

Dílo

Pohádky krve 

Básnická sbírka z roku 1898 obsahuje symbolismus i dekadenci. Vyskytují se v ní i erotické motivy, i když hlavním tématem jsou vnitřní problémy člověka, který se snaží vymanit z měšťáctví a morálky tohoto městského života.

Torzo života 

Další básnická sbírka vyšla v roce 1902 a obsahuje vášnivé erotické verše. Láska je výsledkem střetávání dvou rovnocenných parterů. Vyjadřuje ale také bolesti a krize člověka, který se chce osvobodit. Kniha je tak zobrazením bolesti i rozkoše.

Melancholická pouť

Sbírka Melancholická pouť z roku 1906 je ovlivněna jak předchozí básnickou sbírkou Torzo života, tak také básníkovými cestami po Evropě. Opět je zde patrný neklidný tón.

Sluneční hodiny 

Teprve roku 1913 vychází další básnická sbírka. Autor v ní pokračuje ve svém pohledu na dobové rozpory, nicméně určitý posun je zde znatelný. Zobrazuje také přírodu, země zde představuje jak zdroj utrpení, tak také naději a víru. V díle jsou patrné biblické narážky a autor v nich reaguje taktéž na politické události té doby.

Verše rodinné a jiné 

Básnická sbírka z roku 1918 odráží události, které se odehrávaly v průběhu první světové války. Konkrétně se zaměřuje na to, jak první světovou válku prožívají a hodnotí obyčejní lidé.

Měsíce

Kniha je inspirovaná takovými umělci, jako byl Jan Neruda, Mikoláš Aleš či Bedřich Smetana. Autor se zaměřuje zejména na jejich mýtus češství. Básnická sbírka se skládá z dvanácti měsíců – každá báseň vypráví o jednom měsíci v roce.

Hlas ticha

Básník navazuje na básnickou sbírku Verše rodinné a jiné. Reaguje na reakce lidí v období prvních let republiky. Mimo jiné se zde vyskytují verše o revolučním Rusku. Tato básnická sbírka byla vydána v roce 1923.

Stoletý kalendář 

V roce 1926 vyšla tato poslední básníkova sbírka. Autor zde zpracovává své tuláctví a také náměty lidí, kteří sice nyní žijí v republice, ale jejich poměry se nezměnily.





Další podobné materiály na webu:

    Prohledali jsme celý web, ale nic parádního jsme nenašli :-(.