František Gellner – životopis

František Gellner (1881 – 1914) byl český básník, prozaik, malíř, karikaturista a novinář, který se zapsal do historie jako jeden z nejvýraznějších představitelů generace anarchistických buřičů. Proslul svými cynickými a ironickými verši, v nichž se ostře stavěl proti maloměšťácké morálce, pokrytectví a společenským konvencím.

 

Život Františka Gellnera

• Narodil se jako syn židovského obchodníka.
• Během studia na gymnáziu v Mladé Boleslavi začal psát své první básně.
• Studoval techniku ve Vídni, ze které později odešel a přestoupil na báňskou univerzitu v Příbrami.
• Již kolem dvacátého roku života začal přispívat do časopisu Nový kult, kde se seznámil s dalšími literáty své generace.
• Jako jediný ze své literární skupiny si prošel povinnou vojenskou službou v Mnichově.
• V letech 1905 až 1908 studoval malířství v Paříži, s krátkou přestávkou v Drážďanech, a setkával se zde s dalšími umělci.
• Od roku 1911 působil jako redaktor v Lidových novinách v Brně.
• Angažoval se také politicky, zastával funkci jednatele Občanského klubu lidové strany pokrokové.
• Dne 13. srpna 1914 narukoval do rakousko-uherské armády v Mladé Boleslavi.
• V září 1914 byl na frontě prohlášen za nezvěstného a jeho přesný osud není dodnes znám.

 

Jazykové prostředky a styl tvorby

• Využíval rytmus lidového popěvku, který připomínal jednoduchost dobového šansonu a kupletu.
• Záměrně používal banální rýmy a nepoetická slova pro dosažení syrového a autentického efektu.
• Jeho tvorba se vyznačuje nemetaforičností a minimem složitých básnických obrazů.
• Předkládal jasnou realitu bez skrytých symbolů, čtenář v jeho textech nemusí hledat složité jinotaje.
• Psal pravidelným veršem a rýmem, jeho projev byl velmi jednoduchý, místy až téměř prozaický.
• Nebál se používat vulgarismy, obecnou češtinu a dialekty.

 

Literární a výtvarné dílo

Básnické sbírky

• Po nás ať přijde potopa (1901) – Protispolečenská revolta kontrastující s neutuchající touhou. Dílo je cynické a ironické, volá po sociální spravedlnosti a upřímnosti, zatímco ostře kritizuje pokrytectví a maloměšťáctví.
• Radosti života (1903) – Sbírka plná životního zklamání, skepse, ironie, gest vzdoru i rezignace na život. Děj a atmosféra jsou zasazeny do scenérie nočních ulic, pivnic a kaváren, s melodikou šantánů a kupletů.
• Nové verše (1919) – Posmrtně vydaná sbírka, ve které autor dospívá k pochopení teskné krásy života.

 
Próza

• Cesta do hor a jiné povídky (1914) – Soubor povídek čerpajících náměty ze židovského prostředí.
• Don Juan (1924) – Posmrtně vydaný román, který naplno ukazuje autorovu životní filozofii.

 
Výtvarná a další činnost

• Křest sv. Vladimíra (1901) – Gellner ilustroval toto slavné dílo Karla Havlíčka Borovského.
• Karikatury a kresby (1905) – Publikoval je ve francouzských časopisech, přičemž některé jeho olejomalby byly vysoce oceněny.

 

Smysl a vliv díla

• Hlavním smyslem Gellnerova díla je myšlenka, že člověk si má užívat život a oprostit se od svazujících pravidel a tradic.
• Zastával názor, že se žije tady a teď, klidně i na špinavém stole v zaplivaném baru s pochybnými dámami.
• Jeho texty silně ovlivnily moderní hudebníky, například Jaromíra Nohavicu, který zhudebnil Radosti života.
• Punková kapela Visací zámek převzala jeho básně Všichni mi lhali, Perspektiva a Buď matko Boží pomocna.
• Inspiraci v jeho díle našli také písničkáři jako Pepa Nos (písně To je teď celá moudrost moje, Perspektiva, Všichni mi lhali) či kapela Malomocnost (Nečekám nic od reforem).
• Z literátů na něj navazovali nebo se jím inspirovali Jaroslav Hašek, Egon Erwin Kisch, Jan Vodňanský a Ivan Martin Jirous, zejména ve sbírce Magorovy labutí písně.

 

Související autoři

Generace anarchistických buřičů
 
Stanislav Kostka Neumann

• Vůdčí osobnost anarchistických buřičů a redaktor časopisu Nový kult.
• Výrazně ovlivnil Gellnerovy literární začátky a přivedl ho do okruhu pražské bohémy.

 
Fráňa Šrámek

• Básník, prozaik a dramatik, který s Gellnerem sdílel antimilitaristické postoje.
• Společně přispívali do časopisu Nový kult a patřili k blízkým přátelům.

 
Karel Toman

• Další z okruhu anarchistických buřičů a Gellnerův přítel.
• Proslul svými melodickými a tuláckými verši, které měly blízko ke Gellnerově poetice.

 

Ukázky z tvorby

Perspektiva (Po nás ať přijde potopa)

Má milá rozmilá, neplakej!
Život už není jinakej.
Dnes buďme ještě veseli
na naší bílé posteli!
Zejtra, co zejtra? Kdožpak ví.
Zejtra si lehneme do rakví.

 

Všichni mi lhali (Radosti života)

Všichni mi lhali, všichni mi lhali,
blázna si ze mne dělali.
Přede mnou citem se rozplývali,
za zády se mi vysmáli.
Žurnály, básníci, učenci lhali
po léta za nos mě vodíce,
muži mi lhali, a ženy mi lhaly.
Ženy, ty lhaly mi nejvíce.
Srdce mé stále po lásce prahne,
nikomu však již nevěřím.
Když někdo ke mně ruce své vztáhne,
ustoupím bojácně ke dveřím.
Řek bych, že všechno je ztraceno v žití,
žití je však tak záhadné!
Klidný jsem, mohu-li pivo své píti.
Hořící tabák nezchladne.
Touha má bloudí těkavě světem,
a já popíjím v úzkých zdech.
Co je mi po tom, budu-li dětem
cestou k domovu na posměch!
Propil jsem peníze, na dluh pít budu.
Šťasten, kdo propije boty své!
Zřím oknem krčmy ven v rozmoklou půdu.
Podzim se stromů listí rve.

 

Rusá láska (Po nás ať přijde potopa)

Má tlustá blondýnko! Má Ofélie,
hladové vášně unavená bojem!
Že Hamlet tvůj den ze dne chladnější je,
tvé srdce pláče teskným nepokojem.
Nahrben Hamlet v lenošce své sedí,
své žluté vlasy rukou hladí líně.
Na rudé růže klidným zrakem hledí,
na rudé růže schnoucí na tvém klíně.
Vše marno, Ofélie! Nerozpěje
se Hamlet sladkostí tvých bílých údů.
Zemdlením tělo tvé se nezachvěje
po divém tanci rozzuřených pudů.
Však do kláštera nejdi přese všecko!
Za noci duše k smrti truchlivá je
a Hamlet usne jak při krbu děcko,
tvé teplé tělo bílé objímaje

 

Časté otázky k autorovi

Kdy a jak František Gellner zemřel?
Přesné datum a okolnosti jeho smrti nejsou známy. Dne 13. srpna 1914 narukoval do rakousko-uherské armády a v září téhož roku byl na haličské frontě prohlášen za nezvěstného.
 
Do jakého literárního směru František Gellner patřil?
Patřil do generace anarchistických buřičů, skupiny autorů, kteří se na počátku 20. století vymezovali proti tradiční společnosti, maloměšťáctví, pokrytectví a militarismu.