Koncert na ostrově

Kniha: Koncert na ostrově

Přidal(a): pufpuf

Jaroslav Seifert

Jaroslav Seifert (1901–1986) byl český básník, novinář a překladatel a jediný český nositel Nobelovy ceny za literaturu, kterou získal roku 1984. Do literatury vstoupil na počátku dvacátých let jako představitel proletářské poezie a člen avantgardního Devětsilu. Brzy se výrazně podílel na poetismu, později se však jeho tvorba proměnila v osobnější, lyrickou a vzpomínkovou poezii. Opakovaně se v ní vracejí Praha, dětství, láska, krása, domov, čas, stárnutí a smrt.

Vývoj tvorby

Město v slzách – raná proletářská poezie.
Na vlnách TSF – jedna z nejvýraznějších knih českého poetismu.
Jablko z klína a Jaro, sbohem – intimnější poezie třicátých let.
Maminka – vzpomínková sbírka spojená s dětstvím a rodinou.
Halleyova kometa, Odlévání zvonů a Morový sloup – pozdější reflexivní poezie.

Literárně-historický kontext

Koncert na ostrově vyšel poprvé roku 1965 v Československém spisovateli. Patří do Seifertovy pozdní tvůrčí fáze a nelze jej zařazovat jednoduše k poetismu jen proto, že Seifert byl významným poetistou ve dvacátých letech. V šedesátých letech už jeho poezie směřuje k reflexi času, stáří, smrti, osobních vzpomínek a bilancování života. Sbírka vznikla v období postupného kulturního uvolňování v Československu, kdy se literatura mohla znovu více obracet k individuální zkušenosti a k tématům, která nebyla podřízena schematickým ideologickým požadavkům.

Literární období: česká poezie šedesátých let 20. století.
Seifertova raná příslušnost k Devětsilu a poetismu zůstává důležitým historickým kontextem, ale Koncert na ostrově je stylově mnohem pozdější a reflexivnější.
Významným tématem je čas a vědomí konečnosti lidského života.
Vzpomínky na dětství, přátele, Prahu a dobu okupace se propojují se současností stárnoucího lyrického mluvčího.

Rozbor díla: Koncert na ostrově

Literární druh a žánr

Lyrika, poezie.
Básnická sbírka.
Převažuje osobní a reflexivní lyrika, místy se vzpomínkovými a společenskými motivy.

Témata a motivy

Plynutí času, stáří a blízkost smrti.
Vzpomínky na mládí, lásku, přátele a zanikající svět minulosti.
Praha a konkrétní místa jako spouštěče osobní paměti.
Válka a okupace jako součást životní zkušenosti lyrického subjektu.
Krása každodenních věcí, která přetrvává i přes smutek a vědomí konečnosti.

Kompozice a forma

Sbírka je členěna do oddílů a obsahuje řadu převážně kratších básní. Jednotlivé texty nevyprávějí souvislý příběh; spojuje je hlas lyrického subjektu a opakující se motivy paměti, času a smrti. Seifert pracuje s návraty do minulosti, které často vyvolá konkrétní předmět, místo, melodie nebo osobní vzpomínka. Název sbírky lze chápat jako obraz mnoha různých tónů života: vedle radosti zaznívá smutek, vedle krásy vědomí ztráty.

Jazyk a básnické prostředky

Jazyk je spisovný, přístupný a zdánlivě jednoduchý, ale významově soustředěný.
Častý je volnější verš a přirozená řečová intonace.
Autor používá metafory, personifikace, kontrasty a smyslové obrazy, ale obraznost je střídmější než v jeho poetistickém období.
Důležitá je práce s konkrétním detailem, který otevírá širší vzpomínku nebo existenciální úvahu.
Základní tón je melancholický, nikoli však beznadějný; vedle smrti a ztráty zůstává důraz na lásku, krásu a hodnotu prožitého života.