Maminka - rozbor díla k maturitě (6)

Maminka

Kniha: Maminka

Přidal(a): sweet

Jaroslav Seifert

Jaroslav Seifert (1901–1986) byl český básník, novinář a překladatel a jedna z nejvýznamnějších osobností české poezie 20. století. Začínal v prostředí levicově orientované avantgardy, byl členem Devětsilu a prošel obdobím proletářské poezie i poetismu. Jeho pozdější tvorba se stále více obracela k osobním vzpomínkám, Praze, lásce, dětství, domovu a vědomí pomíjivosti.

Autor a jeho tvorba

K raným sbírkám patří Město v slzách a poetisticky laděná Na vlnách TSF.
Ve zralejší tvorbě se prosazuje melodický, srozumitelný verš a návraty k intimním tématům; sem patří také Maminka.
V pozdních knihách, například Morový sloup nebo Býti básníkem, se objevuje bilanční a vzpomínkový tón.
Roku 1984 získal Nobelovu cenu za literaturu. Jeho poezie byla oceněna pro svěžest, smyslovost a obraznost.

Literárně-historický kontext

Maminka vyšla poprvé roku 1954 v nakladatelství Československý spisovatel s ilustracemi Jiřího Trnky. Sbírka vzniká v poválečném období, ale místo budovatelských témat se obrací k soukromé paměti, dětství a rodině. Seifert tím navazuje na svou dlouhodobou linii intimní lyriky a na motiv domova jako bezpečného prostoru.

Sbírka obsahuje 38 básní a je založena na retrospektivním pohledu dospělého básníka do vlastního dětství.
Ústřední postavou vzpomínek je maminka, ale objevuje se také tatínek, domácnost, škola, ulice a předměty každodenního života.
Obyčejné věci získávají v paměti symbolickou hodnotu: dýmka, okno, kávový mlýnek, lampa nebo drobné rodinné rituály.
Roku 1955 byla Maminka oceněna státní cenou za literaturu.

Rozbor díla: Maminka

Základní charakteristika

Literární druh: lyrika.
Forma: poezie.
Žánr: básnická sbírka.
Rok vydání: 1954.
Hlavní téma: vzpomínka na matku, dětství, rodinný domov a drobné jistoty každodenního života.

Motivy a vybrané básně

Dopis mamince – důvěrné oslovení matky a vyjádření synovské lásky.
Pavučina – propojuje všední domácí detail se vzpomínkou na chudší rodinné poměry.
Tatínkova dýmka – připomíná otce prostřednictvím konkrétního předmětu a opakovaného domácího zvyku.
Motýli – dětská touha utéct od školních povinností ven a prožívat jarní svět.
V dalších básních se vracejí motivy okna, lampy, kuchyně, vůní, květin, spánku, chudoby i pocitu bezpečí.

Kompozice a lyrický subjekt

Sbírka nemá souvislý děj jako román. Jednotlivé básně skládají obraz rodiny prostřednictvím vzpomínkových scén. Lyrický subjekt se vrací do dětského pohledu, ale zároveň je přítomna zkušenost dospělého člověka, který už ví, že minulost nelze obnovit. Právě napětí mezi dětským okamžikem a pozdější vzpomínkou vytváří jemnou melancholii.

Jazyk a styl

Verše jsou převážně pravidelné, melodické a snadno zapamatovatelné.
Seifert používá spisovný a srozumitelný jazyk, konkrétní smyslové obrazy, zdrobněliny, personifikace a metafory.
Časté jsou předměty z domácnosti, které nesou emocionální význam a nahrazují dlouhé abstraktní úvahy.
Hlavní myšlenkou není pouze idealizace matky, ale také vědomí, že obyčejná péče, práce a každodenní blízkost vytvářejí pocit domova.

Význam sbírky

Maminka je zároveň osobní vzpomínkovou knihou i obecně srozumitelným obrazem rodinné blízkosti. Seifert nepředstavuje matku prostřednictvím velkých historických událostí, ale skrze malé situace, předměty a opakované domácí činnosti. Právě díky této konkrétnosti může čtenář spojovat básníkovu soukromou paměť s vlastní zkušeností. Nostalgie ve sbírce proto nepůsobí jako samoúčelný smutek, ale jako vědomí hodnoty věcí, které člověk často plně docení až ve vzpomínce.