Květy zla – rozbor díla k maturitě (2)

 

Kniha: Květy zla

Autor: Charles Baudelaire

Přidal(a): Shireen

 

 

Krátce o autorovi: Charles Baudelaire ( *1821 – †1867)

Baudelaire se narodil v Paříži. V sedmi letech mu zemřel otec (kněz a malíř) a jeho matka se znovu provdala za důstojníka a budoucího velvyslance a senátora Aupicka. Otčíma hluboce nenáviděl, považoval jeho existenci v rodině za křivdu. Vystudoval internátní školu v Lyonu a lyceum v Paříži, poté započal studium práv. Vedl bohémský život a rozhodl se věnovat literatuře. V r. 1841 jej rodina poslala na plavbu lodí do Indie, aby ho odvrátili od dráhy spisovatele. Vrátil se do Paříže a obdržel dědictví po otci, jehož valnou část rychle prohýřil. Provokoval společnost nekonvenčním vztahem s mulatkou Jeanne Duvalovou. Rodina jej r. 1844 dostala pod právní dohled a omezila mu přísun financí. Živil se uměleckou kritikou, vydával básně, avšak žil na pokraji bídy. K tomu byl r. 1857 odsouzen pro urážku mravopočestnosti a náboženství, jíž se dopustil vydáním knihy Květy zla. V r. 1866 ochrnul na polovinu těla a r. 1867 zemřel v Paříži.

 

Další díla:

• Malé básně v próze, Umělé ráje (esej), Intimní deníky, Bruselské roky (zápisky)

 

Literárně-historický kontext

• V období vzniku knihy tj. první polovina 19. stol je nárůst společenských problémů (rozdělování sfér velmocemi, aféry, sociální krize vedoucí k radikalizaci dělnictva, …). Přestaly platit staré hodnoty (např. křesťanský výklad světa)., šířil se pesimismus, obavy z budoucnosti, pocit bezvýchodnosti, únava a katolické nálady. To vše vedlo k nejistotě, krizi myšlení a kultury.
• Reakce některých spisovatelů-rodí se nové umělecké směry, založené na subjektivním vidění světa:
• Symbolismus, impresionismus, dekadence
  • Podobná témata zpracovávají autoři: Paul Verlaine (nepovažuje Baudelaira za prokletého básníka, ale za klasika, stejně jako například renezančního F. Villona), Jean Arthur Rimbaud, Stéphane Mallarmé, Alfred Jerry
    Charles Baudelaire je později řazen mezi tzv. Prokleté básníky (viz. Autor příslušnost k literárnímu směru), ale patří ke starší generaci.

 

Znaky prokletých básníků:

• Dekadence
  • psaní o tabuizovaných a nepříjemných tématech (smrt, rozklad, přirovnání družky k mršině), již samotná volba tématu-Mršina
  • zalíbení v náladách marnosti (A přece budete jak to tak strašné hnití… – nedokážeme tomu zabránit)
  •  složitý syntax
• Symbolismus:
  • nepřímé vyjádření prostřednictví symbolu (mršina je symbol pomíjivosti života)
• Naturalismus:
  • nezkreslená realita, barvitý popis (…oblévajíce ty živé cáry slizu,
    tekly jak hustý kal kol nich…)

 

Rozbor díla: Květy zla

• Literární druh: lyrika
• Literární žánr: Sbírka básní, používány různé žánry, nejčastěji sonet
• Prostředí a doba: Paříž, 19. století
• Vydavatelství: Mladá fronta, 1976, 1. vydání
• Počet stran: 60
• Překlad: Ivan Slavík

 

Téma:

• Básně jsou uspořádány do 6 tematických celků: Splín a ideál, Pařížské obrazy, Víno, Květy zla, Revolta a Smrt. (V tomto vydání mírně pozměněny: Splín a ideál, Pařížské obrazy, Víno a smrt, Květy zla a básně odsouzené, Tříšť a doplňky.)

 

Motivy:

• Splín a ideál – smutek, bolest, beznaděj, melancholie, sen
• Pařížské obrazy – sociální motivy, velkoměsto, lidé, svítání a soumrak
• Víno – alkoholové opojení, nereálnost
• Květy zla – pesimismus, beznaděj, zničení, krev, temno
• Revolta – výsměch, vzdor
• Smrt – konec, zánik, nová naděje

 

Fabule:

• Jelikož se jedná o básnickou sbírku, nelze hovořit o nějaké dějové lince. Toto vydání obsahuje 81 básní členěných do 5 tematických celků.

 

Kompozice

• Ve sbírce básní je kolem 140 básní rozděleno na šest oddílů (Splín a ideál, Pařížské obrazy, Víno, Květy zla, Vzpoura, Smrt) + veršovaná předmluva napsaná básní o „zlém a prohnilém světě a pokryteckých lidech“, na konci knihy epilog.
• Básně Květů zla vznikaly odděleně, ale byly řazeny se zřetelem a podle promyšleného plánu tak, aby na čtenáře co nejvíce zapůsobily.

 

Jazykové prostředky:

• Přes provokativní obsah jsou básně psány pro francouzskou poezii většinou klasickým, formálně vybroušeným dvanáctislabičným alexandrínem ve formě sonetu. Jelikož se jedná o raně symbolistického autora, často se objevují symboly, metafory a jiná obrazná pojmenování; inspiroval se také vjemy, které dráždí smysly (zvuky, vůně, chuť, zrak) Překladateli se podle mého názoru podařilo uchovat rytmus, vyznění a duch básní.

 

Hlavní postavy:

• Jelikož se jedná o básnickou sbírku, nelze hovořit o konkrétních postavách.

 

Úryvek: poslední báseň části Splín a ideál

Hodiny

Strašlivé hodiny: bůh temnot, bez soucitu,

jenž hrozí prstem, jenž nám říká: „Vzpomeň si!“

Zmítavé bolesti tvé srdce vyděsí

a budou trčet v něm tak jako šíp v svém štítu.

Mlhavá rozkoš se pak ztratí za obzor,

jak vzadu do kulis ta vzdušná víla mizí.

A každý okamžik ti upije kus mízy,

radosti, kterou tu má prožít každý tvor.

Třitisícšestsetkrát vteřina za hodinu

zašeptá: „Vzpomeň si!“ – Svým hmyzím ohlasem

ti řekne vratké teď: „Už nejsem, kdysi jsem,

můj sosák vysál z žil tvou schopnost činu.“

Remember! Vzpomeň si! a Esto memor! – [zná

mé hrdlo kovové ta slova v každé řeči] –

minuty, marnivče, jsou zlatý poklad něčí,

ať nejsou pro tebe jen prázdná hlušina!

Vzpomeň si, čas je hráč, jenž neprohrává,

je to jak zákon: teď! – chce brát a bere si!

Dne ubývá a noc jen roste: vzpomeň si!

Propast vždy žízní, mžik a mžik se přesýpává.

Udeří hodina, kdy ctnost, tvá panna choť,

kdy božská náhoda, kdy lítost, ach i lítost

[poslední hospoda] – vše osloví tvou bytost:

„Je pozdě ničemo, je příliš pozdě, pojď!“