Labyrint světa a ráj srdce – rozbor díla k maturitě

 

Kniha: Labyrint světa a ráj srdce

Autor: Jan Amos Komenský

Přidal(a): Jakub

 

Baroko-román (1623)

Autor

Jan Amos Komenský. Biskup jednoty bratrské, zakladatel novodobé pedagogiky.

 

Celková charakteristika

Alegorická cesta společností první poloviny 17.st. Autor v předmluvě uvádí, že ses snaží zachytit realitu svého světa, čerpá i z vlastních příhod. Reflektuje univerzální vztahy a děje, proto je dílo pořád aktuální. Díky alegorii si mohl dovolit důslednou kritiku společnosti. Z druhé části labyrintu můžeme poznat traumata spojená s pobělohorským vývojem. Komenský vyjadřuje nutnost člověka obrátit se v takových situací do sebe sama, opustit tento pozemský svět a hledat útěchu u Boha.

 

Postavy

Alegoričnost postav, poutník symbolizuje člověka, a to ve smyslu poutníka životem. Další postavy symbolizují určité“principy,“ s nimiž je lidský život spojen. Například Mámení, kterým je obklopen poutník, obklopuje i nás samotné a zastírá nám možnost vidět věci takové, jaké jsou. (růžové brýle) kupředu nás pohání věčný neklid a zvídavost (Vševěd Všudybud). Královnou  světa má být Moudrost, ovšem v Komenského představě se za ní skrývá Marnost.

 

Děj a kompozice

Kniha má dvě části. První labyrint světa, v němž Komenský předkládá satirický pohled na společnost. Druhá ráj srdce, který je svým ideálem harmonie opakem části první. Poutník chce na začátku poznat uspořádání tohoto světa, aby se rozhodl k jaké skupině lidí se připojí. Jeho průvodci VšudyBud a Mámení. Od nich dostal uzdu všetečnosti a růžové brýle mámení. Brýle nepřiléhaly, poutník tedy viděl vedle klamu i skutečnost. Z vysoké věže pozoruje město (svět), v němž se zdá být vše pěkně uspořádáno. Z blízka je vidět, že všude vládne zmatek a nepořádek. Poutní postupně prohlíží jednotlivé stavy a profese. (manželský, řemeslníků, učených, církev, bohatých atd. až po umírající). Zde spatřuje marnost veškerého života. Nakonec oslovil poutníka Hlas s radou k navrácení se do svého srdce. To symbolizuje malá světnička. V ní se pak setkává s Kristem.

 

Ukázka

To když já mluviti přestanu, všecken se ještě hrůzou třesa, uslyším za sebou temný hlas řvoucí:“Navrať se.“ I přizdvihnu hlavy a hledím, kdo to volá, a kam se vrátiti velí, ale nevidím nic, ani vůdce svého Všezvěda. Nebo i ten mne již opustil. Vtom, aj, znovu hlas zavzní:“Navrať se.“ Já nevěda, kam se navrátiti, ani kudy z té mrákoty vyjíti, truchliti začnu; a aj, hlas potřetí volá:“Navrať se, odkuds vyšel, do domu srdce svého, a zavři po sobě dveře.“

 

Jazyk a styl

Hlavní roli hraje symbolika, metaforika a alegorie. Alegorie je nejvýraznější u postav a prostoru. Královna města je Moudrost (popř. Marnost). Na východě města stojí Brána života na západě Brána rozchodu (smrt). Archaický styl jazyka. Časté je užívání přechodníků, změna slovosledu, archaické výrazy. První část je epická, zatímco druhá přechází do podoby teologické.

 

Okolnosti vzniku díla

Vznik během autorova pobytu v Brandýse nad Orlicí, kde se skrýval před pobělohorskými represemi. Tvoří skupinu s tzv. útěšnými spisy. (např. Truchlivý) které vznikly v době, autorova skrývání  a pronásledování a posléze nuceným odchodem do exilu. Líčení na základě vlastních zkušeností (mořská plavba při své cestě do Anglie)

 

Vliv díla

Významnou roli sehrál v době národního obrození, byl přeložen do mnoha evropských jazyků.





Další podobné materiály na webu: