Milada Součková – životopis

 

Jméno: Milada Součková

Přidal(a): David Hampl

 

Doktorka Milada Součková je známá také jako Milada Rykrová (jméno získala, když se vdala za Zdeňka Rykra). Působila jako spisovatelka, novinářka a básnířka a dnes je pohřbená na Olšanských hřbitovech, i když zemřela v Bostonu.

 

Život

Milada Součková se narodila 24. ledna 1899 v Praze a zemřela 1. února 1983 v Bostonu v USA. Tato lingvistka a literární teoretička se narodila v rodině stavebního podnikatele Antonína Součka a jeho manželky Marie (rozená Horová). Rodina byla poměrně zámožná, její otec byl vlastníkem domu.

Nejprve studovala na dívčím gymnáziu pro židovsko-německé dívky s názvem Minerva (v té samé době zde studovala Milena Jesenská, významná česká novinářka, spisovatelka a překladatelka). Gymnázium ukončila řádně maturitou a pokračovala studiem na Karlově univerzitě. Zvolila si přírodní vědy. Roku 1923 promovala, jako téma si vybrala duševní život rostlin. Pokračovala v dalším studiu, a to na švýcarské univerzitě v Lausanne, kde strávila léta 1923 až 1924.

V té době se seznámila se svým budoucím manželem, Zdeňkem Rykrem. Jejich svatba se ale uskutečnila až 17. června 1930. Oba manželé se účastnili společenského života, zejména zaměřeného na umění a literaturu. Za války spolupracovala s Vladislavem Vančurou na „Obrazech dějin“.

V roce 1940 přišla Součková o svého manžela, který tohoto roku spáchal sebevraždu.

Po válce začala pracovat jako kulturní atašé v New Yorku. Protože se rozhodla v Americe zůstat, její díla nemohla v Československé republice vycházet. Získala práci na univerzitě v Harvardu, kde v letech 1950 až 1962 přednášela českou a slovanskou literaturu. Poté přešla na univerzitu do Chicaga, kde působila až do roku 1969. Od roku 1970 do roku 1973 vyučovala v Berkeley.

Zemřela 1. února 1983 v Bostonu, její popel byl ale rozptýlen na Olšanských hřbitovech v Praze. Úspory, které za svého života nashromáždila, odkázala knihovně Harvardské univerzity, ve které působila od roku 1963 jako knihovnice.

 

Dílo

První písmena

Tato experimentální próza pochází z roku 1934.

Amor a psyché

Román je z roku 1937 a vypráví příběh mladé dívky, která obdivuje svou profesorku. Jak ale dospívá, změní se obdiv v kritický odstup.

Odkaz

Román z roku 1940.

Zakladatelé

Jedná se o román z roku 1940.

Bel canto

Tato kniha z roku 1944 patří k nejslavnějším knihám autorky vůbec. Hlavní hrdinkou je zpěvačka Giulie, která se snaží dosáhnout úspěchu. Ačkoli by se mohlo zdát, že romány o lidech, kteří se snaží dosáhnout úspěchu, jsou žánrem pokleslým, v tomto případě tomu tak není. Autorka si pohrává s kompozicí svého díla a proměňuje jej v jednu z nejlepších knih dvacátého století.

Hlava umělce

Autorka tuto knihu vydala v roce 1944, ale pojednává o autorčině dosavadním díle, které vznikalo na konci první republiky a v letech okupace. Autorka se snaží vytvořit román bez fikce, který propojí paměť jednotlivce i celého světa.

Další knihy vyšly v exilu:

Gradus ad parnassum

Tato básnická sbírka autorky vyšla v roce 1957 v exilu.

Pastorální suita

Další básnická sbírka z exilu, z roku 1962.

Sešity Josephiny Rykrové

Opět kniha básní, která vyšla v roce 1981 v exilu.

Neznámý člověk

Tato próza vyšla v exilu roku 1962. Román byl dokončen již roku 1943, vyjít mohl až mnohem později. Autorka v něm konfrontuje neznámého člověka a jeho život s událostmi globálnějšími – například rusko-japonská válka, příjezd Masaryka do Prahy a další.

A literature in crisis: Czech literature 1938 – 1950

Tato kniha vyšla roku 1954 jako kniha literární historie a teorie.

The Czech Romantics

Teoretická kniha, tentokrát z roku 1959.

The Parnassian Jaroslav Vrchlický

Opět kniha z literární historie, která vyšla roku 1964.

Baroque in Bohemia

Kniha o literární teorii a historii z roku 1980.





Další podobné materiály na webu:

    Prohledali jsme celý web, ale nic parádního jsme nenašli :-(.