Jméno: Milada Součková
Zařazení: Spisovatelé
Přidal(a): David Hampl
Doktorka Milada Součková je známá také jako Milada Rykrová (jméno získala, když se vdala za Zdeňka Rykra). Působila jako spisovatelka, novinářka a básnířka a dnes je pohřbená na Olšanských hřbitovech, i když zemřela v Bostonu.
Život
Milada Součková se narodila 24. ledna 1899 v Praze a zemřela 1. února 1983 v Bostonu v USA. Tato lingvistka a literární teoretička se narodila v rodině stavebního podnikatele Antonína Součka a jeho manželky Marie (rozená Horová). Rodina byla poměrně zámožná, její otec byl vlastníkem domu.
Nejprve studovala na dívčím gymnáziu pro židovsko-německé dívky s názvem Minerva (v té samé době zde studovala Milena Jesenská, významná česká novinářka, spisovatelka a překladatelka). Gymnázium ukončila řádně maturitou a pokračovala studiem na Karlově univerzitě. Zvolila si přírodní vědy. Roku 1923 promovala, jako téma si vybrala duševní život rostlin. Pokračovala v dalším studiu, a to na švýcarské univerzitě v Lausanne, kde strávila léta 1923 až 1924.
V té době se seznámila se svým budoucím manželem, Zdeňkem Rykrem. Jejich svatba se ale uskutečnila až 17. června 1930. Oba manželé se účastnili společenského života, zejména zaměřeného na umění a literaturu. Za války spolupracovala s Vladislavem Vančurou na „Obrazech dějin“.
V roce 1940 přišla Součková o svého manžela, který tohoto roku spáchal sebevraždu.
Po válce začala pracovat jako kulturní atašé v New Yorku. Protože se rozhodla v Americe zůstat, její díla nemohla v Československé republice vycházet. Získala práci na univerzitě v Harvardu, kde v letech 1950 až 1962 přednášela českou a slovanskou literaturu. Poté přešla na univerzitu do Chicaga, kde působila až do roku 1969. Od roku 1970 do roku 1973 vyučovala v Berkeley.
Zemřela 1. února 1983 v Bostonu, její popel byl ale rozptýlen na Olšanských hřbitovech v Praze. Úspory, které za svého života nashromáždila, odkázala knihovně Harvardské univerzity, ve které působila od roku 1963 jako knihovnice.
Dílo
První písmena
Tato experimentální próza pochází z roku 1934.
Amor a psyché
Román je z roku 1937 a vypráví příběh mladé dívky, která obdivuje svou profesorku. Jak ale dospívá, změní se obdiv v kritický odstup.
Odkaz
Román z roku 1940.
Zakladatelé
Jedná se o román z roku 1940.
Bel canto
Tato kniha z roku 1944 patří k nejslavnějším knihám autorky vůbec. Hlavní hrdinkou je zpěvačka Giulie, která se snaží dosáhnout úspěchu. Ačkoli by se mohlo zdát, že romány o lidech, kteří se snaží dosáhnout úspěchu, jsou žánrem pokleslým, v tomto případě tomu tak není. Autorka si pohrává s kompozicí svého díla a proměňuje jej v jednu z nejlepších knih dvacátého století.
Hlava umělce
Autorka tuto knihu vydala v roce 1944, ale pojednává o autorčině dosavadním díle, které vznikalo na konci první republiky a v letech okupace. Autorka se snaží vytvořit román bez fikce, který propojí paměť jednotlivce i celého světa.
Další knihy vyšly v exilu:
Gradus ad parnassum
Tato básnická sbírka autorky vyšla v roce 1957 v exilu.
Pastorální suita
Další básnická sbírka z exilu, z roku 1962.
Sešity Josephiny Rykrové
Opět kniha básní, která vyšla v roce 1981 v exilu.
Neznámý člověk
Tato próza vyšla v exilu roku 1962. Román byl dokončen již roku 1943, vyjít mohl až mnohem později. Autorka v něm konfrontuje neznámého člověka a jeho život s událostmi globálnějšími – například rusko-japonská válka, příjezd Masaryka do Prahy a další.
A literature in crisis: Czech literature 1938 – 1950
Tato kniha vyšla roku 1954 jako kniha literární historie a teorie.
The Czech Romantics
Teoretická kniha, tentokrát z roku 1959.
The Parnassian Jaroslav Vrchlický
Opět kniha z literární historie, která vyšla roku 1964.
Baroque in Bohemia
Kniha o literární teorii a historii z roku 1980.
