Milenci a vrazi – rozbor díla k maturitě (2)

 

Kniha: Milenci a vrazi

Autor: Vladimír Páral

Přidal(a): Míša

 

 

 

 

 

Obsah díla

Příběh se odehrává v Ústí nad Labem v reálně neexistující chemičce Kotex, která se již objevila v autorových předchozích dílech a také v domě č.p. 2000.  V knize jsou představeni čtenáři dva typy lidí, modří a červení. Symbolizují dvě společenské třídy. Modří lidé jsou velmi dobře postavení, ve vysokých funkcích, zajištění a majetní.

Červení naopak jsou chudí, draví a dobyvační.

V domě č.p. 200 žije Evžen Gráf se svojí ženou Zitou a synem Romanem. Bydlí v nejlepším bytě a jako jediní mají vodu. Tušl, který se svojí ženou čekají dítě se dožaduje svého práva na lepší pokoj. Několik dalších nájemníků žije v montércimře. V Domě je také přítomný Teo, který v knize symbolizuje Boha. Tušl je vyslyšen, ale při odchodu svůj původní byt zničí, aby se do něj nemohl nikdo jiný nastěhovat.

Madda Serafinová a její bratr Alex přes své příbuzenské vztahy spolu spí.  Po dohodě Juldy s Gráfem se Madda přestěhuje k nim. Ona ale pohostinství velmi využívá. Nečekaně se do ní zamiluje Gráfův syn, Roman. Jeho láska je tak silná, že kvůli ní rozprodává věci z bytu. Maddu brzy Roman omrzí a zamiluje se do muže z montércimry.  Roman se sužuje a Madda mu tvrdí, že jí vztah s ním zakazuje její zbožný bratr Julda. Roman se pro lásku rozhodne Juldu zabít a je odsouzen k osmiletému vězení. Mezitím se Alex Serafin společně s Borkem Trojanem  nastěhují do bytu po Tušlovi, i když je to zakázané. Nedokáží  už žít v montércimře. Borek se náhle zamiluje do Zity Gráfové a ona do něho. Schází se s ní tajně. Gráf předstírá, že o jejich vztahu nic neví. Romanův odchod jejich vztah naruší. Zita nejí, nepije a nestará se o sebe. Přemýšlí, jak svému synovi pomoci. Do domu se místo Juldy nastěhuje nová laborantka jménem Jana Rybářová. Borek se rozejde se Zitou, protože touží po mladé dívce. Zitě už na světě nic netěší a oběsí se ve vlastním bytě.

Jana bydlí s Maddou a Borek s Alexem, vzájemně se neustále navštěvují.

Alex udržuje vztah s Dášou Zíbrtovou, která je lékařkou v Kotexu. Je jeho milenkou, ale i otrokem, Plní každé jeho přání. On sám se k ní chová velmi hrubě. Alex jí jen využívá. Dáša od něho ale odchází, nedokáže se vyrovnat se smrtí Juldy, kterého opustila a dala přednost Alexovi.

Borek se s Janou Rybářovou ožení. Narodí se jim dcera Yveta. Borek se stává ředitelem a kupuje si plachetnici, chatu u řeky a taky se přestěhuje do nejlepšího bytu v domě č.p. 2000. Svoji ženu Janu podvede s Niky. Jana ho vyhodí,ale po čase se Borek k ní vrací.  V práci jako ředitel prožívá časový stres.

Yveta se seznámí s Dominikem Neumanem, ale po čase se spolu rozchází a ona si najde Limona.

Borek slaví úspěchy v práci, ale vede to k vyčerpávání. Jeho mladá sekretářkaBroňa ho svádí až docílí toho, že se spolu začnou scházet  v chatě u řeky. Manželka Jana o vztahu ví, ale neříká vůbec nic. Borek se ale tímto vztahem velmi ničí. Nakonec opustí dceru Yvetu a manželku Janu. V chatě s Broňou Borek umře na selhání srdce v důsledku celkového vyčerpání.

V domě č.p. 2000 se pořádá večírek v bytě Yvety a Jany pro celý dům. Obě vůbec netuší, že jejich Borek právě zemřel.

 

Postavy

Borek Trojan: mladý, ambiciózní inženýr. Chce dosáhnout za každou cenu svého. Je

schopen lásky.  Uvědomuje si, že mezi člověkem, který miluje a tím, který vraždí není

moc velký rozdíl. Prostupuje hierarchií a dostává se až k nejvyšším příčkám.

Evžen Gráf: Chová se noblesně a namyšleně. Nesnižuje se k agresivitě. Jedná pomocí

intrik.Ve svých rukou má moc, ale je i vzdělaný. Dokonale a rychle se učil jazyky.

Vždycky si dokázal získat přízeň nadřízených už od svého mládí.

Zita Gráfová: neurotická žena. Přátele Maddy dokonce označuje za Černé jezdce.

Ráda četla knihy mučedníků. Manžela Evžena jí vybral otec, spatřila ho až těsně před

svatbou. Vždycky si přála jméno Šebestián pro svého syna, ale nesplnilo se jí to.

Roman Gráf: Jeho přezdívka byla carevič. S nikým se nebavil. Všichni okolo něho

se mu smáli, kamarády žádné neměl. On sám nikoho neměl rád, dokud nepotkal

Maddu.

Madda Serafinová: Velmi drzá dívka. Moc často se nemyje. Je jí jedno, co dělají

lidé. Neumí se chovat slušně. Každý den má jiného chlapa. Nemá žádné zábrany.

Julda Serafin: bratr Alexe Serafina. Velmi dobře uměl latinu, ale nechtěl se nikdy

něčemu novému přiučit. Vždy vykonával jen tu nejjednodušší práci. Velmi úslužný a

vždy dobré mysli. Všichni ostatní ho považovali za naprostého idiota, i když on

byl na ně velmi hodný a snažil se jim za každou cenu pomoci a odvrátit je od cesty

k zániku.

Alex Serafin: Hrubý a neomalený.K Dáše se choval velmi nevkusně. Bral ji jen jako

svého otroka. Sestru Maddu měl rád, ale dokázal jí způsobit neštěstí.Bratra Juldu

považoval za blázna a jeho řeči nikdy neposlouchal. Věčný bohém a rebel.

 

Kompozice 

Střídají se kapitoly s názvy Dobyvatelé a Obležení a jsou na pokračování.

Příběhy modrých se odehrávají v kapitolách Obležení a pro červené jsou tu kapitoly Dobyvatelé.

Text je ozvláštněn novinovými a filozofickými texty, které se vztahují k ději.  Pro přiblížení charakteru jednotlivých postav jsou v knize přidány kapitoly Kdo je Kdo. Kapitola o Kristu v domě č.p.2000 pojednává o promluvě Teova syna. Je to symbol ukřižování a zmrtvýchvstání Ježíše Krista.

Vše se točí pořád dokola. Neustálý kruh, který je věčný a nevratný. Pravidelné střídání osudů červených a modrých.

 

Jazyk a styl

Dům č.p. 2000 je alegorizací světa a společnosti

Teo jako Bůh, to on stvořil dům č. p. 200 a je v něm dosud, ale lidem se

za žádné situace nezjevuje.

Prolínájí se časové roviny. Styl je založen na nadhledu, ironii, nadsázce, jazykových

hříčkách. Páral prokládá text zprávami ze světa, útržky snů jednotlivých postav.

Časté vulgarismy dodávají věrohodnost. ( Ekluje se mi dát se očumovat tím milionem blbců tam. Tak se na to vyser. Nafoukaný hajzl a bledá ventra,fakan)

Je z vyprávění zřejmé, že láska a vražda k sobě mají blízko.

Navazuje se na  Stendhalův román Červený a černý .Parodie vztahu paní de Renal

a Juliána Sorela, kteří jsou v této knize ztvárněni postavami Zity Gráfové a

Borka Trojana.

Jednotlivé pasáže, které spolu nesouvisejí jsou graficky odděleny.

Opakování stejného děje dokresluje pomyslný koloběh. Věty a motivy se také opakují a vracejí se i v dalších kapitolách.

Každý červený stejně vždycky zmodrá. Vidíme to na příkladu Borka Trojana.

Vyskytují se hojně citoslovce, nepřeložené latinské, anglické, německé, francouzské

výrazy.

„Ne quid nimis. Nulla dies sine linea.

Suae quisque fortunae faber.

Aurea prima sataest aetas.

Über allen Gippeln ist Ruh.

Rapidly expanding enterprising.“

Velmi důležité jsou závorky, které dokreslují děj a více charakterizují dané postavy.

Rozšiřuje tím náš úhel pohledu.

Vzorové situace umožňují Páralovi srozumitelně a konkrétně vyjádřit jeho pojetí dějin.

Najdeme hojně hovorové výrazy. ( študentka, mumraj, kukuč,skrejpr, entelegencky,

mršulko, jezuskote, švestra, montércimra, anglina,přišupajdi Tam nechcu.Kolik máš járů?)

V knize se několikrát setkáme i se jménem samotného autora.

Nalezneme odkazy ke Kinseyovu reportu o sexuálním chování a k Van de Veldově knize o dokonalém manželství.

Najdeme také vyjmenováno, co je červené a co modré.

Červené: muž, masoo, krev, dobyvatelé, mládí hlad, džungle, ghetto, znásilnění

sůl, přetlak, touha vztek, začátek, sopka, jazz, gotika, revoluce, chleba, ráno, oheň,

vlk, válka, vřídlo, technologie, touha po svobodě, jaro a léto …

modré: duch, slovo, obležení, park, věk, mír, hřeben, svoboda, led, zklidnění,

přístav, jezero, velehora, podzim a zima, literatura, konec, erotika, rokoko,

Mozart, lhostejnost, anekdota, únava, přesvědčování, podrobení se ….

 

Úryvek z knihy

„ Iša se 3 hodiny svíjel v agonii, až se slovy dokonáno jest zemřel před našima očima.“

–          Zde právě můžeme vidět symbol Ježíše Krista a jeho ukřižování

„Jdu vstříc… vrhá se na men hned u dveří a uchvacuje mě. V týlu mi zní její tichý hrdelní smích. Vleče si mě bez jediného slova k lůžku, pokládá si me a natáčí, aby jí to dobře šlo.“

–          Konečná slova Borka Trojana.

„A docela už šílený jsme mumlal ta šílenstvím vnuknutá slova A VYKONAT, ta příšerná a spíš než milencova slova – slova vrahova.“

–          Borek Trojan při návštěvě u Zity





Další podobné materiály na webu: