Mor – rozbor díla k maturitě

 

  Kniha: Mor

  Autor: Albert Camus

  Přidal(a): zuzi.svejdova<>seznam.cz

 

 

Období

Existencialismus je filosofický a umělecký směr, který vznikl po první světové válce v Německu. K rozšíření tohoto směru došlo především díky francouzským představitelům ve čtyřicátých letech 20. století a po druhé světové válce. V 50. a 60. letech se existencialismus stal velice populární i módní filosofií, což často vedlo k zjednodušení a zjemnění myšlenek tohoto směru.

 

Díla autora

Cizinec, Pád, Caligula, Neodrozumění

 

Autoři období

Franz Kafka – Rozjímání

Simone de Beauvoir – Druhé pohlaví

Samuel Barclay Becket – Čekání na Godota

 

Prostředí

Podivuhodné události, o nihž vypráví tato kronika, se udály v roce 194 v Oranu

Celý příběh se odehrává v alžírském městě v Oranu (toto město ve skutečnosti existuje), který je popsán hned v úvodu. Z popisu nevyplývá, že by bylo něčím zvláštní a pro děj to není zas tak podstatné. Prostě město, kde je v létě nedýchatelně, v zimě docela teplo.

 

Hlavní postavy

doktor Bernard Rieux – bez obav z nemoci léčí nemocné, má v sobě dost morálky aby nenapsal propustku Rambertovi, ale ani mu nebrání hledat cestu k útěku, spíše ho povzbuzuje. Aby se nezbláznil z nekonečného umírání, postupně ztrácí city, nakonec s ním neotřese ani smrt jeho ženy.

novinář Raymond Rambet – mladý inteligentní muž , který je po vyhlášení izolace přinucen zůstat ve městě, nejdříve se snaží dostat ven legální cestou, chodí po úřadech a podobně. Později to zkouší pomocí pašeráků, těsně před odchodem se rozhodne zůstat a pomoci doktorovi

Cottard – muž, který v minulosti spáchal nějaký zločin a má strach z trestu. Nejdříve se chce oběsit, to se mu nezdaří. Po vypuknutí moru se vyšetřování musí odložit a on si začne užívat života, začne být ke každému servilní a úslužný. Jeho jedinou starostí je, že epidemie by mohla skončit. Nakonec to psychicky nevydrží a po otevření města a začne střílet na všechny kolem.

Jean Tarrou – cizinec, který se snažil podrobně zapisovat průběh celé epidemie, zásadní pacifista, přítel Rieuxe, Cottarda a Granda

Grand – starý úředník, snažil se pomoci při boji proti epidemii

 

Hlavní téma

Kniha je vlastně kronikou popisující rozšíření a napadení Oranu morem. Když doktor Rieux nachází mrtvé ale I živé krysy snad všude kde může a na lidech se začnou objevovat zvláštní příznaky a náhlá umrtí, je si jistý, že jde o mor. Celé město se dostane do karantény a stejně tak jksou izolováni lidé uvnitř města. Nakažení I jejich příbuzní jsou v táborech a nemocnicích. Spousta lidí je odříznuta od svých blízkých a jelikož nikdo nemůže z města ani do města, setkáváme se I s příběhy lidí osamělých. Tarrou zaznamenává průběh morové epidemie do svého deníku, z něhož autor čerpá. V knize jsou především dokonale popsané příznaky a zcela objektivní statistiky, ale I pocity lidí a vzhled a nálada celého města. Epidemie však nakonec začne samovolně ustupovat, a tak je město vysbozeno z karantény. Doktoru umře manželka, ale ze zvyku na úmrtí to ním ani nepohne.

 

Hlavní myšlenky

mor zde symbolizuje fašismus. Camus ukazuje jak jsou někteří lidé lhostejní vůči cizímu utrpení a jak ani nedokáží bojovat, aby uchránili sami sebe. V této knize není vůbec podstatné, že se jedná o mor, mohla by to být jakákoliv nemoc, ohrožující lidské životy. Podstatná je reakce doktorů, kněží, úředníků … Jak ti se zachovají v tváří tvář nebezpečí. Kniha vyšla v roce 1947, tedy v době, kdy se svět vzpamatovával z druhé světové války a je to jakési varování. Camus píše, jak je snadné sklouznout a jak každý v sobě nosí svůj mor

 

Zvláštnosti jazyka

Román je psán spisovně

 

Kompozice

Kniha má 5 kapitol. Vždy je zde určitý příběh trvající pár dní a pak následuje zamyšlení nad tím, co se dělo a děje

Objevuje se zde také jedno retrospektivní vyprávění a to o životě Tarroua

Střídá se vyprávění detailů s celkovým pohledem.

 

Styl knihy

Umělecký styl: Próza

Charakteristika vypravěče: er-forma

Žánr: alegorický román

 

Můj názor

Kniha mě zaujala hlavně některými částmi, kde byla vylíčená vždy některá situace, ze které mi až běhal mráz po zádech (například popis projevů nemoci). Vedla mě určitě k uvědomění si, jak bychom si měli vážit života.

 

Ukázka

Jistě to bylo počasím. Všecko se člověku lepilo v dlaních, jak postupoval den, a Rieux cítil, jak jeho obavy každou návštěvou rostou. Téhož dne večer tiskl si soused starého pacienta z předměstí slabiny a v deliriu zvracel. Hlízy měl ještě naběhlejší než domovník. Jedna z nich začala hnisat a brzy se otevřela jako zkažený plod. Sotva se vrátil domů, zatelefonoval Rieux do krajského skladu léčiv. V jeho úředních záznamech najdeme k tomuto dni pouze tuto zmínku: “odpověď záporná.” A už ho volali jinam, k podobným případům. Bylo nutno vředy otevřít a z hlíz se vyvalil hnis s krví. Nemocní krváceli, jako by byli čtvrceni. Na břiše a na nohách se objevily skvrny, hlíza přestala hnisat a pak naběhla znovu. Ve většině případů umral nemocný v hrozném zápachu.





Další podobné materiály na webu: