Kniha: Mrtvé duše
Autor: Nikolaj Vasiljevič Gogol
Přidal(a): M.
Nikolaj Vasiljevič Gogol
Narodil se 1. dubna 1809 v Soročince – zemřel 4. března 1852 v Moskvě. Byl ruský prozaik a dramatik ukrajinského původu, představitel ruského realismu s velmi silnými prvky kritického realismu, za jehož zakladatele je v ruské literatuře považován.
Pocházel z rodiny středních ukrajinských statkářů.Jeho otec byl vášnivý milovník divadla, psal verše i komedie. Založil divadlo, v němž malý Gogol hrál. Byl vychován v přesvědčení, že je geniální a zázračné dítě.
Po absolvování gymnásia odešel koncem roku 1828 do Petrohradu, kde byl přijat do divadla, ale nebyl úspěšný. Poté se pokusil vydat své básně a uspořádat výstavu svých obrazů, ale setkal se s velkou kritikou. Nakonec působil jako úředník. Cestoval po Itálii. Ke konci života se věnoval výhradně literatuře.
Před svou smrtí prožíval Gogol hlubokou depresi, začínal podléhat náboženským a mystickým náladám a pochybnostem o smyslu činnosti a svého díla a je poměrně pravděpodobné, že zešílel.
Tvorba:
Na Gogolovu tvorbu navazuje prakticky celá ruská literatura 2. poloviny 19. století. Nejlepší z jeho díla jsou povídky, kde plně využil své vypravěčské umění a schopnost spojovat reálné s fantastickým. Přechod od romantismu ke kritickému realismu. Mistr satiry. Velký obdivovatel Puškina, dílo Mrtvé duše údajně napsal pro něho.
Díla:
Revizor, Mrtvé duše, Večery na samotě u Dikanky, Petrohradské povídky.
Hlavní myšlenka:
Autor chce v pravém světle ukázat tamní poměry v Rusku. Vše velmi detailně vysvětleno a popsáno. Kritika zaostalosti, negramotnosti a nevolnictví. Nadčasové dílo – korupce i dnes. Kritikamoci peněz a ovlivnění osobnosti penězi.
Jazyk knihy:
Spisovný s velkým výskytem přímé řeči. V přímé řeči vulgarismy tamní doby a vyskytují se i nespisovná slova. Velmi rozsáhlé popisy postav. Široká slovní zásoba. Typické pro autora.
Mrtvé duše
Charakteristika hlavních postav :
Pavel Ivanovič Čičikov – úředník, upravený, vybrané způsoby, využívá lstí k zbohatnutí, kariéru zakládá na mystifikaci (viz Revizor, autor ho neodsuzuje – omlouvá ho jako oběť touhy po zisku výrazné typy statkářů
Líbeznický – statkář, sentimentální, neschopný
Psovský – neohrabaný, vychytralý vyděrač
postavy z druhého dílu jsou kladné
Murazov – energický, vysvobodil Čičikova z vězení
Obsah díla:
Román z roku 1842 popisující neutuchající lidskou schopnost hledat způsoby, jak se rychle a jednoduše obohatit.
První díl:
Úředník Čičikov putuje s kočím Selifanem a sluhou Petruškou po ruském venkově, navštěvuje statkáře a snaží se od nich odkoupit duše mrtvých nevolníků. Většinou je pořídí levně a vyhne se vysvětlování, nač je potřebuje. Čičikov chce bance předložit doklad, že je majitelem nevolníků, vypůjčit si peníze a zbohatnout. Setkává se s výraznými typy statkářů, ukazuje se jejich mravní úpadek a zkaženost celého systému. Jeho obchody jsou odhaleny na plese u gubernátora, Čičikov odjíždí a chystá se v podvodech pokračovat rafinovaněji jinde.
Druhý díl:
V podvodech pokračuje ale setkává se s ideálnějšími postavami. V celém druhém díle se vlastnosti postav jakoby otočí, jsou kladné.Znovu je ale jeho počínání odhaleno a dostává se dokonce do vězení, je však osvobozen pod podmínkou, že odevzdá všechen svůj majetek a začne nový život.
Znaky díla :
● ruský společenský román, satira, realismus
● označen jako poema v próze, podtitul – Dobrodružství Čičikova
● pikareskní román – hlavní hrdina darebák
● obraz poměrů absolutistického carského Ruska, mravní úpadek statkářů, úplatky, byrokracie, prohnilost systému
● výrazná charakteristika postav – i prostřednictvím jejich jmen (stejně jako Revizor)
● vložená vyprávění, úvahy, lyrické pasáže, autor vstupuje do děje a sděluje svoje názory
● kniha končí v půlce věty, zbytek díla spálil autor krátce před svojí smrtí
● první ruský román, který byl přeložen do češtiny (Karlem Havlíčkem Borovským)
