Revizor – rozbor díla k maturitě (3)

rozbor-díla

 

Kniha: Revizor

Autor: Nikolaj Vasiljevič Gogol

Přidal(a): Ká, Tina

 

 

Nikolaj Vasiljevič Gogol (autor)

  • Nikolaj Vasiljevič Gogol byl ruským prozaikem a dramatikem. Narodil se v roce 1809 na Ukrajině. P
  • o studiu na gymnáziu odjel do Petrohradu, kde se stal úředníkem.
  • Od roku 1831 začal psát své osobité prózy. Spojením grotesknosti a ironičnosti s osudovou tragikou hrdinů povídek navázal Gogol na Puškina a ovlivnil Dostojevského.
  • V díle Revizor Gogol odsuzuje společnost složenou z chladných, malicherných a všedních povah. Ideálem je mravně dokonalá společnost.
  • Námět k Revizorovi poskytl Gogolovi Alexandr Sergejevič Puškin, který mu vyprávěl příběh o tom, jak byl jednou při jakési cestě považován za tajného vládního úředníka.
  • Zemřel v roce 1852 a Rusko tak přišlo o prvního velkého realistu.

Vlivy na jeho dílo, tvorbu

  • Gogol při psaní čerpá z tvorby svého přítele Puškina, přičemž vyzdvihl její zárodky realismu, které doplňuje o realistické obrazy.
  • Ve svých dílech tak s humorem charakterizuje obyčejné lidi, výborně vykresluje prostředí venkova, provinčního maloměsta, ale i metropole.
  • Také jsou v jeho próze často motivy z historie Ukrajiny, kde vyrůstal.

Další autorova tvorba

  • Večery na samotě u Dikaňky, Podobizna, Petrohradské povídky, Mrtvé duše, Ženitba

 

Literární historie: Společensko-historické pozadí

Politická situace

  • Na počátku 19. století vedlo Rusko Napoleonské války, Napoleon byl poražen. 1825 umírá car Alexandr I. a na trůn nastupuje Mikuláš I. V Rusku bylo samoděržaví = specifická ruská forma absolutismu.

Základní principy fungování společnosti v dané době

  • Většina obyvatel Ruska byli rolníci a stále existovalo nevolnictví. Životní úroveň byla mizerná.
  • Co se týče literatury, v Rusku se více kritizovalo, kvůli nepřátelům a nepořádku v Rusku.Přesto všakvycházelo hodně děl – literatura v realismu suplovala vědu a techniku.

Kontext dalších druhů umění

  • Umění v realismu věnovalo pozornost námětům z běžného života a dívalo se na skutečnost objektivně, bez iluzí a fantazie.

Malířství:

  • Francie: G. Courbet, J. F. Millet
  • Rusko: Ilja S. Repin
  • České malířství: Karel Purkyně

Sochařství:

  • Francie: Aimé Jules Dalou
  • České sochařství: Václav Myslbek

Hudba:

  • Francie: G. Bizet, G. Verdi

 

Kontext literárního vývoje

Realismus

  • vznik ve Francii – 2. pol. 19. století
  • objektivnost, žádné přikrášlování, všední situace (např.: obrazy – unavené obličeje, atd.)
  • člověk je vytvářen prostředím, ve kterém žije
  • pro realismus je typický jedinec
  • analýza společnosti a člověka, kritika nedostatků společnosti, charakter postav se vyvíjí

Literatura:

  • Dlouhé popisné pasáže
  • Jazyk odpovídá prostředí, ve kterém se nacházíme
  • Rusko: Nikolaj Vasiljevič Gogol, Anton Pavlovič Čechov – Dáma s psíčkem, Lev Nikolajevič, Tolstoj – Anna Karenina
  • Francie: Honoré de Balzac – Lidská komedie, Gustav Flausbert – Paní Bovaryová
  • Anglie: Charles Dickens – Oliver Twist
  • Dánsko: Hans Christian Andersen – Ošklivé káčátko
  • Amerika: Mark Twain – Dobrodružství Huckleberryho Finna

 

Rozbor díla: Revizor

Literární teorie

A) FORMA:

Obecná charakteristika literárního díla

  • Literární druh – drama (divadelní hra)
  • Literární žánr – satirická komedie
  • Literární směr/sloh– Kniha pochází z roku 1836, řadíme ji do ruského realismu.

Organizace jazykových prostředků– próza

 

Stylistická charakteristika textu

  • Dílo o 5 dějstvích (aktů) – poslední nejkratší. Kompozice chronologická. Dějová zápletka je anekdota (vtipný příběh).
  • Je psané dialogy, řeč postav je přímá (uváděná bez uvozovek).

 

Jazyk a slovní zásoba

  • Autor užívá spisovný jazyk s hovorovými prvky (např. kejhák).
  • Komedie je psaná formou dialogů. V dialozích je použit hovorový jazyk, chvílemi až nespisovný.
  • Jsou zde scénické poznámky pro lepší vysvětlení situace.
  • Jelikož se děj odehrává v ruském prostředí, jsou zde užita výhradně ruská jména.
  • Objevují se zde termíny (kurýr, štafeta), oslovení (pánové), matafora (v žilách oheň, mráz), přirovnání (zavřu tě, až budeš černý).
  • Přestávky v řeči jsou vyznačeny pomlčkami.
  • V díle se nacházejí slova jak stylově neutrální, tak stylově zabarvená (např.: „křupan“, „huso“ či „mizera“).

 

B) OBSAH:

Tematická výstavba (téma)

  • Hlavním a jediným tématem je očekávaný příjezd revizora z Petěrburgu.

 

Postavy:

V novějších překladech se oproti původním liší jména některých postav, níže proto najdete obě varianty.

  • Ivan Alexandrovič Chlestakov
    • Bezvýznamná osobnost, kterou město pokládá za očekávaného revizora. Člověk, který nikdy nic pořádného nedokázal, si díky nové pozornosti obyvatel města může začít hrát na mocného. Do své nové role státníka se vžije velmi rychle a náležitě si ji užívá, přičemž si ani neuvědomuje všechnu tu snůšku lží. Není nic, co by neodmítl.
  • Osip
    • Chlestakův sluha
  • Anton Antonovič Meluzin-Vichurovskij (Anton Antonovič Skvoznik-Dmuchanovský)
    • policejní direktor, Anna Andrejevna – jeho žena, Marja Antonovna – jejich dcera
  • Luka Lukič Zauchov (Luka Lukič Chlopov)
    • školní inspektor
  • Artěmij Filipovič Brusinka (Artemij Filipovič Zemljanika)
    • kurátor lidumilných (chudinských) ústavů
  • Špekin
    •  poštmistr
  • Bobčinskij a Dobčinskij
    • statkáři z města
  • Štěpán Iljič Štěnicyn (Štěpán Iljič Uchovertov)
    • policejní (revírní) inspektor

Další postavy

  • Ámos Fjodorovič Práskin-Tláskin (Ammos Fedorovič Ljapkin-Ťapkin)
    • soudce
  • Kristián Ivanovic Krágler (Christián Ivánovič Hübner)
    • Okresní lékař

 

Děj a kompozice

  • V celém díle je chronologický postup. Hra je rozdělena do pěti aktů.
    • Expozice – Hrdinové příběhu získávají informaci o příchodu revizora. Začíná debata na téma, jak si má každý uklidit na svém písečku.
    • Kolize – Zjištění, že revizor je již delší dobu ve městě, neklid, snaha získat si revizora.
    • Krize – Vyvrcholením hry je ve své podstatě zvrat děje na konci hry.
    • Peripetie – Z dopisu, který údajný revizor poslal známému, se hrdinové dovídají jeho pravou identitu. Chvíli na to je jim ohlášen příchod skutečného revizora.
    • Závěr – V závěru se již žádné dovysvětlení nevyskytuje. V posledním výstupu je oznámen příjezd úředníka na zvláštní rozkaz z Petrohradu.

 

Děj:

Hlavní postava, petrohradský úředník Chlestakov, je omylem považován za revizora, jehož příjezd do malého provinčního městečka byl již předem avizován. Hejtman a další představitelé města se bojí, že bude odhalena jejich úplatkářská praxe a neplnění povinností, a proto Chlestakova uctivě hostí. Tomu přijde situace náramně vhod, předstírá revizora, vetře se do hejtmanovy rodiny a nechá se uplácet ostatními úředníky. Po Chlestakově odjezdu přijíždí skutečný revizor. Hra končí němou scénou zděšených představitelů města.

 

Prostor, čas

  • Název městečka, ve kterém se děj odehrává, se nedozvíme a je zachyceno spíše stručně.Velká část díla se děje u hejtmana doma. Vše se odehrává v 19. století.

 

Inscenace

  • Revizor měl premiéru v roce 1836 v Petrohradě. Poprvé byl zfilmován v Rusku v roce 1915 s herci Malého akademického divadla.
  • V ČSR byl poprvé zfilmován Martinem Fričem v roce 1933 s Vlastou Burianem v hlavní roli. Nejnovější český Revizor je z roku 2005, režisérem je Viktor Polesný.

 

Význam sdělení (hlavní myšlenka)

  • Vidíme jak je společnost zkažená, jaké nedostatky v té době existovaly a dodnes existují. Autor upozorňuje na korupci, zesměšňuje.
  • Lidé jsou ochotni zaplatit čímkoli a v jakékoli míře, aby jim vše prošlo a nebyli potrestáni. Jde jim pouze o svoje blaho a svůj majetek. Dílo se opírá o reálnou situaci v Rusku v té době.
  • Dílo je zaměřeno proti úplatkářství, nastavuje zrcadlo maloměšťákům. Ukazuje deformaci charakterů lidí vlivem peněz a moci

                                                                      

Inspirace daným literárním dílem

Jak dané literární dílo inspirovalo další vývoj literatury:

  • Dílo Revizor patří do kritického realismu, Gogol je v ruské literatuře považován za zakladatele tohoto směru.
  • Na Gogolovu tvorbu navazuje prakticky celá ruská literatura 2. poloviny 19. století. Dnes je 19. století nazývané „zlatým věkem“ ruské literatury.

 

Literární kritika

Dobové vnímání a kritika literárního díla

  • Po premiéře mělo dílo veliký úspěch a především mladými lidmi, studenty a pokrokovými literárními kritiky byla hra přijímána s nadšením. Gogol se však stal terčem útoků vyšší společnosti, o níž Gogolova komedie pronesla zdrcující soud. Právě těm bylo určeno motto knižního vydání hry „Nevrč, brachu, na zrcadlo, když máš křivou hubu.“.

 

Posouzení aktuálnosti tématu a zpracování daného literárního díla

  • Myslím, že téma je velmi aktuální i v této době. I dnes tu existuje úplatkářství, lidé jsou stále ovlivňováni mocí a penězi, každý hlídá, aby neměl něčeho méně než druhý. Možná je škoda, že se dnes už takové „inkognito“ kontroly nedělají.

 

Srovnání díla s vybraným dílem z tematického hlediska

  • Pro srovnání díla Revizor jsem si vybrala dílo Rodiče a děti od Karla Václava Raise. Rais se věnoval kritickému realismu a jako námět si většinou vybíral vztahy mezi lidmi a jejich touhu po penězích a lepším životě. Ve sbírce Rodiče a děti se objevuje téma domlouvání svateb pro peníze. Stejně jako Gogol i Rais se věnoval tématu o zkaženém charakteru lidí.

 

Ukázka z díla: AKT PÁTÝ, VÝSTUP OSMÝ

Tíž, poštmistr (přiběhne s rozpečetěným psaním v rukou).

Poštmistr: Pánové, pánové, to budete koukat! Úředník, kterého jsme pokládali za revizora, nebyl žádný revizor.
Všichni: Nebyl revizor?
Poštmistr: Vůbec žádný revizor – dozvěděl jsem se to z tohohle psaní.
Policejní direktor: Co vy to, co vy to? Z jakého psaní?
Poštmistr: Z jeho vlastního psaní. Přinesou mi na poštu psaní. Kouknu na adresu – vidím: do Poštovské ulice. Já vám div neomdlel. To asi – povídám si –, to asi objevil na poště nepořádek a píše o tom zprávu vládě. Vezmu je a rozpečetím.
Policejní direktor: Jak jste se opovážil?
Poštmistr: Já sám nevím: nadpřirozená síla mně ponoukla. Už jsem zavolal kurýra, aby psaní poslal štafetou; ale zmocnila se mne taková zvědavost, jakou jsem v životě ještě nepoznal. Nesmím, nesmím, cítím, že nesmím! Ale přesto mě to láká, strašně láká! V jednom uchu jako bych slyšel: ,,Ty, neotvírej, přijdeš o kejhák!” A do druhého ucha jako by mi někdo šeptal: ,,Otevři, otevři, otevři!” – Jak jsem zlomil pečeť – místo krve v žilách oheň, a rozpečetím: v žilách mráz, na mou duši, mráz. Ruce se třesou a před očima se mi dělají rudá kola.
Policejní direktor: Jak jste se opovážil otevřít dopis tak vysoce postavené osobnosti?
Poštmistr: V tom je právě ten vtip: Není ani osobnost, ani vysoce postavená.

 

Zařadit ukázku do kontextu díla

  • Ukázka je z pátého jednání, to znamená, že se schyluje ke konci. Po zasnoubení Chlestakova s dcerou policejního direktora, Chlestakov odjíždí ,,na požehnání“ za svým strýčkem. Chlestakov napíše dopis, jenže poštmistr ho otevírá, protože si myslí, že je to dopis pro vládu. Ale zjišťuje, že Chlestakov je podvedl. Poštmistr to oznamuje celému městečku.





Další podobné materiály na webu: