Kniha: Obrana Sókratova
Autor: Platón
Přidal(a): Tereza Beníšková
Platón
- 428 př. n. l. (popř. 427 př. n. l.) – 347 př. n. l.,
- Řecký filosof, matematik a pedagog.
- Jméno Platón je pseudonym tohoto filosofa, jeho původní jméno bylo Aristoklés, syn Aristóna a Periktiony.
- Je považován za jednoho z nejvýznamnějších a nejvlivnějších myslitelů vůbec.
- Byl Sókratovým žákem.
- Platón založil athénskou Akademii, která byla vzorem evropským univerzitám a vědeckým institucím.
Díla
- Napsal mnoho děl. Své spisy psal většinou formou rozprav mezi svým učitelem Sókratem a dalšími osobami, kterým Sókratés svými otázkami pomáhá vyvrátit jejich špatné názory a najít lepší poznání.
- Jedním z jeho nejslavnějších děl je Ústava.
Literárně-historický kontext
- Doba vzniku antika. Odehrává se ve starověkých Athénách. Sókrates měl soud a zemřel v roce 399 př. n. l. Athény byly tenkrát nejvýznamnějším z řeckých městských států a centrem řecké politiky i obchodu. Přály rozvoji umění i filozofie.
- Xenofón (spisovatel, filozof, historik, vojevůdce a Sokratův žák) napsal vlastní verzi Obrany Sókratovy. Dalším známým píšícím filozofem byl později Aristoteles.
- Tragédie psali Aischylos, Sofoklés a Eurypidés. Komedii psal např. Aristofanes.
Rozbor: Obrana Sókratova
- Překladatel: J. Entlicher
- Nakladatelství, rok vydání: 1910, Alois Hynek
- Druh literatury: prozaický text, záznam souvislé řeči
Stručná charakteristika knihy
- Jde o Platónův záznam obhajoby, kterou se Sókrates hájil před soudem, kde jej obvinili, že kazí mládež, nevěří v bohy, ve které věří Athéňané a že si vytvořil nová božstva. Odehrává se zřejmě během jednoho dne, kdy probíhal soudní proces.
Vypravěč
- Ich forma – Text je psán převážně v první osobě (ze Sókratova úhlu pohledu)
- Obsahuje krátké slovní výměny s jedním ze žalobců Melétem, které jsou psány formou dialogu.
Jazyk a styl
- Sókrates mluví poutavě, živě, rozhodně ne nudně. Umí pracovat s posluchači, rozvíjet řeč tak, aby byla napínavá, aby posluchače zajímala.
- Opakovaně uráží své nepřátele, ale podává to tak, že to vypadá, že se znemožnili sami. Využívá svou metodu kladení otázek a dialogu, kdy dává otázky a rovnou za své protivníky odpovídá tak, jak obvykle odpovídali, a na to hned uvádí své další argumenty. Vždy dialog vystaví tak, že na konci dokáže, jak se jeho protivníci mýlí, v čem chybují, jak jsou omezení atp.
Postavy
Sókrates
- Zaujal mě svou statečností, svou vírou, že to, co dělá a jak se chová, je správné, i když to spoustu lidí popuzovalo.
- Byl vytrvalý, až tvrdohlavý.
- Líbilo se mi, jak se pořád ptal. Nebál se smrti a raději zvolil smrt, než život ve vyhnanství bez filozofie.
- Jako Čecha mě napadá paralela s životem a smrtí mistra Jana Husa, který také nakonec pro svou víru a pravdu položil život, také měl možnost odvolat a žít dál, ale neudělal to.
Citát (nebo úryvek) z knihy
„Ale proč tedy někteří lidé rádi pobývají tak dlouhý čas v mé společnosti? Slyšeli jste to, občané athénští, já jsem vám řekl pouhou pravdu: protože rádi poslouchají, jak jsou ode mne zkoušeni lidé, kteří si o sobě myslí, že jsou moudří, ale nejsou. To jistě není nezábavné. Mně však je, jak pravím, uloženo od boha, abych to dělal, a to i věštbami i sny a vším způsobem, jakým kdy i některé jiné boží usouzení uloží člověku něco dělat. Toto je, občané athénští, pravda a snadno to lze dokázat.“ (s. 51 – 52)
Sokratův přítel Chairefon se ve věštírně v Delfách zeptal, zda je někdo moudřejší než Sókrates, a Pýthie odpověděla, že ne. Sókrates se snaží toto boží sdělení vyvrátit a nalézt někoho, kdo je podle něj moudřejší než on. Proto zkouší různé čelné představitele společnosti – politiky, ale i básníky a řemeslníky, a u každého dokáže, že se mýlí, že něco nevědí a nejsou si toho vědomi. Sókrates vychází z předpokladu, že ten, kdo něco neví a svou nevědomost si uvědomuje, je moudřejší než ten, který to neví a neuvědomuje si to. Protože Sókrates „ví, že nic neví“, opakovaně dokazuje, že on je ze všech nejmoudřejší. Tím si proti sobě popudil mnoho lidí, ale ve „zkoušení druhých“ pokračoval dál. Dokonce se těšil, že pokud existuje posmrtný život a na onom světě se sejde s již mrtvými velikány, jako jsou Odysseus a Sisyfos, bude je moci také vyzkoušet.
Vliv díla
- Na Obranu Sókratovu navazuje mnoho dalších filozofů. Dodnes je jedním z nejčtenějších děl pro ty, kteří se chtějí věnovat filozofii.
- Obsahuje mnoho dodnes aktuálních myšlenek, např.: „Vím, že nic nevím“, odvahu hájit pravdu až do smrti, postavit se svým odpůrcům a žít svůj život podle svého nejlepšího přesvědčení, ne kvůli prospěchu, zajímavou metodu dialogu.
Další zpracování
- Např. TV film „Obrana Sokratova“, Československo, z roku 1989, režiséra Vladimíra Strniska, které ČSFD dává 80 %.
- Film „ The Trial of Socrates“ z roku 2013, koláž 23 pohledů různých filmařů na Sokratův proces.
- Existuje také film Roberta Rosselliniho „Socrate“ z roku 1971.
Vlastní názor
- Nejprve se mi text hůř četl kvůli staré češtině, kterou je psán. Pak jsem se však do textu pročetla a zjistila, že obsahuje zajímavé myšlenky a postřehy, že je stále aktuální.
