Kniha: Ostře sledované vlaky
Autor: Bohumil Hrabal
Přidal(a): Ivet, OSV
Bohumil Hrabal (1914 – 1997)
- Narodil se 28. 3. 1914 svobodné matce, dětství trávil u prarodičů v Židenicích, poté s matkou a nevlastním otcem Francinem v nymburském pivovaru, který v něm pracoval jako správce.
- Byl plachý, ustrašený, špatný žák, dvakrát opakoval ročník, neprospíval ve škole.
- Výrazně ho ovlivnil strýc Pepin, který u nich místo 14 dnů zůstal celý život a stal se předlohou některých postav Hrabalových knih.
- Hrabal studoval práva, avšak vykonával celou řadu jiných zaměstnání. Pracoval v hutích Poldi na Kladně, utrpěl těžká zranění na hlavě, po nich nasměrován do jiné práce. Později pracoval jako nosič papíru ve sběrných surovinách v Praze.
- Čtyřikrát se chtěl ženit, vždy mu bylo řečeno, že se pro manželství nehodí. Nakonec se oženil s Eliškou Plevovou v roce 1956.
- Po svatbě se necítil šťastný, často chodil do hospody.
- Od roku 1959 pracoval jako kulisák v divadle; začíná intenzivně psát.
- Jeho knihy začaly vycházet nejprve v zahraničí, později i u nás, ale byly opět zakazovány.
- Hodně cestoval – Berlín, Paříž, Varšava, New York, Sovětský svaz, Jugoslávie.
- V 60. letech zemřel otec, strýc Pepin a matka, později bratr Slávek a manželka Eliška.
- Zemřel 6. 2. 1997 po pádu z okna nemocnice, údajně při krmení ptáků.
Díla a tvorba:
- Hrabal vydával literatura jednak oficiální, jednak neoficiální a jednak samizdatovou. Nadále přitom zůstává jednou z nejvýraznějších postav české literatury, která si získala přízeň a obdiv i v zahraničí.
- K jeho nejznámějším dílům tedy patří kromě Ostře sledovaných vlaků rovněž Hovory lidí, Pábitelé, Perlička na dně, Taneční hodiny pro starší a pokročilé, Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet, Morytáty a legendy, Postřižiny, Slavnosti sněženek, Příliš hlučná samota, Harlekýnovy miliony, Něžný barbar, Obsluhoval jsem anglického krále, Skřivánek na niti, Růžový kavalír či Domácí úkoly z pilnosti.
- Celá řada jeho děl byla zfilmována, část už za jeho života.
Literární kontext
- Novela Ostře sledované vlaky, se dotýká prozaických začátků Bohumila Hrabala.
- V díle je vidět vliv básnického surrealismu a programu tzv. Skupiny 42 (jejich hlavním cílem bylo hledat poetiku v bytí všedního dne).
Další autoři této doby:
Rozbor: Ostře sledované vlaky
Základní charakteristika:
- Literární forma: próza
- Literární druh: epické dílo
- Dílo vzniklo v roce 1965.
Téma:
- Život mladého člověka na pozadí druhé světové války.
- Ostře sledované vlaky nejsou jen příběhem o smutném a nenaplněném životě výpravčího Hrmy, ale Hrabal se prostřednictvím tohoto díla rovněž vyjádřil k bojům Čechů za svobodu a k fašismu jako takovému. Smrt Miloše Hrmy má i určitou symboliku, neboť Hrma umírá jako mladý muž na sklonku války, kdy je možné očekávat lepší dny.
Hlavní myšlenka:
- Zamyšlení nad smyslem života, vše je relativní.
- Antimilitarismus
Celková charakteristika:
- Bohumil Hrabal dává do kontrastu osobní život mladého nezkušeného Miloše a společenskou situaci dané doby, osobní a společenské problémy. Hlavní postava prochází psychickým vývojem, od ustrašeného kluka k hrdému muži. Na konci příběhu tyto dvě roviny splývají, Miloš se cítí být součástí společnosti, zaniká důvod jeho domnělého handicapu.
Kompozice:
- Chronologická, se vsunutými retrospektivními celky.
- Dílo je časově posloupnou mozaikovitou kompozicí.
- Dílo má dvě hlavní dějové linie:
- První popisuje události v malé železniční staničce ke konci druhé světové války (zima 1945), skrze tuto linii kritizuje maloměšťáctví, je to syrový obraz společnosti padesátých let.
- Druhá linie popisuje vnitřní svět a vzpomínky hlavního hrdiny Miloše Hrmy.
- Členěno do šesti kapitol.
Vypravěč:
- Kniha je psána v ich formě
- Vypravěčem je Miloš Hrma.
Jazyk:
- Spisovný, v dialozích používá obecnou češtinu.
Hlavní postavy:
- Miloš Hrma – mladý nezkušený výpravčí, děj je viděn jeho očima. Hlavní postava. Neustále řeší milostnou touhu na jedné straně a nedostatek zkušeností na straně druhé. Pokusí se dokonce i o sebevraždu, ale nakonec není úspěšná. Hrma má pocit, že je neustále někým sledován a že se mu někdo pořád vysmívá. Jeho vzorem je výpravčí Hubička, který je rázný a hlavně veselý, neboť ze svých problémů si nedělá vůbec žádné starosti. Nakonec umírá, byť nešťastnou náhodou. Vhodí totiž bombu do německého vlaku, avšak jeden z vojáků si ho všímá a postřelí ho.
- Výpravčí Hubička – flegmatik, sukničkář
- Přednosta stanice – kariérista, neustále se snaží o povýšení a podivín, nadevše miluje své holuby
- Zednicek – pochlebovač Němcům, někdy působí komicky, ztělesňuje okupaci
- Máša – průvodčí, Milošovo děvče
- Viktoria Freye – partyzánská koketa, bojuje za svobodu těla i duše
Stručný obsah díla:
Miloš Hrma, elév v železniční stanici, se po delší době vrací z rekonvalescence do práce. Je středem skrývaného zájmu ostatních, protože se před časem pokusil o sebevraždu. Autor nám retrospektivní formou osvětlí důvod, proč se tak stalo, důvodem je milostné selhání s jeho první láskou Mášou. Miloš stále vnitřně řeší tuto skutečnost, bojí se dalšího nezdaru a hledá radu. Jeho po všech směrech zkušenější kolega Hubička se stává jeho vzorem jak profesním, tak osobním, v příběhu se totiž řeší jeho milostná aféra s telegrafistkou Zdeničkou. Snad i proto Miloš kývne na účast v partyzánské akci, Hubička jej pověří, aby shodil nálož na ostře sledovaný německý transport s municí. Ještě předtím, než se tak stane, vyspí se neplánovaně s partyzánkou Viktorií Freye. Neselže, zbaví se tak svého traumatu. Klidně jde splnit svůj úkol. Paradoxně poté, co je relativně spokojen se svým životem, o něj přijde. Během akce dojde k tomu, že je postřelen strážným z vlaku, kterého on také postřelí. Před smrtí naslouchá bědování německého vojáka, uvědomí si zbytečnost těchto dvou předčasných smrtí. Absurditu války.
Podrobný děj:
Příběh je pojat jako vyprávění. Vypravěč je právě Miloš Hrma. Pojednává se zde o malém nádraží, v němž občas projíždí tzv. ostře sledovaný vlak, který přepravuje německou munici, vojáky a zbraně. Občas je přepadají partizánské pluky, ale zbraně a munice dorazí vždy v pořádku. Jen vojáci padnou. Jednou však výpravčí řekne Milošovi, že chce tento vlak zničit uplně a to granátem hozeným z návěstí. Tento úkon však spatří hlídkující německý voják mimo vlak, se kterým nepočítali. Uvidí to až po hození granátu. Miloš ho uvidí včas a těžce vojáka zraní, voják ho střejí také, do ramena. Miloš i voják umírají.
Taneční hodiny pro starší a pokročilé, Obsluhoval jsem Anglického krále, Pábitelé, Městečko, ve kterém se zastavil čas, Městečko u vody, Postřižiny, Slavnosti sněženek a jiné.
povídka Pábitelé (výbor Automat Svět)
Povídka Pábitelé zavádí čtenáře do prostředí, které je většině českých občanů jako následek čtyřicetileté devastace důvěrně známé. Lidé žijící v okolí cementárny si již zvykli na věčně šedou prašnou krajinu, kterou při své smyslové adaptaci opět dokážou vnímat ve vší barevnosti, hluk způsobený cvičením granátníků chápou jako zcela přirozenou kulisu. Když výbuchy v neděli utichnou, cítí se celí nesví. Ti, kteří zde již nejsou vázáni prací z jisté nostalgie zůstávají, neboť s místní cementárnou srostli a s okolní prašnou krajinou je pojí určité citové pouto. Takto nějak je na několika málo stranách vylíčen život pábitelů. Na první pohled by se mohlo jevit, že jejich život je jakousi biedermaierovskou rezignací na aktivní občanský život, ale existuje zde zásadní rozdíl. Hrabalovi hrdinové sice žijí v ústraní, projevují jen minimální zájem o věci veřejné, ale na rozdíl od představitelů biedermaieru, kteří se upínají k osvědčeným hodnotám jako je rodina, lidská práce či rodná krajina, by se jim podobné hodnoty za normálních okolností dařilo nacházet jen těžko. Prašnou krajinu vnímají jako impresionistické plátno, i přes granátnické otřesy ji považují za oázu klidu, a to patrně nejen zásluhou smyslového přizpůsobení, nýbrž i díky určité míře představivosti. Dá se velmi snadno pochybovat o tom, zda Pábitelé skutečně vnitřně věří všemu, co říkají, nebo si leccos namlouvají a idealizují, v každém případě však projevují neobyčejné množství zaujetí pro obyčejnou lidskou činnost a i ubohé podmínky a nedostatek vzdělání dokáží nahradit množstvím entuziasmu. Poslední, na co by Pábitelé pomysleli je niterný exil, neboť jen málo co jim přináší takovou potěchu jako to, čemu psychologové říkají sociální interakce. Nepřestávají šprýmovat, radost jim způsobí kde co, třeba jen komická nehoda. „… náš chlapec si všecko domyslí. Náš chlapec, když slyší kapat vodovod, už bere tužku a kreslí si vodopád v Niagaře, náš chlapec, když se píchne do prstu, už se jde zeptat, kolik stojí pohřeb třetí třídy. Minimální podněty, maximální následky.“ To je patrně základním poselstvím celé povídky a snad i celé knihy. Hrabal zde zcela obyčejným lidovým jazykem na pozadí konkrétní situace sděluje, že i ve zcela ubohých podmínkách, v nuzném prostředí i zlém režimu lze žít důstojný život, jak to ostatně dokládají „Pábitelé“ v celé řadě dalších Hrabalových děl.
Inspirace dílem, kritika:
- Hrabalovy Ostře sledované vlaky byly rovněž zfilmovány (1966 ), a to režisérem Jiřím Menzelem, který za filmové zpracování získal Oskara.
- Film se v některých scénách liší od své literární předlohy.
- Zřejmě nejznámějším Hrabalovým dílem.
- Ostře sledované vlaky jsou jedním z nejpřekládanějších českých děl.
Ukázka s rozborem:
Ukázka se odehrává ke konci novely. Miloš si uvědomuje absurditu války, Hrabal chce na čtenáře hluboce zapůsobit. Miloš zpochybňuje své dřívější jednání. Kapitola šest, dvacátý třetí odstavec.
Rozpřáhl jsem ruce a lehl jsi na záda, koutkem úst mi tekla krev a hruď jsem měl plnou ohně. A najednou jsem uviděl to, co asi pořád viděl pan výpravčí Hubička, že jsem ztracený, že mohu jedině čekat, až ten vlak vyletí do povětří, že kdyby nic jiného, tedy jen tohle mi v téhle situaci musí stačit, protože nic mne nemůže čekat než smrt, buďto umřu na ten průstřel, nebo mne najdou a Němci mne pověsí nebo zastřelí, tak jak to mají zvykem, a tak mi přišlo a došlo, že jsem byl určen pro jinačí smrt, než o kterou jsem se pokusil tam v Bystřici u Benešova, akorát mne mrzelo, že jsem postřelil do břicha toho Němce, který se pořád držel v tříslech a pořád těma botama kráčel, a já jsem věděl, že mu taky už nikdo nepomůže, protože prostřelené břicho je smrtelné, jenže ta smrt, ke kráčel ten Němec, byla daleko, jakoby k ní nemohl takhle nikdy dojít…
Vlastní názor:
Domnívám se, že Bohumil Hrabal si právem zaslouží pozornost českých i zahraničních čtenářů. Právě jeho dílo Ostře sledované vlaky jsou smutným příběhem o životě smutného a životem utrápeného člověka, nicméně je to podle mého názoru Hrabalovo dílo nejzásadnější. Například smyšlený Hrabalův román Obsluhoval jsem anglického krále, jenž byl rovněž zfilmován, mě vůbec neoslovil.
