Pacientka doktora Hegla – rozbor díla k maturitě

 

Kniha: Pacientka doktora Hegla

Autor: Marie Pujmanová

Přidal(a): andělka

 

 

 

 

 

–          Toto dílo se řadí do České prózy 1. pol. 20. století a konkrétně do Společenské prózy

Znaky

  • Má směr k levici – komunismus
  • Západní demokratická próza
  • Odráží, jak to vypadá, když je člověk sám
  • Důraz na kolektiv lidí
  • Má vychovávat – zásady

 

Další autoři

–          Ivan Olbracht – Nikola Šohaj Loupežník, O zlých samotářích, Žalář nejtemnější

–          Marie Majerová – Siréna, Robinsonka

Dílo

  • Jedná se o román z červené knihovny
  • Řeší otázku svobodných matek – dokáží sami dobře vychovávat dítě
  • Dále se zde řeší postavení ženy ve společnosti
    • Jazyk v díle je velmi spisovný Autorka se v románu zaměřila na psychologické prokreslení postav, na postavě Karly Janotové můžeme vidět, jak se vyvíjí. Nejdříve je šťastná, má naplánovanou budoucnost s Járou. Má ho ráda, ale nevěří na opravdovou lásku. Najdnou se její postoj a názor na svět mění, smyslživota nachází v Heglovi. Ani Járova smrt ji nedonutí na Hegla zapomenout. Nezajímá ji, že si na ni všichni ukazují prstem. Nakonec se odhodlá sama vychovávat dítě, bez manžela, bez vzdělání.
    • Autorka nehodnotí svoje postavy, neodsuzuje je za nic, nechává to na čtenáři.
    • Vylíčila nejrůznější podoby lásky, drama žárlivosti, prosazení ženy ve společnosti plné předsudků.
    • Vypravování má prudký spád, krátké věty, děj jde rychle dopředu a čtenář má prostor pro svoji fantazii.
    • Najdeme zde sociální témata, metaforu, ironii.
    • Kniha je psána spisovným jazykem.
    • Četla se mi dobře, protože měla i přes mnoho popisných pasáží rychlý spád.

 

Postavy

Karla Janotová – citlivá, temperamentní

Doktor Hegel – ctižádostivý, úspěšný, obětavý lékař, ženy ho milují a vše mu odpouštějí
Jeho filozofií je: „Ženu nezměníš, proto je nutno měnit ženy.“

Jára Kříž – citlivý, klidný

Heglova manželka –  Ironická a zvláštní postava. Je to cizinka a manželovi se do ničeho nemíchá, jen vychovává jeho děti, pořádá večírky pro Heglovi přátele, se kterými si nemá co říct, seznamuje se s jeho milenkami a čeká, jaká bude ta další. S Karlou měly blízký vztah. Heglovy děti Karlu milovaly. Jeho starší dcera dokonce navštěvovala Karlu po porodu.

 

Děj

Hlavními postavami jsou osmnáctiletá dívka Karla Janotová a vysokoškolský student Jára Kříž. Oba pocházeli z bohatších městských rodin. Měli se rádi a chystali svatbu, stavěli si nový byt. Karla byla střízlivá, nevěřila na bláznivou lásku, vše brala s nadhledem. Měla mnoho koníčků a měla radost ze života. Ale jen do té doby, než vážně onemocněla, byla na operaci a nechybělo jí mnoho ke smrti. V nemocnici strávila pár měsíců. Její optimismus se vytratil a úplně se změnila. Zamilovala se zde do ženatého muže – doktora Hegla. Měla s ním poměr, později se seznámila i s jeho rodinou. Hegel byl vynikající, ctižádostivý lékař, který jí zachránil život. Byl pohledný a měl v sobě zvláštní kouzlo. Paní Heglová už byla na manželovy aférky zvyklá, a tak jejich vztah nebrala vážně. Ani Hegel od vztahu nic neočekával, ale Karla mu doslova propadla a zapomněla na Járovu lásku. Jára jednoho dne potká Karlu s Heglem. Jára spáchá sebevraždu a Karla najednou ztrácí svoji jistotu, je na všechno sama. Řeší problémy, nad kterými nikdy nepřemýšlela. Později zjišťuje, že s Heglem čeká dítě, ale Hegel nehodlá opustit svoji rodinu. Karla se rozhodla, že si dítě nechá a bude ho vychovávat sama jako svobodná matka. To ale znamenalo velikou ostudu ve městě, pomluvy a částečné odloučení od rodiny. Karliny rodiče se nemohli smiřít s tím, že Karla čeká dítě se ženatým mužem. Na konci knihy Karla se svým synem potkává Hegla. Ten jde s mladou dívkou. Vzájemně se pozdraví. Doktor Hegel říká své dívce, že ta žena, co ho zdravila, byla jeho pacientkou a už si ani nevzpomíná, jak se jmenovala.

 

Marie Pujmanová

–          rozená Henerová, byla česká spisovatelka a novinářka. Byl jí udělen titul národní umělkyně.

–          Její otec Kamil Henner byl univerzitním profesorem církevního práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, později se myšlenkově rozešla s třídou ze které pocházela a věnovala se dělnické problematice. M. Pujmanová několikrát navštívila Sovětský svaz a tyto cesty velmi ovlivnily její myšlení. Od roku 1912 žila v Českých Budějovicích a vzala si syna zdejšího zámožného advokáta a politika V. Zátku. Manželství však nebylo šťastné a po jejím nervovém onemocnění skončilo rozvodem. Podruhé se provdala za Ferdinanda Pujmana. V roce 1932 podporovala stávku horníků v Mostě.

–          Přispívala do Rudého práva (kde se snažila působit na děti), Literárních novin, Lidových novin, Tribuny, Českého slova, Přítomnosti atd.

–          V 50. letech se stala jednou z hlavních propagátorek politických procesů. Např. žádala maximální tresty pro „zrádce“. Známý je její výrok: „Psovi psí smrt!“ Zároveň udělala maximum pro to, aby z vězení dostala svého syna, který chtěl se skupinou lidí utéci přes hranice.





Další podobné materiály na webu: