Jméno: Pavel Landovský
Zařazení: Spisovatelé
Přidal(a): David Hampl
Pavel Landovský je známý především jako herec, ale věnoval se i tvůrčímu psaní věnovanému divadlu. Psal dramata a vystoupil v mnohých filmech takových režisérů, jako je Jiří Menzel, Jan Svěrák či Miloš Forman. Působil ale také jako divadelní herec. Ještě za svého života, v roce 2002 získal Medaily Za zásluhy třetího stupně.
Život
Pavel Landovský se narodil 11. září 1936 v Německém Brodu a zemřel na infarkt myokardu 10. října 2014 v Kytíně. Jeho kolegové mu neřekli jinak než „Lanďák“. Nejprve se vyučil nástrojařem a poté si dodělal maturitu. Chtěl studovat dále, ale jeho vysněným povoláním bylo herectví. Čtyřikrát se tak marně hlásil ke studiu na Akademii múzických umění v Praze, konkrétně na Divadelní fakultu (která je jednou ze tří fakult, které Akademii tvoří). To se mu nakonec podařilo.
V roce 1960 začínal jako herec, ovšem ne v Praze, ale v divadle v Šumperku na Severu Moravy. Již v letech 1961 až 1963 přestoupil do Západočeského divadla Klatovy, poté v letech 1963 až 1965 ve Východočeském divadle Pardubice. V roce 1966 se konečně dostal do pražského Činoherního klubu, kde působil až do roku 1976 (tedy celých deset let). Zde se jako spolutvůrce projevil na jedné z nejslavnějších období divadla, pomáhal vzniknout takovým dílům, jako je Revizor od Gogola nebo Čechovův Strýček Váňa. Landovský by možná v divadle pokračoval dál, avšak nastala doba normalizace, která to neumožnila.
V roce 1978 působil v Praze v Bytovém divadle Vlasty Chramostové, kde ztvárnil hlavní roli Makbetha ve hře Play Macbeth. Zasloužil se o zveřejnění textu Charty 77, kterou sám podepsal. Poté byl opakovaně vyšetřován StB a poté se odstěhoval na čas do Rakouska (v rámci nucené emigrace).
V letech 1990-2008 působil v Divadle Na zábradlí, v Národním divadle, v Divadle v Dlouhé a v Divadle Gubernia.
Zemřel 10. října 2014 na infarkt myokardu. Pohřeb se konal v kostele svatého Ignáce na Karlově náměstí v Praze.
Dílo
Již v letech 1990-2008 začal působit jako příležitostný dramatik a psal také pro Československý rozhlas. Jeho divadelní hry vyšly všechny zároveň v roce 2013.
Případ pro vesnického policajta
Síla autora spočívá především v nápaditých dialozích mezi jednotlivými postavami. Kritika ale uvádí, že prvotina, tedy Případ pro vesnického policajta, je v tomto směru trochu přehnaná. Děj se odehrává v „chudobinci“, což je vlastně malý domov důchodců. Jeden z jeho obyvatel, Žid pan Kurtz napíše na vojnu jednomu z vojáků dopis o poklescích jeho milé. Tento voják pak dezertuje. Pan Vovsík je příslušník SNB, který vyšetřuje krátké zmizení pana Kurtze i mladé řádové sestry. Autor tak postupně odkrývá detaily ze života nejen obyvatel „chudobince“, ale také jeho personálu.
Hodinový hoteliér
Hned druhé dílo je považováno za jedno z nejlepších děl tohoto autora. Bylo hráno v mnohých divadlech – v Činoherním klubu, v Žižkovském divadle Praha, v Divadle na Vinohradech, v Divadle F. X. Šaldy v Liberci, ale také v Českém rozhlasu. Hru tak režírovali takoví režiséři, jako je Jiří Menzel, Ivan Rajmont, Ondřej Pavelka a další. Hlavní role ztvárnili mimo jiné Rudolf Hrušínský a Radovan Lukavský.
V tomto díle autor rozvíjí své mistrovské umění dialogu, ve kterém se ale na druhé straně trochu ztrácí dějová linka. Hlavními hrdiny jsou dva penzisté, které svůj byt (kdysi honosný, dnes kutloch) pronajímají mileneckému páru, který tvoří ženatý muž a nemajetná studentka. Jedna noc stačí k tomu, aby se studentka s mužem rozešla. Od té chvíle se raduje z každé chvíle, kterou jí život přinese.
Supermanka
Tato hra vznikla v době normalizace a opět je považována za umělecky slabší dílo.
Sanitární noc
Také tato hra vypráví o schizofrenním období normalizace. Vystupuje v ní disident Vaněk, který se následně objeví v dílech Václava Havla, Pavla Kohouta a dalších.
Noční linka
Tato rozhlasová hra měla svou premiéru v roce 1978.
Objížďka
Opět se jedná o rozhlasovou hru z roku 1978.
