Kniha: Piková dáma
Autor: Alexandr Sergejevič Puškin
Přidal(a): Filip Daněk
Alexandr Sergejevič Puškin
- (1799 – 1837):
- básník, prozaik, dramatik
- je považován za zakladatele moderní ruské prózy
- pocházel se staré šlechtické rodiny z Moskvy
- byl úzce spojen s účastníky proti-carské vzpoury
- vedl bohémský život
- kvůli tvorbě a svým názorům musel odejít do vyhnanství na jih Ruska; po 7mi letech mu byl umožněn návrat, ale až do své smrti zůstal pod policejním dozorem a samotný car mu cenzuroval tvorbu
- zemřel na následky smrtelného zranění v souboji
Další díla:
-
- povídky – Kapitánská dcerka
- Výstřel
- drama – Boris Godunov
- básnické poémy – Cikáni
- Poltava
- úvahy i literatuře – O národnosti v literatuře
- O klasické a romantické poezii
- dějepisná knížka – Historie Pugačovy vzpoury
Literárně-historický kontext
Romantismus ve světové literatuře
- konec 18. stol. – 1. pol. 19. stol.
- původ – román – rozsáhlé výpravné dílo, v němž obrazovost a citovost převládají nad rozumem
- romantic – napínavý, nevšední, dobrodružný
Romantismus:
- umělecký směr, ale také životní postoj
- vznikl mezi dvěma revolucemi (1789 – Velká francouzská revoluce; 1848 – revoluce v Evropě)
- myšlenky Velké francouzské revoluce (volnost, rovnost, bratrství) nebyly splněny zcela – trvají války (Napoleonské); trvají policejní režimy – po celé Evropě se šíří revoluční myšlenky
- nastupuje kapitalismus – rozhodují peněžní vztahy
- lidé jsou nespokojeni, cítí se vyřazeni ze společnosti, osamoceni
Znaky romantismu v literatuře:
- klade důraz na city a fantazie
- preferuje tvůrčí svobodu, je v určitém smyslu revoltou
- protiklad snu a skutečnosti
- jedinec stojí proti společnosti – pocit rozčarování, odcizenosti
- návrat do minulosti, současnost nevyhovuje – je tísnivá
- inspiračním zdrojem – středověk – Gotika
- obliba mimořádných, tajemných okolností
- všechno je obestřeno záhadou
- výjimečné prostředí – gotické hrady, jezera, hřbitovy, lesy
- protiklad krásy a ošklivosti (v ošklivosti je krása a zlo má podobu anděla) – harmonie kontrastu
- obdiv k divoké, nebo exotické přírodě
Romantický hrdina:
- individualismus – je výjimečný, neschopný přizpůsobit se, nikdo mu nerozumí a proto je sám; nejčastěji vyvrženec společnosti
- většinou totožný s autorem – je jeho sebevyjádřením
- často bývá hrdinou loupežník, vrah, kat, cigán, poutník, nebo námořník; původ hrdiny je obestřen záhadou
- touží po lásce, ale ví, že skutečnou lásku nenajde, může milovat jen nešťastně, protože miluje ideál, nebo ženu patřící jinému
- opovrhuje konvencemi, dostává se do sporu se společností i dobou, žije rozervaným životem – končí tragicky
Rozbor díla: Piková dáma
- Jedná se o novelu (s fantastickým námětem)
- Tematicky sevřenější povídka (epický příběh s jednoduchým dějem a jen s několika postavami), rychlým spádem spěje k překvapivému konci
HLAVNÍ POSTAVY:
- Heřman; byl velmi ctižádostivý, udělal by snad vše pro získání peněz na splacení dluhu
- Lizaveta Ivanovna; služka hraběnky, velmi mladá, naivní dívka, hodná, srdečná, pracovitá, citlivá
- hraběnka Anna Fedotovna; rozumná, mazaná, neustále komandující Lizavetu
VEDLEJŠÍ POSTAVY
- Narumov, Čelinskij
DĚJ:
Povídka začíná jedné zimní noci, kdy se u jízdního gardisty Narumova hráli karty. K ránu vypráví Paul Tomskij tajuplný příběh o své babičce – hraběnce Anně Fedotovně. Tato již osmdesátiletá dáma za svých mladých let hrávala v Paříži velmi oblíbenou hru jménem Faraon.
Když hrála s vévodou Orleánským, prohrála velkou sumu peněz. Nařídila dědečkovi, aby dluh zaplatil, ale ten se jí poprvé v životě vzepřel a odmítl za ni opět dávat peníze. Hraběnka naštěstí znala jednoho pozoruhodného člověka – byl to hrabě Saint Germain. Chtěla od něj půjčit, ale on jí raději, kvůli tomu, aby ji netrápilo svědomí, poradil jak vyhrát své peníze zpátky. Tentýž večer babička vsadila na tři karty a získala peníze zpět.
Hráči vyprávění moc nevěřili a tak jim Tomskij ještě řekl další příběh, jak babička pomohla jednomu mladému muži, který se také zadlužil. Poradila mu tři karty s podmínkou, že už nikdy nebude hrát. A on také všechny peníze dostal zpět.
Těmto vyprávěním byl přítomen i Heřman, syn poruštělého Němce, který mu zanechal málo peněz. Jeho otec byl přesvědčen o tom, že si syn musí zajistit sám svojí nezávislost. Heřman byl uzavřený, ctižádostivý, zásadový a spořivý. Nikdy nesáhl na úroky, ale žil jen z platu, tím pádem si nemohl dopřát žádné povyražení. Ještě nikdy nehrál karty a nikdy si na jedinou nevsadil. Přesto sedával s hráči celé noci a pozoroval jejich hru. Byl duchem hráč, ale zdálo se mu zbytečné kvůli kartám přijít o peníze.
Po vyslechnutí příběhu musel celý další den pořád přemýšlet nad tím, co kdyby se mu podařilo získat od hraběnky její tajemství. Nakonec mu to nedá a vymyslí si plán, jak by se s ní mohl setkat. Začne psát milostné dopisy její schovance Lizavetě Ivanovně, která u dámy není příliš šťastná, protože ji pořád něco vyčítá a dostává jenom malý plat, jenž jí nestačí na krytí jejích potřeb. Ta psaní zpočátku vrací nebo trhá, ale pak se jí to zalíbí a s Heřmanem si čím dál častěji dopisuje. Heřman na ní začne tlačit a chce se s ní co nejdříve setkat. Ona si myslí že je to příliš brzy, nakonec však ustoupí a domluví se, že jednoho dne v noci, až bude
hraběnka na plese, se setkají. Lizaveta mu v dopise přesně popíše cestu k ní do pokoje, který je za místností patřící staré dámě, a dobu, kdy by v domě nikdo neměl hlídat. Heřman určené noci netrpělivě čeká před domem už o dvě hodiny dříve než se domluvili. Sněží a fouká studený vítr, ale on to vůbec nevnímá a pořád sleduje čas. V půl dvanácté se vypraví do domu, jde podle plánu chodbou i kolem spícího hlídače, když se dostane do místnosti hraběnky, tak se chvíli rozhlíží po stěnách a nábytku a pak jde ke dveřím, které vedou k Lizavetě, avšak vedle nich je komůrka, kam hraběnka vůbec nechodí a schová se tam (Heřman). Lizaveta marně čeká, jestli Heřman přijde. Po návratu z plesu se dáma převlékne do noční košile a snaží se usnout. Protože ale trpí nespavostí, jde si sednout k oknu a dívá se ven. V tom vyskočí Heřman z úkrytu. Klidně říká hraběnce, ať se neleká a prosí ji, jestli by mu pověděla svoje tajemství. Dáma v šoku nemůže mluvit a jen se na něj upřeně dívá. Heřman vytáhne pistoli, vyhrožuje. Hraběnka stále kouká. Najednou se zhroutí na zem. Je mrtvá. Heřman tomu nechce věřit, dál se jí ptá. Ale ona neodpovídá. Pozná, že to jen nehraje. Raději odchází za Lizavetou. Všechno jí řekne. Ona se rozbrečí, ale pomůže mu v útěku a dá mu klíč od tajné chodby, která vede za hraběnčiným pokojem.
Tři dny poté se koná pohřeb. Heřman nemá úplně čisté svědomí, tak se tam také odhodlal jít, aby si vyprosil odpuštění. Když přistoupil při posledním rozloučení k mrtvé, zdálo se mu, že na něj mrkla a skácel se na zem.
Po návratu domů se mu zjevil duch staré hraběnky. Pověděla, že ač nerada, má přikázáno mu vyzradit to tajemství. Řekla tři karty, na které vyhraje – trojka, sedma a eso. A také podmínku, že si musí vzít Lizavetu Ivanovnu, aby mu odpustila. Od té chvíle ve všem viděl tyto tři karty.
Heřman se společně s Narumovem vypravil do Moskvy za bohatými hráči. Hrál proti jejich předsedovi. První večer vsadil své úspory na trojku – vyhrál dvojnásobek. Další večer vsadil vše na sedmu – opět vyhrál jednou tolik. A třetí večer za hojné účasti diváků všechny peníze vsadil na eso – nebo si to alespoň myslel. Když padla tato karta, chtěl si vzít vyhrané peníze, Čekalinskij ho však upozornil, že vsadil místo na eso na pikovou dámu. Heřman se na ni podíval. Zdálo se mu, že se na něj z karty ušklíbla a mrkla hraběnka.
Heřman se z toho zbláznil. Sedí v obuchovské nemocnici v pokoji číslo sedmnáct a stále si mumlá: „ Trojka, sedma, eso! Trojka, sedma, dáma!…“
MÍSTO, DOBA DĚJE:
- Rusko – 18.století
JAZYK A STYL:
- Puškin se vyjadřuje bez zbytečných příkras, jazyk je srozumitelný, čtivý a lehce dostane čtenáře do prostředí tehdejší vyšší společnosti. Typickým pro romantismus je vzletný popis emocí, které chová Lizaveta Ivanovna. Dlouhé pasáže jsou věnovány konfliktu mezi společenskými konvencemi a tužbami srdce. Popis prostředí je spíše střídmý, autor se v takovýchto situacích soustředí spíše na dialogy, které jsou mnohdy obdařeny knižními tvary slov, zachovávajíc si tak punc starodávnosti.
CELKOVÁ CHARAKTERISTIKA
- Mírně kriticky laděná novela z prostředí vyšší ruské šlechty nás příjemným způsobem nechá nahlédnout do zákoutí tehdejší ruské společnosti. Hlavní zápletka – karetní hra – nás nechá chladnými díky své místy až mystické tajuplnosti. Tajemství staré hraběnky, které nakonec chtivého Heřmana dovede až na scestí, skvěle doprovází jemnou satiru tehdejší ruské vrstvy. Jedná se o krátkou novelu s výraznou pointou. Dílo se dočkalo mnoha filmových variací, nebo filmových zpracování.
TÉMATIKA:
- celkové téma: nenasytnost člověka, touha po penězích
- hlavní téma: karetní hra a život Heřmana
- vedlejší téma: hraběnka
KOMPOZICE:
- čas: chronologicky; retrospektivně např.: vyprávění o Tomského babičce – hraběnce
- prostor: děj se odehrává v Rusku, na blíže neurčeném místě
- poměry mezi tématy: gradace (Heřmanova nenasytnost je čím dál, tím větší); pointování (nakonec všechno prohraje – nejzávažnější motiv na konci); kontrast (nevinná Lizaveta X nenasytný Heřman)
JAZYK:
- prozaický (neveršovaný), spisovný jazyk, ale objevuje se mluva karetních hráčů
- er forma
- řeč má podobu především dialogu
ZAJÍMAVOSTI:
Puškinovo tvorba inspirovala Petra Iljiče Čajkovského k operám Evžen Oněgin a Piková dáma. Kniha byla i zfilmována. Svým dílem vytvořil Puškin základy moderní spisovné ruštiny.
