Kniha: Postřižiny
Autor: Bohumil Hrabal
Přidal(a): Mand
Autor:
Bohumil Hrabal: *1914 Brno, zemřel 1997 Praha
– Český prozaik, nemanželský syn
– Studoval na gymnáziu v Nymburce a roku 1935 se zapsal na právnickou fakultu University Karlovy, ale zkoušky musel na 6 let odložit, vysoké školy byly zavřeny.
– Vystřídal mnoho povolání – úředník, výpravčí, dělník a spisovatel
– Později utrpěl vážné zranění a nemohl proto dělat nadále těžké práce.
– Roku 1962 se stal spisovatelem.
– Jeho povídky vycházejí v časopisech a později i v knihách.
– Patřil k nejvýznamnějším českým spisovatelům 20. století.(překládaná jeho díla do ciziny)
– Jeho dílo podstatně ovlivnilo vývoj české prózy jak stylově, tak tematicky.
– Ovlivnil také divadlo a film(díla zfilmovaná, zdramatizovaná)
– Základním přínosem jeho většinou krátkých próz je prezentace hovorového proudu, obecného jazyka a obyčejného člověka jako nepatetického hrdiny.
– Zemřel v nemocnici při pádu z okna.
– Obdržel spoustu ocenění jak české tak italské, maďarské
Další díla:
Obsluhoval jsem anglického krále, Ostře sledované vlaky, Slavnosti sněženek…
Literární druh: próza
Literární žánr: vzpomínkový román
Doba vzniku: 2 pol. 20. stol.
Vliv díla: Jako jeden z největších českých spisovatelů 20. století je Hrabal pochopitelně i jedním z těch autorů, k jehož odkazu se hlásí široké spektrum našich autorů.
Místo děje: odehrávají se za první republiky, v jednom českém maloměstě a to hlavně v pivovaru
Kompozice:
Retrospektivní vyprávění příběhu očima své vlastní maminky. Toto dílo je členěno do kapitol, které jsou označeny arabskými číslicemi (nemají žádný nadpis)
Jazyk a styl:
Hovorový, vyskytují se slangové výrazy, Pepinovo slovácké nářečí, soustředí se na detaily. Proud řeči je pozvolný a klidný. Děj není až tak podstatný, důležité jsou jednotlivé postavy a situace, do kterých se postavy dostávají. Z celého díla dýchá pohoda, klid, idyla, ale také smutek, melancholie, ztráta něčeho, co se už nikdy nevrátí a z čeho zbydou jen vzpomínky.
Hlavní postavy:
MARYŠKA- žena správce pivovaru, krásná, mladá, energická, nesvázaná a co si usmyslí to udělá, miluje francina, a jí maso (zabíjačku), vlasy má jak barvu piva
FRANCIN- správce pivovaru, spořádaný člověk, má rád věci na svém místě, puntičkář milující svou ženu, o kterou by se staral, nejí maso jí chleba s vlažnou kávou
PEPIN – švagr Maryšky, nespoutaný živel, když vyprávěl vymyšlené historky, hrozně hulákal, byl rakouský voják. Dal by se označit za dominantní postavu tohoto díla.
GRUNTORÁD- doktor, který léčí Maryšku
BÓĎA- holič, který se stará o vlasy Maryšky a který jí je potom i ustřihne.
Hlavní myšlenka:
Autor se v této knize vrací do Nymburka, kde prožil své dětství a mládí, do pivovaru a ke svému strýci Pepinovi. Toto dílo vypráví o pivovaru za první republiky a rodině jeho správce, který byl ve skutečnosti jeho nevlastní otec. Očima vlastní maminky přibližuje autor atmosféru města v době převratných změn. Postavy v této knize mají šokující nápady. Vyjadřují tím radost, ale i odpovědnost k životu.
Další formy zpracování:
– kniha
– film
Děj:
Hlavní postavou je manželka správce pivovaru – Maryša. Příběh se skládá z jednotlivých událostí, tak jak se v pivovaru stávají. Maryša je velmi sebejistá a energická žena, kterou mají v okolí rádi a všichni na ni obdivují její krásné dlouhé vlasy. Jednou pořádá Maryša zabijačku a pozve na ni celou správní radu pivovaru, které je odpovědný její manžel – Francin. Ten zabijačky nesnáší a má nejraději bílou kávu a chleba. Jeho žena je však pravým opakem, ráda pije pivo a jí maso. Její libůstkou je projíždět se na kole a ukazovat všem své dlouhé vlasy. O ty jí pečuje kadeřník Bóďa, který jí vlasy koupe a pak jí je přidržuje, když se rozjíždí na kole. Jednoho dne navštíví pivovar Francinův bratr Pepin, povoláním švec, který je trochu blázen. Ten je krutě upřímný a říká vše velmi nahlas, takže je jej všude slyšet. Maryša si Pepina oblíbí a užívá si s ním legrace. Naopak Francin Pepina nemá rád, protože se stává obětí jeho kousků. Jednou se stane, že Pepinovo hlasité bavení přeruší jednání správní rady a utrápený Francin přiběhne a okřikne ho. Jednou se si sedne Francin na židli, na které bylo ševcovské lepidlo. Členové rady mu pomáhají se odlepit tak vehementně, až se také přilepí a jednání musí být přerušeno. Jindy je zase Pepin s Maryšou v zahradě a na kusu klacku jí hlučně vysvětluje kolik částí má vojenská puška. Opět přiběhne z kanceláře rozčílený Francin a ptá se, co v zahradě dělají. Na Pepinovu otázku „Kam si mají jako jít hrát?“ rozzuřeně odpoví – třeba na komín! Tak Pepin s Maryšou vylezou na komín. Pepin na komíně usne a přijedou pro ně hasiči, aby je z komínu sundali. Do města se dostane novinka – rádio, to chtějí všichni vidět a rádiem je ohromena i Maryše. Zvláště se jí líbí, že rádio zkrátí vzdálenost mezi jejím městečkem a Prahou. Myšlenka zkracování se jí zalíbí natolik, že se rozhodne si zkrátit sukni ke kolenům. Obětí zkracování je i její pes, kterému zkrátí ocásek. Spolu s Pepinem zkrátí i nohy židle. Francin přiváží pravidelně z Prahy Maryše různé dárky. Když jí jednou přiveze gramofon, Maryša si při tanci vyvrtne kotník a noha musí do sádry. Francin je z toho celý šťastný, protože může o Maryšu konečně pečovat tak, jak si vždycky přál. Po sundání sádry dostane Maryša další zkracovací nápad. Jede za Bóďou aby jí ostříhal vlasy. Tomu se to vůbec nelíbí, ale nemá na vybranou. Při cestě zpátky do pivovaru má ustřižené vlasy spletené do copů a přivázané ke kolu. Všichni na ní udiveně zírají a hlavně její manžel Francin. Dojde mu trpělivost a před správní radou jí naplácá pumpičkou (na kolo) na zadek.
Ukázka:
Francin se zadíval na chodník a síliče svalů mu zvadly v prstech a Francin si hned lehl na otoman jako podťatý a řekl:
– Pepin. –
– Tak konečně uvidím tvého bratra, konečně uslyším svého švagra, švagříčka! –
A opřela jsem se o futra oken a tam na chodníku stál člověk, na hlavě oválný klobouček, kárované rajtky zastrčené do zelených tyrolských punčoch, krčil nos a na zádech měl vojenský ruksak.
– Strýcu Jožine, – volala jsem na prahu, – pojďte dál. –
– A kterápak vy jste? – řekl strýc Pepin.
– No já su vaše švagrová, vítajte pěkně! –
– Sakra, to mám štěstí, že mám tak čupr švagrovou, ale kde je Francin? – ptal se strýc a dral se do kuchyně a do pokoje.
– A tady, tak co je s tebó? Ty ležíš? Tož sakra, já jsem k vám přijel na návštěvu, nebudu tady dýl než čtrnáct dní, – hovořil strýc a jeho hlas duněl a řezal se vzduchem jak prapor, jak vojenský povel, a Francin každým slovem byl elektrizován, vyskakoval a namotával na sebe deku.
– Nechajó tě všichni pozdravovat, akorát Bóchalena, ta už má po smrti, nějaké tachonýr jí dal do polena prach a baba, jak to dala do šporherto, tak to vybuchlo a lísklo to babu po čuni a zatřepala se a bylo po ní. –
– Bóchalena? – spráskla jsem rukama, – to byla vaše sestra?
– Ale jaká sestra? To byla kmotřenka, to byla baba, která celé den práskala jabka a bochte a třicet let říkala: Děti, já brzy homřo, nic se mi nesce dělat, jen bech spala…a já jsu taky nějaké maróda, – řekl strýc a rozvázal provázky tlumoku a vysypal na podlahu ševcovské náčiní, a Francin, když uslyšel ten rachot, tak si přiložil dlaně na obličej a naříkal, jako by mu strýc nasypal to obuvnické nářadí do mozku.
– ukázka je skoro na začátku knihy, kdy přijíždí strýc Pepin
Poznámka:
– název Postřižiny – je rituální ustřižení vlasů.
– kniha je velmi podobná filmu
– dobře se četla, jsou v ní spousty českého humoru
– kniha je krátká, není podobná aji psaně Obsluhoval jsem an
