Povídky z jedné kapsy – rozbor uměleckého textu

rozbor-díla

 

Kniha: Povídky z jedné kapsy

Autor ukázky: Karel Čapek

Přidal(a): Matej H.

 

 

Úryvek z uměleckého textu

„Ale to máš klasický příklad, jakou průkaznou sílu má taková čirá a bezděčná náhoda, že?” Přibližně v téže době řekl mladý muž, zde nazývaný Arturem, paní Martičce: “Tak co, holčičko, pomohlo to?” “Co, miláčku?” “Ten dopis, cos mu tehdy jako nedopatřením poslala.” “Pomohlo,” řekla paní Marta a zamyslila se. “Víš, hochu, já se ti až stydím, že mně on, Franci, teď tak hrozně věří. On je na mne od té doby tak hodný… Ten dopis ti pořád nosí na srdci.” Paní Marta se zachvěla. “Je to vlastně strašné, že… že ho tak klamu, nemyslíš?” Ale pan Artur to nemyslil; aspoň tvrdil, že rozhodně ne.

 

Rozbor uměleckého textu

Začlenění ukázky do kontextu knihy:

  • Tato ukázka pochází z povídky jménem Naprostý důkaz, která je o panu soudci, jenž vždy prohlédne výpovědi všech obžalovaných podle toho, co jim jen tak mimochodem uklouzne. Tato část je úplně ze závěru povídky, kde jsme se dozvěděli nečekané rozuzlení a můžeme si z toho vzít ponaučení, že věci mohou být skoro vždy jiné, než se zdají, a že i ta největší náhoda může být dokonalý podvod.

 

Obsah ukázky:

  • Pan soudce si myslí, jak odhalil svou ženu pomocí náhodného dopisu, ale vlastně tomu vůbec tak nebylo, protože v poslední části se Martička (jeho žena) svěřuje svému milenci, že jí to tíží, jak ho společně oklamali. Její milenec na tom ale nic špatného nevidí.

 

Kompozice ukázky:

  • Je to rámcové vypravování, založené na rozhovoru dvou kamarádech o událostech, které se jednomu z nich staly. Na konci je část (tato ukázka), která z rámce vybočuje a je tam vložena jen na vysvětlení celé situace. Je to psané z pohledu vypravěče (er-forma), vystupují zde reálně jenom 3 postavy a pak je tu zmiňován pan Artur. Čas ani místo tu není nijak specifikováno, i když ve vypravování jsou zmíněny Františkovy Lázně. Je to povídka, protože je to krátký literární útvar, který se vyznačuje ponaučením, v tomto případě zvratem na konci díla. Charakter postav se v průběhu díla moc nevyvíjí, maximálně na konci díla můžeme změnit náš názor na paní Martičku.

 

Charakteristika postav:

  • Soudce Mates – Je to velmi úspěšný soudce, který se nenechá jen tak někým ošálit. Z počátku má podezření, že ho jeho manželka podvádí s Arturem, ale když dostane neinscenovaný dopis, původně určený právě Arturovi, úplně se změní a svou ženu by nejraději nosil na rukou. Nevěříme výmluvám, ani svým svědkům či obžalovaným.
  • Toník – Soudcův dlouholetý přítel, v mládí se nechal seřezat za čin, který nespáchal on sám.
  • Martička – Soudcova žena, je falešná a podvádí svého muže. Má alespoň trochu výčitky svědomí.
  • Artur – Milenec Martičky, je nečestný a nemá problém s podváděním a klamáním lidí.

 

Jazyk:

  • Obsahuje řečnické otázky a přímou řeč („Ale to máš klasický příklad, jakou průkaznou sílu má taková čirá a bezděčná náhoda, že?”), popis (Marta se zachvěla.), oslovení (“Co, miláčku?”), nespisovné slovní obraty (možná způsobené zastaralostí jazyka – “Ten dopis, cos mu tehdy“ – autor zde použil „cos“ namísto „který), jak už jsem psal výše je zde použito vypravování a hlavně dialogů.





Další podobné materiály na webu: