Kniha: Psychóza 4.48 (Psychóza ve 4.48)
Autor: Sarah Kane
Přidal(a): veruuu007
Sarah Kane
Sarah Kane byla anglická dramatička a divadelní režisérka, žila v letech 1971–1999. Vystudovala drama na University of Bristol a následně absolvovala magisterské studium dramatické tvorby na University of Birmingham. Do britského divadla vstoupila v polovině 90. let a její hry rychle vyvolaly silné reakce kvůli otevřenému zobrazování násilí, sexuality, bolesti a psychických krizí.
- Její debut Blasted byl uveden roku 1995 v Royal Court Theatre.
- Následovaly hry Phaedra’s Love, Cleansed a Crave.
- Posledním dramatickým textem je 4.48 Psychosis, poprvé uvedený posmrtně roku 2000.
Kane bývá spojována s britským „in-yer-face theatre“ 90. let, její pozdější tvorba se však stále více vzdaluje tradičnímu realistickému dramatu a soustředí se na rytmus, fragment, obraz a samotnou řeč.
Literárně-historický kontext
Psychóza 4.48 je poslední hra Sarah Kane. Autorka text dokončila před svou smrtí roku 1999; premiéra se uskutečnila 23. června 2000 v Jerwood Theatre Upstairs londýnského Royal Court Theatre v režii Jamese Macdonalda. Text patří k experimentálnímu britskému dramatu konce 20. století. Nemá klasický seznam postav, pevně určené prostředí ani běžné scénické poznámky a jednotlivé repliky nejsou vždy přiřazeny konkrétním mluvčím.
Dílo se často čte v souvislosti s autorčinou zkušeností s těžkou depresí, není však přesné ztotožnit mluvčí textu jednoduše se Sarah Kane ani označit hru za její doslovný životopis. Jevištní realizace mohou text rozdělit mezi jednoho nebo více herců; původní inscenace použila tři. Tato otevřenost je součástí významu díla a nutí režiséra i diváka rozhodovat, kde se střídá vnitřní hlas, dialog, lékařská řeč nebo básnický obraz.
Rozbor díla: Psychóza 4.48
- Literární druh: drama.
- Žánrové zařazení: experimentální psychologické drama; text má výrazné rysy básnické a fragmentární kompozice.
- Témata: deprese, psychická bolest, osamění, láska, tělo, léčba, komunikace a úvahy o smrti.
- Kompozice: sled oddělených fragmentů, monologických pasáží, dialogů, číselných řad a klinicky znějících záznamů.
Hra nemá tradiční zápletku s jasným začátkem, konfliktem a rozuzlením. Z jednotlivých hlasů se skládá obraz psychické krize člověka, který se snaží pojmenovat vlastní stav a zároveň naráží na omezenost běžné komunikace. Některé úseky připomínají rozhovor pacienta s lékařem, jiné modlitbu, milostnou výpověď, seznam příznaků nebo proud myšlenek. Čísla a prázdná místa na stránce nejsou pouhou grafickou ozdobou; podílejí se na rytmu textu a na pocitu narušeného, přerušovaného vědomí.
Jazyk přechází od hovorových a vulgárních výrazů k odborným medicínským pojmům a velmi koncentrovaným básnickým obrazům. Objevují se metafory, opakování, řečnické otázky, elipsy, nedokončené výpovědi i asyndeton. Význam nevzniká pouze z obsahu vět, ale také z jejich rozmístění, délky, rytmu a opakování.
Pro interpretaci je důležitá absence pevně určených postav. Není proto bezpečné tvrdit, že existuje jedna jednoznačná „hlavní žena“ a jeden konkrétní lékař. Text umožňuje chápat hlasy jako různé osoby, jako vztah pacienta a terapeuta, ale také jako části jediné rozštěpené zkušenosti. Právě tato neurčitost patří k důvodům, proč má každá inscenace Psychózy 4.48 výrazně odlišnou podobu.
