Jméno: Richard Weiner
Zařazení: Spisovatelé
Přidal(a): David Hampl
Český básník, prozaik a publicista se ve svém díle věnoval také expresionismu. Vystudoval České vysoké učení technické v Praze a mimo uměleckou tvorbu působil taktéž jako chemik.
Život
Richard Weiner se narodil 6. listopadu 1884 v Písku a zemřel na karcinom žaludku 3. ledna 1937 v Praze. Od roku 1902 studoval na gymnáziu a poté navázal na vysoké škole. Věnoval se oboru chemie, konkrétně pivovarnictví, nicméně ve skutečném životě se věnoval spíše literatuře. V letech 1908 až 1911 pracoval jako chemik, od roku 1912 ale už jako literární umělec. Mimo jiné psal do novin Samostatnost.
Rok strávil ve válce, ale kvůli nervovému kolapsu musel být propuštěn. Po válce přispíval do Lidových novin.
Od roku 1927 se stal členem pařížské skupiny Le Grand Jeu, kde se rozhodl pobývat. Jeho tvorba zde zahrnovala fejetony, ale i politické články.
Věnoval se ale také psaní poezie, jeho básnické sbírky jsou nejlepší až na konci dvacátých let, kdy je patrné (ve srovnání s rannými díly), jak básník dozrál. Co se týče prózy, tak taky je autorova vyzrálost patrná již mnohem dříve. Ve svých dílech se zabývá expresionismem a mezi nejoblíbenější povídky patří Lítice a Škleb.
Ačkoli za svého života nebyl básník nijak slavný, jeho dílo oceňujeme až dnes. Stal se předlohou pro mnohé velké básníky české tvorby, jako je například Jiří Orten nebo Ivan Blatný.
Expresionismus je umělecký směr, kterému se básník a spisovatel začal věnovat. Měl to být opak impresionismu, který se zabývá vnitřními pocity. Oproti němu expresionismus se věnuje vyjádřením pocitů bez ohledu na jakékoli konvence a dovoleno je také zkreslit i samotnou realitu (k čemuž se Weiner uchyluje například v povídkách Škleb a Lítice).
Dílo
Své první básnické sbírky začíná vydávat teprve na konci dvacátých let minulého století. Jeho tvorba je ovlivněna jednak českými vlivy, předlohou mu byli básníci jako například Adam Václav Michna z Otradovic, František Ladislav Čelakovský nebo Otokar Březina, jednak také zahraniční, zejména francouzští umělci, jako je Guilaume Apollinaire. Jeho dílo se opírá o tři cizoty v jeho životě: cizoty Žida (který se zřekl i své víry), cizoty homosexuála i cizoty emigranta.
Pták
Básnická sbírka z roku 1913, která byla napsána pod vlivem Karla Čapka.
Usměvavé odříkání
Také tato básnická sbírka z roku 1916 je ovlivněná tvorbou Karla Čapka s prvky vitalismu. To je směr, podle kterého nelze fungování živých organismů vysvětlit fyzikálními či chemickými mechanismy. Jejich činnost je závislá na určité zvláštní životní síle.
Netečný divák
První próza autora byla vydána v roce 1917 a je souborem povídek. Vznikla po účasti autora ve válce a je na ní patrná úzkost.
Rozcestí
Básnická sbírka z roku 1918.
Lítice (1918)
Škleb (1919)
Tyto povídky vznikají na základě autorovy zkušenosti z první světové války. Autor zde vzpomíná na úzkost, která jej provázela v tamějším světě. Není ale jasné, co je pravda a co skutečnost, protože autor se uchyluje k popisování svých halucinací.
Mnoho nocí
Básnická sbírka z roku 1928, která obsahuje vůbec nejsložitější dílo tohoto autora.
Zátiší s kulichem, herbářem a kostkami
Tato básnická sbírka pochází z roku 1929 a obsahuje také prózu ve formě krátkých povídek.
Mezopotamie
Tato básnická skladba je z roku 1930 a autor se v ní zříká sebe sama.
Lazebník
Je soubor povídek z roku 1929. Mimo jiné obsahuje povídku s názvem Ela, v níž se setkáváme s toutéž ženou ale v různých rolích. Nevím, co je pravda a co lež (vliv expresionismu).
Hra doopravdy
Tato kniha se opět stává zmatenou v tom, že nevíme, co je pravda a co ne. Pochází z roku 1934 a její součástí jsou i delší prozaická díla s názvem Hra na čtvrcení a Hra na čest za oplátku.
