Syntax – úvod do studia (VŠ)

literatura

 

Jméno: Syntax

Zařazení: Lingvistika

Přidal(a): Sarka FFUK

 

Syntaktické vlastnosti

  • Zákl. jednotky = věty
  • Složkové jednotky = větné členy

 

Vztah mezi komponenty

1) syntagmatické vztahy

  • = vztah mezi jaz. prvkem a okolím
  • = vztah mezi prvky okolí u jedné jednotky
  • syntagmata = kombinace min. 2 entit téže roviny jaz., které jsou založené na jejich kompatibilitě
  • někdy s. vztahy mezi morfémy – v koordinačním vztahu
  • determinační vztahy: kružítko – derivát od kruh, kroužit
  • hyposyntax = mezimorfémové vztahy
  • tradiční syntax = mezislovní vztahy
  • hypersyntax, textová syntax = mezivětné vztahy

 

2) paradigmatické vtahy

  • = vztah mezi hloubkovou jaz. strukturou
  • pro transformační popis
  • vycházet z konkrétních parolových projevů
    • jazyk + dané komunikační procesy
    • souvisl. mezi výrazovou a obsahovou rovinou
    • fční stránka jednotlivých syn. jevů
    • předpoklady pro tvoření správné výpovědi
  • jazyk = systém smyslově vnímatelných jednotek
  • smysl = předávání určitých jednotek
  • jednotky = jazykový znak = materiální nositelé
    • nemateriální sociální informace

 

znak

  • nese význam, poukazuje na něco mimo jazyk
  • bilaterálnost – signifiant a signifikát
  • bilaterální teorie jaz. znaku – forma X význam
  • podmínkou znakovosti je začleněný, dohodnutý význam
  • min. 2-členná soustava

 

slovo má ústřední postavení

 

věta

  • mnoho modifikačních poloh
  • neuloženo v paměti jako celek
  • má materii, funkční stránku, vztah k objektům v realitě = obsah
  • zákl. jazyková jednotka = lang
  • = myšlenka vyjádřená slovy (Trávníček, laické)
  • věta ≠ myšlenka X soudy, emoce

 

výpověď

  • parole = komunikační jednotka
  • forma výpovědi jsou věty x fce věty je vytvářet výpověď

 

DEFINOVÁNÍ VĚTY (Grepl a Karlík)

  • fonologicko-morfologickáoškHJsdk
    • modulačně ucelená, koncová kadence a pauza
  • logická
    • začíná velkým písmenem a končí interpunkčním znaménkem, nejčastěji tečkou
  • sémantická kritéria
    • Trávníček: myšlenka vyjádřená slovy
  • morfologicko-syntaktická
    • V. Matthesius: elementární promluva sdělná, kterou se mluvčí zanechávající po stránce formální dojem obvyklosti a subjektivní obvyklosti staví aktivně k nějakému faktu nebo skupině faktů

 

Větu konstituuje VF, které větě svou schopností vyjadřovat čas a způsob propůjčuje schopnost, aby mluvčí tím, že ji vyjádří nějaký stav světa, zaujímal stanovisko k nějaké mimojaz. skutečnosti; elementární jazyková jednotka syntakticko-sém. povaha, fce výpovědi v jaz. interakci. Věta je zákl. formou pro výpověď.

 

DEFINOVÁNÍ VÝPOVĚDI (Karlík a Grepl)

  • nejmenší promluvová jednotka
  • sémanticky i intonačně uzavřené (kadence konkluzivní X antikadence)
  • každá výpověď má KF a je intonačně uzavřená
  • 1998 – kom. fce; pronesená věta v konkrétní KS
  • má formu věty
  • nositel modality – postoj mluvčího ke skutečnosti
    • modalita jistotní = vyjadřuje jistotu platnosti
    • modalita voluntativní = vyjadřuje možnost / nutnost
    • modalita evaluativní = hodnotící
  • aktuální zakotvení v situaci – spojení tématu s rématem
  • KF vyjádřená
    • přímo – vyjádřeno jaz. prostředky
      • forma oznamovací x rozkazovací x tázací x přací
    • nepřímo – vyplývá z komunikace

 

PREDIKACE

  • vztah přisuzování = nejvýznamnější usouvztažňovací vztah, umožňující vypovídat informace o světě
  • jeho podstatou je aktualizace (z hlediska času a modality) – postihování příznaků předmětů
  • základním prostředkem je VF, explicitně umožňující čas a modalitu
  • = užití takových výrazů (slovesných i neslovesných) ve fci přísudku, které svým pojmovým významem umožňují mluvčím charakterizovat nějaký příznak (činnost, stav, vlastnost) objektu nebo vztah mezi objekty v časové a modální projekci
  • starší mluvnice rozlišují jednočlenné věty (základ = báze) a dvoučlenné věty (Po, Př), vztah syntagmatický
  • současná lit. uplatňuje širší chápání – jako vztah výpověď otvorný – ne nutně syntagmatický
    • nesyntagmatičnost dána vztahem mezi nějakou jazykovou jednotkou a mimojazykovou skutečností
  • Pršelo. – predikát, vztahuje se přímo k mimojazykové realitě (kořeny tohoto pojetí už v Kopečného Skladbě)
  • problematické struktury založené na neslovesných výrazech – konstrukce nemají stejnou strukturu:
    • na citoslovcích, částicích Nikoliv. Brr! (nemají větně-členskou fci)
    • na infinitivech, substantivech, adverbiích
      • Stát! Pozor! Náměstí Jana Palacha.(rozdíl tramvaj x mapa) – jde o pozůstatky vět, kde tyto rudimenty zastávaly větněčlenskou fci
  • → kategorie času a modality vyplývají z kontextu; nejde o predikační akt přímo, ale zapojením do KS

 

hranice mezi aktualizovanou výpovědí a pojmenováním není příliš jasná – názory se liší:

  • velmi široké pojetí elipsy (Grepl, Karlík)
    • jednočlenné neslovesné věty považované opravdu za věty, ve kt. došlo k rozsáhlé elipse
  • věty s realizovanou predikací x větné ekvivalenty
    • elipsy ustálené do určitých konkrétních situací = fragmenty = prvek není v bázovém tvaru (Mamince., Vodu! ..)

 

rysy predikace

výpověďotvorná : větotvorná = jestliže věty

  • : nevětotvorná
  • : syntagmatická (realizace mezi větnými členy)
  • : nesyntagmatická (s mimojazykovou realitou)

 

predikace větotvorná syntagmatická

  • mezi 2 jazykovými elementy; nutně se realizuje mezi predikátem a subjektem
  • subjekt: vyjádřený, nevyjádřený, všeobecný (Hlavou zeď neprorazíš. Hráli Bacha.)
  • Kouření zakázáno. – chybí prvek nesoucí aktualizační kategorie, ale jde o výpověď fungující nadčasově a větné okolí se chová normálně (=jako ve větě); uvažuje se, že pozice predikátu zde je, ale není obsazena (něco jako nulový člen)

 

predikace větotvorná nesyntagmatická

  • čas a modalita jazykově vyjádřeni, ale není zde vztah k další jazykové jednotce
  • Pršelo. Je mi smutno. – nositel je vyjádřen dativem místo v nominativu; okolnost ovlivňuje nositele → nositel je upozaděn = “hloubkový subjekt”

 

predikace nevětotvorná nesyntagmatická

  • Pst!         – konstrukce nemající povahu vět (podle Hošnové i věty typu Dobře.)

 

predikace nevětotvorná syntagmatická

  • realizuje se mezi 2 jazykovými elementy, ale nevzniká věta – jestliže ve větné struktuře existuje hlavní predikace a ta vedlejší je upozaděná
    • – např. přechodník, doplňkové konstrukce
  • Vrátil se domů veselý.          – jde o relativní chápání času → depredikační konstrukce
    • – různé stupně: polovětnost, hloubková predikace
  • výpovědní spojení:               věta hlavní + věta vedlejší (upozaděný predikační vztah, = nepravé věty vedlejší); funguje při funkční závislosti a formální nezávislosti:
    • Myslím, Petr dnes zůstane doma.
    • Petr řekl, že dnes zůstane doma. → formálně rovnocenné

 

depredikace

  • vztahuje se na jevy, kt. odrážejí propoziční obsah, ale gramaticky jej pomocí kategorie a času nevyjadřují

 

konkurence

  • musí si konkurovat struktury kondenzované s nekondenzovanými
  • = v depredikaci toto neplatí

 

kopredikátový element

  • Považovali ho za dobrého člověka. – nelze rozdělit na 2 konstrukce (chybí konkurence)

 

složený přísudek:

  • modální sloveso + infinitiv (má rysy depredikátoru) (Chci snídat.)
  • být v préz. + sloveso smyslového vnímání v infin. (Je vidět Sněžku.)
  • fázové sloveso + infinitiv       (Začnu hulit.)
  • i fce infinitivu trpného: Chci, abyste mě odvezli na nádraží.
  • = prostředek kondenzace;
  • propoziční význam, není součástí složeného predikátu

 

Směr predikace

  • jednotný směr Chci být odvezen na nádraží
  • různý směr Chci, abyste mě odvezli…
    • chtít – ve významu “přát si” – musí být patiens, např. Chci uvařit oběd.
  • infinitiv – místo pro doplnění (adresát, beneficient)
  • potenciální pozice – zůstává neobsazen (význam – hodlat x požadovat)
    • nemutační predikátory – neiplikují změnu, pokud tak bez vnějšího původce

 

predikáty (predikátory) a aktanty (participanty) (Grepl+Karlík)

propozice:

  • věta = zákl. prostředek pro vyjádření propozic, vyjadřuje prop. nejúplněji
  • konfigurace obsahových entit, představuje myšlenkový odraz nějaké skutečnosti
    • nazýváme jej denotativní situací, nebo stavem věcí
    • situace je koplexní, obsah je výběrem ze situace
    • jedna propozice: entity stejné, pouze nazíráme z jiného úhlu (např. Lékař mi předepsal léky proti bolesti. / Předepsali mi léky proti bolestem. / Léky mi byly předepsány naším lékařem apod.)
    • sémantické participanty (aktanty) – odrážejí předmětové účastníky situace (objekty)
    • predikát – dokáže významovou složkou sjednotit entity a tvořit volná místa pro participanty
    • intenční pole predikátu = predikát předpokládá obsazení určitými participanty
      • intence = schopnost vázat participanty
  • aktualizované – někdo mluvil o něčem
  • neaktualizované – někdo se setkal s něčím
  • propoziční základ – kolem adjektiva, verba

 

hierarchizace propozice:

  • Lékař mi předepsal léky proti bolestem.
    • lékař (agent) v centru, propozice plně zapojená
  • Předepsal mi léky proti bolestem.
    • agens se upozaďuje
    • vyjadřuje vždy stejnou ZVS
  • Mám předepsané léky proti bolestem.
    • neobsazená pozice agens

 

predikátory

  • jazykově bilaterální jednotka – forma a význam (význ. = predikát)
    • predikátor je souhrn formy a významu
    • chybí-li, tak nahrazujeme 2 komponenty
      • → přísudek verbo (forma) – nominální (význam)
    • příponová část predikátu – nomitum u verbo-nominálního predikátu
      • = člen členu = samostatně nevstupuje do syntakt. struktury
  • není jednotka v terminologii (Daneš, Grepl, Karlík X Sgall, Panevová)
  • snaha typologizovat na zákl. typologie predikátorů

 

zákl. klasifikační kritérium při třídění predikátorů (Grepl, Karlík):

  • mutace = zda predikátor implikuje nějakou změnu (př.: rozsvítit X svítit)
  • pouze mutační umí vytvářet prostě vidové dvojice
    • číst → přečíst (čtu Bibli → přečtu Bibli)
    • číst (jako schopnost) → ø (naše děti už čtou)
  • nemutace: změna věku – zestárnout; změna stavu, situace – zčernat, ukradnout; změna fčního pořádku – opravit

 

pojetí

Grepl, Karlík:

  • nemutační (stavy = mladý, starý, hlupák; jednoduché procesy = svítá, svítí)
  • mutační = proběhla změna
    • prosté = externí původce změny není přítomen
      • Kočka vyšplhala na strom.
    • akční = externí původce změny = někdo jiný něco způsobil  Rozsvítil.

 

1. zp. tvoření:

  • být mladý       nemutační         spát
  • Omládl.          mutační prosté      usnout
  • V kosmeťáku ho omladili.     mutační akční      uspat

 

2. zp. tvoření – reflexivizace:

  • být rozbitý
  • rozbít se
  • rozbít

 

3. zp. tvoření – syntaktickými prostředky:

  • být rozpačitý
  • upadnout do rozpaků
  • přivést někoho do rozpaků
  • Daneš (MČ 3)
  • základní distinktivní rysy:
    • dynamičnost
    • mutace
    • členěnost
    • akčnost
    • přítomnost více než 1 participantu

 

1) statické predikátory (neděje, stavy)

  • nečleněné           Je zamčeno.
    • vztahy posesivní, kvalifikační, lokační..
  • členěné
    • obsahuje (prostor pro 2 participanty)
    • je zdravý (prostor pro: někdo)

 

2) dynamické predikátory

  • a) procesy nečleněné Sněží.
    • členěné
    • neakční
      • 1 part.  Slunce svítí.
      • více part.             Pacient trpí cukrovkou.
      • pojem akce je chápán jinak než u Grepla a Karlíka – zde je jedno, jestli se udála změna, či jestli je externí nebo interní
    • akční
      •  1 part.  Vojsko pochoduje. (agens-činnost)
      • více part.             Policie pronásleduje zloděje.

 

  • b) mutace – nečleněné  slovesa nevyžadující part. Setmělo se.
    • členěné              
      • nekauzativní = prosté     Oheň vzplanul.
      • kauzativní = akční          
        • 1 part. Závodníci se rozběhli.
        • více part. Zedníci postavili dům.

 

participant  = aktant

  • člen, kt implikuje určitou sémantickou roli
  • problematická klasifikace, protože záleží na sémantice
  • valenční – kvazivalenční (viz Táborského handout II, cvičení II)

 

agens = personální původce děje    →→↓

kauzátor – lze ho uvést ve větě i při pasivizaci    →↓  ↓

= aktor v pracích Jarmily Panevové a kol.

+ Panevová:

  • eficienc = efekt = něco vzniká naší činností/činností něčeho
  • orgativ – vymezení na zákl. otázky odkud: Vyšel z místnosti.
  • beneficient/maleficient    – často tvořen volným dativem: Natrhal mi jahody.
    • – instrukce: Je nařízeno zapisovat odchod.

 

Grepl, Karlík – Skladba češtiny – vycházeli z Jacquesa Perriéra (?), kt. vycházel z premis:

sloveso na sebe váže určitý počet aktantů:

  • agens                      vykonává
  • patiens                   snáší
  • nepřímý objekt      v jehož prospěch/neprospěch se děje cirkumstance
    • – nebyla součástí syntaktické struktury
    • – nejasná definice
  • pro č. syntax důl. něm. práce a Vl. Šmilauer

 

valence → schopnost slovesa a deverbativních výrazů vázat na sebe jistý počet syntaktických pozic, determinovaných počtem sémantických aktantů, a to v určitých (ty pozice) morfologických formách a obsaditelných primárně jistými nevětnými výrazy, kt. jsou subst. nebo adverbii, popř. větnými výrazy, tj. větami vedlejšími

→ tyto pozice spolu s predikátorem vytvářejí tzv. ZVS, kt. můžeme zachytit pomocí GVV

členy GVV bývají konstitutivní větné čl., kt. se jinak nazývají komplementy

 

slovesa

  • jednoakční
  • dvojakční (hojné zastoupení; Bolí mě v zádech.)
  • třívalenční (Tatínek dal mamince náramek.)
  • čtyřvalenční (Lékař vstříkl pacientovi do žíly injekci. =D !! to muselo bolet)
  • bez doplnění (Mrzlo. Chčije.)

 

konstitutivní členy

  • obligatorní    člen nutně
  • potenciální (= fakultativní, v jiných pojetích)    člen možně

 

kritéria pro rozlišení:

  • škrtací metoda (něm. práce) = to, co lze škrtnout, není ZVS; u nás se nelze o tuto teorii opřít naplno už jen kvůli nevyjádřenému podmětu
  • vazebnost (už od Perriéra)
    • vyžaduje-li prvek vazbu, jde o ZVS
  • otázkový test (Jarmila Panevová)
    • pokud se konstatuje něco, tak jako mluvčí musíme být schopni doplnit k tomu po otázce členy ZVS, jinak by naše výpověď neměla smysl
    • Už přišel. + Kdo? – Nevím. = nelogický dialog
    • Marek přemýšlí. + O čem? – Nevím. = v pořádku, jde-li o vědomí někoho jiného, nebo neznalost;
    • Petr přišel/se vrátil. + Kam? nelze: – Nevím.

 

Perriére zrovnoprávnil pozice subjektu a objektu

  • dnes názor – rozdíl mezi levovalenční (subjektová) a pravovalenční (ostatní val.dopl.) pozicí
  • → není dáno pozicí syntaktických struktur v rámci výpovědi
  • specifičnost levovalenční – možnosti transformace a schopnost hierarchizace větné propozice
  • hierarchizace = podle toho, jak se aktanty dostávají do různých pozic, nabývají závažnosti
    • = pokud touž skutečnost možno vyjádřit více zp.
    • Chodba je myta uklízečkou.          z hlediska patientu
    • Uklízečka myje chodbu.                 z hlediska agentu
    • = nazírání propozice z různých hledisek
  • diateze – postihuje vztahy mezi aktanty a jim odpovídajícími větněčlenskými pozicemi syntaktické struktury věty
    • primárně subjektové – pro č. nejdůl. (jen okrajově objektové *)
      • primární – v pozici subj. věty je agens/kauzátor
      • sekundární agens z pozice subj. odsunut; – struktury odvozené = deagentizační transformace = pasivizace konstrukce; různé stupně v rámci hierarchizace            Občanům postiženým požárem byly přiřazeny byty.
  • jazyky ergativní – neumožňují transitivnost (gruzínština)
    • (* objektové – Alice napustila vodu do vany/vanu vodou.)

 

ZVS a GVV

  • Dítě pláče.                                                                                    (S1) – VF
  • Chutná mu.                                                                  VF – S3
  • Tatínek daroval mamince náramek.                          (S1) – VF – S3 – S4
  • Petr mi řekl, že odjíždí pryč.                                      (S1) – VF – S3 – S4 / že SENT
  • Lékář vstříkl pacientovi injekci do žíly.                     (S1) – VF – (S3) – S4 – (ADV(loc))
  • Lékař mi doporučil, abych se léčil v nemocnici.       (S1) – VF – S3 – aby SENT
  • Lékař mi doporučil léčit se v nemocnici.                   (S1) – VF – S3 – INF
  • Lékař mi doporučil léčbu v nemocnici.                      (S1) – VF – S3 – S4

 

primární diateze:

  • Městský úřad přidělil občanům postiženým povodní nové byty.  (S1) – VF – S3 – S4
    • každý sémantický typ větné struktury má s každou v něm obsaženou participantskou rolí asociováno – pravidlo prioritpřiřazování různých pozic GVV = primární diateze

 

sekundární diateze:

  • Občanům postiženým povodní byly přiděleny nové byty městským úřadem.
  • něco bylo přiděleno někomu
  • musíme si očíslovat valenci
  • S13 – VF(op) – S32
  • (op) – opisné pasivum / reflexivní pasivum
  •  “mětským úřadem” se dostává mimo GVV (důsledek transformace)

 

GVV/SVV = KVV

SVV = pro všechny slovesa akční, mutační a mající agens a patiens

 

Petr rozsvítil lampu.

  • KVV:       ( S 1 )  –  V F  –  S 4
  • agens – ud. (akční) – patiens

 

Celé odpoledne čte knížku.  KVV:        ( S 1 )  –  V F  –  S 4

agens – proc. – pat.

Už jsi četl o tom neštěstí:     KVV:           ( S 1 )  –  V F  –  o  S 6

agens – proc. – informace

Večer čteme dětem pohádky. KVV:         ( S 1 )  –  V F  –  S 3  –  S 4

agens – proc. – recipient – pat.

Naše dítě už čte.                    KVV:           ( S 1 )  –  V F  –  A D V (míry)  –  (S 4)

agens – proc. – způsob, míra, čas – pat. (nedůlež. pozice)

 

 

volná doplnění – mimo ZVS

role:

  • a) aktor (konatel)
  • b) patient
  • c) adresát (darovat někomu něco)
  • d) efekt (výsledek děje)
  • e) origo (původ)

+ tzv. kvazivalenční doplnění – instrument

+ rekční doplnění

  • 3 hlediska významového blížení volným doplněním
    • rozdíl (Vyrostl o 3 cm.)
    • záměr (Šel nakoupit.)
    • překážka (Zakopl o kámen.)
  •  a, b, c, e – princip posouvání
    • – má-li sloveso jen 1 aktant, je to aktor
    • má-li sloveso jen 2 aktanty = aktor + patins
    • má-li sloveso jen 3 aktanty = sémantické kritérium
  • Z ledovce vznikají plesa. – ekekt… to, co vzniká (sémanticky)
  • Třením vznikalo napětí. – prostředek
  • Na Zemi život vznikl před miliony let.
    • aktory jsou vždy agentem – neaplikují sémantickou stránku VČ

 

větné vzorce v češtině (in Skladba češtiny)

  • (S1) – VF
  • ud.
  • v pozici levovalenčních dolpnění stojí objekty vytváření lidskou prací i přírodou
    • (výjimkou jsou lidé obecně a kolektiv – např.: pol. strana)
  • efigovaný objekt (= efekt)
    • mimo teorii zůstávaly nekonstitutivní členy

 

tzv. rozvíjecí pravidla:

  • týkají se subst., verb, adj., adv.
  • obdobně se aplikují na jiné slovní druhy
  • rozvíjení valenční x nevalenční

nevalenční doplnění:

  • Dědeček často vzpomíná na staré časy.
  • S1 – VF – na S4
  • VF: V – ADV (často, jedno z pravidel jde vždy)
  • na S4: S4 – ADJ (staré)

valenční doplnění:

  • Někteří lidé požívají drogy.
    • S1 – VF – S4
      • S1: S1 – ADJ
  • variace: Někteří lidé jsou náchylní k požívání drog.
    • S1 – VF(cop-adj) – k S3

 

Syntaktické vztahy

  • bilaterální povaha – významové vztahy
    • – formální vztahy
  • realizují se mezi členy, větami
  • Hausenblas – příkladová věta:
    • Stará láska nerezaví.
      • Láska ovlivňuje:    stará: -á, shoda
      • nerezaví: 3.os.sg., shoda

 

věta holá neexistuje – je to pouze syntagma

vztahy bývají vyjádřeny různými způsoby

  • flektivní koncovky
  • spojovací výrazy – spojky, předložky, vztažná slova
  • slovně-druhový charakter /zejména u adv.)
  • slovosled: Nemám ráda lila barvu. – dle slovosledu určuji jako Pks
  • zvukový takt: Strouhala 3 dny staré housky. – slovosledem nepoznáme hranice, až pauzováním
  • infinitiv – může být v pozici čehokoli = žádný větný člen ho nevyjadřuje primárně
  •  predikace, determinace, koordinace
    • parataktická koordinace:
      • gradační = stupňovací
      • slučovací
      • odporovací = adverzativní
      • disjunktivní = vylučovací
    • determinace je jak parataktická, tak hypotaktická:  kauzální = příčinný, důsledkový
  • apozice
    • vztah 2 a více členů tvrzení a totožnosti
    • smíšený vztah založený na determinaci a predikaci
      • reverzabilita = možná výměna pozic (u výčtové apozice vždy)
      • hloubkový predikát – zde nemusí být, apoz. konst. ho neobsahuje
      • obojí možnost shody: Hlavní město Praha byla/o založena/o…

 

Hypotaktické vztahy:

  • kongruence = shoda = pád, číslo, rod; osoba, číslo, jmenný rod
  • rekce = řízenost = silná závislost = doplnění nutné v určitém tvaru
  • adjunkce = přimykání = slabá závislost = řídící člen nevyžaduje konkrétní doplnění, závislost je signalizována slovním druhem
    • nutná kontaktní pozice
    • Domluvíme se telefonicky x přes telefon x telefonem.
error: Stahujte 15 000 materiálů v naší online akademii 🎓.