Jméno: Syntax
Zařazení: Lingvistika
Přidal(a): Sarka FFUK
Syntaktické vlastnosti
- Zákl. jednotky = věty
- Složkové jednotky = větné členy
Vztah mezi komponenty
1) syntagmatické vztahy
- = vztah mezi jaz. prvkem a okolím
- = vztah mezi prvky okolí u jedné jednotky
- syntagmata = kombinace min. 2 entit téže roviny jaz., které jsou založené na jejich kompatibilitě
- někdy s. vztahy mezi morfémy – v koordinačním vztahu
- determinační vztahy: kružítko – derivát od kruh, kroužit
- hyposyntax = mezimorfémové vztahy
- tradiční syntax = mezislovní vztahy
- hypersyntax, textová syntax = mezivětné vztahy
2) paradigmatické vtahy
- = vztah mezi hloubkovou jaz. strukturou
- pro transformační popis
- vycházet z konkrétních parolových projevů
- jazyk + dané komunikační procesy
- souvisl. mezi výrazovou a obsahovou rovinou
- fční stránka jednotlivých syn. jevů
- předpoklady pro tvoření správné výpovědi
- jazyk = systém smyslově vnímatelných jednotek
- smysl = předávání určitých jednotek
- jednotky = jazykový znak = materiální nositelé
- nemateriální sociální informace
znak
- nese význam, poukazuje na něco mimo jazyk
- bilaterálnost – signifiant a signifikát
- bilaterální teorie jaz. znaku – forma X význam
- podmínkou znakovosti je začleněný, dohodnutý význam
- min. 2-členná soustava
slovo má ústřední postavení
věta
- mnoho modifikačních poloh
- neuloženo v paměti jako celek
- má materii, funkční stránku, vztah k objektům v realitě = obsah
- zákl. jazyková jednotka = lang
- = myšlenka vyjádřená slovy (Trávníček, laické)
- věta ≠ myšlenka X soudy, emoce
výpověď
- parole = komunikační jednotka
- forma výpovědi jsou věty x fce věty je vytvářet výpověď
DEFINOVÁNÍ VĚTY (Grepl a Karlík)
- fonologicko-morfologickáoškHJsdk
- modulačně ucelená, koncová kadence a pauza
- logická
- začíná velkým písmenem a končí interpunkčním znaménkem, nejčastěji tečkou
- sémantická kritéria
- Trávníček: myšlenka vyjádřená slovy
- morfologicko-syntaktická
- V. Matthesius: elementární promluva sdělná, kterou se mluvčí zanechávající po stránce formální dojem obvyklosti a subjektivní obvyklosti staví aktivně k nějakému faktu nebo skupině faktů
Větu konstituuje VF, které větě svou schopností vyjadřovat čas a způsob propůjčuje schopnost, aby mluvčí tím, že ji vyjádří nějaký stav světa, zaujímal stanovisko k nějaké mimojaz. skutečnosti; elementární jazyková jednotka syntakticko-sém. povaha, fce výpovědi v jaz. interakci. Věta je zákl. formou pro výpověď.
DEFINOVÁNÍ VÝPOVĚDI (Karlík a Grepl)
- nejmenší promluvová jednotka
- sémanticky i intonačně uzavřené (kadence konkluzivní X antikadence)
- každá výpověď má KF a je intonačně uzavřená
- 1998 – kom. fce; pronesená věta v konkrétní KS
- má formu věty
- nositel modality – postoj mluvčího ke skutečnosti
- modalita jistotní = vyjadřuje jistotu platnosti
- modalita voluntativní = vyjadřuje možnost / nutnost
- modalita evaluativní = hodnotící
- aktuální zakotvení v situaci – spojení tématu s rématem
- KF vyjádřená
- přímo – vyjádřeno jaz. prostředky
- forma oznamovací x rozkazovací x tázací x přací
- nepřímo – vyplývá z komunikace
- přímo – vyjádřeno jaz. prostředky
PREDIKACE
- vztah přisuzování = nejvýznamnější usouvztažňovací vztah, umožňující vypovídat informace o světě
- jeho podstatou je aktualizace (z hlediska času a modality) – postihování příznaků předmětů
- základním prostředkem je VF, explicitně umožňující čas a modalitu
- = užití takových výrazů (slovesných i neslovesných) ve fci přísudku, které svým pojmovým významem umožňují mluvčím charakterizovat nějaký příznak (činnost, stav, vlastnost) objektu nebo vztah mezi objekty v časové a modální projekci
- starší mluvnice rozlišují jednočlenné věty (základ = báze) a dvoučlenné věty (Po, Př), vztah syntagmatický
- současná lit. uplatňuje širší chápání – jako vztah výpověď otvorný – ne nutně syntagmatický
- nesyntagmatičnost dána vztahem mezi nějakou jazykovou jednotkou a mimojazykovou skutečností
- Pršelo. – predikát, vztahuje se přímo k mimojazykové realitě (kořeny tohoto pojetí už v Kopečného Skladbě)
- problematické struktury založené na neslovesných výrazech – konstrukce nemají stejnou strukturu:
- na citoslovcích, částicích Nikoliv. Brr! (nemají větně-členskou fci)
- na infinitivech, substantivech, adverbiích
- Stát! Pozor! Náměstí Jana Palacha.(rozdíl tramvaj x mapa) – jde o pozůstatky vět, kde tyto rudimenty zastávaly větněčlenskou fci
- → kategorie času a modality vyplývají z kontextu; nejde o predikační akt přímo, ale zapojením do KS
hranice mezi aktualizovanou výpovědí a pojmenováním není příliš jasná – názory se liší:
- velmi široké pojetí elipsy (Grepl, Karlík)
- jednočlenné neslovesné věty považované opravdu za věty, ve kt. došlo k rozsáhlé elipse
- věty s realizovanou predikací x větné ekvivalenty
- elipsy ustálené do určitých konkrétních situací = fragmenty = prvek není v bázovém tvaru (Mamince., Vodu! ..)
rysy predikace
výpověďotvorná : větotvorná = jestliže věty
- : nevětotvorná
- : syntagmatická (realizace mezi větnými členy)
- : nesyntagmatická (s mimojazykovou realitou)
predikace větotvorná syntagmatická
- mezi 2 jazykovými elementy; nutně se realizuje mezi predikátem a subjektem
- subjekt: vyjádřený, nevyjádřený, všeobecný (Hlavou zeď neprorazíš. Hráli Bacha.)
- Kouření zakázáno. – chybí prvek nesoucí aktualizační kategorie, ale jde o výpověď fungující nadčasově a větné okolí se chová normálně (=jako ve větě); uvažuje se, že pozice predikátu zde je, ale není obsazena (něco jako nulový člen)
predikace větotvorná nesyntagmatická
- čas a modalita jazykově vyjádřeni, ale není zde vztah k další jazykové jednotce
- Pršelo. Je mi smutno. – nositel je vyjádřen dativem místo v nominativu; okolnost ovlivňuje nositele → nositel je upozaděn = “hloubkový subjekt”
predikace nevětotvorná nesyntagmatická
- Pst! – konstrukce nemající povahu vět (podle Hošnové i věty typu Dobře.)
predikace nevětotvorná syntagmatická
- realizuje se mezi 2 jazykovými elementy, ale nevzniká věta – jestliže ve větné struktuře existuje hlavní predikace a ta vedlejší je upozaděná
- – např. přechodník, doplňkové konstrukce
- Vrátil se domů veselý. – jde o relativní chápání času → depredikační konstrukce
- – různé stupně: polovětnost, hloubková predikace
- výpovědní spojení: věta hlavní + věta vedlejší (upozaděný predikační vztah, = nepravé věty vedlejší); funguje při funkční závislosti a formální nezávislosti:
- Myslím, Petr dnes zůstane doma.
- Petr řekl, že dnes zůstane doma. → formálně rovnocenné
depredikace
- vztahuje se na jevy, kt. odrážejí propoziční obsah, ale gramaticky jej pomocí kategorie a času nevyjadřují
konkurence
- musí si konkurovat struktury kondenzované s nekondenzovanými
- = v depredikaci toto neplatí
kopredikátový element
- Považovali ho za dobrého člověka. – nelze rozdělit na 2 konstrukce (chybí konkurence)
složený přísudek:
- modální sloveso + infinitiv (má rysy depredikátoru) (Chci snídat.)
- být v préz. + sloveso smyslového vnímání v infin. (Je vidět Sněžku.)
- fázové sloveso + infinitiv (Začnu hulit.)
- i fce infinitivu trpného: Chci, abyste mě odvezli na nádraží.
- = prostředek kondenzace;
- propoziční význam, není součástí složeného predikátu
Směr predikace
- jednotný směr Chci být odvezen na nádraží
- různý směr Chci, abyste mě odvezli…
- chtít – ve významu “přát si” – musí být patiens, např. Chci uvařit oběd.
- infinitiv – místo pro doplnění (adresát, beneficient)
- potenciální pozice – zůstává neobsazen (význam – hodlat x požadovat)
- nemutační predikátory – neiplikují změnu, pokud tak bez vnějšího původce
predikáty (predikátory) a aktanty (participanty) (Grepl+Karlík)
propozice:
- věta = zákl. prostředek pro vyjádření propozic, vyjadřuje prop. nejúplněji
- konfigurace obsahových entit, představuje myšlenkový odraz nějaké skutečnosti
- nazýváme jej denotativní situací, nebo stavem věcí
- situace je koplexní, obsah je výběrem ze situace
- jedna propozice: entity stejné, pouze nazíráme z jiného úhlu (např. Lékař mi předepsal léky proti bolesti. / Předepsali mi léky proti bolestem. / Léky mi byly předepsány naším lékařem apod.)
- sémantické participanty (aktanty) – odrážejí předmětové účastníky situace (objekty)
- predikát – dokáže významovou složkou sjednotit entity a tvořit volná místa pro participanty
- intenční pole predikátu = predikát předpokládá obsazení určitými participanty
- intence = schopnost vázat participanty
- aktualizované – někdo mluvil o něčem
- neaktualizované – někdo se setkal s něčím
- propoziční základ – kolem adjektiva, verba
hierarchizace propozice:
- Lékař mi předepsal léky proti bolestem.
- lékař (agent) v centru, propozice plně zapojená
- Předepsal mi léky proti bolestem.
- agens se upozaďuje
- vyjadřuje vždy stejnou ZVS
- Mám předepsané léky proti bolestem.
- neobsazená pozice agens
predikátory
- jazykově bilaterální jednotka – forma a význam (význ. = predikát)
- → predikátor je souhrn formy a významu
- chybí-li, tak nahrazujeme 2 komponenty
- → přísudek verbo (forma) – nominální (význam)
- příponová část predikátu – nomitum u verbo-nominálního predikátu
- = člen členu = samostatně nevstupuje do syntakt. struktury
- není jednotka v terminologii (Daneš, Grepl, Karlík X Sgall, Panevová)
- snaha typologizovat na zákl. typologie predikátorů
zákl. klasifikační kritérium při třídění predikátorů (Grepl, Karlík):
- mutace = zda predikátor implikuje nějakou změnu (př.: rozsvítit X svítit)
- pouze mutační umí vytvářet prostě vidové dvojice
- číst → přečíst (čtu Bibli → přečtu Bibli)
- číst (jako schopnost) → ø (naše děti už čtou)
- nemutace: změna věku – zestárnout; změna stavu, situace – zčernat, ukradnout; změna fčního pořádku – opravit
pojetí
Grepl, Karlík:
- nemutační (stavy = mladý, starý, hlupák; jednoduché procesy = svítá, svítí)
- mutační = proběhla změna
- prosté = externí původce změny není přítomen
- Kočka vyšplhala na strom.
- akční = externí původce změny = někdo jiný něco způsobil Rozsvítil.
- prosté = externí původce změny není přítomen
1. zp. tvoření:
- být mladý nemutační spát
- Omládl. mutační prosté usnout
- V kosmeťáku ho omladili. mutační akční uspat
2. zp. tvoření – reflexivizace:
- být rozbitý
- rozbít se
- rozbít
3. zp. tvoření – syntaktickými prostředky:
- být rozpačitý
- upadnout do rozpaků
- přivést někoho do rozpaků
- Daneš (MČ 3)
- základní distinktivní rysy:
- dynamičnost
- mutace
- členěnost
- akčnost
- přítomnost více než 1 participantu
1) statické predikátory (neděje, stavy)
- nečleněné Je zamčeno.
- vztahy posesivní, kvalifikační, lokační..
- členěné
- obsahuje (prostor pro 2 participanty)
- je zdravý (prostor pro: někdo)
2) dynamické predikátory
- a) procesy – nečleněné Sněží.
- členěné
- neakční
- 1 part. Slunce svítí.
- více part. Pacient trpí cukrovkou.
- pojem akce je chápán jinak než u Grepla a Karlíka – zde je jedno, jestli se udála změna, či jestli je externí nebo interní
- akční
- 1 part. Vojsko pochoduje. (agens-činnost)
- více part. Policie pronásleduje zloděje.
- b) mutace – nečleněné slovesa nevyžadující part. Setmělo se.
- členěné
- nekauzativní = prosté Oheň vzplanul.
- kauzativní = akční
- 1 part. Závodníci se rozběhli.
- více part. Zedníci postavili dům.
- členěné
participant = aktant
- člen, kt implikuje určitou sémantickou roli
- problematická klasifikace, protože záleží na sémantice
- valenční – kvazivalenční (viz Táborského handout II, cvičení II)
agens = personální původce děje →→↓
kauzátor – lze ho uvést ve větě i při pasivizaci →↓ ↓
= aktor v pracích Jarmily Panevové a kol.
+ Panevová:
- eficienc = efekt = něco vzniká naší činností/činností něčeho
- orgativ – vymezení na zákl. otázky odkud: Vyšel z místnosti.
- beneficient/maleficient – často tvořen volným dativem: Natrhal mi jahody.
- – instrukce: Je nařízeno zapisovat odchod.
Grepl, Karlík – Skladba češtiny – vycházeli z Jacquesa Perriéra (?), kt. vycházel z premis:
sloveso na sebe váže určitý počet aktantů:
- agens vykonává
- patiens snáší
- nepřímý objekt v jehož prospěch/neprospěch se děje cirkumstance
- – nebyla součástí syntaktické struktury
- – nejasná definice
- pro č. syntax důl. něm. práce a Vl. Šmilauer
valence → schopnost slovesa a deverbativních výrazů vázat na sebe jistý počet syntaktických pozic, determinovaných počtem sémantických aktantů, a to v určitých (ty pozice) morfologických formách a obsaditelných primárně jistými nevětnými výrazy, kt. jsou subst. nebo adverbii, popř. větnými výrazy, tj. větami vedlejšími
→ tyto pozice spolu s predikátorem vytvářejí tzv. ZVS, kt. můžeme zachytit pomocí GVV
členy GVV bývají konstitutivní větné čl., kt. se jinak nazývají komplementy
slovesa
- jednoakční
- dvojakční (hojné zastoupení; Bolí mě v zádech.)
- třívalenční (Tatínek dal mamince náramek.)
- čtyřvalenční (Lékař vstříkl pacientovi do žíly injekci. =D !! to muselo bolet)
- bez doplnění (Mrzlo. Chčije.)
konstitutivní členy
- obligatorní člen nutně
- potenciální (= fakultativní, v jiných pojetích) člen možně
kritéria pro rozlišení:
- škrtací metoda (něm. práce) = to, co lze škrtnout, není ZVS; u nás se nelze o tuto teorii opřít naplno už jen kvůli nevyjádřenému podmětu
- vazebnost (už od Perriéra)
- vyžaduje-li prvek vazbu, jde o ZVS
- otázkový test (Jarmila Panevová)
- pokud se konstatuje něco, tak jako mluvčí musíme být schopni doplnit k tomu po otázce členy ZVS, jinak by naše výpověď neměla smysl
- Už přišel. + Kdo? – Nevím. = nelogický dialog
- Marek přemýšlí. + O čem? – Nevím. = v pořádku, jde-li o vědomí někoho jiného, nebo neznalost;
- Petr přišel/se vrátil. + Kam? nelze: – Nevím.
Perriére zrovnoprávnil pozice subjektu a objektu
- dnes názor – rozdíl mezi levovalenční (subjektová) a pravovalenční (ostatní val.dopl.) pozicí
- → není dáno pozicí syntaktických struktur v rámci výpovědi
- specifičnost levovalenční – možnosti transformace a schopnost hierarchizace větné propozice
- hierarchizace = podle toho, jak se aktanty dostávají do různých pozic, nabývají závažnosti
- = pokud touž skutečnost možno vyjádřit více zp.
- Chodba je myta uklízečkou. z hlediska patientu
- Uklízečka myje chodbu. z hlediska agentu
- = nazírání propozice z různých hledisek
- diateze – postihuje vztahy mezi aktanty a jim odpovídajícími větněčlenskými pozicemi syntaktické struktury věty
- primárně subjektové – pro č. nejdůl. (jen okrajově objektové *)
- primární – v pozici subj. věty je agens/kauzátor
- sekundární agens z pozice subj. odsunut; – struktury odvozené = deagentizační transformace = pasivizace konstrukce; různé stupně v rámci hierarchizace Občanům postiženým požárem byly přiřazeny byty.
- primárně subjektové – pro č. nejdůl. (jen okrajově objektové *)
- jazyky ergativní – neumožňují transitivnost (gruzínština)
- (* objektové – Alice napustila vodu do vany/vanu vodou.)
ZVS a GVV
- Dítě pláče. (S1) – VF
- Chutná mu. VF – S3
- Tatínek daroval mamince náramek. (S1) – VF – S3 – S4
- Petr mi řekl, že odjíždí pryč. (S1) – VF – S3 – S4 / že SENT
- Lékář vstříkl pacientovi injekci do žíly. (S1) – VF – (S3) – S4 – (ADV(loc))
- Lékař mi doporučil, abych se léčil v nemocnici. (S1) – VF – S3 – aby SENT
- Lékař mi doporučil léčit se v nemocnici. (S1) – VF – S3 – INF
- Lékař mi doporučil léčbu v nemocnici. (S1) – VF – S3 – S4
primární diateze:
- Městský úřad přidělil občanům postiženým povodní nové byty. (S1) – VF – S3 – S4
- každý sémantický typ větné struktury má s každou v něm obsaženou participantskou rolí asociováno – pravidlo priorit – přiřazování různých pozic GVV = primární diateze
sekundární diateze:
- Občanům postiženým povodní byly přiděleny nové byty městským úřadem.
- něco bylo přiděleno někomu
- musíme si očíslovat valenci
- S13 – VF(op) – S32
- (op) – opisné pasivum / reflexivní pasivum
- “mětským úřadem” se dostává mimo GVV (důsledek transformace)
GVV/SVV = KVV
SVV = pro všechny slovesa akční, mutační a mající agens a patiens
Petr rozsvítil lampu.
- KVV: ( S 1 ) – V F – S 4
- agens – ud. (akční) – patiens
Celé odpoledne čte knížku. KVV: ( S 1 ) – V F – S 4
agens – proc. – pat.
Už jsi četl o tom neštěstí: KVV: ( S 1 ) – V F – o S 6
agens – proc. – informace
Večer čteme dětem pohádky. KVV: ( S 1 ) – V F – S 3 – S 4
agens – proc. – recipient – pat.
Naše dítě už čte. KVV: ( S 1 ) – V F – A D V (míry) – (S 4)
agens – proc. – způsob, míra, čas – pat. (nedůlež. pozice)
volná doplnění – mimo ZVS
role:
- a) aktor (konatel)
- b) patient
- c) adresát (darovat někomu něco)
- d) efekt (výsledek děje)
- e) origo (původ)
+ tzv. kvazivalenční doplnění – instrument
+ rekční doplnění
- 3 hlediska významového blížení volným doplněním
- rozdíl (Vyrostl o 3 cm.)
- záměr (Šel nakoupit.)
- překážka (Zakopl o kámen.)
- a, b, c, e – princip posouvání
- – má-li sloveso jen 1 aktant, je to aktor
- má-li sloveso jen 2 aktanty = aktor + patins
- má-li sloveso jen 3 aktanty = sémantické kritérium
- Z ledovce vznikají plesa. – ekekt… to, co vzniká (sémanticky)
- Třením vznikalo napětí. – prostředek
- Na Zemi život vznikl před miliony let.
- – aktory jsou vždy agentem – neaplikují sémantickou stránku VČ
větné vzorce v češtině (in Skladba češtiny)
- (S1) – VF
- ud.
- v pozici levovalenčních dolpnění stojí objekty vytváření lidskou prací i přírodou
- (výjimkou jsou lidé obecně a kolektiv – např.: pol. strana)
- efigovaný objekt (= efekt)
- mimo teorii zůstávaly nekonstitutivní členy
tzv. rozvíjecí pravidla:
- týkají se subst., verb, adj., adv.
- obdobně se aplikují na jiné slovní druhy
- rozvíjení valenční x nevalenční
nevalenční doplnění:
- Dědeček často vzpomíná na staré časy.
- S1 – VF – na S4
- VF: V – ADV (často, jedno z pravidel jde vždy)
- na S4: S4 – ADJ (staré)
valenční doplnění:
- Někteří lidé požívají drogy.
- S1 – VF – S4
- S1: S1 – ADJ
- S1 – VF – S4
- variace: Někteří lidé jsou náchylní k požívání drog.
- S1 – VF(cop-adj) – k S3
Syntaktické vztahy
- bilaterální povaha – významové vztahy
- – formální vztahy
- realizují se mezi členy, větami
- Hausenblas – příkladová věta:
- Stará láska nerezaví.
- Láska ovlivňuje: stará: -á, shoda
- nerezaví: 3.os.sg., shoda
- Stará láska nerezaví.
věta holá neexistuje – je to pouze syntagma
vztahy bývají vyjádřeny různými způsoby
- flektivní koncovky
- spojovací výrazy – spojky, předložky, vztažná slova
- slovně-druhový charakter /zejména u adv.)
- slovosled: Nemám ráda lila barvu. – dle slovosledu určuji jako Pks
- zvukový takt: Strouhala 3 dny staré housky. – slovosledem nepoznáme hranice, až pauzováním
- infinitiv – může být v pozici čehokoli = žádný větný člen ho nevyjadřuje primárně
- predikace, determinace, koordinace
- parataktická koordinace:
- gradační = stupňovací
- slučovací
- odporovací = adverzativní
- disjunktivní = vylučovací
- determinace je jak parataktická, tak hypotaktická: kauzální = příčinný, důsledkový
- parataktická koordinace:
- apozice
- vztah 2 a více členů tvrzení a totožnosti
- smíšený vztah založený na determinaci a predikaci
- reverzabilita = možná výměna pozic (u výčtové apozice vždy)
- hloubkový predikát – zde nemusí být, apoz. konst. ho neobsahuje
- obojí možnost shody: Hlavní město Praha byla/o založena/o…
Hypotaktické vztahy:
- kongruence = shoda = pád, číslo, rod; osoba, číslo, jmenný rod
- rekce = řízenost = silná závislost = doplnění nutné v určitém tvaru
- adjunkce = přimykání = slabá závislost = řídící člen nevyžaduje konkrétní doplnění, závislost je signalizována slovním druhem
- nutná kontaktní pozice
- Domluvíme se telefonicky x přes telefon x telefonem.