Kniha: Tři legendy o krucifixu
Autor: Julius Zeyer
Přidal(a): ICL
Julius Zeyer
- 26. dubna 1841, Praha – 29. ledna 1901 Praha
- Český prozaik, dramatik a epický básník
- Řazen mezi lumírovce
- Duchovní a na konci života spiritualistické zájmy
- Studoval jazyky, literaturu, filozofii a dějiny umění
- Mnoho cestoval – po Evropě i Orientu -> zúročení v dílech, exotické motivy, např. Gompači a Komuarasaki – prostředí starého Japonska, Ondřej Černyšev – prostředí Ruska, Román o věrném přátelství Amise a Amila – středověká Francie
- Ke konci života žil v ústraní
Rozbor díla: Tři legendy o krucifixu
Tři legendy o krucifixu
Tři legendy o krucifixu = povídkový triptych, spojujícím prvkem je motiv krucifixu (tedy socha ukřižovaného Ježíše Krista), který se objevuje ve všech třech legendách. Dalším společným znakem je hlavní postava, která vždy řeší nějakou životní situaci. Inultus se dobrovolně stal mučedníkem a obětoval se pro spásu lidstva, ačkoliv předtím, než poznal Flavii, se toulal po Praze a snažil se všemožně sehnat peníze na studia. Ve druhé legendě jsou takové postavy hned dvě. Rispa, židovka a tajně věřící křesťanka, se musí rozhodnout, zda dá přednost své rodině a tradicím, anebo dá najevo svou víru a dá tak v sázku i vlastní život. Abísain zase volí mezi láskou k Rispě a nenávistí ke křesťanské víře, která ho nakonec i přes jeho chování zachrání a i on se stává věřícím křesťanem. Samko Pták musí čelit nejen chudobě, ale také celoživotnímu vysmívání a zesměšňování. Také musí srovnat svůj vnitřní naivní dobrý svět s krutou realitou. Všechny hlavní postavy na konci spasí či zachrání právě křesťanská víra. V podstatě jediným rozdílem je tématika a prostředí – Inultus se odehrává v Praze a tématika je čistě náboženská, El Cristo de la Luz nás přivádí do Toleda s tématem národnostním a etnickým a Samko Pták se nachází ve slovenských horách a za hlavní téma můžeme označit téma sociální. V každé povídce můžeme najít náznaky skutečných dobových událostí a historického prostředí. Jazyk je možná trochu zastaralý, v knize je užíváno delších souvětí; dále je v díle užívána personifikace, metafora, synekdocha, trpný rod a obrácený slovosled. Všechny povídky jsou napsány na motivy lidových pověstí.
Inultus – Legenda Pražská
Odehrává se v Praze 17. století, po bitvě na Bílé hoře. Sochařka dona Flavia potká chudého básníka Inulta. Vezme ho k sobě domů na večeři a chce z něj udělat svůj nový model pro sochu Krista umučeného na kříži, protože i když už má hotové tělo, nedokáže správně vystihnout zmučený výraz Kristova obličeje. Inultus souhlasí, Flavia ho tedy přiváže na kříž a začne sochat. Postupem času Inulta čím dál tím víc mučí, aby se co nejvíc podobal Kristovi. A její dílo bylo co nejlepší. Inultus cítí, že zemře, a bere to jako obětování se pro spasení lidstva. Nakonec ho Flavia probodne, ale i když má její dílo obrovský úspěch, pak ji výčitky svědomí dovedou k sebevraždě. Na pohřbu Inulta se sejde spousta chudých věřících lidí, kterým se nad jeho rakví zjeví sám Kristus.
El Cristo de la Luz – Legenda toledská
Toledský žid Abísain nenávidí křesťany a chce je zničit. Aby získal židovku Rispu, dceru žida Meribála, domluví se s ním, že napustí sochu Krista v kostele jedem, aby dokázal, že o své nenávisti ke křesťanům jen tak zbůhdarma nemluví, ale že je schopen i jednat, což byla podmínka, kterou kladl Meribál budoucímu choti své dcery. Rispa rozhovor vyslechne a protože tajně věří v Krista, rozhodně se plány překazit – další den v kostele jako první políbí napuštěnou sochu, aby všem dalším věřícím ukázala, že se jí nemají dotýkat. Socha se vznese do vzduchu. To vyvolá odpor křesťanů k Rispě, navíc zjistí, že je židovka a myslí si, že se přišla Kristovi posmívat. Chtějí ji ukamenovat. Naštěstí ji zachrání jedna abatyše. Rispa poví pravdu o svém milém a odchází do kláštera. Abísainovi se později ve snu Kristus zjeví a nabízí mu usmíření. Odmítne a vydá se jeho sochu probodnout. V noci sochu dovleče až k sobě domů, aniž by si na to ráno vzpomněl. Probudí ho až řev křesťanů, protože z probodnuté sochy kapala krev a navedla je tak k Abísainovu domu. Nakonec se s Kristem usmíří. Jeho tělo je rozsápáno davem, ale duše je blažená.
Samko Pták – Legenda slovenská
Samko vzpomíná na své dětství v domě, který už jim nepatří a od kterého je vyhozen jako žebrák. Jako malý chlapec byl donucen se podílet na stavbě hradu pro svého pána, kde musel snášet šikanu dozorců i svých spolupracovníků. Po dostavění hradu je Samkovi odebrán dům, a tak odchází žebrat. Jednou dojde do většího města, kde je zraněn koni, s jejichž pomocí si vladaři chtějí udělat cestu z lidí. S žebráky se dostane až ke kostelu. Při bohoslužbě se mu zjeví Kristus a zbaví ho trápení – Samko odchází do bohatého kláštera. Zde je šťastný a myslí si, že je mezi blaženými – ale i tady se mu mniši posmívají za prostotu, i když potají. Jednou najde starý, zaprášený krucifix a stará se o něj, nosí mu jídlo, mluví s ním a modlí se k němu. Když do kláštera přijedou na návštěvu biskupové, chtějí jim mniši pro pobavení ukázat Samka. Když vejdou do jeho kobky s krucifixem, zarazí se. Kristus se Samkem mluví a slibuje mu ráj. Samko umírá a je podle svého přání pochován na křižovatce bez označení. Pták se mu říká proto, že odmalička žil s ptáky a miloval je a staral se o ně.
