Útěk – rozbor díla

 

Kniha: Útěk

Autor: Michail Bulgakov

Přidal(a): TerkaCZ

 

Rozbor díla: Útěk

Základní charakteristika

• Literární druh: drama
• Literární žánr: tragédie s prvky symbolického a expresionistického dramatu
• Rok vzniku: 1927–1928
• Rozsah: hra o čtyřech dějstvích, obsahující osm senových scén
• Určeno: čtenářům a divákům se zájmem o ruskou literaturu 20. století, historii Ruska po revoluci a psychologickou dramatiku

 

Téma

• Válečné utrpení a lidská tragédie v době občanské války v Rusku.
• Konflikt mezi ideály a krutou realitou revoluce.
• Ztráta identity, lidské důstojnosti a naděje v chaosu války.
• Hledání svobody a útěku od minulosti a osudu.
• Propletení snů a reality, podvědomí a vědomí.

 

Motivy

• Válka jako zdroj fyzického i duchovního utrpení.
• Sny a vize jako únik i vnitřní realita postav.
• Konflikt mezi ideály a tvrdou skutečností.
• Útěk a touha po svobodě a bezpečí.
• Smrt, zrady, strach a naděje.

 

Hlavní myšlenka

• Ukázat hrůzy občanské války a války jako takové, zejména její dopad na lidskou psychiku a morálku.
• Reflexe rozkladu společnosti a rozpolcenosti jednotlivců mezi nadějí, strachem a zoufalstvím.
• Zdůraznění nemožnosti uprchnout před vlastní minulostí a osudem.
• Představa osudu a smrti jako neodvratné reality, kterou lze pouze přijmout s lidskou odvahou či vzdorem.

 

Námět

• Dílo vychází z autorových osobních zkušeností a dojmů z období ruské občanské války (1917–1921), kdy drtivá část společnosti byla vržena do chaosu, strachu a neustálých bojů o přežití. Bulgakov byl jako spisovatel i lékař svědkem brutalit války i totalitních zásahů, jehož osud a postoje ovlivnily i jeho tvorbu.
• Při psaní hry čerpal z reálných událostí, životních příběhů bělogvardějců, uprchlíků a vojáků postupujících z Krymu a dalších oblastí. Jeho inspirací byla snaha vystihnout tragédii ztracené generace lidí zmítané mezi ideály, zrady, nadějemi a krutou realitou revoluce a války.
• Hra zároveň reflektuje autorovo filozofické hledání smyslu lidského bytí, svobody a odporu proti osudu, a to ve výrazně symbolistickém a expresionistickém stylu. Prolínání snů a reality je pak literární formou, jak zachytit vnitřní psychologické rozpory a traumata postav.
• Námět tedy vychází z autorova osobního svědectví, historických skutečností, filozofických a existenciálních otázek, což dává dílu hluboký smysl i uměleckou hodnotu.

 

Kompozice a struktura díla

• Hra se skládá ze čtyř dějství, která obsahují osm snových scén, přecházejících mezi reálnými událostmi a vizemi či symbolickými obrazy.
• Propojení realistických, psychologických pasáží s expresionistickými obrazy a symboly.
• Dynamický střih a proměnlivá atmosféra reflektují zmatenost a chaotický průběh občanské války.
• Lineární děj je přerušován snovými epizodami, které zdůrazňují vnitřní konflikty postav a tragický osud.

 

Vypravěč

• Vypravěčem je autorský hlas Bulgakova, který skrze dialogy postav a scénické poznámky předává významy a nálady díla.
• Hra nemá lyrický subjekt, děj a dějovou linku nosí jednotlivé postavy a složité interakce mezi nimi.
• Vypravěčův hlas se někdy prolíná s ikonografií snových scén, kdy komentuje smysl a tragiku stavu postav.

 

Jazyk a styl

• Jazyk kombinuje realistický popis válečných událostí s expresionistickými a symbolickými obrazy.
• Styl je dramaticky bohatý a variabilní, využívá kontrasty mezi tvrdou realitou a snovými vizemi.
• Časté použití metafor, alegorií a snových obrazů, které vytvářejí atmosféru vnitřního rozpadu i naděje.
• Dialogy a monology jsou záměrně fragmentární a sugestivní, což odráží psychické rozpoložení postav.
• Hra využívá střídání reálné a snové roviny, rytmické střihy a výrazné scénické poznámky podporující dramatický efekt.

 

Charakteristika postav

• Serafima Vladimirovna Korzuchinová: ženy s nejasnou minulostí, zkoušená osudem a válkou, symbolizuje trpící člověka v chaosu revoluce
• Sergej Pavlovič Golubkov: mladý idealistický filozof, pocházející z Petrohradu, ztělesňuje ideály trpící v realitě
• Generál Roman Valerjanovič Arnota: rozpolcený vojevůdce s vášní i zoufalstvím, představuje rozpory v člověku i v dějinách
• Další postavy: vojáci, mnichové, kontrarozvědka a další figury vojenství a civilního života, které vykreslují plnohodnotnou a chaotickou atmosféru války

 

Časoprostor

• Doba: období občanské války v Rusku (1920–1921).
• Prostor: různá místa v Rusku, na Krymu, v Konstantinopoli a dalších lokalitách ve válečné oblasti a exilu.

 

Stručný obsah díla

Hra zachycuje osudy různých postav v průběhu občanské války v Rusku, jejich střety s okolnostmi, snahy o přežití a pokus o útěk z válečného chaosu i ze života samých. Osm snů, které prolínají děj, ukazují tragické i symbolické momenty, kdy se realita mísí se vzpomínkami, nočními můrami a nadějemi. Postavy jsou sevřeny mezi krutostí války, zrady lidí a nutností se rozhodnout mezi životem a smrtí, odvahou a zoufalstvím.

 

Podrobný děj

První dějství

Děj se odehrává v lednovém kostele na Krymu během občanské války. Postavy jako Serafima Vladimirovna, mladý Sergej Golubkov a generál Arnota jsou zmítány válečnými událostmi a psychickým napětím. Tehdejší realitu narušují snové pasáže, které reflektují strach, pochybnosti a dilemata. Postavy zažívají ztrátu domova a nejistotu existence. Vojenské rozkazy, politická nestabilita a zmatek podtrhují tragický rámec a vyvolávají obavy o přežití.

Druhé dějství

Děj se přesouvá do listopadového seansu na Krymu a Konstantinopoli, kde jsou rozvíjeny otázky moci, zrady a loajality. Serafima je nemocná, symbolizujíc úpadek a křehkost života. Sergej se snaží chránit a podporovat ostatní, ale smrt a bezútěšnost kolem něj sílí. Symbolika snů se prohlubuje a postavy jsou konfrontovány se svými nočními můrami a vzpomínkami.

Třetí dějství

Nastávají klíčové střety s autoritami a vnitřní boje protagonistů. Sergej je zajat a mučen, což odráží ztrátu ideálů i naděje. Generál Arnota začíná ztrácet kontrolu nad sebou i nad situací. Sny pokračují v odhalování traumat, ale také v představách možné svobody či posledního úniku.

Čtvrté dějství

Vrcholí dramatickým vyústěním, kdy postavy čelí konečné zkáze, vyhnanství nebo smrti. Útěk jako nadějná iluze končí realitou tvrdého osudu. Hra však nezatracuje lidskost a odvahu, přestože politika a válka zanechaly hluboké jizvy. Postavy přijímají svůj osud, ale zůstávají symbolem odporu vůči krutostem dějin. Sny a realita se nejen prolínají, ale navzájem definují.

 

Vlastní zhodnocení

„Útěk“ Michaila Bulgakova je monumentální dramatické dílo, které mistrně kombinuje realistické válečné scény s expresionistickými sny a symboly. Hra je hlubokou analýzou ruské občanské války, psychologie postav i fundamentálních otázek lidské existence v extrémních podmínkách. Bulgakov přináší svědectví o krutosti, ale i lidském soucitu a odvaze, přičemž nezapomíná na význam vnitřní svobody a lidskosti. Dílo je náročné na čtenáře i diváka, ale jeho umělecká síla a historický význam zůstávají nezpochybnitelné.