Kniha: Večer tříkrálový
Autor: William Shakespeare
Přidal(a): Matěj
William Shakespeare (1564-1616)
- Anglický básník a dramatik, narozen ve Stratfordu nad Avonou
- V 18 letech se oženil a měl 3 děti, později odešel do Londýna, kde nejprve hrál, poté psal hry
- Psal veršovaně – používal blankvers, mísil komické i tragické prvky
- Založil divadlo The Globe (s kruhovým jevištěm).
- Často se uvádí, že zemřel v den svých narozenin, jde však o nepotvrzenou legendu.
- O jeho životě se dochovalo málo záznamů, existuje proto mnoho různých spekulací od data narození až po skutečnost, že jeho díla psal někdo jiný.
Další díla – jeho tvorba se dělí do 3 období:
- 1. období: optimistické hry a komedie – staré náměty z anglické minulosti a antiky
- Romeo a Julie, Zkrocení zlé ženy, Kupec benátský, Sen noci svatojánské…
- 2. období: tragédie a sonety – zklamání autora nad vývojem společnosti
- Hamlet, Král Lear, Macbeth, Othello
- 3. období: romance s prvky tragédie a komedie, pohádkově laděné hry
- Bouře, Zimní pohádka
Obecně kulturní kontext:
- 14.-17. století
Renesance
- Znovuzrození Antiky a její kultury, v centru dění stojí člověk, důraz se klade na světskou stránku života
- Rozvoj vědních oborů (lékařství, astronomie), vynález knihtisku
- Komedie, tragédie, eposy
- Náboženská literatura v ústranní, převažuje světská literatura
Humanismus
- Jedna ze složek renesance, zaměřuje se na studium člověka
Autoři této doby:
- Svět: Giovanni Boccaccio, François Villon, François Rabelais, Dante, Francesco Petrarca
- Čechy: Jan Blahoslav, Hynek z Poděbrad
Rozbor díla: Večer tříkrálový
Mahenovo divadlo – nová scéna
Literární druh – Drama
Literární žánr – komedie
Vypravěč – není
Témata a motivy
- Láska v různých podobách: Hra zkoumá lásku z mnoha úhlů – nenaplněnou (Orsino k Olivii), spontánní a idealizovanou (Olivie k Cesariovi/Viole), sesterskou (Viola a Sebastian) i pragmatickou (Tobiáš a Marie). Láska je zde často slepá a vede postavy k iracionálnímu chování.
- Proměnlivost identity a převleky: Ústředním motivem je převlek Violy za muže Cesaria, který spouští řetězec nedorozumění a komických situací. Tento motiv zpochybňuje pevně dané genderové role a ukazuje, že identita může být proměnlivá a závislá na vnějším vzhledu a společenském očekávání.
- Šílenství a příčetnost: Hra si pohrává s hranicí mezi příčetností a šílenstvím. Některé postavy jsou považovány za blázny (šašek Feste), jiné se jako blázni chovají z lásky (Orsino, Olivie) a další jsou do šílenství záměrně vehnány (Malvolio). Šílenství je často jen maskou pro moudrost nebo společenskou kritikou.
Kompozice a jazyk
- Kompozice: Děj je vystavěn na principu dvou propletených linií. Hlavní dějová linie sleduje milostný trojúhelník mezi Orsinem, Olivií a Violou/Cesariem. Vedlejší, převážně komická linie, se soustředí na Tobiáše, Andrého, Marii a jejich spiknutí proti Malvoliovi. Tyto dvě linie se na konci spojí. Děj je chronologický a dodržuje klasickou strukturu dramatu.
- Jazyk: Shakespeare střídá veršovanou řeč s prózou. Vyšší společenské vrstvy (Orsino, Olivie) mluví převážně v blankversu (nerýmovaný pětistopý jamb), zatímco komické a nižší postavy (Tobiáš, Marie, šašek) používají prózu. Jazyk je bohatý na slovní hříčky, dvojsmysly a metafory, které jsou typické pro Shakespearovu tvorbu a přispívají ke komickému vyznění hry.
Hlavní postavy
- Viola – zamilovaná, mazaná, odhodlaná, chytrá, hodná
- Vévoda Orsíno – znuděný, zoufalý, zamilovaný, odhodlaný, bohatý
- Šašek (Feste) – bohém, chytrý, blázen, vtipný
- Strýček Tobiáš – starý, alkoholik, bohém, nemotorný
- Rytíř André Chrabrus – alkoholik, bohém, udatný, hloupý, lehkomyslný
- Komorná Marie – chytrá, mazaná, vždy nad věcí, lstivá
- Malvolio – práskač, oddaný, zákeřný, neoblíbený
- Sebastian – zamilovaný, přátelský, odvážný, hodný
- Olívie – zamilovaná, bohatá, urozená, neomluvná
Vedlejší postavy
- Antonio – zachránce Sebastiana
- Kapitán – zachránce Violy
- Fabian – sluha v domě Olivie
- Kněz – oddá Sebastiana a Olívii, poté potvrdí sňatek
- Dva strážníci – sluhové Orsína
Děj
Viola přežije ztroskotání lodi společně se starým kapitánem. Kapitán řekne, že se nachází v Ilýrii, kde vládne mocný kníže Orsino. Viola poprosí kapitána, aby ji dostal do knížecího dvora, protože o vévody slyšela od otce ve 13 letech, ovšem ať ji představí jako kastráta Cesaria. Viola si myslí, že její bratr Sebastian je mrtvý. Viola/Cesario byla přijata do dvora, kde vévoda Orsino truchlí nad nedobytným srdcem Olivie, která nepřímá jeho sluhy a drží sedmiletý smutek, kvůli smrti jejího bratra.
Služebná Marie nadává strýci Tobiáši, který je věčně opilý, že dohazuje paní domu Olivii nápadníky jako je rytíř André Chrabrus. Rytíř přichází na scénu a strýček si z něho utahuje. Pobízí Andrého, aby skákal co nejvýše a aby “smočil” do komorné Marie.
Fabian se diví, jak Viola/Cesario rychle dostal přízeň vévody. Vévoda dává Cesariovi úkol, aby za něj šel namlouvat slečnu Olivii a aby se bez pořízené nevracel.
Šašek vypráví vtipy Olivii, která na něj však nemá náladu. Šašek si z ní začne dělat srandu kvůli jejímu truchlení za mrtvého bratra.
Šašek: “Je jistě v pekle madono”
Olivie: “Vím, že je v nebi šašku. Stráže vyhoďte blázna”
Šašek: “Pak jste tedy blázen vy, když truchlíte za někoho, kdo je v ráji. Stráže vyhoďte blázna”
Šašek tímto vtipem zaskočí i Malvolia. Na dveře klepe Cesario. Olivie ho nechce přijmout, posílá za ním Malvolia. Cesario se však nenechá odbýt, takže ho Olivie nakonec přijde. Při rozhovoru se Olivie do Cesaria zamiluje a odmítá lásku Vévody. Jakmile Cesario odejde, pošle za ním Olivie sluhu Malvolia, ať mu dá její prsten a vzkáže mu, že může dojít, kdy bude chtít.
Sebastian a Antonio se vynoří na pobřeží. Sebastian je přesvědčen o tom, že jeho sestra Viola je mrtvá. Sebastian chce jít prozkoumávat zemi a chce opustit Antonia. Sebastian mu řekne jeho pravé jméno a opustí ho.
Malvolio předá Cesariovi prsten a vzkaz.
Tobiáš se opíjí s rytířem. Tobiáš dělá rytíři naději na jeho neteř Olivii, přichází šašek, zpívají spolu a pijí. Přichází Malvolio a vzkazuje od Olivie, že pokud bude strýček i nadále pít, paní domu ho vyhodí. Vynadá i služebné Marii, že se drží s touto partou. Marie se rozhodla, že se Malvoliovi pomstí a napíše pro něj milostný dopis rukopisem slečny Olivie.
Viola/Cesario je zamilovaná do Vévody. Orsino se z Cesaria snaží dostat, koho miluje, ale Casario odpoví jen to, že vypadá trochu jako Vévoda. Orsino ho znovu posílá za Olivií. Cesario se mu snaží vysvětlit, že do něj není Olivie zamilovaná, ale marně.
Tobiáš, André, Marie a Fabian čekají, jestli se Malvolio chytne na dopis. Malvolio má první sobecký projev o tom, jak se stane urozeným sňatkem se slečnou Olivií, poté nalezne dopis a nahlas jej čte. V dopise stojí, že Olivie chce, aby nosil žluté punčochy s podvazky uvázanými do kříže, neustále se na ni usmíval a urážel Tobiáše. Ostatní chválí Marii za její humor.
Cesario mluví se šaškem, který si z něj dělá srandu, že jeho živobytí není humor, ale že jeho živo-bytí je u kostela.
Cesario: “Nic tě nezajímá”
Šašek: “O tebe se nestarám. Jestli-že to znamená nestarat se o nic, jsi vlastně nic a měl by ses rozplynout”
Cesario si nechá zavolat Olivii a říká jí vzkazy jeho pána. Olivie je však zamilovaná do Cesaria. Vyzná mu lásku, ale Cesario ji lituje.
Tobiáš a Fabian přemlouvají rytíře, aby vyzval Cesaria na souboj o slečnu Olivii. Přichází i Marie a zve všechny na další srandu s Malvoliem.
Antonio znovu najde Sebastiana. Sebastian se chce podívat po městě a domluví se s Antoniem, že se večer potkají U Elephanta, kde stráví noc. Antonio do města nemůže, protože za války spáchal zločin proti Vévodovi.
Marie varuje Olivii před Malvoliem, ten přichází do místnosti, směje se a má žluté punčochy a podvazky křížem. Olivie ho nechá odvést a má ho za blázna. Olivie odchází za Cesariem. Malvolio uráží Tobiáše a odejde. André přináší svou výzvu na souboj pro Cesaria a nahlas ji přečte. Dopis je velmi hrubý, je plný chyb a nedává moc smysl. Tobiáš si dopis vezme a říká, že radši nažene strach Cesariovi slovně.
Cesario znovu prosí o lásku pro vévodu, protože je stejně nešťastný z lásky k ní, jako ona z lásky k němu.
Tobiáš nahání hrůzu Cesariovi, ten ale nechce bojovat. Mezi tím Andrew už taky nechce bojovat a nabízí koně na usmířenou. Nakonec se ale Fabianovi a Tobiáši povede, že se ti dva mezi sebou začnou šermovat. Antonio chce zachránit Cesaria, o kterém si myslí, že je Sebastian, protože vypadají úplně stejně. Antonia zatknou, ale ten stejně věří, že Cesario je Sebastian a chce po něm peníze, které mu předtím půjčil, když šel do města. Cesario o ničem neví a Antonio ho považuje za zrádce.
Olivie potká Sebastiana a přemlouvá ho k okamžitému sňatku, zmatený Sebastian se do ní okamžitě zamiluje a jdou za knězem, aby je oddal.
Malvolio je zamčený ve tmě. Marie, Tobiáš a Fabian přemluví šaška, ať se převleče za kněze. Šašek souhlasí, dělá si z Malvolia srandu a říká citáty od Pythagora. Malvolio prosí, ať už to skončí. Tím sranda s Malvoliem skončila. Malvolio poprosí šaška, aby mu donesl papír a inkoust, aby mohl napsat dopis Olivii.
Šašek a Fabian mluví o Mariinem dopisu. Přichází vévoda se strážci a Antoniem. Cesario žádá záchranu Antonia, protože ho bránil v bitce. Cesario nemůže být Antoniův známý, protože ve dvoře slouží už tři měsíce. Na scénu vejde zmlácený rytíř a strýček a obviňují Cesaria, že je napadl, ten ale o ničem neví. Poté se objeví i Sebastian s Olivií. Sebastian se shledává s Antoniem a omlouvá se Olivii za napadení strýčka a rytíře, protože jednal v sebeobraně. Sebastian mluví s Violou/Cesariem a zjišťují, že jsou bratr a sestra. Cesario přizná, že je žena. Šašek přečte dopis od Malvolia, aby ujasnil, že Malvolio není blázen. Olivie nabízí svatbu Vévody a Violi u ní doma. Šašek na konec zpívá píseň o svém osudu a životě.
