Vesnický román – rozbor díla k maturitě

 

Kniha: Vesnický román

Autor: Karolína Světlá

Přidal(a): Marťa

 

 

Autorka Karolína Světlá:

  • vlastním jménem Johanka Rottová
  •  * 24. února 1830 v Praze.
  • Vyrůstala v měšťanské obchodnické rodině spolu s mladší sestrou Sofií
  • Podlipskou, jež se stala rovněž spisovatelkou.
  • Babička ji přivedla k lidovému umění a otec ji vštěpoval úctu k lidské práci
  • Její výchova byla podle tehdejšího zvyku německá
  • Školní léta strávila v poněmčelém ústavu, který jí podlomil zdraví, ale
  • zároveň probudil touhu po vzdělání, které si později sama doplňovala studiem a četbou.
  • Po prozrazení jejích prvních školních literárních pokusů, kterým otec nepřál, byla ponechána v domácnosti
  • Roku 1843 přišel do rodiny venkovský učitel hudby Petr Mužák, který v ní prohloubil vlastenectví a přivedl mezi některé známé spisovatele
  • Roku 1852 se za Petr Mužáka provdala
  • Narodila se jim dcera, která však záhy zemřela
  • Tuto bolest se snažila překonat duševní prací a vznikly první literární díla
  • Karolína Světlá žila se svým mužem v Praze, ale každé prázdniny trávila v rodišti svého muže ve Světlé pod Ještědem
  • Tento kraj s nedotčenou přírodou a zdejšími lidmi ji velmi uchvátil a přenesla jej i do svých děl. Zde se cítila jako doma
  • V tomto kraji se stala úplnou spisovatelkou a přijala umělecký pseudonym Karolína Světlá
  • Velký význam v literárním i osobním životě mělo pro Karolinu Světlou přátelství s Boženou Němcovou, která ji byla vzorem a dále sblížení s Janem Nerudou
  • Karolina Světlá se v životě i ve svých dílech vždy hlásila k vlastenectví, protiměšťáctví, prostému lidu i právu žen
  • Účastnila se práce v ženském hnutí, pomáhala mladým ženám v jejich prosazování v životě. Například spisovatelce Elišce Krásnohorské
  • Karolinu Světlou provázely již od mládí různé choroby, které ji ztěžovaly práci
  • Po roce 1890, kdy s její zdravotní stav nezlepšil a po smrti svého manžela, ustala ve své literární práci.
  • Od roku 1887, kdy byla naposledy na Ještědsku, neopustila Prahu a po dlouhé nemoci 7. září 1899 zemřela.
  • K.Světlá je považována za zakladatelku českého románu.
  • Patří mezi Májovce

 

Májovci

– Generace let 60. let

– Májovci byla výrazná literární skupina českých básníků a prozaiků druhé poloviny 19. století, která navazovala na odkaz Karla Hynka Máchy, Karla Havlíčka Borovského a Karla Jaromíra Erbena.

– V roce 1858 vydali spisovatelé almanach Máj.

– Do tohoto almanachu přispěli jednak začínající spisovatelé: Jan Neruda, V. Hálek,

K. Světlá, Adolf Heyduk.

– A také spisovatelé starší generace: K. J. Erben, Božena Němcová.

– Název almanachu vznikl na základě obdivu k dílu K.H. Máchy. Mladí spisovatelé v něm spatřovali to, po čem volali a co sami prožívali:

1)Touhu po svobodě

2) rozpor mezi velkými ideály a nemožností je uskutečnit. Doba končícího bachovského absolutismu byla tísnivá a proti její nesvobodě protestovali.

 

  • Program májovců:

1) Zaváděli do literatury nové realistické postupy.

2) Náměty jsou sociální a národnostní.

3) Snažili se vyrovnat tehdejší evropské literatuře.

 

  • Almanach:

Sborník obsahující příspěvky různých autorů, často poprvé publikujících. Většinou sloužili nastupující literární generaci nebo skupině k reprezentaci svých názorů nebo nového literárního směru. U nás měl tradici od obrození

 

Autor: Karolína Světlá

Literární druh: epika

Literární žánr: román

Doba: 19.století Časový úsek se rovná téměř celému životu hlavních hrdinů, pravdě

Místo děje: v Podještědí (vesnická tematika)

 

Okolnosti vzniku díla:

Světlá na tomto díle pracovala dlouho předtím, než vyšlo v časopise Květy v roce 1876. Začala o 5 let dříve. Předlohou Antoše a Sylvy jí byly skutečné postavy. Inspiraci získala na svatbě manželova synovce. Nevěsta byla pozdější Sylvou a příběh jí převyprávěla sestra jejího manžela, Petra Mužáka. Na vznik románu měl i značný podíl její vztah s Janem Nerudou, končící rozchodem z obdobných důvodů jako u románové dvojice Antoše a Sylvy. (autorka obětovala její lásku k Nerudovi, aby udržela manželství)

 

Vliv díla:

Autorka zobrazila dobově aktuální téma s komplikovanými lidskými povahami a společenskými vztahy, a tak vytvořila myšlenkově závažné i umělecky působivé dílo.

 

Jazyk:

  • spisovný,
  • typický pro dobu života autorky.
  • V mnoha úsecích knihy jsou užity dialogy

 

Kompozice:

  • Román je členěn na odstavce a delší souvětí i přesto se neztrácíme v kontextu.
  • Vyprávění v er-formě.
  • Stylizace autorky do role vypravěče
  • Používáno mnoho přídavných jmen
  • Život hlavních postav, sledován i retrospektivně.

 

Tematika:

  • Nejvyšší téma: Život Antoše
  • Vedlejší téma: Vývoj rychtářky

 

Hlavní myšlenka:

  • Mravní síla hlavních ženských postav. Problematika manželství, zda může být rozvedeno nešťastné manželství, což je v rozporu s vírou a přesvědčením hlavních postav (Jírovcová, Sylva).

 

Postavy:

Antoš:mladý, hodný, dobře vychovaný, pracovitý a poctivý – nepřímá charakteristika

Sylva: mladá, silná, nezávislá, pracovitý a od rány – přímá charakteristika

Jírovcová: matka Antoše, stará, hodná, má své zásady, bohabojná – nepřímá charakteristika

Rychtářka: starší žena, panovačná a domýšlivá, nestará se o děti a Antoše neustále terorizuje- nepřímá charakteristika

Postavy se v průběhu vyprávění mění, vyvíjejí, vesměs směřují k lepšímu, ovšem v případě rychtářky tomu tak spíše není.

 

Děj:

Antoš Jírovec je od mala vychováván u rychtářů. Je velmi pracovitý a hodný, proto si ho oba dva zamilují.

Po nějaké době, co rychtář umřel, zeptala se rychtářka Antoše, jestli si ji nechce vzít. Jelikož si Antoš rychtářku velmi vážil, souhlasil. Jírovcová byla ale proti. Raději by syna viděla na vojně, než v rukou starší ženy. Antoš si ji ale vezme. Žijí spolu spokojeně a mají dva syny. Jelikož je rychtářka mnohem starší, než Antoš, začne ho podezřívat, že už ji nemá rád, že kouká po jiných děvčatech, že se jí nevěnuje tolik jako dřív, a že ji určitě podvádí.

Antoš přitom poctivě pracuje, aby se jim dařilo lépe. Jednou, když už je velmi naštvaný, odchází se projít ven. U nich na vsi zrovna probíhá jedna z tradic, sekání hlavy kohoutovy, se zavázanýma očima. Jelikož je Antoš na vsi velmi oblíbený, lidé ho přemluví, aby to také zkusil, že se to zatím nikoho nepodařilo. Antoš svolí, ale také se mu to nepovede. Povede se to jedné dívce, Sylvě. Všichni muži jsou naštvaní a tak začnou Sylvu honit. Antoš jí chytne a ta ho pořeže nožem. Od té doby je mezi Antošem a Sylvou velké nepřátelství. Rychtářka proto najme Sylvu do služby, aby na Antoše donášela. Jednoho dne, když najde Sylvu, jak ho zase sleduje, poví jí o rychtářce a o jejím životě. Tím otevře Sylvě oči a odchází pryč.

Když se vrací na Vánoce domů, neví, jestli jít k matce, nebo za dětmi k rychtářce. V tom se rozsvítí světlo v chaloupce jeho matky a Antoš má jasno. Když tam přijde, najde tam Sylvu a jeho matku v družném hovoru a jeho syny. Tam si se Sylvou promluví a dozví se, že se Sylva se stará o jeho děti, jako by byli její. Mezi nimi se začne vyvíjet láska. Po Vánocích Antoš zase odchází. Ve světě se mu velmi daří a podniká s koňmi. Když se zase po nějakém čase vrací domů, u rychtářky najde pouze Sylvu, jak se stará o jeho kluky, kteří mají neštovice. Tím se do ní zamiluje ještě více. I Antoš chytne neštovice a tak se Sylva stará o všechny tři. Ve dne o ně, v noci o statek. Když se Antoš uzdraví, chce se rozvést s rychtářkou, která raději odjela, aby nechytla neštovice, a vůbec se o syny nestará.

Chce si totiž vzít Sylvu. Poté, co se to dozví Jírovcová, jde za Antošem, aby mu to rozmluvila, protože rozvod je ostuda pro celou rodinu. Sylva jde Jírovcové naproti, ale uvidí rychtářku, jak se modlí pozpátku a tím sesílá kletbu na Antoše, na Sylvu i na jejich děti. Vykřikne, ať toho rychtářka nechá, že jí Antoše nechá. Rychtářka se lekne a umírá. Jelikož se Sylva Antoše vzdala, aby ho uchránila před kletbou, odchází do Alžbětinského kláštera. Jírovcová umírá brzo poté, co se k ní Antoš přistěhoval a ten umírá brzo po matce.

error: Stahujte 15 000 materiálů v rámci našeho členství nebo v online kurzech.