Zabiják – rozbor díla k maturitě (2)

 

Kniha: Zabiják

Autor: Émile Zola

Přidal(a): Tojedocelajedno

 

 

Rok prvního vydání:1877

Druh: próza

Žánr: román; společenský, psychologický

Obsah

Námět:

podmínky pro život nejnižších vrstev společnosti ve Francii (Paříži) 19. století

Téma:

vliv prostředí a alkoholu na člověka, dědičnost alkoholismu

Fabule:

Hlavní hrdinka, Gervaisa, přijíždí do Paříže s přítelem Lantierem a se svými dvěma syny – Klaudiem a Štěpánem. Doufají, že se jim ve městě bude žít lépe než na venkově. Ubytují se v hotelu a hýří penězi, které Lantier zdědil po matce. Navštěvují divadla, chodí do drahých restaurací a všude jezdí výhradně kočárem. Finance jim začínají ubývat, jsou nuceni odstěhovat se do hotelu nižší kategorie a začít rozprodávat své věci. Také mezi nimi stále častěji dochází k neshodám, až jednoho dne Lantier utíká s jinou.

 

Gervaisa poctivě pracuje v prádelně paní Fauconnierové, aby uživila děti, a stále myslí na svůj sen – touží mít vlastní prádelnu. Seznamuje se s klempířem Coupeauem, který se do ní téměř okamžitě zamiluje a chce si ji vzít. Gervaisa zpočátku o sňatku nechce ani slyšet, po dlouhém přemlouvání však nakonec svoluje.

 

Po svatbě se manželé přestěhují do pěkného bytu poblíž prádelny, aby to Gervaisa neměla do práce daleko. Narodí se jim dcerka Nana a i přes rozpory s Lorilleuxovými (příbuzní Coupeaua, nemají Gervaisu rádi) si žijí dobře. Oba slušně vydělávají a rozhodnou se uskutečnit Gervaisin sen – pronajmout si krámek ve Zlatnické ulici. Vše už je připraveno, ale celý sen musí jít stranou – Coupeau spadne při práci ze střechy a je těžce raněn. Gervaisa odmítá odvést svého muže do nemocnice, a tak utratí veškeré peníze za léčení. Coupeau se i po roce, když už je zcela zdráv, odmítá vrátit k práci. Jen z Gervaisy vysává peníze na hospodu, kam chodí se svými kamarády – Perkem a Telecí nožičkou. Kovář Goujet (soused Coupeaových; tajně Gervaisu miluje) se nabídne půjčit Gervaise peníze na najmutí krámku. Gervaisa nabídku přijímá, s chutí se “dává do díla” a zanedlouho už pěkně vydělává. Prádlo k ní nosí skoro celá čtvrť, včetně paní Goujetové, což Gervaise umožňuje splácet dluh.

 

Na Gervaisin svátek je uspořádána velká hostina o několika chodech. Za dveřmi krámu, kde se večírek koná, se náhle objevuje Lantier (Gervaisin bývalý přítel). Mezi Lantierem a Coupeauem proběhne krátká výměna názorů, po které následuje pozvání Lantiera ke stolu. Od onoho dne je Lantier v prádelně pořád, až se ke Coupeauovým oficiálně nastěhuje. Nájem neplatí, jen vysedává v drahých restauracích, občas také s Coupeauem po hospodách, a to vše za Gervaisiny peníze. Gervaisa začíná mít spoustu dluhů, až nakonec není schopná splácet ani ten svůj. Zanedbává svou práci a tím ztrácí zákazníky, ani matka Goujetová už si u ní nenechává prát. Gervaisa se občas s mladým Goujetem vídá (učí se u něj její mladší syn), nikdy však nedojde dál než k polibku. Coupeau chodí domů v hrozném stavu, tak se Gervaisa pomalu přesouvá k Lantierovi. Coupeaovi nevadí, že jeho žena tráví noc s oběma.

 

Gervaisa už není schopná udržet si krám, prodává ho a stěhuje se do chudého bytu spolu se svým opilým maželem (Lantier zůstává v krámu). Jejich dcera – Nana utíká z domova a nechává se vydržovat. Gervaisu nechtějí nikde zaměstnat, a tak se i ona dává na pití. Coupeau se dostává do blázince a na chvíli se to s ním zlepší. Po nepříliš dlouhé době znovu propadá alkoholu a tentokrát se mu to stává osudným. Z blázince se už nevrací, umírá – vidí tančit své ruce i nohy, a i když pije jen vodu, cítí kořalku.

 

Gervaisa zakrátko umírá jako žebračka, měla snahu vydělat si alespoň na jídlo vlastním tělem. Nikdo však se “starou tlustou pajdou” (měla jednu nohu delší než druhou a ošklivě kulhala) nešel…

 

Motivy:

popisné

Postavy:  

Gervaisa – svojí povahou pracovitá, avšak zatížena nepříznivým genofondem své rodiny; její manžel ji strhne s sebou na cestu zahálčivého alkoholika

Coupeau – původně pracovitý klempíř, kterého změní nehoda → stěžuje si na osud („Proč se to muselo stát zrovna mně?“), zleniví a začne pít, nakonec na umírá na delirium

Lantier – typ člověka parazita; když finančně vysaje svého hostitele, jde „o dům dál“; bývalý milenec Gervaisy

Nana – dcera Gervaisy a Coupeaua, vlivem prostředí a výchovy se z ní stane prostitutka

Prostředí:

Paříž/periferie Paříže; chudoba, nejnižší vrstvy, dělný lid → lidé často se uchylující ke konzumaci lihovin

To ovlivňuje hlavní hrdiny velmi – sami upadnou do opilství, všeobecná degradace mravů, jak kážou „příklady“ z okolí.  Příběh nutně plyne ke špatnému konci.

Titul:

Originální název – L’Assommoir – lze přeložit jako kyj, palici, zabijáka nebo krčmu; onen zabiják je zde alkohol.

Idea:

Kritika životních podmínek nejnižších vrstev, vliv dědičnosti, „varování“ před alkoholem

Autorský postoj:

Splňuje charakteristikou naturalismu → objektivita

Styl

Dobový styl:

naturalismus

Pojmenování:

Vypravěč používá nezabarvená slova, hrdinové často zabarvená – vulgarismy, slang, argot.

Využito k realistickému prokreslení postav, zachycení prostředí spodiny společnosti.

Vypravěčské postupy:

Vypravěč je zde naprosto nestranný jen popisuje, snaží se o co nejvěrnější popis a nehodnotí události; er-forma

Využito vzhledem k vědecké povaze Zolova záměru; snaha zachytit nezkreslenou realitu.

Kompozice:

Chronologická – dobrá orientace v ději, větší realističnost (realita z našeho pohledu taky ubíhá chronologicky)

Příběh retardovaný dlouhými popisy; končí katastrofou – zemře skoro celá rodina, jen dcera se stane prostitutkou

Kontext

Společensko-historický a kulturní:

Zabiják začal vycházet na pokračování roku 1876 v pařížském večerníku le Bien public. Averze vůči dílu byla ale tak obrovská, že čtenáři začali houfně odhlašovat předplatné. Vydavatel byl nucen u šesté kapitoly přestat se Zolou a místo toho začal vycházet společenštěji přijatelný rytířský román. Autor si přesto našel jiného vydavatele a přes hrozby prokurátora nakonec celé dílo vyšlo.

Čtenáři byli šokováni tím, co dělá naturalismus naturalismem – hrubá mluva a detailní popis všech temných stránek života prostého dělnictva, což bylo do té doby něco nevídaného. Naturalismus totiž jako ve výkladní skříni vystavuje na odiv témata jako fyzické utrpení, bídu, zločin a prostituci. Umělecký otřes zažili i čeští autoři, například Ferdinand Schulz v Osvětě (1880) píše, že v Zolových naturalistických románech není „ani stopa citu, poesie a idejí“. Čtenáři nechtěli vidět svět takový jaký je, bez příkras. A když se objevili naturalisté, kteří jejich přání neplnili, byli nechtění spisovatelé vyhoštěni.

Francouzská společnost té doby je na jedné straně ještě stále naladěna na euforii z Velké francouzské revoluce (1789), a dvou dalších v letech 1830 a 1848, na druhé straně ji ale vyčerpaly Napoleonské války a cítí, že ideály revoluce se nenaplnily. Roku 1851 se uskutečnil další převrat a Ludvík Bonaparte vyhlásil plebiscit. Tím si sice částečně naklonil lid, ale vzápětí, rok poté, značně omezil to, co nasliboval: svobodu slova a shromažďování. Poté se vrhnul na velmocenskou politiku a uspořádal několik výpadů (1853 Krymská válka). Totálním krachem končí jeho pokus o expanzi do Mexika, a porážka u Sedanu roku 1870 způsobuje, že poddaní jeho Veličenstva se opět stávají občany republiky. Následuje povstání roku 1871, označované jako Pařížská komuna a bývala oslavována jako první vláda dělníků na světě.

Stejně jako v sousední Británii, kvůli zmodernizování továrních provozů se ještě více prohlubují společenské rozdíly mezi chudými a bohatými. Zatímco domy bohatých měšťanů překypují cennými suvenýry z výprav do kolonií, nejchudší rodiny si nemohou dovolit posílat své děti do škol, musí totiž stejně jako jejich rodiče vydělávat v továrnách. S rostoucí modernizací se ale také stěhuje více lidí z venkova do měst, čímž zvyšují nezaměstnanost. Ta jde ruku v ruce s klesající sociální situací, což je orná půda pro socialisty, podchycující nespokojené dělníky.

Naturalisté se shlédli v revoluční teorii Charlese Darwina o vzniku druhů, který kontrastoval s kreacionismem = svět a lidstvo bylo naplánováno a existuje za určitým účelem. Evoluce chápána jako postupný vývoj živých organismů není v rozporu s naukou o stvoření. Konflikt nastává tehdy, když se evoluce chápe jako plně přirozená, naturalistická, a není řízena žádnou inteligentní bytostí (=Bohem) s určitým záměrem. „Pokud, existuje Bůh, tak do ničeho nezasahuje.“ Kreacionisté totiž začínají u boha a Boží vůle, kdežto vědecký naturalista u evoluce a člověka jako výtvoru přírody. Stejně jako Darwin, naturalisté se snažili dokázat, že člověka jako takového ovlivňuje jeho životní prostředí a geny, nikoli další síla. Na rozdíl od romantiků, kteří používali symbolické prvky, naturalisté navíc zpracovávali techniku jakoby vědeckého detailního popisu.

Autorův život a dílo:

Emile Zola v dětství ztratil otce, který zemřel, což se, řekl bych, promítlo do díla tím, že je v něm minimum mužských postav roli otce, protože ji Zola bez potřebných zkušeností nedokázal věrně vylíčit.

Dvakrát propadl u maturity z literatury, takže je celkem paradoxní, že se z něj stal spisovatel. Pracoval v nakladatelství a na celnici v docích, což bylo jeho období poznávání bohémského života a světa literatury.

Člověka chápal jako biologický objekt, neuznával jeho psychiku. Vycházel z přesvědčení, že literatura musí aplikovat vědecké postupy.

Žánr a téma Zabijáka jsou typické i pro ostatní Zolovy knihy; většina děl, které napsal, jsou romány. Vyvíjel i jisté snahy o dramatické útvary, ale nebyly nikdy nijak zvlášť úspěšné.

Emile Zola byl de facto zakladatelem naturalismu.

 

Hodnocení

Objektivní:

Styl díla koresponduje s obsahem. Postavy používají slang a argot; popisy nezkreslené reality, bez přikrašlování (zvratky etc.)

Co se týče poznávání toho, jak to na světě chodí, je Zabiják knihou dost nadčasovou. Možná to není ani tak knihou, jako spíše tím, že alkohol je věc nadčasová, a tak většina věcí, co se ho dotýká, jde aplikovat na dnešní dobu. Tím taky staví odstrašující příklad pro čtenáře.

Reflexe dělnické společnosti v 18. století v Paříži je zde více než patrná. Nižší vrstvy se v té době neměly zrovna nejlépe. Ideově se dílo odklání od kreacionizmu k teorii evoluce.

Dílo je určeno pro náročného čtenáře.

Syntéza

Jakožto – de facto – zakladatel naturalismu Émile Zola splňuje jeho charakteristiky. Ve svém románu Zabiják popisoval negativní stránky života – lidskou bídu, smrt a staří. Z jeho díla také vyplývá, že není dobré vytvářet si snovou realitu, a že ovědomění si pravé reality je rozhodně lepší způsob bytí. Naturalismus dává velký důraz na detailní popis prostředí i situací (zde například detailní líčení deliria). Hlavní postavy jsou určitým způsobem zvláštní, poznamenané, vyřazené. Trpí fyzickou nebo psychickou narušeností. Snaží se dokázat, že člověk je tvor, který je řízen společností. Cílem je obnažit člověka ve fyziologické podstatě, což byl jednoznačně jeden z cílu Zoly, stejně tak jako poukazovaní na to, že člověk je předurčen prostředím a vrozenými vlastnostmi. Autor nevstupuje ani nezasahuje do děje. Nechává vyvíjet události přesně tak, jak by se přirozeně udály.

Zdroje

http://www.cesky-jazyk.cz/ctenarsky-denik/emile-zola/zabijak.html

http://cs.wikipedia.org/wiki/Naturalismus_(literatura)

http://cs.wikipedia.org/wiki/Émile_Zola

http://ireferaty.lidovky.cz/2/1227/Zabijak

Slovník francouzsky píšících spisovatelů,  Libri Praha 2002

Karel Livanský ad E. Zola, Zabiják, Odeon Praha 1969





Další podobné materiály na webu: