Žert - rozbor uměleckého textu

rozbor-díla

Kniha: Žert

Přidal(a): xxx

Ukázka z uměleckého textu:

Nakladatelství Československý spisovatel, rok vydání: 1967, strana: 45/296
Legendu k očíslování najdete níže v části “Tropy a figury “

Zeptali se jí, zda by strana vybudovala socialismus, kdyby její členové prohlašovali, že optimismus je opium lidstva (1). Řekla (2), že taková strana by socialismus nevybudovala. Řekli (2) jí, že to stačí. A že prý mi nemá zatím nic říkat (2), protože chtějí dávat pozor, co budu psát dál. Řekla (2) jim, že už mne nechce nikdy vidět (3). Odpověděli jí, že by to nebylo správné, že by mi naopak měla zatím psát, aby se ukázalo, co ve mně ještě je.

„A tys jim potom ukazovala moje dopisy?“ zeptal jsem se Markéty, červenaje se až do hloubi duše (3) při vzpomínce na své zamilované výlevy (1).

„Co jsem měla dělat?“ (5) řekla Markéta. „Ale sama jsem ti už po tom všem opravdu nemohla psát. Nebudu si přece psát s někým jen proto, abych jim dělala vějičku (1).

Napsala jsem ti ještě pohlednici a dost. Nechtěla jsem se s tebou vidět, protože jsem ti nesměla nic říct a bála jsem se, aby ses mne na něco neptal a já ti nemusela do očí lhát (4) , protože lžu nerada.“

Zeptal jsem se Markéty, co ji tedy přimělo, aby se se mnou dnes sešla.

Řekla mi, že příčinou toho byl soudruh Zemánek. Potkal ji po prázdninách na chodbě fakulty a vzal ji s sebou do malé místnůstky (7), kde měla stranická organizace přírodovědecké fakulty (6) svůj sekretariát. Řekl jí, že dostal zprávu o tom, že jsem jí napsal na školení pohlednici s protistranickými výroky.

Rozbor uměleckého textu

Jazykové prostředky a jejich funkce ve výňatku

Druhy stylů podle funkce – styl umělecký (krásná literatura)
Vyprávěcí způsob – děj vypráví Ludvík (hlavní postava), jde o pásmo vypravěče s použitím polopřímé řeči – hlavně první odstavec, který supluje dialog (prostředek vyjádření vnitřního monologu postavy, vyprávění subjektivně a hovorově zabarvuje, obsahově patří polopřímá řeč k řeči postav, formálně však k řeči autorské.) do kterého je vložen dialog Ludvíka a Markéty, ve kterém je řeč přímá (v ukázce kurzívou)
Jazyk – spisovný, věcný, strohý a popisný; vyprávění je barvité, ale autor se vyhýbá patosu a vyumělkovanosti; míra tropů a figur v textu nebrání jeho porozumění

Tropy a figury a jejich funkce ve výňatku

(1) Metafora = přenášení významu na základě vnější podobnosti
(2) Anafora = opakování shodného slova nebo skupiny slov na začátku po sobě jdoucích veršů či vět
(3) Nadsázka, hyperbola, zveličení = záměrné přehánění skutečnosti s cílem zdůraznit subjektivní záležitost
(4) Synekdocha = název celku je označen částí nebo naopak
(5) Rétorická otázka = otázka, která nevyžaduje odpověď
(6) Sousloví =ustálené slovní spojení
(7) Pleonasmus =použití nadbytečných slov při popisu

Zasazení výňatku do kontextu díla

Ukázka je ze začátku knihy (třetí část, ale první dvě jsou velmi krátké)
Ludvík v této části knihy objasňuje čtenáři, jak nevinný žert změnil jeho život.
Markéta, Ludvíkova bývalá přítelkyně, se s ním po dlouhé době schází a vypráví mu, co se dělo na jejím školením, a jak se stalo, že se Ludvíkův dopis obsahující onen vtípek dostal k vedení školení. Popisuje mu, jak z ní dostávali informace o Ludvíkových protistranických náladách a jak ji nutili dál z něj dostávat informace, které se jim budou hodit při odstraňování Ludvíka ze strany. Ludvík je její ochotou spolupracovat se stranou proti němu velmi překvapen, ale ona se snaží ospravedlnit své jednání. Na konci ukázky se dozvídáme, proč se dnes Markétka s Ludvíkem setkala. Bylo to kvůli Zemánkovi, se kterým se ve škole potkala, bála se o Ludvíka a chtěla ho informovat o tom, že asi bude mít problémy. Markéta ale Ludvíka stále vinila z neoddanosti straně, takže jejich setkání skončilo definitivním rozchodem.
Právě Zemánek je člověk, který o něco později výrazně přispěje k vyhození Ludvíka ze školy i ze strany. Proti němu je namířená pomsta, kterou se celý román zabývá.