Kniha: 1984
Autor: George Orwell
Přidal(a): pett
Autor: George Orwell
- 1903-1950, vl. jménem Eric Arthur Blair
- anglický prozaik, novinář, esejista
- zemřel na tuberkulózu ve věku 47 let
- účastnil se španělské občanské války
- „Každou řádku, kterou jsem od roku 1936 napsal a která stojí za zmínku, jsem přímo či nepřímo psal proti totalitarismu a pro demokratický socialismus, jak jej chápu.“
Vliv na jeho tvorbu
- Ovlivněn situací v SSSR, varování před totalitou a komunismem, kritika, zachycuje věrně principy stalinismu v době, kdy s tímto režimem měla malou zkušenost, nesouhlasil s britskou imperiální politikou (vlastní zkušenost z Barmy), účastnil se Španělské války (seznámil se zde s metodami agentů SSSR)
Rozbor díla: 1984
- antiutopický román (1949)
- epická próza
- kniha reaguje na totalitní režimy, především stalinismus v SSSR
- román se snaží zachytit život běžného člověka v čase totality
- podobné téma s Orwellovým dílem Farma zvířat (obě knihy kritizují totalitní režimy a diktatury)
- autor vyzývá člověka k nezávislému myšlení a jednání, ukazuje význam lidských práv, zamyšlení nad obrovskou cenou svobody
Kompozice
- 3 části, kapitoly (označené číslem), odstavce
- chronologická, retrospektivní části (vzpomínky na dětství, poslední setkání s Julií)
Jazyk
- spisovný jazyk
- slovní zásoba je obohacena o slova vymyšlená na míru knize – neologismy
- Angsoc, Udržovací válka, doublethink, neolekt, archilekt, proleti, vícnežvícnedobrý…
- temná, pesimistická, frustrovaná atmosféra
Postavy:
Hlavním hrdinou románu je úředník, soudruh Winston Smith, který žije roku 1984 v Londýně ve fiktivní zemi Oceánii. Vládne velmi tvrdá diktatura v čele s tzv. Velkým bratrem. Oficiální ideologie se nazývá Angsoc (původně anglický socialismus) a její ústřední hesla zní: Válka je mír, Svoboda je otroctví, Nevědomost je síla.
Winston Smith
- Muž, asi 45 let
- Poměrně inteligentní
- Pracuje na Ministerstvu pravdy – mění minulost
- Člen Vnější Strany
- Žije sám na Sídlišti vítězství (přestože je ženatý)
- Je proti Straně
- Jméno Winston je možná záměrně zvolené na upomínku Winstona Churchilla
- Koupil si krásný sešit a zakázané plnící pero a začal si psát deník i přesto, že. věděl, že vykonává ideozločin a že ho za to dostihne smrt.
Julie
- Tmavovlasá dívka
- Poměrně o dost mladší než Winston
- Členka Vnější Strany
- Snaží se pro Stranu udělat vše, ale přitom ji nenávidí
O’Brien
- Člen Vnitřní Strany
- Zradí Winstona
Pan Charrington
- Starší provozovatel vetešnictví
- Skrytý agent Ideopolicie
Syme
- Winstonův přítel, zabývá se tvořením newspeaku
- Jednoho dne vaporizován
Parsons
- Winstonův soused
- Pravověrný člen (Vnější) Strany
- Byl nakonec dcerou obviněn z ideozločinu a setkali se s Winstonem na Ministerstvu lásky
Velký Bratr
- V čele Strany
- Všemocný, vševědoucí, je uctíván
- Není jisté, zda existuje
Emmanuel Goldstein
- Nepřítel lidu
- Člen Bratrstva
Časoprostor
- Londýn; 1984
Děj
Životní úroveň je bídná a zhoršuje se. Winston pracuje na Ministerstvu pravdy, jež se zabývá manipulováním minulostí, upravováním dokumentů tak, aby byly stále platné. Winstonovou prací je upravovat stará čísla novin. Oceánie vede střídavě válku se zeměmi Eurasie a Eastasie. Pokud se změní situace, ze spojence se stal nepřítel a z nepřítele spojenec, Winston a další úředníci přepisují všechny články, které v minulosti vyšly. Velký bratr totiž nikdy nemění svá rozhodnutí, má absolutní pravdu. Podobně se přepisují předpovědi průmyslové výroby, válečného vývoje apod. Ve skutečnosti se nelze spolehnout na pravdivost ani u letopočtu.
Winston se nedokáže bránit myšlenkám na minulost. Postupně začíná pátrat, jaký byl život před nastolením diktatury Strany a domnívá se, že nebyl takový, jak jej líčí oficiální propaganda. Přemýšlí o své matce a sestře, které zmizely, když byl malý kluk. Začíná si psát deník. Dobře ale ví, že jej na každém kroku i v soukromí sleduje ideopolicie pomocí všudypřítomné techniky. Stejně jako všechny ostatní členy Strany. Myšlenky proti Straně jsou ideozločin, který se tvrdě trestá. A člověka může prozradit i pouhý výraz tváře či mluvení ze spaní. Děti jsou ve stranické organizaci vychovávány k udávání rodičů.
Během děje se Winston zamiluje do Julie. Láska sama o sobě i sexuální touha je ideozločin, proto se oba pečlivě skrývají. S Julií o samotě mimo dosah techniky může Winston mluvit svobodně. Jsou si ale od začátku vědomi, že ideopolicie je dříve či později odhalí a zničí.
Obyvatelstvo Oceánie se rozděluje na členy Vnitřní strany (2 % obyvatel, cca 6 milionů), kteří skutečně vládnou, členy Vnější strany, kteří pracují pro stát a vykonávají jeho vůli (členem je i Winston) a proletariát, který tvoří 85 % společnosti. Proléti jsou považováni za méněcenné, žijí ve velmi chudých poměrech, stát se o ně nestará a nechává jim relativní volnost. Dokud se mezi nimi neobjeví někdo, kdo by se mohl pro Stranu stát nebezpečný. Winstonovi a Julii se do rukou dostane kniha známého odpůrce režimu Emanuela Goldsteina Teorie a praxe oligarchického kolektivismu. V ní se Winston dozvídá jak celý systém funguje, ale nedozví se proč svět vypadá právě tak. Otázka proč zůstává symbolicky nezodpovězena v celém románu.
Nakonec jsou Winston i Julie zatčeni a odvedeni do cel Ministerstva lásky. Winston při těžkém mučení prozradí vše co ví a mnohem víc. Přeje si zemřít, ale nemá možnost. Ptá se sám sebe i svých mučitelů, co po něm Strana ještě chce. Později pochopí, že cílem vůbec není dostat z vězně informace a pak jej popravit. Strana chce úplné pokoření a obrat myšlení o 180 stupňů. Chce po něm, aby upřímně miloval Velkého bratra a bezmezně mu věřil. To se zdá zhola nemožné. Ale surovost promyšleně kombinovaná s vlídnými domluvami a obdobími klidu nakonec vedou k cíli. (Svou roli hraje jistě i Stockholmský syndrom.) Winston v okamžicích vrcholné hrůzy přestane dokonce i milovat Julii a je zcela pokořen.
Poté se vězeň překvapivě ocitá zpátky na svobodě. Ale už je jiným člověkem. Znovu je zaměstnán na Ministerstvu pravdy a dokonce lépe placen. Ideopolicie už se o něj nezajímá a jeho by ani nenapadlo proti něčemu protestovat, byť jen v myšlenkách. Setká se i s Julií, ale i ona ho zradila a je zcela podrobená. Winston si uvědomuje, že navzdory všemu teď Velkého bratra miluje a ctí. Čtenář ale vidí, že není jisté ani to, že Velký bratr je žijící osoba. Goldstein a jeho kniha jsou promyšleným dílem Strany. Na knize se podílelo více autorů, např. i O´Brien, který Winstonovi knihu dal a na Ministerstvu lásky ho poté vyslýchal a mučil.
Děj knihy se odehrává v jednom roce, v zemi kde neplatí žádné psané zákony a není kam utéct. Jde o vylíčení diktatury, která vládne tak efektivně, že si lidé přestávají uvědomovat jiné možnosti, přestávají myslet. Vnímají jen hesla a strojově vytvářenou zábavu (romány, poezii i hudbu). Prakticky nikdo už na způsobu života, který lze shrnout do několika hesel, nevidí nic špatného.
Podobnost s naší historií působí až děsivě, není to ani zábavné, ani příjemné. Přesnost knihy vyvolává těžko sdělitelné pocity. Kniha místy působí jako manuál poznej sebe sama. Je to příběh o hledání minulosti a pravdy se strhující silou. Bezesporu jde o jednu z nejpozoruhodnějších knih 20. století. Poslání knihy je navíc věčné, stále jsou mezi námi plánovači štěstí, kteří to štěstí po dosažení moci naroubují všem ostatním i přes jejich mrtvoly.
