Kniha: Višňový sad
Autor: Anton Pavlovič Čechov
Přidal(a): Verča Vodová
Anton Pavlovič Čechov
- 1860 – 1904
- realismus
- prozaik, dramatik, povídkář, novelista, humorista
- zakladatel psychologického dramatu, lyrického dramatu (postavy to důležité prožívají uvnitř)
- vystudoval medicínu, lékařem byl pouze dva roky
- mistr v charakterizaci postav, jejich chování a v užívání detailu
- umění zkratky a náznaku
Další díla a znaky tvorby:
- Tři sestry, Strýček Váňa, Racek
- věřil v pokrok
- nutnost pracovat
- → kritizuje jen ,,žvásty“ o práci (ve Višňovém sadu – věčný student Trofimov)
Literárně-historický kontext
Ruský realismus:
- 2. polovina 19. století
- literatura jako analýza společnosti
- hrdina je typický jedinec, v průběhu děje se vyvíjí a mění
- autor se neúčastní děje, svůj názor vyjadřuje výběrem faktů, postav, situací
- kritika společnosti
- nové výrazové prostředky: hovorová řeč, nářečí, archaismy
- Fjodor M. Dostojevskij – Zločin a trest, Idiot
- Lev N. Tolstoj – Vojna a mír, Anna Karenina
Rozbor díla: Višňový sad
- literární druh: lyrické drama
- lit. žánr: komedie
- Časoprostor: děj se odehrává na venkovském sídle v Rusku na počátku 20. století.
- Kompozice: hra je rozdělena do čtyř dějství.
- → Čechov chtěl, aby se Višňový sad hrál jako komedie (přestože první uvedení v Moskevském divadle se hrálo jako tragédie)
- → hru nazval kabaretem
- obraz současnosti, objektivní přístup ke skutečnosti, sociální bída
- ironický postoj ke ,,kultivovaným“ způsobům vyšší společnosti, parodie
- za hrdinu považoval Lopachina
- nedějovost – ukazuje spíše atmosféru společnosti, zvraty se odehrávají spíše za scénou (prodej višňového sadu)
- postavy jsou charakterizovány spíše svým textem než činy, často jednají v rozporu se svými replikami
- postavy většinou pociťují prázdnotu svých životů
Postavy:
- Ljubov Andrejevna Raněvská – majitelka panství, odmítá přijmout realitu a rozloučit se s vlastním sadem, a tedy i se svým způsobem života. Ctí staré hodnoty a sentimentálním sněním se snaží zakrýt svůj prázdný život.
- Aňa – sedmnáctiletá dcera Andrejevny Raněvské, naivně očekává změnu svého života, která má přijít se stěhováním do města
- Varja – adoptivní dcera Andrejevny Raněvské, snaží se starat o zadlužené panství, i když touží vstoupit do kláštera, tak za Lopachina by se provdala docela ráda.
- Lopachin – dříve chudák, téměř bez financí, ale nyní podnikatel, jenž koupil višňový sad a nechal jej zničit, čímž zničil i rodinné vzpomínky Andrejevny Raněvské na dětství strávené na panství. Rychlému zisku obětuje i vztah s Varjou.
- Gajev – bratr Andrejevny Raněvské, nemá práci a cítí tedy vinu, že sestře finančně nepomáhá.
- Firs – velmi starý (87) oddaný komorník, který je velmi nemocen, umírá v domě, ve kterém je nedopatřením zapomenut.
- Péťa Trofimov – láska k Anně ho mění v poměrně aktivního člověka.
- Jaša – komorník chovající se povýšeně.
Děj:
Ljubov Andrejevna Raněvská se s dcerou Aňou vrací z Paříže, kam odjely po tragické smrti syna Gríši. Návrat na rodné sídlo v ní probudil sentimentální myšlenky. Vrací se z důvodu nedostatku financí. Statek je natolik zadlužen, že je jen kousek před krachem, i přesto že se o něj svědomitě stará Varja, nevlastní dcera Raněvské.
Statek má být prodán i s krásným višňovým sadem, proto Varjin nápadník, podnikatel Lopachin, radí pronajmout pozemky sadu chatařům, ale jeho návrh se Raněvské a jejímu bratrovi Gajevovi vůbec nezamlouvá, odmítají rozprodat svou minulost. Na dražbě panství překvapivě koupí Lopachin a nechává višňový sad vykácet.
Souběžně se odvíjí milostný příběh služebné Duňaši. Tu miluje účetní Jepichodov, ale ona se zamiluje do komorníka Jaši, který ji však na konci hry opustí.
Rodina se rozpadá a všem se změní život. Varja se rozchází s Lopachinem, protože o ni již Lopachin nemá zájem. Raněvská se vrací zpět do Paříže, tentokrát pouze s komorníkem Jašou. Její bratr Gajev zůstává v Rusku a stává se bankovním úředníkem. Naivní Aňu láká nový život. Spolu s Péťou Trofimovem, studentem a bývalým učitelem zesnulého Gríši, se smířili s prodejem panství a těší se na budoucnost, v níž si chtějí vysadit nový, ještě krásnější sad.
Hru ukončuje monolog nemocného komorníka Firse. Nevšimli si, že zůstal v domě určeném k demolici, a tak zapomenut může jen čekat na nevyhnutelný konec.
