Kniha: Jarní romance
Autor: Jaroslav Vrchlický
Přidal(a): Margotka18
Jaroslav Vrchlický
Jaroslav Vrchlický, vlastním jménem Emil Frída (1853–1912), byl český básník, dramatik, překladatel a literární kritik. Narodil se v Lounech, studoval v Praze a část mládí strávil jako vychovatel v Itálii. Vynikal mimořádnou jazykovou vybaveností a rozsáhlou překladatelskou činností. Do češtiny převáděl díla z řady evropských literatur a významně rozšířil možnosti českého básnického jazyka.
Autor a jeho tvorba
- Patřil k hlavním představitelům lumírovců, kteří usilovali o otevřenost české literatury evropským a světovým vlivům.
- Jeho tvorba zahrnuje lyriku, rozsáhlou epiku i drama; známá jsou díla Zlomky epopeje, Okna v bouři, Selské balady nebo hra Noc na Karlštejně.
- Jako překladatel zpřístupňoval českým čtenářům mimo jiné francouzskou, italskou, španělskou a anglickou literaturu.
- Jeho poezie často využívá bohatou obraznost, kultivovaný verš a inspiraci historií, mýty i evropskou kulturou.
Literárně-historický kontext
Jarní romance je doložena ve sbírce Epické básně z roku 1876. Vzniká v období, kdy česká literatura po májovcích vstupuje do další fáze a prosazují se ruchovci a lumírovci. Vrchlický reprezentuje kosmopolitní program lumírovců: česká poezie podle něj měla zvládnout rozmanité evropské žánry, veršové formy a kulturní témata.
- Romance jako žánr je lyricko-epická báseň s výrazným příběhovým jádrem; nemusí mít nutně pouze radostný děj.
- Vrchlický zde spojuje pohádkový způsob vyprávění s alegorií přírodního cyklu.
- Proměna zimy v jaro umožňuje vyjádřit obecnější téma zániku starého a návratu života.
Rozbor díla: Jarní romance
Základní charakteristika
- Literární druh: lyricko-epická poezie.
- Žánr: romance.
- Kompozice: 13 čtyřveršových slok.
- Rým: v jednotlivých slokách převažuje schéma ABCB.
- Téma: střet zimy a jara, obnova přírody a nevyhnutelnost proměny.
Děj a alegorie
Starý kouzelník žije v ledném hradu a touží spatřit zemi plnou květů, zpěvu ptáků, slunce a víl. Vydá se tedy na cestu. Kam však přijde, přináší s sebou chlad: slunce se ochlazuje, květy vadnou, voda zamrzá a krajina se mění v pustinu. Kouzelník pochopí, že vytoužené jaro ničí právě svou vlastní přítomností. V zoufalství si srazí hlavu. Teprve jeho smrt umožní návrat teplého větru a života; z jeho těla vyrůstají sněženky a závěr vítá máj.
Básnické prostředky
- Alegorie: kouzelník zosobňuje zimu a stáří, probouzející se příroda představuje jaro, mládí a nový život.
- Personifikace: přírodní jevy jednají jako živé bytosti, například vítr si pohrává a slunce jako by mělo tvář.
- Kontrast: led, sníh, smrt a pustina stojí proti teplu, květům, zpěvu a pohybu.
- Pohádkové prvky: neurčitý čas, kouzelník, víly a zázračná proměna dodávají básni jednoduchý vypravěčský rámec.
- Obraznost: sněhobílá brada, ledný hrad, křišťály, sněženky a sedmikrásky vytvářejí výraznou barevnou a smyslovou opozici.
Hlavní myšlenka
Báseň ukazuje, že zánik a obnova jsou součástí přírodního řádu. Zima nemůže vstoupit do jara a zůstat beze změny; nové období přichází teprve s odchodem starého. Pohádkový příběh tak získává obecnější význam o času, proměně a neustálém obnovování života. Závěrečná sněženka zároveň propojuje smrt zimy přímo se zrozením jara.
