Černé světlo – rozbor díla k maturitě (2)

 

  Kniha: Černé světlo

  Autor: Václav Řezáč

  Přidal(a): BeeDee

 

 

 

 

 

Ilustrace: Kamil Lhoták

Nakladatelství: Československý spisovatel

Vydání: sedmé – 1976, Praha

 

Děj

Kniha první

Hlavní postava, Karlík, je již dospělý a vypráví svůj příběh od doby, co byl malým klukem. Jeho úplně nejstarší vzpomínkou je příhoda s potkanem. Tehdy mu byly čtyři roky a vyrůstal jako jedináček v měšťanské rodině. Otec neustále pracoval, a proto ho vychovávala hlavně matka. Znal také řezníka Hordu, který si s ním vždy hrával.

Jednoho dne byl na dvoře a uviděl velkého potkana. Trochu se ho sice štítil, ale zároveň jím byl fascinovaný. Vtom přišla ševcová, velmi se lekla a vyburcovala všechny lidi v okolí. Ti se snažili potkana chytit a povedlo se jim zahnat ho do kouta. Poté přišel Horda a chtěl potkana zabít. Malý Karlík se rozčílil a začal do něj bušit. Nic mu to však nepomohlo, Horda se naštvala potkana mu rozdrtil přímo před očima. To pro Karlíka představovalo trauma do konce života. Onemocněl a dlouho nemohl ani vyjít z domu. Navíc zároveň poznal, co dokáže síla, a začal ji nenávidět.

Karlík byl doma velmi hýčkán a rozmazlován, a když chodil do školy, ostatní děti ho začali šikanovat. Jeho největším nepřítelem byl silný, ale hloupý Frantík Munzar. Karlík se ho nejdříve bál a chtěl mít domácího učitele, aby nemusel do školy, ale otec ho podplatil sladkostmi, a tak se rozhodl tam i nadále chodit. Brzy odhalil Frantíkovu slabinu. Pocházel z chudé rodiny a měl neustále hlad. Proto mu začal nosit jídlo a udělal si z něho svého strážce. Avšak to mu nestačilo. Začal Frantíkovi přikazovat, aby dělal různé lumpárny, a poté se s potěšením díval, jak byl za to bit. Síla trestá sílu, říkal si.

Jednou Karlík dostal výprask od rybičkářePracha a chtěl se mu pomstít. Navedl tedy Frantíka, aby mu nařízl jeho dřevěnou nohu, a rybičkář se málem zabil, když spadl na schodech. Karlík o tom pověděl matce a ta lhala otci, který si myslel, že s tím má Karlík něco společného. Tím poznal i účinnost dobře řečené lži.

 

Kniha druhá

Karlík vypráví o tom, jak už byl starší. Jeho rodiče zemřeli a z rodinného majetku mu nezůstalo nic. Navíc se ani neučil dobře. Naštěstí se ho však ujal strýc Metoděj Kukla a zaměstnal ho u sebe v hudebním nakladatelství.

Karlík měl problém se s kýmkoli ze zaměstnanců spřátelit, ale snažil se pracovat poctivě, aby si na něj nikdo nemohl stěžovat. Seznámil se se strýcovou dcerou Markétkou, která se mu velmi zalíbila. Neměl však odvahu jí o svých citech říct. Zato si jich všimla teta a od té doby se k němu chovala velmi nevraživě.

Jednou šel s Kuklovými na koncert mladého nadaného klavíristy Klenky, do něhož se Markétka zamilovala. Strýci se to nelíbilo, ale teta jejich vztah podporovala, a tak se mohli scházet a cvičili spolu některé Klenkovy skladby na vystoupení uspořádané na Markétčiny narozeniny. Pozvali na ně mnoho známých včetně Boženy, jež také zbožňovala Klenku. Když viděla, že má vztah s Markétkou, naštvala se a Karlík toho využil. Vnuknul jí nápad, aby na kamna položila svíčku, a tím koncert překazila. Udělala to a byla odhalena. Utekla a zahanbený Klenka musel jít za ní, aby si něco neprovedla.

Markétka poslala po Karlíkovi dopis Klenkovi, ale on jej nedoručil a napovídal jí, že se dal dohromady s Boženou. Naopak Klenkovi lhal o tom, že už ho Markétka nechce vidět. Oba dva mu uvěřili a strýc mu navíc navrhl, jestli se nechce s Markétkou oženit. Karlík si myslel, že má vyhráno, avšak teta se rozhodla vzít věc do svých rukou a sama za Klenkou zašla a dopis mu dala. On se však mezitím skutečně zasnoubil s Boženou.

Když pravda vyšla najevo, Kuklovi Karlíka vyhodili. Ten chtěl ze zoufalství spáchat sebevraždu a vyskočil z okna, ale doktorům se povedlo ho zachránit. Ovšem přišel o nohu a musel nosit dřevěnou náhradu jako rybičkář. Místo toho, aby ho vysvobodila smrt, byl odsouzen k životu v osamění.

A jak to dopadlo s ostatními? Markétka ještě za mlada zemřela na zánět mozkových blan, teta propadla náboženskému blouznění a nakladatelství bylo zavřeno. Klenka si vzal Boženu, ale nenáviděl ji a ona se po dvou letech otrávila. Poté Klenka zmizel někde ve světě a už o něm nikdo nikdy neslyšel.

 

Postavy

Karel Kukla nazývaný Karlík je rozmazlený syn obchodníka vyrůstající jako jedináček v měšťanské rodině. Ve škole mu to sice nešlo, ale přesto je velmi vychytralý a dokáže hodně dobře lhát a manipulovat s lidmi. Neumí si s ostatními vytvořit opravdový vztah, všechny jenom využívá ke svému prospěchu. Zároveň je to však slaboch a strašpytel, jenž za sebe nedokáže nést zodpovědnost.

Frantík Munzar je ve škole jediným Karlíkovým „přítelem“. Pochází z velmi chudé rodiny, a proto pro Karlíka není těžké ho ovládnout skrz jídlo. Je velmi hloupý, několikrát propadl a díky tomu je větší a silnější než všichni jeho spolužáci. Není zlý, ale zároveň nemá žádné morální zásady kromě loajality.

Markétka Kuklová je mladá dívka a dcera hudebního nakladatele. Je hodná a přátelská, ale zároveň velmi emotivní, naivní a důvěřivá. Není těžké ji oklamat. V domácnosti je schopná a pracovitá, zároveň má ráda umění a sama krásně zpívá. Miluje Klenku.

Metoděj Kukla je Karlíkův strýc a otec Markétky. Je to velmi schopný obchodník, pracovitý a zásadový. Vlastní hudební nakladatelství. Zároveň je lakomý a nerad vyhazuje peníze. K jiným lidem se chová zdvořile, ale není příliš přátelský a nedokáže se do ostatních vcítit.

Jan Boleslav Klenka, jemuž všichni říkají Jeník, je mladý a velmi nadaný umělec. Hraje na klavír a dokonce skládá vlastní skladby. Je nepořádný, lehce arogantní a odměřený. S Karlíkem se zná již ze školy. Je zamilovaný do Markétky.

Božena Zdejsová je Klenkova ctitelka a později manželka. Je velmi náladová a emotivní, jedná bez rozmyslu. Pokud nedosáhne svého, nebojí se mstít a často se chová škodolibě a nepřátelsky.

 

Forma a jazyk

Černé světlo je psychologický román vyprávěný v ich-formě a retrospektivně. Kniha je rozdělená na dvě části, Knihu první a Knihu druhou. První část se zabývá Karlíkovým dětstvím, druhá poté vypráví o jeho rané dospělosti. Nejedná se jen o děj, ale nachází se zde také mnoho popisů a úvah, především o tom, jaký měly konkrétní události vliv na Karlíkovu osobnost.

Příběh se dělí na jednotlivé kapitoly označené římskými čísly. Je zde častá přímá řeč, avšak není označena uvozovkami, ale pouze odrážkou. Jazyk je většinou spisovný a spíše prostší, v přímé řeči jsou však uvedeny i některé hovorové výrazy (opilé čuně, nečumte, packalové).Nalézt lze také například některé historismy (groš, lampář), přirovnání (rty zašelestí jako dvě spojené stránky v knize), personifikací (pohled hltá), metonymie (červivý člověk) a dalších umělecké výrazy (střechy lehce polévané ranním sluncem, kladívko ochoty).

 

Hodnocení

Kniha nebyla moc dlouhá, takže jsem ji měla přečtenou poměrně rychle. Nejzajímavější ze všeho mi přišly psychologické úvahy o tom, jak se vyvíjela Karlíkova osobnost, samotný příběh ani jeho zpracování mě však moc nezaujal. Více se mi líbila první část knihy, kdy byl Karlík ještě dítětem.

Trochu mi vadilo, že přímá řeč nebyla v uvozovkách, jak jsem zvyklá u většiny knih. Naopak musím pochválit popisy, které nebyly přehnaně dlouhé, ale zároveň dobře vystihly charaktery postav.





Další podobné materiály na webu: