Černý Petříček - rozbor díla k maturitě

Kniha: Černý Petříček

Přidal(a): Tommy

Úryvek z knihy

Vtom se otevřely dvéře a Stázička se objevila v nich. Sedla si na svoje místo naproti Petříčkovi, neodpovídajíc dle svého zvyku ani slovem na výčitky a otázky matčiny, cože měla teď, právě v čiré noci, na pavlači co dělati, jestli je to od ní hezké, že jejích nařízení tak málo bedliva a svoje zdraví pro nic za nic dává v šanc a tak dále. Na tváři její spočívala sladká jakás unylost, blahá unavenost, přitom měla oči přimhouřené jako někdo, kdo bloudí duchem zcela jinde, než kde mešká tělem. Panímaminka spatřovala v tom všem jen znaky oné očekávané hrozné rýmy, Petříčkem zaviněné, a již chtěla dát hostům svým na srozuměnou, žeť pozdě, čas, aby si šel člověk odpočinout, pro Stázičku že bude beztoho nejlépe, dostane- li se co nejdříve do postele, kdež jí chystala v duchu hodný koflík vřelého bezinkového odvaru – tu najednou Stázička oči otevřela, snivost svou ze sebe střásla, a upínajíc svoje lesknavé hledy potutelně na Černého Petříčka, začala s takovou hbitostí, jako když spustí mlýn:

,,Uhodila uhlířka uhlíře uhlem, upadl u pece, umlkl, umřel.‘‘

Byloť to jedno z oněch říkání, jimiž se jí trpaslík před lety tolik natýral, když za panímaminčiny nemoci ho ve stánku navštěvovala. Kolikrát se rozplakala, nemohouc pro volný necvičený jazyk svůj slova ta tak rychle za sebou opakovati jako on. Teď najednou se jí jako zázrakem rozvázal.

Petříček podiveně na ni koukl, ale Stázička nedala se mýlit, pokračovala, možno- li ještě rychleji –

,,Vímť já velmi velký vrch, v tom vrchu velmi veliký vlk; Veruše, Vojtěše, Václave, vem vidle, vraz je vlkovi v krk.‘‘

Zasmáli se jí všichni, ale jaksi nuceně; nemohli se domyslit, co se to najednou s ní děje, takovou ji ještě nikdo neviděl, ani ne vlastní matka.

(Karolína Světlá: Černý Petříček, strana 74-75)

Interpretace textu

Tato kniha je první prozaická povídka, kterou napsala Karolína světlá v roce 1871. Líčí zde staropražský život obchodníka na Koňském trhu (nynější Václavské náměstí). Černý Petříček byl onen podnikatel, který odtamtud pocházel. Narodil se jedné ženě z Koňského trhu, ale byl velice ošklivý. Vyrůstal bez otce. Jednoho dne ovšem začal u jejich stánku čím dál častěji zastavovat krásný mladý kozák z družiny ruského knížete. Pak však odjel a matka zůstala s Černým Petříčkem a čekala miminko. Když se narodilo, bylo Petříčkovi už 16 let. Protože byla vdova, tak se snažila za každou cenu dítě schovávat uvnitř stánku a pouštěla jej ven jenom večer.

Matce a jejím dvěma synům pomáhala paní od Beránka, která žila sama se svou dcerou, o kterou se starala až moc…

Náš úryvek pojednává o přátelství Františka a Stázičky, které přerostlo v lásku. Stázička byla dcerou bohatého majitele hostince ,,U Beránku‘‘. Když se však narodila, její otec zemřel a matka se stala vdovou. Jako matka z měšťácké rodiny, kam patřila, nyní vychovávala svou dcerku tak, aby nemusela nic dělat. Všechnu práci v domě prováděly služky. Ona byla vychována tak, aby na ně dohlížela
a kontrolovala práci po nich. Jak ale dívka vyrůstala, tak neuměla nic a jen pozorovat druhé při práci ji nebavilo. Matka ji přihlásila do hodin zpěvu. Jejím učitelem se stal právě František, poněkud starší než ona, který velice dobře hrál na housle. Díky těmto společným hodinám se oba seznámili.

Brzy poté se do sebe oba dva zamilovali. Matka však Stázičce vybrala jiného ženicha, který byl z bohaté rodiny s dobrým postavením ve státních službách. Petříček pak přesvědčil matku Ferdinandovu, že Stázička bude pro něho dobrá partie. Pro obě rodiny naplánuje návštěvu poutní mše, kde se děti dobře poznají a matky sňatek dohodnou. Přátelství mezi Františkem a Stázičkou však přerostlo v lásku, které si však ani matka Stázičky ani Petříček ve své zaslepenosti svými plány nevšimli. Náš úryvek líčí druhý svátek velikonoční a společnou večeři, při které se sešli František, Stázička, její matka, Černý Petříček, páter Josef. Když Petříček oznámil všem, že nechá Františka vystudovat na kněze, František již nemohl dál poslouchat řeči o maření jejich tajných plánů se Stázičkou, tak se zvedl a odešel na pavlač, kde se zamyšlen pohroužil do svých představ. To samé udělala i Stázička
o něco déle. Sešli se nevědomky na stejném místě. Oba dva hřál pocit sblížení
a blaženosti, i když si to neuměli dát přímo najevo, každý to v sobě cítil.

Jazykové prostředky užité v této knize jsou staročeština. Některé výrazy jsou z pohledu dnešní češtiny zastaralé až archaické, např. pavlač, mešká tělem, byloť panímáma, žeť, nezvyklý, zastaralý pořádek slov ve větě, užití přechodníků např. neodpovídajíc, upínajíc, nemohouc, hovorové výrazy – koukl, zdrobněliny – Stázička, Petříček, panímaminka. Knihu řadíme do pražské tvorby. Autorka se zde snaží vylíčit prostředí, v němž vyrůstala.

Obsah knihy

Děj knihy se odehrává v Praze na nynějším Václavském náměstí. V knize se tomuto místu říká ,,Koňský trh‘‘. Byla tam řada dřevěných a zděných stánků. V jednom tom stánku právě naproti hospodě ,,U Beránka‘‘ vařívala žena, která měla syna ošklivého a lidi jí nechtěli věřit, že je její. Říkalo se mu Černý Petříček.

Vyrůstal bez otce, ale podobu měl po něm. Jednoho dne se u jejich stánku začal čím dál častěji zastavovat krásný, mladý kozák z družiny ruského knížete. Pak však odjel a matka zůstala s Černým Petříčkem a čekala miminko. Když se narodilo, tak Petříčkovi bylo už šestnáct let. Protože byla vdova, tak se za každou cenu snažila dítě schovávat uvnitř stánku a pouštěla jej ven jenom večer. Matce a jejím dvěma synům pomáhala paní z hospody od Beránků. Žila sama se svou dcerou, o kterou se starala až moc. Nic ji nenechala udělat a před vším ji chránila. Vdova se tak dlouho trápila, až jednoho dne zemřela. Takže mladého Františka vychovával Petříček. Protože lidé věděli, co je František zač, tak Petříček chtěl smýt tuto ostudnou věc z jejich životů. Nechal Františka učit na kněze.

Černý Petříček byl muž velice všímavý a byl vážený. I když dokázal vařit jako jeho zesnulá matka, nepokračoval dále v tomto řemesle. Obchodoval se starými knoflíky. A jak tyto knoflíky získával? Dávali mu je lidé odměnou za radu. Kdo měl nějaký problém, přišel za Petříčkem.

Když bylo Františkovi skoro devatenáct let a dceři od sousedky z hospody bylo šestnáct let, chtěl Černý Petříček prokázat paní hospodské laskavost. Protože Petříček nevěřil na lásku a lidské city, nabídl hospodské jako dobré přítelkyni, že její dceři Stázičce zajistí syna od paní, která měla velký vliv a bohatství. A to se mu také podařilo. Avšak ani jeden netušil, že Stázička a František se do sebe bezhlavě zamilovali a plánují společnou budoucnost.

V den, kdy se měli Stázička a syn od urozené paní seznámit, František spolu se svou milovanou utekli. Vzal s sebou pouze housle, a ani Stázička si nic nevzala, oblékla se do prostých šatů a vrátila všechny věci matce. Černý Petříček nemohl pochopit jejich počínání. Nedokázal pochopit, že se dívka dokáže vzdát bohatství, budoucnosti a postavení jenom kvůli lásce. Hospodská to také nesla velmi těžce. Také si nedokázala přiznat, že jí vlastně nadiktovala budoucnost a ani nechtěla vědět dceřin názor. O pět let později, když Černý Petříček ráno otevíral stánek, na jeho prahu ležela schoulená ženská postava s dítětem. Potom v této postavě poznal Stázičku. Ta mu pověděla, že vedli krásný život. Dostali se do skupiny potulných zpěváků, herců a muzikantů. I když museli přečkávat kruté zimy a někdy museli žebrat, žili šťastně. Jednoho dne hráli pro jednoho pána, kterému se Stázička zalíbila. Přišel k ní a zašeptal jí do ucha neslušné návrhy. Uslyšel to František
a rozbil mu housle o hlavu. Pán mu vrazil do prsou kord a zabil jej. Stázička se

z posledních sil tedy vrátila do Prahy i s dítětem. Avšak za několik dní zemřela. Zanechala po sobě dceru Františku, které se ujal jak Černý Petříček. Dceru vychoval vzorně. Nechal ji vzít si lékaře, do kterého byla zamilovaná. Jednoho dne se k Černému Petříčkovi donesla zpráva, že se trh bude přesouvat jinam. S myšlenkou, že by si měl zvyknout na jiné prostředí, zemřel. Našli ho na druhý den v jeho stánku.

Poznámky ke knize

Kniha je z prozaická povídka, která se odehrává v 19. století v Praze. Rámec povídky je tvořen příběhem Černého Petříčka, který se živí jako podnikatel s knoflíky na pražském Koňském trhu. Vedle něho sledujeme v knize osudy dalších postav.

Tuto knihu napsala Karolína Světlá v roce 1871. Děj knihy umístila do svého rodného města, to je do Prahy, proto ji řadíme do pražské městské prózy. Popisuje zde sociální vztahy mezi lidmi žijícími na Koňském trhu (tj. nynějším Václavském náměstí), neboť zde sama žila. Podařilo se jí zde zachytit život pražských měšťanských rodin, vztahy mezi nimi a sociální postavení.

Můj výtisk knihy má 136 stran, text není komponován do kapitol. Kniha má několik ilustrací. V roce 1973 ji vydalo nakladatelství Československý spisovatel jako svou 3504. publikaci. Odpovědný redaktor Arno Linke, výtvarný redaktor Zdenek Seydl, technický redaktor Václav Oulík. Knihu Vytiskla ofsetem Stráž, tiskařské závody, n. p., závod ve Vimperku.

Knihu bych zařadil do historické – prozaické tvorby. Děj je zasazen do devatenáctého století. Námět čerpala Karolína Světlá z městského prostředí, ve kterém sama vyrůstala. Podařilo se jí zde zachytit atmosféru staré Prahy a míst, kde vyrůstala. V díle jsou náznaky sociální tematiky, která běžná v celém díle autorky, tak i kritika církve a hlavně pravdy, které od ní přebírají lidé a po svém si je vykládají. Je zde však také znázorněna vzpoura čerstvě dospělých dětí proti jejich rodičům a autoritám, které jim plánují život bez toho, aby se jich na něco ptali.

Tématem knihy jsou sociální problémy, kritika církve (hlavně pravdy, kterou si od ní lidé přebírají) a v neposlední řadě také vzpoura čerstvě dospělých lidí. Kniha mistrně popisuje vzpouru mladých lidí proti jejich rodičům, kteří jim chtějí zasáhnout do života a uzpůsobit ho podle jejich obrazu. Autorka chce říci, že každý člověk prožije lásku jen s osobou, která cítí to samé k němu.

Kniha má formu povídky. Styl je umělecký. Zastoupeny jsou zde intenzívní citové prožitky (zejména v milostném vztahu Františky a Stázičky) dále sociální a psychologické motivy. Sledujeme zde osud všech postav.

Naše povídka se odehrává v 19. století, v době, kdy ještě probíhaly Napoleonské války. Děj je zasazen na pražský ,,Koňský trh‘‘ (nynější Václavské náměstí), tam, kde se každý den vyskytuje spousta lidí, kteří chodí nakupovat do stánků.

Postavy:

Černý Petříček – člověk velice empatický, znal velice dobře lidskou povahu, dokázal se vcítit do problémů ostatních a náležitě je vyslechnout. Lidé ho považují za mudrce a neomylného. Protože byl velmi chytrý, chodili k němu lidé nejen pro knoflíky, ale hlavně pro radu. Úspěchy z něho začaly tvořit domýšlivce, který všechno ví nejlépe. Člověk velice otevřený, průbojný, organizační a vnímavý. Vzhledově postava drobná, snědý v obličeji, samá bradavice, ohromná ježatá hlava. Ve svém volném čase rád leští staré knoflíky, které prodává, pozoruje krajinu a přemýšlí nad svými radami a situacemi, jimiž ovlivňuje život druhých. Stará se také o šestnáct let mladšího Františka, kterého mu zanechala jeho matka.

František – bratr Černého Petříčka. Na svět přišel poté, co městem projížděl ruský kníže se svou družinou. V oné družině byl jeden mladý kozák, který se často zastavoval u stánku, ve kterém prodávala Petříčkova maminka, která byla vdova. Netrvalo dlouho a narodil se jí František. Jelikož se vdova rozhodla zasvětit Františka Bohu, tak ho přes den schovávala ve svém stánku a pouštěla jej ven jenom večer (chtěla tak smýt svůj hřích). Umírající zapřisáhla Petříčka, aby se František stal knězem a nikým jiným. Protože lidé věděli, co je František zač, rozhodl se Petříček dát Františka na studium bohosloví.

Stázička – mladá dívka, kterou vychovává majitelka hostince U Beránku. Uzavřená dívka, která nic nemusí, matka ji nenechá nic udělat a jí to po čase začíná vadit. Začne proto chodit do hodin zpěvu, kde se setká s Františkem, a oba dva se do sebe zamilují. A protože je plnoletá, začne jí matka spolu s Černým Petříčkem vybírat ženicha. Namluví jí jednoho Ferdinanda, syna z vysoce postavené bohaté rodiny s dobrým postavením ve státních službách. Petříček přesvědčil Ferdinandovu matku, jaká je Stázička pro něho dobrá partie. Naplánuje proto pro obě rodiny návštěvu poutní mše, kde se obě rodiny setkají a sňatek dohodnou. Jenže přátelství Františka a Stázičky se proměnilo v lásku, které si ani Petříček, ani matka ve své zaslepenosti svými plány nevšimli. V den poutní mše František se Stázičkou prchnou před společným obědem obou rodin, kde má dojít k dohodě o sňatku. Vymění raději svůj pohodlný městský život za nejistotu potulných komediantů. Matka Stázičky ani Petříček toto jednání nechápou a dlouho se s ním nemohou smířit. Petříček od té doby, protože se cítí jednáním mladých lidí napálen a zahanben, přestane Pražanům udílet své rady.

Paní od ,,Beránka‘‘ – velice starostlivá matka, která vychovává Stázičku. Po smrti svého manžela se z ní stala vdova, a tak zůstala na Stázičku sama. Snaží se ji uchránit před světem a před vším, tudíž ji nenechá nic dělat. Dívka se stále nudí a neustále stůně.

Jazyková stránka díla – kniha je psána spisovnou češtinou. Je zde užita přímá řeč i vnitřní monolog, převážně v úvahových pasážích. Postavy užívají jak přímou řeč,tak polopřímou, je zde však užita i staročeština. Zastaralé, až archaické výrazy, nezvyklý pořádek slov ve větě.

Kompoziční vrstva literárního díla je rámcová – úvodní děj navodí situaci
a podle ní se odvíjí celý děj příběhu. Děj se odvíjí v prostředí ,,Koňského trhu‘‘, který je do příběhu zasazen jako místo, kde lidé žádají Černého Petříčka
o radu. Je zde vylíčeno prostředí staré Prahy, se všemi tehdejšími sociálními poměry. Světlá vystihla svérázné prostředí i náladu místa, zachytila kus dávno minulého života jeho obyvatel, s povahopisným uměním vytvořila ústřední postavu samorostlého pražského lidového mudrlanta, suverénně rozhodujícího o životě jiných.

Hlavní myšlenka – autorka se v této knize snaží poukázat na právo každého jedince zvolit si svobodně svoji životní cestu; tento příběh je kritikou vztahů, z nichž se vytratila láska a úcta, v nichž převládá touha po penězích a významném postavení. Paní od Beránka a Černý Petříček představují osoby, které i s nejbližšími jednají jako s věcmi, protože cit se u nich proměnil v posedlost hmotnými statky.

Smysl a význam díla – smyslem této knihy je kritika mezilidských vztahů, na které chce autorka upozornit, a zároveň zde kritizovat měšťanskou vrstvu,
která z touhy po penězích a společenském postavení zapomněla na lásku
a úctu k bližnímu. Stázička s Františkem představují svobodnou vůli a čistý cit, zatímco Petříček a paní od Beránka jsou představitelé autority, pseudomorálky a úzkoprsých konvencí. Také motiv oběti je pojat odlišně. Hrdinové ,,obětují‘‘ pohodlí, blahobyt a rodinné zázemí, aby mohli žít svobodně a naplnit vlastní touhy a sny. Vzepřou se osudu, který pro ně přichystal někdo jiný, a rozhodnou se ,,žít po svém‘‘ i za cenu ztrát, ústupků či nepohodlí.

Vliv díla: Karolína Světlá měla vliv na Terezu Novákovou.

Hodnocení knihy

Tato kniha je drobnější městská próza, kterou Karolína Světlá napsala uprostřed práce na ještědských románech. Je to povídková novela, která se mi velice dobře četla díky svému realistickému popisu hlavních postav a prostředí staré Prahy, které je zde perfektně popsáno. Ve srovnání s ostatními literárními díly Karolíny Světlé vyniká tato drobnější próza svou zajímavostí. Kritika církve popsaná v této knize je brána s ohledem na mladé lidi, kteří si chtějí žít po svém. V tomto s nimi souhlasím, každý má právo na svobodný výběr partnera, skutečné a opravdové lásky a ne někoho, koho si přejí rodiče.

Životopis autora

Karolína Světlá

Karolína Světlá (vlastním jménem Johanna Rottová) se narodila 24. 2. 1830 v Praze na Starém Městě. Pocházela z bohaté měšťanské obchodnické rodiny Rottů. Byla vychovávána i se svou sestrou německy. Ke studiu měla Světlá domácího učitele Petra Mužáka, kandidáta profesury. Ten v ní pěstoval lásku ke všemu českému a později se stal jejím manželem. Podle rodné obce svého muže – Světlá pod Ještědem, změnila své rodné jméno na Karolinu Světlou. Zde si oblíbila venkovský lid, jeho zvyky, život. Čerpala odtud náměty k mnoha svým povídkám i románům. Publikovala v časopisech Posel z Prahy, Obrazy života, Květy, Lumír, Ženské listy. Brzy se zařadila do vlastenecké společnosti. Mezi její přátele patřila např. Božena Němcová, která byla pro ni velkým vzorem. Manželství Karoliny Světlé nebylo šťastné. Aby zapomněla na problémy v manželství a na svůj špatný zdravotní stav, věnovala mnoho času literární činnosti. Velmi bolestné pro ni bylo úmrtí její jediné dcery, která zemřela hned po porodu. V té době měla Světlá silný citový vztah k Janu Nerudovi, který ale z vlastní vůle ukončila na podzim roku 1862. Nikdy nedovolila, aby vztah přerostl z přátelství v lásku. Karolina Světlá se zasloužila o vznik Ženského výrobního spolku, ve kterém se snažila prosadit zvýšení sociální úrovně zaměstnaných žen. Založila ho roku 1871. Ve svých povídkách z období padesátých a šedesátých let použila prostředí pražské aristokratické a měšťanské společnosti. Opovrhovala pokrytectvím měšťanů, výchovou dívek, kterou sama prožila. Děj svých povídek umístila do prostředí Prahy a Podještědí, které jí bylo známé. Světlá obdivovala George Sandovou a ztotožňovala se s názory na sociální a psychologické problémy obsažené v její tvorbě. Většinu literárních postav v tvorbě Světlé tvoří ženy ušlechtilé a obětavé, které svou láskou pomáhají chybujícím mužům. Karolina Světlá patří na přední místo mezi příslušníky májové generace.

Roku 1875 onemocněla oční chorobou, téměř oslepla a od té doby diktovala své práce neteři Anežce Slukové-Čermákové. Zemřela po dlouhé nemoci 7. 9. 1899

v Praze.

Autorčina tvorba:
Vesnický román 1867 – román čerpající z ještědského kraje zdůrazňuje mravní odpovědnost a opravdovost ženy, kterou společnost spoutává svými náboženskými předsudky a pokrytectvím.

Kříž u potoka 1868 – román, jehož hlavní hrdinkou je Eva, která s velkým sebezapřením odmítne lásku muže, bratra svého manžela, který ji obdivoval. Snaží se napravit svého muže, velkého sobce. To se jí daří. Muž začne pracovat ve veřejně prospěšných pracích a tím zlomí prokletí svého rodu. V tomto díle chtěla Světlá ukázat, jak důležitá je čistá a velká láska, která může člověka osvobodit z jeho prohřešků.

Kantůrčice 1869 – román, ve kterém chlapec Otík podlehne nástrahám velkého města, ale díky dívce jménem Enefa, která na něho láskyplně výchovně působí, se od těchto nástrah osvobodí.

Frantina 1870 – vesnický román o hrdince, která ve jménu cti a spravedlnosti obětuje život svého milého ve chvíli, kdy zjistí, že se stal vůdcem loupeživé bandy.

Nemodlenec 1873 – román z pojosefínské doby ukazuje na dramatickém osudu hlavního hrdiny problematickou úlohu církve a vrchnosti.

Upomínky 1874, Z literárního soukromí 1880 – vzpomínkové knihy Karolíny Světlé.

První Češka 1861, Zvonečková královna 1872 – romány z pražského prostředí, které nejsou pokládány za příliš zdařilé. Zdůrazňují obětavé vlastenectví, chybí v nich však dramatičnost, ta je nahrazena senzačností.

Černý Petříček 1871 – drobnější próza, která si uchovala na rozdíl od některých jiných prací, zajímavost.

Hubička a jiné ještědské povídky – povídka o lásce Vendulky a Lukáše, podle které vytvořila Eliška Krásnohorská libreto k opeře Hubička od Bedřicha Smetany.

Povídky:

O krejčíkově Anežce – román, který popisuje seznámení a lásku dvou mladých lidí. Anežka, která pocházela z té nejchudší rodiny ve vesnici, se zalíbila Florikovi, jenž pocházel z velmi bohaté rodiny. Zamilovali se do sebe, ale jejich lásce nepřáli ani jedni rodiče. Anežka byla velmi pobožná a věřila, že kdyby si byli souzeni, Bůh by nedopustil, aby byli jejich rodiče proti jejich vztahu. Proto se s ním rozešla a Florik si na truc vzal bohatou dívku – mlynářovu Francku, která byla lstivá, a tak si pozvala Anežku jako družičku. V den svatby však mnozí hosté obdivovali spíše Anežku než Francku. Anežka, ač v prostém oděvu, byla pro ně nejkrásnější. Na hostině tančil s Anežkou jeden mládenec, jenž z ní nemohl spustit oči. To naštvalo Florika, který jako by náhodou vrazil do onoho mládence. Po svatbě Florik a Francka žili u mlynáře, ale když zemřel Florikův otec, starý Blažina, přestěhovali se do jeho stavení. O hospodářství se však nestarali. Francka chodila k muzice, Florik zas do krčem. O svou ženu a hospodářství se však nestaral. Proto bylo všem divné, proč neprodělávají a jsou stále bohatí. Zanedlouho se rozneslo, že se Florik upsal pekelným silám. Nakonec se však ukázalo, že se z něho stal pašerák. Když byl odhalen, Francka zapírala, že by o tom věděla. Strážníci dostali informaci, že se Florik skrývá na nedalekém hradu Fridštýnu, a tak se tam vydali. Když se to dozvěděla Anežka, běžela kratší, ale nebezpečnější cestou varovat toho, koho stále nosila v srdci. Bylo však pozdě na útěk, a tak v objetí skočili z hradu a zemřeli spolu.

Rozcestí – alegorická paralela na život.

Škola, mé štěstí – povídka ze života velkoměstského

Skalák – o rodině, která bydlela blízko skály. Nikdo nevěděl, jak se jmenovala, ale díky tomu dostali přízvisko Skalákovi. Otec pil, hrál karty, a tak se brzy z chudé chatrče přestěhovali do oné skály, kde zanedlouho zemřely všechny děti až na Jáchyma. Otec také zemřel, a tak matka dala posledního syna do služby k faráři. Všichni měli ze Skaláků legraci a dávali to Jáchymovi najevo. Ten byl ale lstivý, získal si respekt a všichni ho poslouchali. Když ho farář nařkl, že je jako otec, Jáchym ho napadl, a poté se již k faráři nevrátil a dal se na cestu, právě jakou se dal kdysi jeho otec. Pil, hrál karty, střídal dívky. Ještě za služby faráře, když byl na lovu s ostatními, postřelil korouhvičku. Spadla Rozičce do náruče, chtěla ji zachránit. Jáchym jí to dovolil. Od té doby byla přesvědčena o Jáchymově dobrém srdci i přes jeho špatnou pověst.

Jednou ho našla v bezvědomí na lesní cestě, ošetřila ho a řekla mu, že si ho chce vzít. Souhlasil, a to i s tím, že se k ní nesmí na rok přiblížit.

Až jí totiž bude jednadvacet, zdědí po otci velký majetek. Jáchym byl dojat, a stal se z něho dobrý člověk. Po roce šel žádat o to, aby se mohl oženit. Město to zakázalo a Jáchym jako by zdivočel. Zabil představeného, a za to byl na deset let uvězněn. Rozička sice zdědila stavení i s pastvinami, ale celá rodina se k ní obrátila zády, a ona sama se o hospodářství nestarala. Starala se jen o to, jak získat peníze na návštěvy Jáchyma v pražském vězení. Tím se zadlužila, a když ho pustili z vězení, chtěli spolu žít v jeskyni. Bez sňatku to však město nedovolilo, a tak se Jáchym oběsil.

Lesní panna – z prostředí lesních hvozdů. Příběh o faráři, který se v lese setká s lesní pannou.

Kresby z Ještědí – pět povídek (Přišla do rozumu, Teta Vavřincová, Hubička, Nebožka Barbora, Námluvy), které autorka napsala na vrcholu svých tvůrčích sil

v letech sedmdesátých, aby v příbězích prostých venkovských lidí zachytila úsměvné i trpké rysy obyčejného života.

Deborah – příběh Deborah, dívky z Podještědí.

Z Ještěda – povídkový soubor romanet z okolí Ještěda.

Romány:

Na úsvitě – pražský román

Poslední paní Hlohovská – děj knihy se odehrává za vlády Josefa II.

Zvonečková královna – chmurný, romanticky viděný obraz z doby Leopoldovy reakce. Tři ideové proudy: odkaz českobratrství, jezuitská protireformace a revoluční zednářství jsou tmeleny milostným dramatem, láskou katolicky vychované ženy k českému vlastenci, vůdci tajného spiknutí. Xavera, odmítnuta, stává se nesmiřitelnou mstitelkou a vydává Klementa do smrtících rukou jezuitů.

Současníci autorky: česká realistická próza

Jakub Arbes

Adolf Hejduk

Rudolf Majer

Václav Šolc

Citát

,,Jen ta láska je pravá, která se dokáže odříkat.“

(Karolína Světlá: Černý Petříček, strana č. 62)

Tento citát se zakládá na životní pravdě podložené zkušenostmi. Jen opravdová láska dvou zamilovaných lidí dokáže odříkat mnohé věci. Člověk, který doopravdy miluje, tak to dokáže.

Zdroje

Světlá, K.: Černý Petříček, Československý spisovatel, Praha 1973

Kol. autorů: Atlas literatury, Ottovo nakladatelství, Praha 2003

Kol. autorů: A-Z malá ilustrovaná encyklopedie, Ottovo nakladatelství, Praha 2004

Kol. autorů: Ottova encyklopedie, Ottovo nakladatelství, Praha 2004