Jméno: Česká literatura a kultura v I. a II. fázi národního obrození
Přidal(a): europa
Česká literatura a kultura v I. a II. fázi národního obrození
- Národní obrození se odehrávalo od konce18. století do ½ 19. století
- Historický kontext národního obrození:
- V Čechách jsou používány čtyři jazyky němčina- vyšší a střední vrstvy, francouzština- prestižní jazyk, latina- jazyk vzdělanců a čeština- jazyk nižších vrstev a venkova.
- Vládne Marie Terezie a Josef II., kteří jsou osvícenými, ale absolutistickými vládci. Marie Terezie nařizuje němčinu jako jednotící jazyk, což vede k poněmčování střední a vyšší vrstvy obyvatelstva a češtině tudíž chybí vyšší vrstvy jazyka (slova i syntax).
- V Čechách se rozvíjejí osvícenské vědy, ale pouze německy a latinsky, ne česky.
- V roce 1774 vzniká Soukromá učená společnost. Jde o okruh učenců hlásících se k českému národu, mají akademický zájem o českou literaturu, jazyk i historii. Členem je Josef Dobrovský.
I. Fáze národního obrození– obranná etapa
- Téměř se nepíše česky psaná literatura, existuje jen ta určená pro nižší vrstvy obyvatelstva, což jsou frašky a knížky lidového čtení.
- Obrozenci češtinu pouze zkoumají, češství je chápáno územně nikoli jazykově. Fáze má jazykovědný a vědecký charakter.
Karel Ignác Thám (1763-1816)
- Jazykovědec, básník a překladatel divadelních her. Napsal 1. českou obranu jazyka.
Josef Dobrovský (1753-1829)
- Literární historik, lingvista, jezuita. Považuje období humanismu za vrchol češtiny. Zakladatel slavistiky (=věda o Slovanech). Píše německy a latinsky.
- Kritizuje a neuznává falza.
- Napsal Zevrubnou mluvnici jazyka českého.
- navazuje na veleslavínskou češtinu. Dílo je napsáno německy.
- Dějiny české řeči a literatury.
- Napsáno rovněž německy.
- Vývoj jazyka i literatury od nejstarších dob. Doba veleslavínská je zde popsána jako zlatý věk českého písemnictví.
- Německo-český slovník.
- Objevuje se zde obdiv k české minulosti a vyzdvihování její velikosti, současně se zde vyskytuje skepse ohledně současnosti a obavy o budoucnost národa.
Gelasius Dobner (1719-1790)
- Zakladatel českého moderního kritického dějepisu. Vydává staré dokumenty. Analyzuje a kritizuje Hájkovu kroniku kvůli historické nespolehlivosti.
František Martin Pelcl (1734-1801)
- Profesor českého jazyka literatury na pražské univerzitě.
- Nová kronika česká.
- V I. fázi národního obrození jsou položeny počátky novočeského básnictví.
Václav Thám (1765-1816)
- Píše česky anakreontské básně a vlastenecké hry s náměty s českých dějin.
- Básně v řeči vázané- almanach, jsou zde ukázky z děl Komenského a mnoha dalších. Cílem je dokázat, že český jazyk má své předchůdce, ale jsou zde uveřejněny i básně přeložené z němčiny.
Antonín Jaroslav Puchmajer (1769-1820)
- Vydává almanachy (Sebrání básní a zpěvů a Nové básně), převažuje zde původní tvorba moravských a českých autorů.
- Próza a novinářství.
Václav Matěj Kramerius (1753-1808)
- Zakládá vydavatelství a knihkupectví Česká expedice.
- Orientují se na lidové čtenáře a šíření osvěty. Vydávané knihy mají funkci zábavnou i vzdělávací.
- Napsal přílohu ke svým novinám- Nový kalendář tolerancí, kde jsou rady zemědělcům, církevní svátky i celoroční události.
- V tomto období se rozvíjí i divadlo. Obrozenci si kladou za cíl zajistit pravidelná česká vystoupení, vychovat české herce a vytvořit české hry. První scény:
- Scéna v Kotcích- uvede 1. hru v češtině, což je překlad německé veselohry Kníže Honzík.
- Stavovské divadlo- česky se hraje jen výjimečně a jsou to hlavně překlady zahraničních her.
- Bouda (Vlastenecké divadlo)- Uvádí nejen překlady klasiků, ale i původně české hry
II. fáze národního obrození – ofenzivní
- Čeští obrozenci tohoto období se inspirují vlasteneckou vlnou v Německu. Když je zrušeno nevolnictví je možné získat u jezuitů vzdělání. Obrozenci chtějí psát česky, jelikož jsou proti rodilým německým mluvčím velice znevýhodněni.
- Obrozenci se snaží co nejvíce poukázat na kvality jako znělost a etymologizace.
- Je zvykem přijímat druhé obrozenecké vlastenecké jméno. Posilují se klišé (např. Co Čech to muzikant nebo Němec= nepřítel národa)
- Cílem obrozenců je obhájit a demonstrovat rozvinutost češtiny, z tohoto důvodu vznikají překlady (zejména klasiků) a také že čeština není pouze vesnickým jazykem. Čeština však není tak rozvinutá jak se obrozenci snaží dokázat, a tak překladům není příliš rozumět.
Josef Jungmann (1773-1847)
- Vnímá češství z pohledu jazyka a kultury, dle jeho názoru by měl pravý Čech umět česky a znát českou kulturu
- Jeho vzorem je humanista Adam z Veleslavína, protože jeho doby byla podle Jungmanna pro češtinu nejpříznivější
- Rozmlouvání o jazyku českém- jsou to dva dialogy, v jednom promlouvá Daniel Adam z Veleslavína s Čechem mluvícím velice špatně česky a v druhém dialogu vlastenec Slavomil se svým protikladem Protivou
- Slovník česko-německý- pětidílný, mnoho českých slov popisuje německy, aby bylo zřejmé, co slovo znamená. Vytváří nová slova buď přijímáním archaických slov, přejímáním z cizích jazyků nebo vymýšlením úplně nových.
- Překládá Miltonův ztracený ráj a další klasiky, vytváří v nich nový jazyk, díky němuž na něj mohou v překladech navázat další autoři.
Matěj Milota Zdirad Polák (1788-1856)
- Vznešenost přírody- preromantické dílo. První kvalitní české básnické dílo, zrod básnické češtiny
- rozvoj historických věd, poukazují na slavná místa české historie (hlavně husitství a humanismus) za nejhorší dobu naopak považují dobu pobělohorskou, také se snaží upozornit na velká díla a historii české literatury.
František Palacký (1798-1861)
- Zakladatel moderního dějepisectví.
- Dějiny národu českého v Čechách a na Moravě- první svazek je německy a zbylé čtyři česky. O počátku do nástupu Habsburků na český trůn (1526). Vysoká umělecká kvalita textu
Josef Linda (1798-1861)
- Záře nad pohanstvem aneb Václav a Boleslav- první český historický román.
- V české historické literatuře nicméně chybí eposy, obrozenci však předpokládají, že byly=> není špatné, když budou napsány znovu. Tento způsob myšlení vede k mystifikaci, protože bílá místa české historické literatury jsou vyplňována falsy. Obrozenci až na Dobrovského falsy nadšeně přijímají, spory o pravost rukopisů trvali až do 80. let 19. století.
- Rukopis královédvorský
- Údajně hrdinský epos ze 13. století, nalezen v roce 1817 ve Dvoře Králové.
- Zfalšován Václavem Hankou.
- Rukopis zelenohorský
- Anonymně zaslán Národnímu muzeu roku 1818, pochází údajně z 9. století.
- Obsahuje Libušin soud. Zfalšována Josefem Lindou.
- Dalšími falsy jsou české glosy v Mater verborum, Libušino proroctví a milostná píseň krále Václava I..
- V poezii se začnou mísit žánry a vzniká ohlasová poezie, která napodobuje lidové písně.
Jan Kollár (1793-1852)
- Slovák, ale psal česky, propagátor panslavismu (=názor, že Slované tvoří jeden velký národ, který by měl vytvořit stát v čele s carem)
- Slávy dcera- předzpěv a pět zpěvů.
- zpěv- Sála (řeka)- týká se historie, 2. zpěv- Labe, Rýn, Vltava, 3. zpěv- Dunaj, 4. zpěv- Léthé (řeka zapomnění)- nebe, 5. Acheron (řeka nářků)- peklo
- inspirace Dantonovou Božskou komedií. Skládá se z 615 sonetů, které byly původně milostné.
- užívá květinovou symboliku a tvoří slovanskou symboliku.
- Slávy dcera je ideální Slovanka vytvořená pro bohyni Slávu jako náhrada za historické křivdy od Němců. Slávy dcera má předobraz v Kollárově ženě Mině, která byla Němka.
František Ladislav Čelakovský (1793-1852)
- Sběratel lidové slovesnosti, překladatel a novinář.
- Ohlas písní ruských- epické výpravné básně
- Ohlas písních českých- milostné, humorné a satirické básně, 1. česká balada Toman a lesní panna, převaha lyriky nad epikou.
- Ve II. fázi národního obrození se rozvíjelo i divadlo- Václav Kliment Klicpera-Divotvorný klobouk, Hadrián z Římsů, Jan Nepomuk Štěpánek– Obležení Prahy od Švédů.
- Obrozenecká společnost už žádná falsa nepotřebuje, a proto je již neuznává. Obrozeneckých cílů je již dosaženo a obrozenecká ideologie se stává spíše překážkou.
