Divá Bára – rozbor díla k maturitě (6)

 

Kniha: Divá Bára

Autor: Božena Němcová

Přidal(a): Pisisiky

 

 

Rok prvního vydání: 1856 v kalendáři Česká pokladnice

Druh: próza

Žánr: povídka

 

Věcný obsah:

Téma: Příběh vypráví o životě nebojácné pastýřovi dcery Báry, která zbaví svou kamarádku Elšku nemilého nápadníka a sama se provdá za myslivce, kterého miluje.

Námět: Božena Němcová čerpá náměty ze svého okolí a píše idylicky o životě na vesnici a o lidech, které přímo nebo nepřímo znala.

 

Postavy:

Vesnická honorace představuje svou pověrčivostí a omezeností, to co je negativním důsledkem daného společenského soužití; v Báře je vyzdvižena přirozenost, jež může prospěšně ovlivňovat lidské společenství a obnovovat je. Tento konflikt je tomto společenství neřešitelný.

Bára – Dcera obecního pastýře Jakuba a jeho zesnulé manželky Báry. Báře se přezdívalo divá, protože se věřilo, že je to dítě, které přinesla Polednice. Lidé se jí proto báli, zakazovali svým dětem s Bárou kamarádit a vedli o Báře všelijaké řeči a pomluvy.

Bára měla havraní hrubé dlouhé vlasy, statnou postavu, sílu větší než většina hochů, uměla plavat a nikoho a ničeho se jaktěživ nebála.

Do školy chodila pouze v zimě, protože v létě se musela starat o dobytek,  stavení a svého tatínka. Navzdory všem pomluvám, které o Báře kolovali měla Bára dva dobré kamarády: farářovic Elšku kostelníkova syna Jozífka.

 

Prostředí:

Povídka se odehrává v 19. století ve vesničce Vestec. Vesnická honorace, která hodnotí lidi jen podle majetku a společenského žebříčku, pohlíží s pohrdáním na dceru pouhého obecního pastýře. Nemají ji rádi tako proto, že se Bára odmítá s nimi ztotožnit a nechce se na svět dívat stejnýma očima.

 

Ideový obsah:

Autorský postoj: Autorka měla k látce, ději a postavám osobní vztah.

 

Zasazení do kontextu:

Dílo spadá pod idealistický realismus a ukazuje, jak by měl život vypadat. Autorka prožila těžký život a umřela brzy na podvýživu. Její manželství bylo nešťastné, což by mohla být paralela s osudem Divé Báry.

Kompozice: chronologická

Vypravěčské postupy: er – forma

Pojmenování: Povídka je napsána realisticky. Autorka nepoužívá nepřímá pojmenování (metafory), ale naopak podtrhuje autentičnost děje bohatým užitím archaismů, nářečních výrazů, lidových obratů aj.

 

Stručný děj:

Povídka se odehrává v 19. století ve vesničce Vestec, kde žije Pastýř se svou dcerou Bárou. Báru vychovával již od útlého dětství pouze tatínek, protože maminka jí zemřela, když byla ještě malá. Bára to neměla ani jako dítě snadné. Lidé věřili, že je to dítě, které přinesla polednice a proto se jí vyhýbali, vymýšleli všelijaké pomluvy, přezdívali jí divá a svým dětem zakazovali se s Bárou stýkat. I přesto měla Bára dva dobré kamarády: kostelníkova syna Jozífka, který byl doma trestán za to, že s Bárou kamarádí a dceru farářovi sestry paní Pepinky Elšku. Když dovršili děti dvanácti let, tak byl Jozífek poslán do města na studie, protože z něho chtěl mít pana pátera a Elška byla poslána do Prahy k bohaté, bezdětné tetě, aby se naučila městským způsobům. Bára zůstala ve vesnici sama a každý den se těšila na chvíli, až se jí kamarádi vrátí.

Po uplynutí tří dlouhých let se Báře vrátila nejlepší přítelkyně Elška. Když se Bára vyptávala, jak se dařilo Elšce v Praze, svěřila se jí Elška se svou láskou k mladému lékaři. Jenže Paní Pepinka vyhledala pro Elšku jiného ženicha. Byl jím pan správce, jenž se chodil Elšce pravidelně na faru dvořit. Bára byla hodné děvče a chtěla Elšce pomoct. Rozhodla se, že Elšku zbaví nemilého nápadníka. Správce byl bázlivý a bál se ještě víc, když se rozneslo, že v lese, kterým chodíval z fary domů straší strašidlo. Když se jednou vracel v noci z fary domu, vystoupilo proti němu strašidlo a hrozilo mu smrtí, pokud nepřestane chodit na faru za Elškou. Správce se lekl, až upadl a  kostelník strachem utekl. Lidé se snažili strašidlo chytit, ale našli po něm jen sukni, podle které poznali, ze strašidlem byla Bára.

Elška jí moc děkovala, protože pán správce se u nich už nikdy neukázal, ale pan farář musel udělit Báře za tento čin spravedlivý trest. Nakonec se rozhodl, že Bára musí přespat jednu noc v kostnici na zdejším hřbitově.Bára za trest, měla přespat, ale nebála se, zvlášť když pod oknem spal její otec Jakub, kterému bylo doma bez Báry smutno. Brzo ráno jel kolem myslivec, kterému se Bára už dávno líbila. Vešel do kostnice a požádal Báru, aby se stala jeho ženou. Bára mu svou ruku přislíbila hlavně, když se dozvěděla, že Elška podědila všechno tetino mění a bude si brát mladého lékaře.

 

Povídka Divá Bára nepřímo navazuje na Němcové nejznámější dílo Babička.

 

Hodnocení:

Povídka Divá Bára je na rozdíl od díla Babička velice čtivá. Příběh nám dokonale představí život prostých vesničanů v devatenáctém století,  aniž by se autorka složitě rozepisovala a nudila nás velmi podrobným popisem jak je tomu právě v díle Babička. Kdo si chce tedy předčíst nějaké dílo od Boženy Němcové, aby si rozšířil svůj čtenářský deník, tak bych mu určitě Divou Báru doporučila; je poměrně krátká, v rámci možností daného příběhu je napínavá





Další podobné materiály na webu: