Kniha: Divá Bára
Autor: Božena Němcová
Přidal(a): dudl
Božena Němcová
- (1820-1862)
- Je českou národní spisovatelkou doby romantismu a doby biedermeieru. Tvoří v době národního obrození. Ve svém těžkém životě se snažila pomoci českému národu a povzbudit jeho vlastenecké aktivity. Samostatnost byla již dávno zapomenuta a země plnila zájmy habsburské politiky. V poněmčené říši bylo tedy nejprve třeba vzbudit zájem o českou řeč a české dějiny.
- Patří mezi zakladatele moderní české prózy, autorka venkovských povídek a pohádkových sbírek.
- Jako Barunka se narodila ve Vídni. Její otec byl panský kočí a matka služka.
- Dětství prožila v Ratibořicích u České Skalice, kde na ni měla velký vliv její babička Magdaléna Novotná.
- Ve svých 17 letech se provdala za Josefa Němce. Ten přivedl v Praze Barboru do vlastenecké společnosti, a proto jsou počátky její tvorby – básně – s nádechem vlasteneckého nadšení. Často cestovali a jejich manželství bylo nešťastné. Korespondovala s nadšenými členy tzv. českomoravského bratrstva. Tato neformální organizace ovlivnila Němcovou hned v několika směrech. Dostalo se jí prostřednictvím ní poučení o tehdejších sociálních naukách, navíc našla v jeho členech oddané obdivovatele, či dokonce (nešťastné) lásky.
- Po rozchodu s Němcem psychicky i fyzicky vyčerpaná, žila jen z honorářů.
- Ve svých dílech se snaží objevit všední lidskost, harmonii a spravedlnost, vždy nechává zvítězit dobro a lásku.
- Roku 1862 umírá, pochována na vyšehradském hřbitově.
Další díla:
-
- Pohádky
- Národní báchorky a pověsti, Slovenské pohádky a pověsti
- Povídky
- ze života na venkově – Babička, V zámku a podzámčí, Pohorská vesnice
- žena často hlavní postavou – Karla
- z cest na Slovensko – Chyže pod horami
- vyzařující životní optimismus – Dobrý člověk, Pan učitel
- Pohádky
Literárně-historický kontext
- Základním principem realismu je objektivní vidění. Rozvíjen po porážce evropských revolucí r. 1848. Zobrazení života bez přikrášlování, zaměřeno na nižší vrstvy společnosti. Roste obliba prózy s typickým popisem postav a prostředí.
Rozbor díla: Divá Bára
Literární druh:
- Jedná se drobnou epiku – Na rozdíl od lyriky jsou v epice pocity odsunuty do pozadí. Hlavní roli zde hraje děj, je dána doba kdy se příběh odehrává. Nositelem vyprávění je vypravěč, který může být v ich-formě nebo v er-formě.
Literární žánr:
- Povídka je krátký až středně dlouhý prozaický žánr. Postavy se nevyvíjí jako v románu, jejich charakter zůstává převážně stejný. Jednoduchý příběh bez mnohých odboček, nevyhýbá se popisu. Jako žánr datována od 19. století.
Funkce literárního díla:
- informativní – informuje čtenáře o životě a morálce lidí na venkově, kde lid hodnotí ostatní podle majetku a výše společenského postavení. Pohrdají Bárou, protože se nedívá na svět jejich očima a odmítá se s nimi ztotožnit.
- formativní – charakteristika hlavní postavy nutí čtenáře zamyslet se nad negativními vlastnostmi lidí a poznat v čem spočívá kvalita lidí (pověrčiví, omezení vesničané, důležitý je pro ně hlavně majetek a peníze).
- estetická – typ nezávislé, statečné, temperamentní dívky nepodřízené muži, kterou vesnice opovrhuje, vzbuzuje ve čtenáři hezký pocit z toho, že i když je sama proti všem, nakonec i ona sama je šťastná a uznávaná
Kompoziční výstavba:
- chronologická, dialogy, monology
- převaha spisovné češtiny
- neutrální (sad, chalupa, košile)
- odborná (Vltava, Praha, očistec)
- knižní (hrdlo, ..plakala až jí srdce usedalo..)
- nespisovná
- obecná (nanejvejš, strejček, čtyrycátý rok)
- hanlivá (jedubaba, netvor)
- historismy = pojmenování již neexistující věci (koleska, loktuše, husopas, šerka)
- archaismy (suknice, chyžka, neť, dřevenka)
Umělecké prostředky:
- přirovnání – Hrubé jako žíně, černé jako havran, košile bílá jako padlý sníh
- metafora – život plyne jako luční potok
- metonymie – nakříž stéblo v cestu neuložila, pěknými slovy oči zasypat, koleska Žižku pamatuje
- eufemismus – Ležet na svatém poli
- personifikace – Slunce polilo zlatou září zelené údolí
- hyperbola – vydívala jsem ho ještě mnohonáctekráte
- inverze – přál si ještě syna mít, by lépe dívat se mohla
Téma knihy
- zachycení života na venkově
Hlavní myšlenka
- kritika tehdejší morálky, pro kterou je nejdůležitější majetek a výše společenského postavení. Odsouzení jedince, který se odmítá ztotožnit s ostatními.
Plán kompoziční:
- Vypravěč: er-forma, dialogy, přímá řeč
- Kompozice: řetězová – návaznost událostí spjatých s hlavním hrdinou
- Členění textu – 3 kapitoly:
Prostředí
- vesnice – Nymbursko v 19. století
Hlavní postavy:
- Bára – vysoká svalnatá postava, tmavší pleti, husté černé vlasy a obočí, velké rty a modré oči (buličí), nezávislá, statečná, zdánlivě drsná a v jádru citlivá, smělá – nebojí se říct vlastní názor, s kterým se ostatní neztotožňují
- Jakub – nehezký, nemluvný a zamračený
- Eliška – protiklad Báry, jemná, hezká, dobré srdce, má ráda Báru a o vše se dělí
- Farář – hodný a dobrotivý
- panna Pepinka – sestra faráře
- Jozífek- dobrosrdečný, bojácný
- kostelník se ženou – zlí, nemají rádi Báru
- Kiliján Sláma – správce, nápadník Elišky, lstivý, bohatý, lakomý
- myslivec – zamilovaný do Báry
Děj:
Bára žije sama se svým otcem, obecním pastýřem Jakubem, v mále vesničce Vestec. Matka ji zemřela již v dětství. Když se Bára narodila, byla označena kmotrami za divou, podstrčenou od polednice. V patnácti letech byla nejsilnějším děvčetem vesnice. Kromě otce, Jozífka, Elišky, faráře a jeho sestry panny Pepinka se jí lidé báli a štítili. Bára na faru chodívala pomáhat a hrát si s Eliškou. Když bylo děvčatům dvnáct let, odjela Eliška k bohaté bezdětné tetě do Prahy, kde poznala svoji tajnou lásku doktorka Hynka, který léčil její tetu. Po třech letech se Eliška vrací a Pepinka už má pro ni ženicha, bohatého, ošklivého a lakomého správce ze sousedního panství. V té době se ve vesnici začíná šířit zmínka o strašidle ze Zádušního lesa. Bára chce Elišce pomoci, a proto se převlékne za strašidlo a pana správce vystraší při cestě domů z námluv. Vesničané však poznají, že strašidlem je Bára a potrestají ji tím, že ji zvřou do kostnice na noc. Statečná Bára se tohoto trestu nebojí, ale i tak za ní na noc přijde její otec a pes Lišaj. Ukáže se také Báry vysněný myslivec, kterého potkávala na pastvě. Svěří se jí, že ji má rád a požádá ji o ruku. Vesničané nevěří svým očím, když zjistí co se stalo. Také přichází dopis od Elščiny tetičky z Prahy, kde jí odkazuje všechen svůj majetek, pod podmínkou sňatku s doktorem Hynkem. Vše nakonec dobře dopadne a strojí se svatby dvě.
Filmové zpracování:
- Československý film z roku 1949. Podle stejnojmenné povídky Boženy Němcové.
- Režie: Vladimír Čech
- Bára: Vlasta Fialová
- Vojta: Josef Maršálek
Ukázka z knihy:
Větší ještě podivení bylo na faře; a po celé vsi. Lidé mysleli, bůhvíjak Bára zkrotne, jak bude ponížená, – a ona se vrátila, co nevěsta a ještě k tomu takového muže. – Ani věřit tomu nemohli, že by to možná bylo, že by se mohla divá Bára komu tak zalíbit, – a ono se to stalo. „Ta má z pekla štěstí!“ povídala si děvčata- Opravdovou a velikou radost měla Elška, když jí Bára svého ženicha přivedla. „Vidíš, Pánbůh ti splatil službu, kterous mně prokázala a za kterou jsi tolik zkusila…“
> Zde je vidět, že opovrhovaná a neoblíbená Bára je nakonec šťastná a zamilovaná.
Citát:
Jednomu svědčí karafiát, druhému růže, třetímu fiala, každé kvítko najde svého obdivovatele, každé má svoji krásu. Nesnižuj sebe, nepovyšuj mne, jsme si rovny. (Elška Báře)
Vlastní názor:
- Kniha se velmi dobře čte. Líbilo se mi využití kontrastů u Báry, která byla chudá, opovrhovaná, drsná a Elišky, která byla krásná, jemná a oblíbená. Postava Báry pro mne byla velice zajímavá. Temperamentní dívka s vlastním názorem, nebojácná a silná, podobná muži. Na tuto dobu zvolila Němcová nezvyklou charakteristiku hlavní postavy.
