Kniha: Divadlo Járy Cimrmana
Zařazení: Divadla, Literatura
Přidal(a): Aura
Divadlo Járy Cimrmana
- založeno r. 1967 Zdeňkem Svěrákem, Ladislavem Smoljakem, Velebným a Šebánkem
- Aktivní od 70. let 20. století dodnes, populární i po revoluci
- založené na fiktivní postavě génia Járy Cimrmana (jméno Jára Cimrman zaznělo poprvé v rozhlasové relaci „Vinárna U pavouka“ od autorů Z. Svěráka a Jiřího Šebánka.)
- Cimrman = filosof, sportovec, spisovatel, herec, cestovatel, vynálezce… Za života nebyl uznáván. Uznání přišlo posmrtně – po objevení pozůstalostí.
- Cimrman uváděn jako autor všech her.
- navázali zčásti na humor Osvobozeneckého divadla (Voskovec, Werich)
- popularitu divadlo získalo převážně díky: dokonalé mystifikaci a ohromující genialitě Cimrmana
- lidský humor, práce s jazykem (dvojsmyslná slova atd.)
- Herec někdy tzv. „demonstrátorem“ = přednášky o tvorbě Cimrmana, přiblížení historického pozadí hry, která následuje po přednášce – založeno na obyčejnosti a všední skutečnosti. Přednášky působí velmi reálně.
- Absurdita, hra s nesmyslem, inteligentní humor, parodování
- Divadlo Járy Cimrmana vzniklo z popudu Jiřího Šebánka, kromě něho byli zakládajícími členy, Miloš Čepelka, Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák. Divadlo je to v mnoha směrech neobvyklé.
Pět zvláštností Divadla Járy Cimrmana
- Skladba představení: První část představení tvoří série přednášek, v nichž účinkují specialisté na jednotlivé obory Cimrmanova díla – u řečnického pultu čtou svá pojednání. Poté se účinkující převlečou a představí Cimrmanovu hru (nebo její torzo, ne všechny hry se podařilo rekonstruovat). Každé představení je soustředěno na určité téma.
- Pochybnosti o herectví: Herecké pojetí někdy záměrně neprofesionální. Nikdo z účinkujících nemá vystudované herectví, hrají po práci, je to jejich koníček. Nejsou tak zdatní herci, ale vzhledem k tomu, že sklidili obrovský úspěch a mají za sebou stovky repríz se rozhodli považovat za herce.
- Absence žen: I ženské role hrají muži. Návrat k antické tradici. Má to své výhody – nejsou rozptylováni při umělecko-vědecké práci.
- Divácká obec: Všechny generace diváků, které spojuje typ humoru, diváci inteligentní, nikoli intelektuálové
- Nestahují hry z repertoáru
Společensko-historické pozadí
- Divadlo Járy Cimrmana řadíme do směru: Drama (divadlo) po roce 1945: Po válce si divadlo prošlo reformou. Začalo se experimentovat, vznikají alternativní, otevřená představení. Divadlo reflektuje společenské dění, snaží se působit na společnost. U nás po roce 48 dramata selektována komunistickým režimem.
Zdeněk Svěrák (1936) a Smoljak Ladislav (1931 – 2010)
- Zařazení autorů do uměleckého směru: Dramatická tvorba po roce 1945
- Scénáře: Jáchyme, hoď ho do stroje, Marečku, podejte mi pero, Vyšetřování ztráty třídní knihy, Záskok, České nebe, Dobytí severního pólu, Blaník, Lijavec, Vražda v salonním coupé
Další divadelní spolky:
- Divadlo Semafor: Založeno na konci 50. let, zakladatelé Jiří Šlitr a Jiří Suchý. Název odvozen od slov „SEdm MAlých FORem“ – zakladatelé se původně chtěli se věnovat co nejširšímu spektru uměleckých žánrů (film, poezie, jazz, loutky, tanec, výtvarné umění a hudební komedie). Nakonec se věnovali hlavně divadlu písniček (Zuzana je sama doma), později i činohrám. Hry kabaretní, muzikálové, komediální. Hry: Jonáš a tingl-tangl
- Divadlo Na Zábradlí: Jedno z nejvýznamnějších menších divadel. Založeno na konci 50. let Ivanem Vyskočilem, J. Suchým aj. Režisér Grossman, dramatik Václav Havel. Hry: Zahradní slavnost, Král Ubu
- Divadlo v Dlouhé: Založeno ke konci 90. let. Různé žánry. Hry: Dramatizace literárních předloh např: Lhář (Goldoni)
- Divadlo Petra Bezruče: orientace na mladého diváka
Zahraniční divadelní spolky:
- Divadlo Na Tagance (moskevské divadlo): Experimentální divadlo. Hra: Dobrý člověk ze Sečuánu
Hra Dlouhý, Široký a Krátkozraký
- premiéra 1974
- Parodie na pohádku Dlouhý, široký a bystrozraký
- Podtitul = POHÁDKA, KTERÁ U DĚTÍ PROPADLA (Cimrman kritizoval klasické pohádky, které dětem lžou – vymyslel svou vlastní.)
- jako většina divadelních her z repertoáru Járy Cimrmana má 2 části (besedu a samotnou hru)
Hlavní postavy:
- Zlatovláska: netypická princezna, má vousy, začaroval ji obr Koloděj (dříve měla zlaté vlasy, útlý pas a malou nožku), optimistická – věří, že se někomu tu hroznou kletbu podaří zrušit.
- Princ Jasoň: chce princeznu opravdu vysvobodit, není chamtivý jako jeho jednovaječné dvojče princ Drsoň. Je odvážný, zdvořilejší než Drsoň
- Princ Drsoň: vzal by si i ošklivou princeznu – kdyby měla velké věno, vychytralý – nechal by bratra princeznu vysvobodit, a potom by si ji sám vzal, všechno pozoruje zpovzdálí, ale přijde pozdě
- Bystrozraký: stal se z něho Krátkozraký (zkazil si oči, když se učil cizím jazykům), Dlouhý a Široký zemřeli – zůstal sám, vede skupinu
- Obr Koloděj: chtěl se oženit, rozplakal se, když se dozvěděl, že se ho vymyšlená obryně štítí
- Král – chce provdat svou dceru