Elegie – rozbor díla

 

 Kniha: Elegie

 Autor: Jiří Orten

 Přidal(a): Kristýna Hodonská

 

 

Jiří Orten

• Narozen 30. 8. 1919 v Kutné Hoře, úmrtí 1. 9. 1941 v Praze.
• Vlastním jménem Jiří Ohrenstein, židovského původu, jeho otec byl obchodník se střižník a galanterním zboží.
• Básník – zejména pesimistické a snové poezie.
• Absolvoval studia dramatického oddělení Státní konzervatoře hudby v Praze, ve 3. ročníku musel školu přerušit.
• Kvůli svému původu byl nucen vydávat pod jinými jmény, konkrétně Jiří Jakub nebo Karel Jílek.
• Věnoval se divadlu, zejména přípravě recitačních večerů a studentského divadla v Jednotném svazu na Zbořenci.
• Působil v Mladé kultuře a Haló novinách. Dále přispíval do tiskovin, jako Eva, Čteme, Rozhledy, Kritickým měsíčník, aj.
• Ortenova prvotina Čítanka jaro vyšla v nakladatelství Václava Petra roku 1939.
• Zemřel po těžkém úraze, kdy jej srazila německá sanitka.

Díla

• Čítanka jaro – Ortenova básnická prvotina. Vzpomíná a vrací se svých dětských let, ke své matce. Ve sbírce se objevují motivy křehkosti, lásky a porozumění. Dílo je členěno do 34 jednotlivých básní, každá z nich nese svůj název.
• Cesta k mrazu – rozsáhlá básnická sbírka. Vydána pod pseudonymem Karel Jílek.
  Je zde zachycena proměna od původního láskyplného vztahu k okolí k narůstající beznaději a opuštěnosti.
• Jeremiášův pláč – dílo vydáno pod pseudonymem Jiřího Jakuba. Jakub v hebrejštině značí „dobrodruha“. Orten si zde uvědomuje ztrátu lidských hodnot, přiznává vzrůstající úzkosti z temné perspektivy a ví, že je nelze žádným způsobem zvrátit. Kniha je sepsána na motivy Bible a Orten se často otáčí k Bohu a žádá po něm vysvětlení.

 

Období válečné generace

• Období 1. světové války je vnímáno jako nesmyslné vraždění. Vznikají reakce na válečné prožitky a autoři často popisují svůj úhel pohledu.
• V první polovině 20. století je v česku aktuální moderna.
• Literatura se dělí do tří hlavních směrů
  • Dadaismus (odpor k válce)
  • Vitalismus (radost z maličkostí)
  • Legionářská literatura (hlavní téma zahraničního odboje)
• Ve 2. světové válce přichází o život velké množství spisovatelů. Někteří umírají v koncentračních táborech, jiní na vážná zranění. Příkladem může být samotný Jiří Orten, jenž byl sražen německou sanitkou.
• Převažovala poezie nad prózou z důvodu menší postižitelnosti cenzurou.
• Autoři zde oslavují českou zemi, zejm. Prahu, jako symbol české státnosti.

 

Spisovatelé

• Karel Poláček – humorista, spisovatel, fejetonista a novinář židovského původu. Hlavními tématy v jeho tvorbě jsou osudy prostých lidí. Poláček nezemřel v koncentračním táboře, jak je často uváděno. Dle svědkyně, objevené v 90. letech 20. století zemřel až na pochodu smrti. Nejznámější dílo Bylo nás pět dopsal v Terezíně a bylo posmrtně vydáno roku 1946.
• Eduard Bass – dramatik, humoristicko-satirický spisovatel, novinář a herec. Pracoval jako redaktor Lidových novin. Dílem Cirkus Humberto, humoristickým románem, chtěl povzbudit český lid, protěžuje spravedlnost, přímost a ctižádost.

 

Rozbor díla: Elegie

• Básnická sbírka
• Napsána za dob okupace, těsně před básníkovou smrtí a kvůli nemilosrdné cenzuře mohla být vydána až po druhé světové válce.
• Básník se ve sbírce vypisuje ze svých pocitů, spojených především s bezmocí z událostí z let 1938 – 1939. Loučí se zde také se vším, co provázelo jeho dětství a mládí.
• Orten si velmi dobře uvědomoval svůj původ a také to, že bude odsouzen k transportu.

 

Jazyk a kompozice

• Verše jsou rytmické, dokonale zvučné.
• Sbírka je členěna do devíti elegií, bez konkrétního názvu.

 

Děj

1. Elegie

• Orten zde popisuje vztah ke své lásce, jež je v básni popravena a pohřbena. Rozchod je přirovnán k popravě. Odsouzený by rád pořádal o život, čímž by ale uvedl kata do rozpaků. Autor si před definitivním opuštění přeje poslední polibek. Ten je mu dopřán a velká láska tím končí. Propadá se do deprese, smutku a strachu z osamocení. Ví ale, že situace byla nevyhnutelná.

2. Elegie

• Je zde symbolizována řeka, která plyne do ústí, kde umírá. Tím je myšlen plynoucí život, ztráta všeho, co bylo. Oporou jsou zde obyčejné věci a jistoty, v období chaosu a všeho zlého, co Orten prožívá. Objevuje se bolest ze ztráty své lásky, má však malou naději do budoucna. Dalším symbolem je rozbitá skála, jako ztracená víra.

3. Elegie

• Prolínají se dvě linie snění a reality. Autor se musí smířit s tím, že život plyne dál a je potřeba se s ním smířit.

4. Elegie

• Orten dětskýma očima vzpomíná na krásu obyčejných dní a všední reality v jeho dětství. Popisuje svá školní léta, strach ze samoty a zaniklá přátelství. Vzpomíná na dny, kdy si mohl bezstarostně číst, což byl jeho velký koníček. Upomíná i na svou matku a lásku. Elegie přechází do lítosti nad vším, co již není. Ztracené dětství, pocit bezpečí a nastupuje osamělost a tvrdá realita.

5. Elegie

• Prolíná se zde úzkost a strach. Autor si přeje najít domov, lásku a něhu. Přichází nová naděje.

6. Elegie

• Jako prostor je uvedena pouť, cirkus a atrakce. Popisuje své bývalé přátele, kteří pouť navštívili se svými ženami. Všichni se dobře baví, kromě autora, protože prožívá pocit osamocení a je zde sám. Rozmlouvá s poníkem a klade mu otázky, kam vlastně patří.

7. Elegie

• Tato elegie je psána ve formě dopisu dánské spisovatelce. Orten se zpovídá ze ztráty víry, dětství a domova, vzpomíná na své rodiče a bratry. Trpí neustávajícím smutkem, upomíná na své lásky a zrady, z nichž plyne žal. Objevují se také vzpomínky na okamžiky štěstí, ale také úzkosti z budoucnosti.

8. Elegie

• Autor v předposlední elegii často sní. Obsaženy jsou motivy smrti, nenaplněná touha. Proto utíká do svých snů, kde zažívá útěchu. Cítí něhu a lásku, ale není milován.

9. Elegie

• Závěrečná píseň popisuje autorovo loučení. Smiřuje se se smrtí i dosavadním životem. Je vděčný za vše, co stihl prožít.