Kniha: Elegie
Autor: Jiří Orten
Přidal(a): Rowan
Jiří Orten (*1919 – † 1941)
- vlastním jménem Jiří Ohrenstein
- český spisovatel, básník a dramatik
- nebyl členem žádné skupiny, ale byl ovlivněn existencialismem
- pracoval jako archivář karlínské firmy Crediton
- na dramatickém oddělení Státní konzervatoře hudby, kam vstoupil v roce 1937, absolvoval tři ročníky – studia přerušil, jelikož byl kvůli svému židovskému původu nucen odejít
- po svém vyloučení publikoval pod cizími jmény: Karel Jílek, Václav Jílek, Jiří Jakub
- věnoval se divadlu, zejména přípravě recitačních večerů a studentského divadla v Jednotném stavu na Zbořenci
- začínal v Mladé kultuře a Haló novinách (1936), kde po určitý čas redigoval rubriku mladých
- přispíval do časopisů Hej rup!, Eva, Rozhledy, Čteme, Kritický měsíčník aj.
- srazila ho projíždějící německá sanitka, těžkým zraněním po dvou dnech podlehl, zemřel ve věku 22 let
Ortenova díla:
- jeho dílo velmi ovlivnilo českou poezii
- rozchod s dívkou, k níž se cele upnul, poznamenal zbytek jeho života
- jeho poezie vyjadřuje pocity mladých lidí zaskočených a zraněných těžkou dobou
- knihy:
- Čítanka jaro (1939) (publikoval ji pod jménem Karel Jílek)
- Cesta mrazu (1940) – původní láskyplný vztah k okolí se mění na beznaděj a opuštěnost – objevují se motivy z Bible (publikoval ji pod jménem Karel Jílek)
- Jeremiášův pláč (publikován pod jménem Jiří Jakub)
- Ohnice (1941) – tuší blížící se konec života (publikována pod jménem Jiří Jakub)
- jeho díla vydaná posmrtně:
- Elegie
- Dílo Jiřího Ortena
- Deníky Jiřího Ortena – (jednotlivé deníky byly pojmenovány podle barvy desek sešitů, do kterých si své zápisy psal – Modrá kniha, Žíhaná kniha a Červená kniha)
- Eta, Eta, žlutí ptáci – vyšlo r. 1966, próza
Literárně-historický kontext
Existencialismus (v Německu také ,,filosofie existence’’)
- Široký proud filosofického myšlení a literární tvorby, který vznikl po první světové válce v Německu a rozšířil se především díky svým francouzským představitelům (Jean-Paul Sartre, Albert Camus) ve čtyřicátých letech 20. století a po druhé světové válce.
- Pozornost je věnovaná individuální a jedinečné lidské zkušenosti.
- Hrdina jedná jako svobodný, ale za svá rozhodnutí také nese plnou odpovědnost, proto trpí úzkostí, ztrátou smyslu, nepoctivostí nebo pocitem absurdity.
Moderna
- v Čechách tehdy aktuální
- v próze je charakterizována rozbitím klasické formy realistického vyprávění, v poezii důrazem na subjekt a jeho sebevyjádření
- literatura se v období válečné generace dělí do tří hl. směrů:
- dadaismus (odpor k válce, poukazování na její hloupost, nesmyslnost a zbytečnost)
- vitalismus (autoři vyjadřovali okouzlení životem, vraceli se k tematice radosti z každodenního prostého života, který je naplněn vřelými vztahy k lidem i věcem kolem)
- legionářská literatura (hlavní téma zahraničního odboje)
Ortenovi současníci v ČR
- Jan Zahradníček – Pokušení smrti, Jeřáby, Návrat
- Vilém Závada – Panychida, Siréna, Cesta pěšky
- František Halas – Sépie, Kohout plaší smrt, Tvář
- Jaroslav Seifert — Město v slzách, Jablko z klína
Ortenovi současníci ve světě:
- Erich Maria Remarque – Na západní frontě klid, Cesta zpátky
- Antoine de Saint-Exupéry – Malý princ, Noční let
- John Steinbeck – O myších a lidech, Hrozny hněvu
- Ernest Hemingway – Povídky, Fiesta
Rozbor díla: Elegie
- Literární druh: lyrika, lit. žánr: sbírka elegií, lit. forma: poezie
- básnická sbírka, obsahuje devět obsáhlých elegií
- Orten ji napsal v době okupace, těsně před svou smrtí, kvůli cenzuře mohla však být publikovaná až po druhé svět. válce
- ve sbírce se autor vypisuje ze svých pocitů, především bezmoci a smutku, zároveň se loučí se vším, co provázelo jeho dětství a mládí
Jazyk a kompozice díla:
- sbírka je členěna do devíti elegií, které nemají konkrétní jména, jsou nazvány dle svého pořadí ve sbírce
- verše jsou rytmické a zvučné
- jazyk – spisovný, hojný výskyt přechodníků a poetismů
- hojný výskyt uměleckých prostředků
Obsah díla
- 1. Elegie
- v této básni se autor zpovídá ze ztráty své lásky, jež je v ni popravena a pohřbena – popravou je pravděpodobně myšlen jeho rozchod s ní, kterého lituje a za kterého viní sebe a přijímá ho jako trest
- jeho posledním přáním je polibek, po kterém láska definitivně končí a autor upadá do pocitu osamění a zármutku
- 2. Elegie
- autor život připodobňuje k do ústí plynoucí řece, která zde umírá
- záchytné body (v básni označované slovem ,,těžítka’’ hledá v běžných momentech a věcech, kterých si velmi váží)
- ke konci se zde objevuje motiv nešťastné lásky, v posledních verších však hledá naději do budoucna (… ať věta lásky za úděl všech mýtin má aspoň větev, jednu, jedinou jen – a větev ta ať jedenkráte vzkvete.)
- 3. Elegie
- básník popisuje sen jako něco klamného a s realitou se neslučujícího – důraz klade na to, že je třeba se ze snění vracet do reality a s tou se smířit
- 4. Elegie
- Orten zde vzpomíná na své dětství, v úvodních verších strof lituje, že si v dětských letech neuvědomoval jejich krásu a pomíjivost, popisuje obyčejné zážitky (chození do školy, poznání přátelství, místa, na kterých trávil čas aj.)
- vzpomíná na lásku, kterou mu dávali rodiče
- báseň zakončuje lítostí, že jsou bezstarostná léta pryč, popisuje bolest z lásky a seznámení s krutou realitou
- 5. Elegie
- v básni je popisována samota a strach z ní, básník se snaží najít domov, lásku, možná hledá i smysl svého bytí
- báseň nekončí pesimisticky, spíše s novou nadějí, že možná ještě nalezne, co hledá
- 6. Elegie
- děj básně se odehrává na pouti, kde autor potkává své přátele, kteří ho ale nezdraví a nepoznávají, místo toho tráví čas se svými ženami a navštěvováním stánků a atrakcí
- autor je na poti tedy osamocen, nikoho zde nemá, a tak rozpráví s cirkusovým Poníkem, kterému klade otázku, kam vlastně patří
- 7. Elegie
- báseň je psána jako dopis Karině, ve kterém se jí zpovídá ze svého neštěstí
- vzpomíná na své dětství, na otce a matku a dva bratry
- zmiňuje neustálý smutek, plynoucí ze zrad, které prožil, z nešťastné lásky
- na konci se vyznává ze ztráty víry v Boha
- 8. Elegie
- autor v básni sní, ve svém snění nachází útěchu
- ke konci básně ho pravděpodobně napadá myšlenka touhy po smrti
- pocit smutku a samoty, básník popisuje, že má v sobě mnoho něhy, ale není milován (…proč tolik něhy dosud v sobě cítím… leč v duši, ztmělé nemilováním?..)
- 9. Elegie
- v poslední básni popisuje své loučení a smíření se se smrtí i dosavadním životem, projevuje vděčnost za vše, co během krátkého života stihl prožít
