Jméno: Erasmus Rotterdamský
Zařazení: Spisovatelé
Přidal(a): David Hampl
Holandský filozof, spisovatel a kněz, který patřil mezi nejvýraznější myslitele doby renesance a humanismu. Svým dílem i životem se snažil o určitou nápravu církve, proto bývá někdy označován za předchůdce reformace. Jeho nejznámějším literárním spisem je satira Chvála bláznovství.
Život
Erasmus Desiderius Rotterdamský, vlastním jménem Gerrit Gerritszoon, se narodil 28. října 1466 v Rotterdamu jako nemanželské dítě kněze a mladé vdovy. V Rotterdamu prožil své dětství a mládí. Přibližně od devíti let navštěvoval školu bratří „bonae voluntatis“, kde získal základy klasické filologie. V necelých čtrnácti letech osiřel, nejprve zemřela jeho matka, krátce nato i otec, a on byl dán na vychování k příbuzným. Později vstoupil k augustiniánským kanovníkům do kláštera Steyn nedaleko města Gouda. Zde Erasmus pokračoval ve studiu klasických jazyků a seznámil se s díly antických mistrů. Zároveň zde začal i sám literárně tvořit.
V roce 1493 přijal nižší svěcení a dostal se do služby biskupa v Cambrai, klášter opustil a již se do něj nikdy natrvalo nevrátil. Díky svému mecenáši získal roku 1495 skromné studijní stipendium a odešel studovat teologii do Paříže. Kvůli nemoci však později musel svá studia na Sorbonně na čas přerušit a vrátit se do Holandska. Po několika měsících se na univerzitu opět vrátil s poněkud větším finančním obnosem, který mu umožňoval spojit studium s literární tvorbou. Při svém druhém pobytu v Paříži vydal první samostatnou knihu, sbírku básní. Přivydělával si i doučováním svých spolužáků. Jeden z nich ho pozval na konci roku 1499 do Anglie, kde se Erasmus seznámil s řadou umělců a vzdělanců, mezi jinými také s Thomasem Morem, který se stal jeho velmi blízkým přítelem.
Po návratu do Paříže pracoval na překladech antických děl, spisů církevních Otců a začal připravovat kritické vydání Nového zákona. Roku 1505 dostává nabídku na místo učitele na univerzitě v Cambridgi. Erasmus ji však odmítl, neboť se mu naskytla jedinečná příležitost navštívit kolébku renesance a humanismu, jako vychovatel dvou synů královského lékaře Boeria odjíždí do Itálie. Zde se mu podařilo dokončit teologická studia a roku 1506 je v Turíně promován na doktora teologie. Později navštívil Benátky, Padovu, Sienu i Řím, kde poznal mnoho významných církevních představitelů a seznámil se s poměry na papežském dvoře. Rozčarován zdejší situací Itálii opouští a odchází do Anglie, kde nějaký čas pobývá u Thomase Mora. Roku 1514 odchází do švýcarské Basileje, kde žije a tvoří po následujících devět let, během nichž se seznámil například s mladým reformátorem Martinem Lutherem. Později v Basileji i umírá, konkrétně 12. července roku 1536.
Dílo
Chvála bláznovství
Nejvýznamnější a nejznámější dílo Erasma Rotterdamského, které napsal v roce 1509 při svém druhém pobytu v Anglii. Spis napsal během sedmi dnů, když pobýval u svého přítele Thomase Mora, kterému později dílo připsal. Název díla, v originále Encomium moria zvolil jako slovní hříčku, kdy řecké „moria“ má upomínat na latinskou podobu jména Thomase Mora – Morus.
Satirické dílo vzniklo pod dojmem pobytu v Itálii. Tematicky i stylově se zdá být odlehčené, ale jeho cílem je poukázat na neutěšenou realitu a stav zdejší společnosti. Dílo samo začíná vtipem. V taláru se představuje personifikovaná Bláznivost s šaškovskou čepicí a přednáší svou chvalořeč. Tento literární útvar byl ve své době poměrně běžný. Formou satiry tak popisuje všechny vrstvy společnosti, od panovníků, duchovních, přes učence, umělce, až po teology. Dílo končí tím, že Bláznivost je Bláznivost, a tak je jí dovoleno říct cokoliv. Ani ona si však už nic z řečeného nepamatuje, a tak to rychle zapomenou i ti, kdo to slyšeli. Za Erasmova života se Chvála bláznovství dočkala více než třiceti vydání. V českém prostředí je známý především překlad Řehoře Hrubého z Jelení z roku 1512.
O výchově křesťanského vladaře
Dílo z roku 1516, které je ukázkou určité politické činnosti Erasma. Dílo má být jednak jakýmsi praktickým návodem k výchově panovníka a jednak určitým obecně platným spisem, ve kterém se snažil shrnout své názory na to, jak se má řídit stát a jaký by měl být jeho vládce. Spis byl věnován králi Karlu V. a jedním z jeho hlavních myšlenek je například odpor vůči jakékoli válce. Zároveň prosazuje vznik jakési speciální světové rady složené z biskupů, učenců a státníků, která by nejrůznějším střetům mezi národy zamezovala. Dílo bývá často porovnáváno s podobným dílem Vladař od Machiavelliho.