Kniha: Frankenstein
Autor: Mary W. Shelley
Přidal(a): Judy
Marry Wollstonecraft Shelley
- Byla britská dramatička (1797 – 1851), autorka životopisů a cestopisů, povídkářka.
- Psala v období romantismu, což byl směr 18-19. stol. Typické jsou pro něj iluze, nešťastný osud.
- Byla druhou dcerou slavné feministky Mary Wollstonecraftové a Williama Godwina, anarchistického filozofa a novináře. Matka zemřela několik dní po porodu. V péči otce se jí dostalo, na její dobu, neobvyklého vzdělání.
- oku 1816 se vdala za známého romantika Percyho Bysshe Shelleyho. Roku 1822 se Percy utopil, když ho na moři zastihla bouře. Po jeho smrti se Mary snažila propagovat jeho dílo a díky její práci se dočkalo mnoha publikací, které se vydávají až dodnes.
- S Percym Bysshem Shelleym navštívila oblast blízko Ženevy, tam dostala nápad na tvorbu Frankensteina. Odstěhovali se do Itálie z Británie, narodilo se jim tam třetí dítě.
- Zemřela roku 1851 na mozkový nádor. Až po její smrti se dočkala uznání jako spisovatelka.
Díla
- Proslavila se svým románem Frankenstein aneb Novodobý Prometheus.
- Mezi její další díla patří: Poslední muž, Falkner, Valperga, Lodore.
Literárně-historický kontext
- Dílo Frankenstein patří do romantismu (20. léta 19. století), ten se zde vyznačuje zejména popisem divoké přírody, emocí a citů postav, dále romantickým hrdinou, vzpourou proti bohům (vyšší moci) a kontrastem krásy s ošklivostí.
Autoři této doby:
- Johann Wolfgang von Goethe, Victor Hugo, Jane Austenová, Edgar Allan Poe, Karel Hynek Mácha
Rozbor díla: Frankenstein
Frankenstein aneb Novodobý Prometheus byl poprvé vydán roku 1818. Na návštěvě poblíž Ženevy u jezera Marry napadlo napsat Frankensteina. Zdál se jí o tom sen. Ve Frankensteinovi reflektuje ztrátu matky a možná i ztrátu jejího syna Williama. Frankenstein hraje klíčovou roli v Marryině kariéře autorky, je jejím prvním románem. Je to gotický román=vznikl v Anglii, 2. pol. 18. stol., označení pro romány. Které mají ve čtenáři vyvolat strach, většinou obsahuje nadpřirozené jevy, tajemno, šílenství a lásku. Gotický román je předchůdce moderního hororu.
Kompozice
- Celá kniha je strukturována nejdříve do čtyř dopisů kapitána, pak děj pokračuje v podobě 24 kapitol (nejdříve vypráví Viktor, obluda a nakonec znovu Viktor). Konec tvoří pokračování deníku kapitána.
- Celé dílo je převyprávěno v první osobě=ich formě.
Časoprostor
- Děj se odehrává v Evropě v 19. století, hlavně ve Švýcarsku a v Anglii.
Postavy:
- Elisabeth – dívka, kterou Viktorovi rodiče vzali pod svá křídla při návštěvě Itálie. S Viktorem se mají rádi od dětství, ideální vztah skoro sourozenců.
- Viktor – hlavní hrdina, dílo je pojmenované po něm, protože zachycuje celý jeho život. Otec vždy říkal, že si Elisabeth jednou vezme. Vzájemně po sobě touží, když už konečně nadejde chvíle jejich spojení navždy, vše je ztraceno = typicky romantické.
- William – mladší bratr Viktora, je neuvěřitelně krásný. Obluda ho usmrtí jako prvního, uškrtí ho medailonkem. Vinu svede na služku, dá jí medailonek do kapsy.
- Justýna – služka v domě Frankensteinových, která je neprávem obviněna z vraždy malého Williama. Nakonec je popravena.
- Obluda – výtvor Viktora, nebyla by zlá, kdyby ji k tomu nenutilo okolí.
- kapitán Walton – mořeplavec, který najde Viktora vyčerpaného a umírajícího na severním pólu.
- profesor W – na hodině chemie vnukl Viktorovi nápad udělat objev, prozkoumat lidský život od základů.
- Jindřich Clerval – kamarád Viktora, sdílí s ním smysl pro dobrodružství a přírodní vědy. Pak je obludou zavražděn.
Obsah:
Viktor pochází z bohaté rodiny Frankensteinových poblíž Ženevy a žije s Williamem, Elisabeth a rodiči. Od dětství se přátelí s Jindřichem Clervalem. Viktor, zarmoucen smrtí matky, jde studovat do Ingolstadtu. Studuje přírodní vědy a je fascinován moderní vědou, rozhodne se tedy, že učiní objev. Chce prolomit hranici mezi životem a smrtí. Roky stráví výzkumem, až je hotov. Zkoumal těla a stvořil umělého člověka. Jakmile obludu oživil, uvědomil si, co provedl a utekl. O pár let později se dozví, že bratra zavraždili a odsoudili služebnou. Viktor, ale ví, že pachatelem je obluda. Střetne se s ní a dozdí se její příběh po stvoření. Je zděšen, a lituje obludy. Je požádán, aby jí vytvořil druha. Viktor souhlasí, postupně se tomu vyhýbá. Nakonec započne tvořit, ale uvědomí si následky. Zničí napůl hotový výtvor. Obluda se rozčílí a vyhrožuje Viktorovi, že s ním bude o svatební noci. Jindřich je zavražděn, Viktor v cele. Pak ho pustí a ožení se s Elisabeth. O svatební noci ji obluda zavraždí, poté skoná i Viktorův otec. Viktor obludu několik let hledá, cesta končí na severním pólu, kde se setkávají. Viktor ji ztratí z dohledu, vyčerpán na smrt. Umírá a obluda lituje, slíbí, že se upálí na vlastnoručně vyrobené hranici.
Ukázka reflektuje podrobně popsanou přírodu, jak už to u romantismu bývá zvykem.
Borovice nejsou ani vysoké ani rozložité, jejich větve jsou však tmavé a propůjčují krajině přísný vzhled. Pohlédl jsem do údolí pod sebou, z prudkých říček stoupala hustá mlha a zahalovala neprostupnými závoji okolní hory, jejichž vrcholky se skrývaly v šedých mracích, zatímco zachmuřená obloha chrlila déšť. To vše zesilovalo smutný dojem, kterým na mě krajina působila.
Romantickým hrdinou je obluda, která vlastně ani nechce být zlá. Donutili ji k tomu okolnosti, společnost. Lidé na ni stříleli, báli se, protože její vzhled byl šokující. Prvotní vinu na pozdějším chování obludy nese Viktor Frankenstein, tvůrce. Když ji dokončil a uviděl, byl zděšen. Kdyby neutekl, následující chování obludy mohlo být jiné. Další pohnutkou k tomu, aby byla obluda zlá je samota. Viktor nepomyslel na to, že obluda nebude přítele a bude odsouzena k věčnému hledání někoho, kdo by ji přijal s otevřenou náručí i přes její ohavnou tvář.
Ukázka – reflektuje obludu, její samotu a soužení.
Ať jsem se podíval kamkoli, nespatřil jsem nikoho, kdo by se mi podobal, a ani jsem o nikom takovém neslyšel. Byl jsem tedy netvor, skvrna na povrchu zemském, před nímž všichni lidé prchají a jehož se všichni zříkají?
Ani ti nemohu říci, jaké utrpení ve mně tyto úvahy vyvolaly! Pokoušel jsem se je zahnat, jenže čím více jsem věděl, tím jsem byl smutnější. Jak jsem tehdy litoval, že jsem nezůstal navždy ve svém lese a nepoznal nic jiného než hlad, žízeň, horko a zimu!
Vzpoura proti bohům, neboli jednoduše řečeno proti přírodě je reprezentována porušením klasického koloběhu života. Viktor totiž vytvoří umělého člověka, což je nepřípustné na tehdejší dobu. Přirovnala bych to k Prometheovi, který se vzbouřil proti bohům. Dal lidem oheň a byl potrestán, přicházel každý den o játra. Viktor učinil neskutečné skutečným a také musel pykat. Obluda zabíjela každého, koho Viktor miloval. Byla na světě sama, Viktorovou vinou.
Ukázka reflektuje vzpouru a její důsledky.
Naše duše jsou opravdu podivně utvářeny a s úspěchem či zkázou jsme spjati vskutku slabými pouty. Ohlédnu-li se nazpět, připadá mi, jako by tato téměř zázračná změna zájmu a vůle byla náhlým důsledkem zásahu nebes, jako by to byl poslední pokus podniknutý pudem sebezáchovy k odvrácení bouře, která již tehdy visela ve hvězdách, připravena mě uchvátit. Od chvíle, kdy jsem zanechal svých dřívějších a v poslední době trýznivých studií, zvítězily v mé duši radost a klid. Bylo to varování, že další studium přírodních věd mi přinese zkázu, jestliže se ho však vzdám, kyne mi štěstí. Tento poslední pokus sil dobra byl neúčinný. Osud byl příliš mocný a jeho nezměnitelné zákony rozhodly o mé naprosté a hrozné zkáze.
Kontrast ošklivosti s krásou zobrazuje společnost. Společnost soudí podle vzhledu, jakmile se někdo vymyká, je zle.
Zajímavé jsou tři druhy vyprávění. Na začátku knihy je příběh vyprávěn formou dopisů kapitána námořní lodi, který píše své sestře o zážitcích na moři. Najde Frankensteina na severním pólu promrzlého. V další části vypráví V. Frankenstein svůj příběh. Jak stvořil obludu. Třetí část představuje obluda. Je to scéna v horské chatě. Obluda seznamuje svého tvůrce s událostmi, které se staly poté, co od ní Viktor utekl. Poslední část příběhu zase vypráví Viktor. Jak pronásledoval obludu.
Konec navazuje na začátek. Na konci se dostává na severní pól a na začátku máme vysvětleno, proč se tam ocitl. Z toho vyplývá, že příběh je syžet. Z přítomnosti se postupně vracíme do minulosti k jádru příběhu, abychom ho pochopili.
Vlastní názor
Kniha Frankenstein se mi velmi líbila. Je to můj šálek kávy, protože miluji sci-fi a horory. Nazvala bych to pohádkou pro dospělé. Ještě něco k názvu, proč se kniha jmenuje Frankenstein? Celý příběh je o životě Viktora Frankensteina, což je vědec. Tak nejspíše proto.
Dříve jsem si vždy myslela, že Frankenstein je označení pro obludu. Když jsem příběh pár lidem nedávno vyprávěla, také si to mysleli. Je to zvláštní, odkud asi plyne tahle fáma? Já si osobně myslím, že to může být vlivem mnoha různých filmových zpracování Frankensteina.
