Jan Čep – životopis

 

 Jméno: Jan Čep

 Přidal(a): David Hampl

 

 

Tento katolický spisovatel a novinář hovořil a překládal z celkem pěti jazyků – z angličtiny, němčiny, francouzštiny, italštiny a španělštiny. Ocenění za své dílo dostal teprve posmrtně, kdy mu byl udělen Řád Tomáše Garrigua Masarika III. třídy – v roce 1991.

 

Život

Jan Čep se narodil 31. prosince 1902 v Myslechovicích u Litovle a zemřel 25. ledna 1973 v Paříži. Dnes je pohřben na hřbitově La Celle-Saint-Cloud. Jeho otcem byl chalupník a truhlář, který měl celkem deset dětí, z nichž Jan byl nejstarší. Právě život na venkově a katolické křesťanství bylo vždy součástí osobnosti i tvorby tohoto umělce.

Svá studia začal na gymnáziu v Litovli, kde maturoval v roce 1922. Už v té době začal svou spisovatelskou kariéru, když přispíval do Moravskoslezských novin. V letech 1922 až 1926 studoval filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Zaměřil se konkrétně na jazyky čeština, francouzština a angličtina, studia však nedokončil. Na živobytí si vydělával jako spisovatel a překladatel a nakladatelský lektor. Publikoval v celé řadě časopisů, jako je například Cesta, Akor, Host, Na hlubinu, Rozmach, Listy pro umění a kritiku a další. Práce na těchto časopisech ho seznámila s mnohými jinými umělci, z nichž si udělal také své přátele. Těmi nejbližšími přáteli byl Jan Zahradníček a Bedřich Fučík, který se tohoto spisovatele ujal na doporučení Františka Xavera Šaldy. Bedřich Fučík byl tehdy ředitelem Melantrichu a Čepa zde zaměstnal jako lektora. Znal se ale i s tak proslulými umělci, jako byl František Halas či Egon Hostovský.

V průběhu druhé světové války nemusel plnit vojenské povinnosti a žil ve svých rodných Myslechovicích, kde se zabýval tvorbou. V roce 1947 se stal členem delegace katolických intelektuálů v Římě na kongresu zvaném Pax Romana. Stal se také členem Katolického výboru UNESCO.

26. února 1948 byl vyloučen ze Syndikátu českých spisovatelů a v srpnu opustil republiku. Emigroval nejprve do Mnichova, kde žil tři roky (od roku 1951 do 1954) do Francie, kde žil až do konce svého života a také se zde oženil. Za svého pobytu v Mnichově působil v rádiu Svobodná Evropa a tuto práci provozoval i nadále v Paříži. Přispíval zejména do kulturní rubriky.

 

Dílo

Anglické dojmy

Jedná se o první dílo tohoto autora, které napsal ještě během studií na Karlově univerzitě. Tuto reportáž sepsal poté, co se seminářem navštívil v roce 1923 Anglii. Původně vycházela tato kniha postupně v Moravskoslezském deníku.

Dvojí domov 

Tato kniha povídek z roku 1926 patří mezi nejznámější díla autora. Zahrnuje celkem sedm povídek: Domek, Bouře, Dvojí domov, Kozlovice, Peněženka, Do města a Elegie.

Vigilie

Kniha z roku 1928 obsahuje dvě povídky: Zbloudilý a Rozárka Lukášová. V první povídce bloudí hlavní hrdina po lese a má strach; má pocit jakoby ho někdo sledoval. Potká staříka, který mu vypráví, že v lese se zjevují mrtví a možná právě oni ho pozorovali. Druhá povídka vypráví o dívce, které ve dvanácti letech zemře maminka. Dítě hledá útěchu u Boha, ten jí ale neodpovídá. Proto je dívka smutná. Tento smutek si s sebou nese až do svého manželství, které není šťastné a dívka pomalu umírá – vydává se na cestu za Bohem.

Zeměžluč

Tato kniha z roku 1931 se skládá ze dvou již dříve vydaných povídkových knih: Dvojí domov a Vigilie. Hlavní postavy těchto povídek potká těžký osud, který se jim podaří překonat díky návratu ke kořenům a křesťanské víře.

Hranice stínu

Jediný román autora vyšel roku 1935. Hlavní hrdina, učitel Randa se po zklamání vrací do rodného kraje a nachází zde smysl života.

Tvář pod pavučinou

I v této knize z roku 1941 se hlavní hrdina vrací do rodného kraje, aby zde našel útěchu.





Další podobné materiály na webu:

    Prohledali jsme rozbory knih, slohovky, životopisy a všechnu další literaturu, ale nic jsme nenašli :-(.