Kniha: Jana Eyrová
Autor: Charlotte Brontëová
Přidal(a): horackabetka
Osnova:
1) Stručný životopis Charlotte Brontëové (uvádím pouze z důvodu souvislosti s jejím dílem)
2) Další tvorba
3) Jana Eyrová
4) Shrnutí hlavních postav
5) Použitá literatura
1) Stručný životopis Charlotte Brontëové
Charlotte Brontëová (21.4.1816-31.3.1855)
Charlotte, Anne a Emily, byly literárně nadané sestry pocházející z šesti dětí z rodiny konzervativního a panovačného anglikánského duchovního. Svůj život strávily převážně ve vesničce Hawort v severní Anglii. Žily na faře na yorkshirských vřesovištích a nedostatek skutečného života si již od dětství vynahrazovaly vymýšlením příběhů. Z tužeb, bolestí a zklamání vznikaly i jejich básně a hlavně romány, jež patří k silným citovým dílům tzv. viktoriánské éry v anglické literatuře. V první polovině 19. století zastávaly názor naprosto nemyslitelný, že i neprovdaná žena má právo na samostatný život a na práci, která se jí líbí. Romány, které psaly, neměly v době, kdy žily, obdoby. Byly drsné, realistické a popisovaly tehdejší formální společnost.
Jejich otec byl kaplanem, proto své dcery poslal studovat do ústavu pro dcery duchovních, který žil z milodarů. Podle toho také ústav vypadal a staral se o své svěřence. Dvě dívky se odtud nevrátily a ostatní odnesly studium podlomeným zdravím nebo pošramocenou duší.(O tomto také hovoří Charlotte ve svém románu Jana Eyrová). Po roce se Anne a Emily vrátily domů do péče svého otce. Všechen svůj volný čas trávily v dětském pokoji, kde se plně věnovaly četbě. Dívky byly několikrát nuceny opustit rodinu, aby se ve školách připravily na povolání učitelek a vychovatelek. Již jako děti psaly básně a epické příběhy. Společně se rozhodly, že vydají své básně: Básně od Currera, Ellise a Actona Bella zatím pod mužskými pseudonymy. Avšak společná sbírka prošla naprosto nepovšimnuta. Prodaly se dokonce jen dva výtisky. Ony však neztratily chuť psát, začaly se věnovat próze a rok na to vydala každá svůj román. Romány Emily a Anne našly vydavatele, ale o Charlottin román nikdo neměl zájem. Charlotte své básně a později i romány vydávala pod pseudonymem Currera Bella. Prosazovala právo ženy na cit, na rovnost mezi milujícími bez ohledu na majetek a bohatství. Charlotte po svém prvním nezdařeném románu, pro který nenašla vydavatele, napsala román Jana Eyrová, do kterého vložila své vlastní životní zkušenosti. V roce 1854 se provdala za otcova nástupce, faráře Arthura Bell Nichollse, avšak už po roce šťastného manželství umírá. Charlotte byla anglickou realistickou spisovatelkou a básnířkou. Studovala v Bruselu a stala se vychovatelkou a učitelkou.
2) Další tvorba
Mezi její další díla patří například: Legends of Angria, Profesor, The secret, Lily Hart.
3) Jana Eyrová
Román Jana Eyrová je příběhem o osudové lásce chudé a nehezké Jany Eyrové a bohatého Edwarda Rochestera. Děj je zasazený do domu, v němž vládnou nevysvětlitelná tajemství, a do jeho pochmurného okolí. Román nesvědčí jen o historii citů a vášní, ale je i velkolepým obrazem jejich osvobození od předsudků. Ukazuje portrét ženy viktoriánské doby, která chce svobodně rozhodovat o svém osudu, tato vnitřní síla a odhodlání jí nakonec pomohou zvítězit nad všemi nástrahami a dovedou ji ke štěstí.
Kniha se skládá z třiceti sedmi kapitol, na konci knihy jsou vloženy vysvětlivky.
Román Jana Eyrová byl napsán roku 1847, tudíž v období vrcholného realismu. Realismus se během 19. století uplatňoval ve všech evropských literaturách. Nejvíce v Anglii, Rusku, Polsku, Francii, USA a severských zemích. V české literatuře se rozvíjí až v poslední čtvrtině 19. století.
19. století je považováno především za století vědy a techniky. Nastává věk páry a později i elektřiny. Vznikají první železnice, byl objeven telegraf a později i telefon. Nové technické vynálezy pronikají také do literatury. Realismus je umělecký směr, snaží se zachytit svět reálně, objektivně, pravdivě. Využívá příběh, zajímá se o vztahy mezi lidmi, sociální prostředí. Jako slohové postupy je volen popis, vypravování, charakteristika. Realismus se v této době objevuje hlavně jako sociální, kritický, sociálně-kritický, historický, venkovský i městský.
V románu Jana Eyrová sleduje autorka hlavní hrdinku již od jejích deseti let až po rozkvět v samotnou ženu, matku a manželku. Jak už jsem se zmínila, děj se odehrává v době viktoriánské na anglických velkostatcích. Chudý kaplan si bere bohatou ženu. Za dva roky oba manželé umírají a zanechají po sobě dceru, Janu Eyrovou, kterou k sobě přijali příbuzní z matčiny strany. Její strýc však zanedlouho také zemřel a Janu musela vychovávat jeho žena Sára Reedová. Jana vyrůstala u ní v Gatesheadu deset let, bylo to pro ni velmi kruté období. Celou tu dobu byla utlačována a urážena jak služebnictvem a tetou, tak i jejími dětmi (Jiřinou, Eliškou a Janem Reedem). Eliška byla sobecká a umíněná, Jiřina drzá, ale díky své kráse ji všichni měli rádi a Jan Reed byl mazánkem maminky. Jednou například zavřeli Janu do „červeného pokoje“. V tomto pokoji před devíti lety umřel pan Reed, strýc Jany. Jana znala příběh tohoto pokoje a tak se v něm velice bála. Zdálo se jí, že viděla přízrak, vykřikla a omdlela. Když se probrala, byl u ní lékárník, pan Lloyd. Toho mimochodem paní Reedová zvala vždy, když byl nemocný někdo ze služebnictva. Pokud byl nemocný někdo z rodiny, volala vždy jen lékaře. Jana byla po tomto šoku velice slabá, a proto zůstala několik dní v posteli. Poté už ani nesměla jíst s ostatními, ale stravovala se se služebnictvem v kuchyni. Stále více a více ji odstrkovali. Hned počáteční kapitoly nás upoutávají velmi zdařilým až uměleckým vystižením dětského hlediska, ze kterého osiřelá Jana líčí své dětství u bezcitné tetičky.
Po deseti letech trápení byla Jana poslána do Loowodské školy pana Brocklehursta. Do této školy chodili jen samí sirotci a vládla tam přísná kázeň. Zvlášť působivé jsou scény, kdy registruje přetvářku dospělých a také každou nespravedlnost. V nejostřejším světle se objevuje duchovní i finanční správce Lowoodského ústavu, pan Blocklehurst, který žije se svou rodinou v přepychu v nedalekém panském sídle, ale své chovanky doslova trápí hladem, on však tvrdí, že v nich pouze potlačuje tělesné žádosti, až je vydá napospas tyfové epidemii. Velmi mě pobavila historka, kterou zde vypráví sám pan Blocklehurst. Říká, jak se jeho syn horlivě nazpaměť učí biblickým žalmům, a když se ho někdo zeptá, co by mu bylo milejší, sníst si perníček nebo se naučit dalšímu žalmu, bez rozpaků odpovídá: „To se ví, že bych se raději naučil verš nějakého žalmu! Žalmy přece zpívají andělé, a já bych chtěl být malý andělíček už tady na zemi!“ „Andělský chlapeček“ ovšem dobře ví, co říká, protože pokaždé za to, že je tak zbožný dostane dva perníčky za odměnu.
Jana se zde v ústavu spřátelila s Helenou Burnsovou (ta později umírá na tuberkulózu) a Marií Templovou, představenou školy, která se jí stala vzorem a matkou. Jana zde pobývala šest let jako žákyně a dva roky jako učitelka. Z Lowoodu si odnáší v duši obrovskou nenávist ke všem falešným autoritám ničícím přirozený rozvoj člověka. Poté si podává inzerát, na který jí odpověděla paní Fairfaxová, která byla hospodyní na statku Thornfield, kde Jana přijala místo vychovatelky. Učila zde malou francouzskou dívku, Adélku Varensovou, kterou pan Edward Rochester, majitel Thornfieldu, přijal do opatrovnictví. Když Jana nastoupí na toto místo, objevují se v románu nové avšak významné kvality, dochází tu ke střetávání nezávislé a hrdé ženy se stejně hrdým mužem. Ale samozřejmě také ke střetu realistických principů (ty se objevují především v charakteru Jany Eyrové), se silnými prvky romantismu (tím zase oplývá osoba i osud pana Rochestera). Jeho šlechtický původ, tajemná minulost, pohrdání konvenčností a společenskou morálkou i zevní tvrdost, zakrývající jeho citlivé nitro.
Jana se postupem času do pana Rochestera zamilovala stejně jako on do ní. Tuší, že Thornfield skrývá nějaké tajemství a podezřívá služebnou Ladu Poolovou z úmyslného založení požáru v pánově pokoji a ze všech rozruchů v domě. Když šťastná Jana stojí u oltáře, vstoupí do kostela dva muži a požadují zrušení obřadu. Jana to nechápe a tak se pan Rochester pustí do vyprávění. Když byl mladší, nabídli mu krásnou ženu, vzal si ji především kvůli penězům a po svatbě zjistil, že je šílená a že se tahle nemoc dědí už po generace. Prožil s ní muka, ale neměl však srdce ji opustit. Najal si proto služebnou Ladu Poolovou, která se o šílenou ženu stará. Nastává okamžik velkého rozhodnutí a s ním i dalšího ideového a dějového zvratu. Jana utíká pryč. Neznámým krajem bloudí tři dny vyhladovělá, jako žebračka ve městě Whitoross nachází útěchu u nových přátel Na Blatech, dívek Diany a Marie. Jana si s nimi velmi rozumí, i s jejich bratrem, evangelickým farářem Janem Křtitelem Riversem. Jana používá falešné jméno a pracuje jako vesnická učitelka. Marie, Diana a Jan jsou zchudlí šlechtici, kteří doufají, že jim strýc odkáže své dědictví. Nestane se tak, strýc vše odkáže své neteři, sirotku. Tím sirotkem je Jana Eyrová a jen úplnou náhodou sourozenci zjistí její pravou totožnost. Jana spravedlivě rozdělí dědictví mezi sebe, svého bratrance a sestřenice. Stále ale nezapomíná na pana Rochestera, kterého velice miluje. Jan Křtitel nabídne Janě sňatek a chce, aby s ním odjela na misijní cestu do Indie. Jana souhlasí pouze pod podmínkou, že s ním pojede jen jako jeho sestřenice. S tím však Jan nesouhlasí. V tu chvíli proniká do románu další tajemný moment, Jana v půlnočním tichu zaslechne hlas milovaného Rochestera, který ji naléhavě zve k sobě. Neváhá a rozjede se za ním na Thornfield. K jejímu zděšení však najde dům rozbořený a spálený. V hostinci se dozví, že pan Rochester žije ve Ferndeaunu a že dům zapálila jeho šílená žena. Pan Rochester se ji prý snažil zachránit, ale bylo již pozdě, jeho žena skočila z hořící střechy a dům se na něj zřítil. Pan Rochester je teď úplně slepý a levou ruku má zmrzačenou. Jana se za ním vydá a jejich shledání je šťastné. Provdává se za něj, po dvou letech se jim narodí syn a panu Rochesterovi se pomalu navrací zrak.
Román Jana Eyrová je sociálně-psychologickým románem, který se odehrává v 17. -18. století v Anglii. Je psán chronologicky v -ich formě spisovným jazykem, bez hovorových vět. Místy se však objevuje i retrospektivní postup. Občas se v textu vyskytují i francouzské věty (Edward, Jana i Adélka totiž umí francouzsky). Spisovatelka se zde velmi zosobňuje s hlavní hrdinkou Janou. Román je svým příběhem i myšlením postav typický pro romantismus – Edward i Jana byli „nehezcí“ ale citliví a vzdělaní. Bohaté slečny byly zase krásné, ale hloupé a prahly po penězích, stejně tak je tomu i u namyšlených pánů. Dalším důkazem toho, že se jedná o romantické dílo je dobře viditelná autobiografičnost, úvahy a protiklady. U romantických autorů je velmi používané spojení, že v ošklivosti je krása (např. nehezká, ale spravedlivá a hodná Jana Eyrová). Na tehdejší poměry je tato kniha velmi pokroková, nekopíruje pouze zásady romantismu, ale objevují se v ní i nové, realistické motivy a prvky nebo mnohá přirovnání a metafory. Sama autorka v některých částech románu oslovuje čtenáře a komunikuje s ním.
Hlavním cílem autorky bylo, přiblížit čtenářům sociální postavení hlavní hrdinky, ale také se pokusila o celkové ztvárnění viktoriánské doby v průběhu celého děje. Svůj zájem věnovala především ženám, jež trápí osamělost, společenská bezvýznamnost a bída, ale posiluje je zároveň, že jsou vzdělané, duševně bohaté a ušlechtilé, a také, že dovedou a vůbec chtějí pracovat. Charlotte ztělesnila v Janě Eyrové svou představu moderní ženy zbavené veškerých předsudků, a tak ženám své doby otevřela nové obzory. Ve své knize oslavuje milostný vztah dvou lidí, v němž každý dává stejně, jako přijímá, právě v tom autorka vidí rovnocenný svazek.
Jejími největšími vzory byl Richardson, Scott a zvláště Thackeray. Stejně jako oni zaujímala Charlotte Brontëová kritické nebo až satirické stanovisko k buržoazní společnosti, avšak zároveň k ní velice tíhla. Podobný rozpor najdeme i v jejích náboženských názorech. Ostře kritizovala vládnoucí anglikánskou církev a vytvořila satirické portréty anglikánských duchovních, někdy ale podléhala anglikánskému učení natolik, že naprosto nekriticky odsuzovala všechno katolické a zároveň hledala řešení sociálních protikladů v křesťanské lásce a v charitě. Tam, kde se vymaňovala z vlivu své výchovy, dospívala k značně svobodomyslnému zobrazení člověka zvláště ženy v práci, v lásce i v celé společenské činnosti.
Myslím, že Jana Eyrová v nás dnes zajisté vyvolává silné citové sympatie i pohnutky, nebo alespoň u mě. Neztotožníme se s náboženským a mravním postavením a smýšlením Jany, které ji nutí uprchnout od milovaného muže, když je odhaleno, že je již ženatý s šílenou ženou, ke které nemůže mít vlastně žádný jiný vztah než pečovatelský. Ale zároveň se možná někdo z nás pokloní či podiví před její statečností nebo mravní silou. Rozhodně však v tomto díle obdivuji autorčinu odvahu, se kterou vede svou hrdinku k prosazení ženské důstojnosti, i k zdůraznění rovnosti mezi mužem a ženou, a to především bez ohledu na fyzickou krásu, bohatství nebo sociální postavení. V tomto román Charlotte Bronteové předčil všechny romány své doby. A to právě proto, že bohatství a vnější krása jsou v ní jen náhodné, podle tohoto díla je zřejmé přesvědčení, že pravá krása je pouze v nitru člověka. Může být znásobena láskou, nadějí, určitým cílem, pak z člověka vyzařuje ven. Až když žena dosáhne nezávislosti, může ze své svobodné vůle rozhodnout, zda bude svého muže považovat za vůdčí osobnost, pokud je toho muž hoden.
Jana Eyrová, do níž autorka vložila své osobní vlastnosti, zkušenosti i myšlenky, velmi pobouřila snoby viktoriánské doby. Především o tomto pojednává recenze lady Eastlakeové z prosince 1848, kde sama toto dílo odsuzuje za jeho „vzpurného ducha“ (Quarterly Review). Na druhé straně však Jana Eyrová vyvolává obdiv i solidaritu všech lidí, kteří uznávají svobodu a rovnoprávnost ženy s mužem, stejně tak jako nenávidí nevolnictví.
Tato kniha byla také několikrát zfilmována (i v české režii). Po 150 letech od vydání Jany Eyrové napsala spisovatelka Hilary Baileyová její volné pokračování s názvem Paní Rochesterová.
4) Shrnutí hlavních postav
Důležité postavy:
Jana Eyrová:
– velice vzdělaná, mladá osobnost, nehezká a chudá dívka, ovšem velmi spravedlivá a hodná
Edward Rochester:
– vzdělaný, bohatý, navenek krutý, ale ve svém nitru milý a světaznalý člověk již ve věku, ovšem jistě přitažlivý muž
-u těchto dvou postav bych uvedla právě výše zmíněnou „krásu v ošklivosti“ která se zde objevuje velmi často, je důležitým prvkem, právě oni dva v sobě ukrývají tu důležitou vnitřní krásu
A naproti tomu mohu uvést postavy jako tetičku Jany, Sáru Reedovou nebo pana Blocklehursta, kteří hledí sami na sebe, jsou zlí, krutí, bezohlední, i když možná fyzicky krásní, v tomto díle to za krásu považováno není.
5) Použitá literatura
- Bronteová, Charlotte: Jana Eyrová, vydalo nakladatelství Český spisovatel ve spolupráci s časopisem Vlasta, Praha, 1994
(přeložila: Jarmila Fastrová z anglického originálu Jane Eyre, vydaného nakladatelstvím Chatto and Windus, Londýn, česky vyšlo v mnoha vydáních, několikrát pod přejatým názvem z podtitulu: „Sirotek lowoodský“)
- Životopis použit z www stránek http://cs.wikipedia.org/wiki/Charlotte_Bront%C3%ABov%C3%A1
