Jméno: Jaroslav Durych
Zařazení: Spisovatelé
Přidal(a): David Hampl
Tento český prozaik, básník, dramatik a publicista byl povoláním vojenský lékař. Jeho vliv spočívá hlavně v rozvoji katolicismu v první polovině 20. století v českých zemích. Jeho synem je známý novinář a spisovatel Václav Durych.
Život
Jaroslav Durych se narodil 2. prosince 1886 v Hradci Králové a zemřel 7. dubna 1962 v Praze. Dnes je pohřben na Bubenečském hřbitově. Jeho rodiči byli Václav a Božena Durychovi. Zemřeli ale velice záhy, takže se Jaroslav dostal do péče své babičky. Nejprve studoval gymnázium v Hradci Králové. Poté začal studovat arcibiskupský konvikt v Příbrami, ze kterého byl ale vyloučen, protože četl zakázanou literaturu.
V roce 1913 vystudoval lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Na studia získal prostředky z vojenského stipendia, takže v době první světové války musel nastoupit jako vojenský lékař. Působil v Halíči.
Po válce si otevřel soukromou praxi v Přerově, ale záhy se vrátil do vojenské služby. Působil v československé armádě, kde dosáhl hodnosti plukovníka. Celkem sedm let (1923 až 1930) sloužil ve vojenské nemocnici poblíž Olomouce, kde působil také jako kronikář.
V průběhu dvacátých let působil pod vlivem vydavatele Josefa Floriana a jeho snahy o katolické vzdělávání. Cílem jeho tvorby bylo zvýšení náboženské a kulturní úrovně katolicismu v Čechách.
26. listopadu 1935 byl zvolen řádným členem České akademie věd a umění, ale již 7. října 1938 na členství rezignoval.
Patřil mezi zakázané autory už v období nacistické okupace. Nejinak tomu bylo v době komunistického režimu v Československu. Svá díla proto musel psát pod různými pseudonymy. V tomto období mu vyšlou pouze několik novinových článků.
Od roku 1948 žil proto v izolaci. Zemřel 7. dubna 1962 v Bubenči.
Dílo
Dílo Jaroslava Durycha bylo na začátku ovlivněno Josefem Florianem, staroříšským vydavatelem, a jeho programem katolického vzdělávání. Sám Durych tak působil jako katolický umělec.
Pláč civilisty
Esej z roku 1937 je namířena proti Čapkovi. Autor kritizuje nedostatečné vlastenectví tohoto spisovatele a také jeho nejednoznačnost. To, že Čapek nenastoupil ani do základní vojenské služby považoval za velmi zarážející, až nemorální.
Básně
Jedná se o soubor básní, který byl vydán v roce 1930. Zahrnuje básně, které byly vydány již předtím samostatně. Jsou to Cikánčina smrt, Panenky, Žebrácké písně, Píseň milostná a Eva.
Beskydy
Další kniha poezie od tohoto autora.
Bloudění
Tento historický román byl vydán roku 1929 a měl podtitul Větší/velká valdštejnská trilogie. V této rytmické próze básník vychází z děje po popravě českých pánů na Staroměstském náměstí. Jiří je proticísařský rebel, který představuje český národ. Zamiluje se do Andělky, která je ztělesněním katolické církve a zbožnosti. Po svém zranění se s ní ožení a zplodí s ní dítě. Následně umírá. Jejich dítě je symbolem nového pokolení. Tento román byl přeložen hned do několika světových jazyků, a to ještě před druhou světovou válkou (do angličtiny, němčiny, dánštiny, slovinštiny, polštiny a maďarštiny).
Rekviem
Tato kniha z roku 1930 obsahuje celkem tři povídky, které jsou volným pokračováním románu Bloudění. Označuje se jako Malá valdštejnská trilogie.
Služebníci neužiteční
Zde se jedná o román, který pojednává o šíření katolické víry v Japonsku v období sedmnáctého století. Mise je bohužel neúspěšná – misionáři jsou brutálně zavražděni (popisu jejich smrti se autor věnuje opravdu detailně).
Boží duha
V této baladě se setkává mladá žena se starým mužem. Místem jejich setkání je opuštěné pohraničí a děj se odehrává zřejmě brzy po válce. Muž nutí ženu, aby se mu svěřila se svým utrpením a současně jí (i sám sobě) pomáhá toto utrpení překonat.
