Jean Racine – životopis

Jean Racine (1639 – 1699) byl francouzský dramatik a básník, který je společně s Molièrem a Pierrem Corneillem považován za nejvýznamnějšího představitele klasicistní literatury. Proslavil se především psaním tragédií, jež byly silně inspirovány antikou, ale zároveň v sobě zrcadlily aktuální problémy tehdejší společnosti. Typickým znakem jeho tvorby je zaměření na ženské hrdinky a mistrné vykreslení lidských vášní.

 

Životní osudy Jeana Racina

• Narodil se 22. prosince 1639 v Paříži do úřednické rodiny, jež si svou službou králi vysloužila šlechtický titul.
• Ve třech letech zcela osiřel, jelikož jeho matka zemřela v roce 1641 a otec ji následoval o pouhé dva roky později.
• Vyrůstal střídavě u své tety a babičky, které se postaraly o jeho ranou výchovu.
• Vzdělání získal na školách silně ovlivněných jansenismem, což byl přísný teologický směr.
• Jansenistické učení považovalo divadlo za škodlivé pro lidskou duši, a proto učitelé mladého Jeana od psaní divadelních her zrazovali.
• Navzdory zákazům a varováním učitelů ve své literární činnosti pokračoval a začal psát své první básně.
• Zlomovým okamžikem jeho kariéry se stal rok 1660, kdy u příležitosti svatby francouzského krále Ludvíka XIV. napsal oslavnou báseň na novomanželku s názvem La Nymphe de la Seine.
• Úspěch této básně ho povzbudil k psaní dramat inspirovaných antickými příběhy a k další tvorbě oslavných básní na krále, za což získával štědré finanční odměny.
• Definitivní průlom a slávu mu přinesly divadelní hry z druhé poloviny šedesátých let sedmnáctého století, konkrétně Alexandr Veliký a Andromacha.
• Díky oblibě u krále a úspěchu svých tragédií, které patřily k nejhranějším své doby, byl velmi dobře finančně zajištěn.
• V roce 1677 se oženil s dcerou královského pokladníka Kateřinou Romanetovou, se kterou měl celkem sedm dětí.
• Po sňatku se plně soustředil na službu u dvora, téměř přestal psát a doprovázel krále na diplomatických i válečných výpravách, z nichž si psal poznámky.
• K literární tvorbě se vrátil až na samém sklonku života, kdy napsal své poslední dvě tragédie.
• Zemřel 21. dubna 1699 v Paříži, pravděpodobně na následky tumoru na játrech nebo abscesu.
• Původně byl pohřben v klášteře Port-Royal nedaleko Versailles, ale po jeho požáru v roce 1710 byly jeho ostatky přemístěny do pařížského kostela Saint-Étienne-du-Mont.

 

Charakteristika tvorby a literární styl

• Jeho díla jsou považována za absolutní vrchol francouzské klasicistní tragédie.
• Náměty pro své hry čerpal převážně z antické mytologie a historie, ale aplikoval na ně soudobé společenské problémy.
• Hlavními postavami jeho dramat jsou velmi často ženy, jejichž psychologii dokázal mistrně a do hloubky vykreslit.
• Na rozdíl od tradičního klasicistního pojetí, kde vládne rozum, jsou Racinovi hrdinové často bezmocnou hříčkou svých vlastních vášní a citů.
• Rozum a morálka v jeho dílech obvykle vítězí až v tragickém závěru, často vykoupeném smrtí nebo sebevraždou hlavních aktérů.
• Vyznačoval se dokonalou formální vybroušeností verše a dodržováním klasicistního pravidla tří jednot.

 

Nejvýznamnější díla Jeana Racina

Divadelní hry a poezie

• La Nymphe de la Seine (1660) – Oslavná báseň napsaná k příležitosti svatby francouzského krále Ludvíka XIV., která Racinovi přinesla první velký úspěch.
• Alexandr Veliký (1665) – Jedna z prvních úspěšných tragédií, která mu zajistila definitivní průlom na divadelních prknech.
• Andromacha (1667) – Další z velmi úspěšných her z druhé poloviny šedesátých let sedmnáctého století.
• Britannicus (1669) – Hra inspirovaná historií starověkého Říma, kde je hlavní postavou syn císaře Claudia, jemuž v cestě na trůn brání nevlastní bratr Nero.
• Berenika (1670) – Tragédie z doby antiky o nenaplněné lásce římského císaře Tita a palestinské královny Bereniky.
• Faidra (1677) – Nejslavnější psychologická tragédie z antického Řecka o osudové a zničující lásce Faidry k nevlastnímu synovi Hippolytovi.

 

Děj knihy Faidra

• Děj této nejslavnější psychologické tragédie se odehrává v antickém Řecku a hlavním tématem je osudová láska Faidry k jejímu nevlastnímu synovi Hippolytovi.
• Faidra se provdá za Hippolytova otce, krále Thesea, což mladý Hippolytus nese velmi těžce.
• Ve skutečnosti však Faidra chová k Hippolytovi hluboké milostné city, které musí tajit.
• Když se k Faidře donese zpráva, že její manžel Theseus zemřel v cizině, rozhodne se dát svou lásku najevo a vyzná se Hippolytovi ze svých citů.
• Hippolytus však její city neopětuje a odmítá ji.
• Situace se dramaticky zkomplikuje, když se ukáže, že Theseus není mrtvý a vrací se z ciziny zpět domů.
• Mezitím Faidra zjišťuje, že Hippolytus je zamilovaný do mladé dívky jménem Aricia.
• Zasažena obrovskou žárlivostí se Faidra rozhodne Hippolytovi za jeho předchozí odmítnutí krutě pomstít.
• Po návratu Thesea lživě obviní Hippolyta z toho, že se ji pokusil zneuctít.
• Král Theseus Faidřiným lžím uvěří a v hněvu svolává na svého vlastního syna pomstu bohů.
• Následkem této kletby nevinný Hippolytus umírá.
• Faidru však začne tížit nesnesitelné svědomí, a tak se Theseovi ke všem svým lžím a intrikám přiznává.
• Tragédie vrcholí tím, že Faidra spáchá sebevraždu a otráví se jedem.
• V tomto díle je člověk chápán jako hříčka vášní, proti nimž je rozum bezmocný, avšak morálka nakonec vítězí právě Faidřiným přiznáním a smrtí.

 

Obsah díla Britannicus

• Tato hra z roku 1669 je silně inspirována historií starověkého Říma.
• Hlavní postavou je Britannicus, syn římského císaře Claudia, který je právoplatným dědicem trůnu.
• Jeho cestě k moci však nekompromisně brání jeho nevlastní bratr Nero.
• Navzdory názvu hry je samotná postava Britannica v ději méně významná.
• Hlavní důraz je kladen na mistrné a detailní vykreslení psychopatické povahy císaře Nerona a jeho intrik.

 

Obsah díla Berenika

• Tato tragédie z roku 1670 čerpá svůj námět z období antiky.
• Ústředním motivem je tragická a nenaplněná láska římského císaře Tita a palestinské královny Bereniky.
• Římští občané vyjadřují silný nesouhlas s tím, aby císař uzavřel sňatek s cizinkou.
• Titus se nakonec podvoluje tlaku společnosti a dává přednost svým státnickým povinnostem před osobní láskou.

 

Související autoři

Francouzský klasicismus
 
Molière

• Francouzský dramatik a herec.
• Nejslavnější autor klasicistních komedií, který se zaměřoval na kritiku lidských vlastností.

 
Pierre Corneille

• Francouzský dramatik a básník.
• Tvůrce hrdinské tragédie a jeden ze tří hlavních představitelů francouzského klasicismu.

 
Jean de La Fontaine

• Francouzský bajkař a básník.
• Autor slavných klasicistních bajek, které kritizovaly tehdejší společnost.

 

Slavné citáty

Z tragédie Faidra

„Není to už jen láska, je to Venuše sama, jež se celou svou vahou vrhla na svou kořist.“

 

Časté otázky k autorovi

Kdy a kde se Jean Racine narodil?
Jean Racine se narodil 22. prosince 1639 v Paříži do úřednické rodiny.
 
Jaké je nejslavnější dílo Jeana Racina?
Jeho nejslavnějším dílem je psychologická tragédie Faidra z roku 1677, která pojednává o osudové lásce k nevlastnímu synovi.
 
Kdo byli jeho nejvýznamnější současníci?
Společně s Molièrem a Pierrem Corneillem tvořil trojici nejvýznamnějších představitelů francouzské klasicistní literatury.