Jméno: Jean Racine
Zařazení: Spisovatelé
Přidal(a): David Hampl
Francouzský dramatik a básník, který je společně s Molièrem a Pierrem Corneillem považovaný za nejvýznamnějšího představitele klasicistní literatury. Psal především tragédie, které byly inspirované antikou, ale zároveň se v nich objevovaly i problémy ze současnosti. Hlavními postavami jsou zejména ženy.
Život
Jean Racine se narodil 22. prosince 1639 v Paříži do úřednické rodiny, která ze své služby králi získala šlechtický titul. Když mu byly tři roky, stal se sirotkem, jeho matka zemřela roku 1641, otec o dva roky později, a tak vyrůstal střídavě u tety a babičky. Vzdělání mu bylo poskytnuto na školách, která byly ovlivněny teologickým směrem jménem jansenismus. Bohužel toto učení považovalo divadlo za škodlivé pro duši a učitelé mladého Jeana od psaní divadelních her odrazovali. I přes to mladý Jean ve své literární činnosti pokračuje, začíná psát básně.
Zlomem v životě Jeana Racina byl rok 1660, kdy k příležitosti svatby francouzského krále Ludvíka XIV. napsal oslavnou báseň na jeho novomanželku s názvem La Nyphe de la Seine, která se setkala s úspěchem. Povzbuzen tímto úspěchem začíná psát i dramata, která jsou inspirována antickými příběhy. Kromě toho dál píše i oslavné básně na krále, za což dostává finanční odměny. Definitivní úspěch Racinovi přinesou až jeho další divadelní hry z druhé poloviny šedesátých let sedmnáctého století s názvy Alexandr Veliký a Andromacha.
Od té doby píše především tragédie, které patří k nejoblíbenějším a nejhranějším své doby. Navíc se těší oblibě krále, a tak je velmi dobře finančně zajištěn. V roce 1677 se dostává ještě blíže ke králi, když se ožení s dcerou královského pokladníka Kateřinou Romanetovou. Společně měli sedm dětí. Po sňatku s Kateřinou se Jean Racine plně soustředí na své služby u dvora a téměř nepíše. Naopak doprovází krále na jeho diplomatických i válečných výpravách a píše k tomu nejrůznější poznámky. K psaní se vrátí až ke konci života, kdy napíše další dvě tragédie.
Jean Racine zemřel 21. dubna 1699 v Paříži, pravděpodobně na následky tumoru na játrech či abscesu. Původně byl pohřben v klášteře Port-Royal nedaleko Versailles, po jeho požáru v roce 1710 byly ostatky Jeana Racina přemístěny do pařížského kostela Saint-Étienne- du- Mont.
Dílo
Faidra
Nejslavnější dílo Jeana Racina, psychologická tragédie, která měla premiéru 1. ledna roku 1677 a jejíž děj se odehrává v antickém Řecku. Hlavním tématem je osudová láska Faidry k nevlastnímu synovi Hippolytovi. Faidra se vdá za Hippolytova otce krále Thesea, což Hippolytus těžce nese. Ve skutečnosti ale Faidra miluje Hippolyta. Když se Faidra dozvídá, že její muž zemřel v cizině, dá svou lásku Hippolytovi najevo a vyzná se mu ze svých citů. Hippolytus ale její city neopětuje. Theseus ale mrtvý není a z ciziny se vrací zpět. Mezitím Faidra zjistí, že Hippolytus miluje mladou dívku Aricii. Velmi na ni žárlí, a tak se po návratu Thesea rozhodne Hippolytovi za jeho odmítnutí pomstít – obviní ho, že se ji pokusil zneuctít. Král Theseus Faidřiným lžím uvěří a na svého syna svolává pomstu bohů. Výsledkem je, že Hippolytus umírá. Faidru ale tíží svědomí, a tak se Theseovi ke všemu, co udělala, přiznává. Nakonec Faidra spáchá sebevraždu, otráví se jedem.
V tragédii Faidra je člověk chápán jako jakási hříčka svých vášní a citů. Rozum je proti nim bezmocný, což je trochu v protikladu s celkovým pojetím klasicismu. Nicméně rozum a morálka vyhrávají v okamžiku, kdy se Faidra ke svým činům Theseovi přiznává a páchá sebevraždu.
Britannicus
První hra z roku 1669, ve které se Jean Racine inspiroval historií starověkého Říma. Hlavní postavou je syn římského císaře Claudia Britannicus, který je sice právoplatným dědicem trůnu, nicméně jeho cestě na trůn brání jeho nevlastní bratr Nero. Ve hře je velmi dobře vykreslena psychopatická povaha císaře Nerona, navzdory názvu hry je postava Britannica méně významná.
Berenika
Další tragédie z doby antiky, jejímž tématem je tragická láska římského císaře Tita a palestinské královny Bereniky. Kvůli nesouhlasu římských občanů se sňatkem s cizinkou dává Titus před láskou přednost svým povinnostem. Hra měla premiéru v roce 1670.
