Jmenuji se Červená – rozbor díla

 

 Kniha: Jmenuji se Červená

 Autor: Orhan Pamuk

 Přidal(a): KK

 

 

Orhan Pamuk

• 7. 6.1952 – současnost
• žije v Istanbulu
• povolání: spisovatel, scénárista, novinář
• ocenění: Nobelova cena za literaturu (2006)
• styl psaní: postmodernismus

Život

• Studoval architekturu, pak studium přerušil a zapsal se na žurnalistiku, protože chtěl být spisovatelem
• Ve dvaadvaceti napsal svůj první román (Pan Cevdet a jeho synové) – román vyhrál literární cenu za románovou prvotinu
• 1982 se oženil a měl dceru podle která pojmenoval hlavní hrdinku své knihy: Černé knihy – Rüya
• Dlouho žil s matkou (neměl moc peněz a s matkou měl výborný vztah)
• Žil v New Yorku (1985 a 1988) vyučoval na Kolumbijské univerzitě literaturu.
• V roce 2013 se zúčastnil Festivalu spisovatelů Praha.

Charakteristika tvorby:

• zabývá se rozpory mezi Tureckým a Evropským světem.
• Nabádá vládu Turecka, aby změnila zákony a zajistila v zemi svobodu projevu (Je proto i obviněn z porušení zákona na ochranu Turecka, jeho představitelů a turectví)
• Romány jsou vždy velmi barvitě popsané – působí na více čtenářových smyslů (chut, vůně,..)
• Píše většinou o problematice muslimského Turecka a jeho často zpátečnické názory
• Spousta knih je propojena s historickými událostmi + pohybují se zde reálné postavy (mistr Osman, Jmenuji se Čevená) = historické romány
• Děj jeho knih se odehrává převážně v Turecku
• Snaha přiblížit Západu styl tureckého života a uvažování
• Turecká kultura, umění

Další díla:

• Sníh, Černá kniha, Nový život, Rusovláska, Muzeum nevinnosti, Bílá pevnost

Autoři stejného období:

• Salman Rushide (Děti půlnoci) – propojení východního a západního světa, Mika Waltari (Pád Cařihradu), Paul Auster (Leviatan)

 

Postmodernismus:

• myšlenkový směr konce 20. století
• reakce na modernu, odmítá její ráznost a jednolitost
• odmítá koncepci jediné pravdy a jediného cíle,
• usiluje o alternativní přístup ke světu – zaměřuje se na kritiku pokroku, odmítá kulturní nadřazenost západní civilizace a také nadřazenost racionality v poznání (magie, mystika, intuice, paranormalita)
• neexistují obecné pravdy a teorie, je zbytečné hledat jednotný výklad světa, každý si jej může vyložit dle svého
• propojení vysokého a nízkého umění (brak, sci-fi, komiks,..)
• složitá kompozice, vícevrstevnatost a vícevýznamovost- vzájemné propojování literárních děl narážkami, citacemi, výpůjčkami
• dílo otevřené tj.: čtenář si  sám pro sebe interpretuje a tím dotváří jeho smysl

 

Historický kontext:

• odehrává se koncem 16. století v Istanbulu (Osmanská říše: říše prostoru u středozemního moře)
• Teokratický (boží) islámský stát (zákony dle knihy Korán)
• za vlády Sultána Sulejmana prvního
• útok na Balkán, útok na Krym, Severní Afrika, Proniknutí do Uher
• Reálné historické postavy: Abduláh Chán (uzbecký panovník 16. stol.), Kara Memi (osmanský iluminátor 16. stol.), Murat třetí (sultán, děj knihy se odehrává za jeho vlády), Mistr Osman (osmanský iluminátor a miniaturista)
• Stará turecká slova a názvy: chalva (turecký med), celebi (vznešený člověk), gazel (milostná básen), akce (osmanská stříbrná mince)

 

Rozbor díla: Jmenuji se Červená

• Žánr: historický román, proza, ovšem objevují se zde prvky poezie (písen, básně)
• napsáno r. 1998
• vrcholné autorovo dílo

 

Kontext v jeho dílech:

• Historický román o turecké společnosti 16. stol, iluminátoři
• Detektivní, podobné autorovo dílo např. Sníh (vyšetřování sebevražd), Černá kniha
• Souboj s vlastními city a s tím co je správné, podobné dílo: Muzeum nevinnosti
• Důležitá a nebezpečná kniha, podobné dílo: Nový život

 

Téma

• celkové téma: víra v Boha (islám) a dodržování jeho zákonů, vyšetřování vražd
  
• hl. téma: vyšetřování vražd, život tamních lidí
  
• vedlejší témata: láska a co je pro ni člověk schopen obětovat, strach a pýcha

 

Myšlenka

• Autor se snaží přiblížit čtenáři tureckou společnost 16. století, její způsob uvažování, priority a rozdíly
• Poukazuje na to, že věci nejsou vždy černobílé
• Život tehdejších iluminátorů

 

Časoprostor

• 16. století, Turecko (Osmanská říše), Istanbul
• Dům Karova strýce, dům manžela Şeküre, Iluminátorská dílna + domy iluminátorů, sultánova klenotnice

 

Kompozice

•  promlouvá více postav i neživých objektů (namalovaný strom, barva) = ich-forma
• Rámcová s prvky retrospektivy

 

Jazyk a styl

• Dlouhé popisné pasáže
• Psán spisovným jazykem, rozhovory postav hovorovou češtinou
• Časté užití archaismů a cizích slov – efendi
• Častá personifikace – v knize promlouvá strom, namalovaná smrt, barva atd
• Eufemismy (pohřeb strýce, pozlacovače)
• Ironie (často používaná Şeküre, když kárá Karu, či své děti)
• Hyperbola – používaná Karou, když popisuje, jak hrozně mu bylo bez Şeküre
• Oxymoron – když strýc umírá a cítí ohromnou bolest, cítí se šťastný, že konečně bude u Boha
• Aposiopese (nenadálé odmlčení, nedokončení započaté věty) – často používaná u promluvy vraha
• Řečnické otázky – vyskytují se u monologů téměř všech postav
• Slang – odborná slova, kterým mohou rozumět jen iluminátoři
• Přezdívky a zdrobněliny – Oliva, Motýlek, Čáp

 

CHARAKTERISTIKA POSTAV

(postavy nejsou příliš podrobně popsané, autor se spíše zaměřuje na jejich způsob přemýšlení a celkový pohled na věc)

• Kara efendi (pan, vyučený člověk): Bratranec Şeküre – miluje ji, chce si ji vzít(později i vezme), udělal by pro ni cokoliv, vyšetřuje(a i vyšetří vraždu svého strýce), knihař, zbrklý, vášnivý, smutný, odhodlaný
• Şeküre: Krásná matka 2 chlapců (Sevket, Orhan-autor knihy). Vdova. Žena Kary. Přikáže Karovi, že se s ním nevyspí do dob, než vypátrá vraha jejího otce. Chytrá, paličatá, neupřímná, manipulativní, milující
• Motýlek, Čáp a Oliva: Nejlepší iluminátoři z malířské dílny mistra Osmana. Iluminují knihu pro sultána za dohledu Karova strýce, kterého potom Oliva – hlavní padouch knihy. Ze strachu zabije (zabil pozlacovače oné knihy). Karovi přátelé. Dříve měli sexuální vztah s mistrem Osmanem.
  • Pozn.: Ve starém Turecku byly homosexuální akty s mladými chlapci naprosto běžné, jelikož tělo ženy bylo posvátné a nesmělo se zneužívat k chlípným myšlenkám, či k sexuálním praktikám mimo manželství. (symbol krásy byl mladý chlapec)
• Mistr Osman: Starý mistr a učitel iluminátorů. Pomáhá Karovi pátrat po vrahu strýce a pozlacovače. Zastánce starých iluminátorských metod. Na konci si vypíchne oči, aby se nemusel dívat, jak mladší iluminátory stále více láká metoda franckých mistrů – je proti starým normám, považována za rouhání.
  • Pozn.: Vypichování svých očí bylo u iluminátorů běžné. Když totiž na stáří přišli o zrak, bylo to znamení, že je Bůh miluje a mohou ted vidět svět jeho očima.
• Ester: Stará tlustá židovka. Dohazovačka. Tajně roznášela psaní milenců.
  • Zvědavá, chytrá, veselá, optimistka
• Strýc efendi a Hayrie: Milující otec Şeküre, Iluminátor. Nechtěl a nechce Karovi dát svoji dceru za ženu. Zabit Olivou, kvůli poslední stránce knihy, kterou tvořil na příkaz sultána. Sexuální vztah se svoji otrokyní Hayrií, ta nenávidí Şeküre, protože ji tyranizuje a snaží se ji zničit.
• Hasan: Bratr zesnulého manžela Şeküre. Miluje ji a snaží se ji dostat násilím. Zabije Olivu a uteče z Istanbulu. Výbušný, cholerik, vášnivý, zoufalý, tvrdý, agresivní

 

OBSAH

Kniha začíná záhadnou vraždou vrchního pozlacovače, který pracuje na tajemné knize Strýce efendiho. Vrahem je jeden z jeho přátel – Iluminátorů, kteří též pracují na stejné knize.

Do města přijíždí Kara – synovec strýce, který před 12 lety odjel, protože mu strýc nechtěl dát za ženu svoji krásnou dceru, Şeküre.

Şeküre už je ovdovělá a má 2 syny, nechce žít sama a bez ochrany muže, proto uvažuje o tom, že si vezme za muže Karu, který splní vše co jí vidí na očích, nebo Hasana – bratra jejího zesnulého manžela, ze kterého má strach.

Jednoho dne strýc za záhadných okolností umírá a jeho vražda je okamžitě spojená se smrtí pozlacovače.

Když je strýc mrtvý, nic nebrání Karovi, aby si Şeküre vzal za ženu, a tak se vezmou.

Vraždy se začnou prošetřovat a podezření okamžitě padne na Karu, který by ze strýcovi smrti vytěžil nejvíce (ovšem on to není, protože ten večer byl se Şeküre) a na zbylé 3 iluminátory.

Kara je mučen, ale nakonec je propuštěn s rozkazem, že do 3 dnů bud najde vraha, nebo bude mučen mnohem hůře a nejspíše zmrzačen do konce života.

S pátráním po vrahovi mu pomáhá mistr Osman, pro kterého platí to stejné pravidlo.

Marně pátrají a jedinou stopou se zatím zdá být kresba koně s prořízlými nozdrami, proto poprosí sultána, aby mohli nahlédnout do jeho knihovny, a pochopily význam stylu kreslení tohoto koně, což by jim následně mohlo pomoci dopadnout pachatele.

Knihu za nějaký čas najdou a mistr Osman, jelikož své iluminátory dobře zná, okamžitě rozhodne, že pachatelem je Čáp. Poté si ze zoufalství a z touhy po pravém mistrovství a boží blízkosti vypíchne oči.

Mezitím Kara prohledává příbytky všech 3 podezřelých, protože si není úplně jist tím, co řekl Osman.

Postupně se spojí s Motýlkem a Čápem a společně zjistí, že pachatelem je Oliva.

Snaží se jej lstí dopadnout a když se jim přizná, zaútočí na něj.

Kara je velmi těžce zraněn a Oliva uprchne (předtím se jim ale podaří Olivovi vypíchnout oči).

Olivu na útěku potká rozzuřený Hasan a viní ho za to, že se Şeküre nestala jeho ženou, kvůli knize jejího strýce na které Oliva pracoval. Hasan mu posléze usekne hlavu a uteče pryč z Istanbulu.

Kara ted může konečně žít plnohodnotným manželským životem se Şeküre, ale je mrzák.

 

Podobná díla jiných autorů:

Jméno Růže – Umberto Eco

• Paralela: – podobný styl psaní (dlouhé popisné pasáže, využívání cizích slov, dlouhé promluvy o Bohu a historii)
• kniha kvůli které se umírá
• vysoké mravní zásady s ohledem na náboženství a důsledky jejich porušení: Şeküre  (muslimská žena), Aco z Melku (mnich)
• víra v jednoho Boha
• Vyšetřování vražd

Leviathan – Paul Auster:

• přátelství, zrada, tělesné touhá a odcizení
• Když přítel vypravěče zemře, snaží se V. Zjistit proč (detektivní zápletka)
• Žárlivost vypravěče na zesnulého a jeho částečná  „radost“ když zemře (Kara a stríc efendi – nechtěl mu dát Sekure, po jeho smrti se s ni oženil)
• Nepátrá po tajemné knize, ale po „knize“ přítelova života
• Reaguje na společenskou i politickou situaci, na morálku i násilí, na vše, co proniká do každodenního života občanů a co se podepisuje na jejich psychice a myšlení (Stejné motivy, mentalita muslimů v důsledku jejich náboženství..)