Jméno: Josef Kainar
Zařazení: Spisovatelé
Přidal(a): David Hampl
Tento český básník je známý především jako člen básnického uskupení Skupina 42. Kromě básnické tvorby se věnoval také překladům, novinářské činnosti, výtvarnému umění a hudbě. Jeho texty jsou dodnes známé díky zhudebněné podobě. Jednou z jeho nejznámějších básní je Stříhali dohola malého chlapečka, kterou nazpíval Vladimír Mišík. Mnoho jeho básní je vlastně jakýmsi malým příběhem, který nutí čtenáře k zamyšlení.
Život
Josef Kainar se narodil 29. června 1917 v Přerově. Dětství Josefa Kainara nebylo příliš šťastné, jednak díky otcovu povolání, pracoval jako železniční úředník, a rodina se proto často stěhovala, jednak mezi Kainarovými rodiči postupně narůstaly problémy, které vedly k tomu, že se rodiče od sebe odloučili. Navíc tehdy desetiletý Josef zůstal v péči otce. Kainarův otec se záhy znovu oženil a celá tato těžká rodinná situace Josefa Kainara velmi zasáhla a poznamenala. K rodinným problémům se pak přidaly i problémy ve škole a neopětovaná láska. Psychicky nevyrovnaný Josef Kainar se tak v sedmnácti letech pokusil o sebevraždu, postřelil se revolverem. V této době začíná také psát své první texty.
Po úspěšném zakončení studia na gymnáziu začal Josef Kainar studovat na Karlově univerzitě český a francouzský jazyk. Při studiích se také seznámil s dalšími významnými básníky Františkem Halasem či Vítězslavem Nezvalem. V roce 1939 však došlo vlivem historických událostí k uzavření vysokých škol, a Josef Kainar tak místo studia zamířil do zaměstnání. Během druhé světové války vystřídal velké množství různých povolání. V této době také navázal kontakt se Skupinou 42, zejména s malířem Františkem Hudečkem a s básníky Ivanem Blatným a Oldřichem Mikuláškem.
Po komunistickém převratu v roce 1948 se stal jedním z básníků, kteří psali básně ovlivněné komunistickým režimem, a stal se spisovatelem z povolání. V šedesátých letech spolupracoval s filmem i televizí. V roce 1970, tedy na počátku normalizace, se stal předsedou přípravného výboru Svazu českých spisovatelů. Zemřel na zámku v Dobříši 16. listopadu roku 1971 na infarkt, pohřben je na pražském Vyšehradě.
Dílo
Příběhy a menší básně
Kainarova prvotina z roku 1940, ve které se projevil i vliv druhé světové války. Významným znakem je příběhovost, jde vlastně o příběhovou lyriku, srozumitelný text, který má vyjádřit atmosféru, pocit, dojem.
Veliká láska a Český sen
Dvě básnické sbírky z počátku padesátých let, konkrétně z roku 1950 a 1953, které jsou nejvíce poplatné své době, a projevuje se v nich stalinismus.
Nové mýty
Nejvýznamnější básnická sbírka, která vyšla v roce 1946 a byla ovlivněna Skupinou 42. Hlavními rysy této sbírky jsou ironie, sarkasmus, hovorový jazyk až vulgarismy. Sbírka je ovlivněna také existencialismem, objevují se v ní pocity odcizení a osamění. Nejznámější báseň Stříhali dohola malého chlapečka je metaforou na přechod mezi dětstvím a dospělostí, kdy dospělého příliš radostí v životě nečeká.
Člověka hořce mám rád
Básnická sbírka z roku 1959, kde se od komunistických témat vrací zpět k člověku. Sbírka má symbolický název, který vyjadřuje jeho nezlomnou lásku k lidem, a to i při vědomí, že člověk chybuje, mýlí se a hřeší. Jde vlastně o jakýsi básnický soubor „obyčejných“ lidských zpovědí, optimistickou variantu poezie všedního dne.
Lazar a píseň
Básnická sbírka z roku 1960, ve které je patrné uvolnění poměrů, ke kterým v Československu v šedesátých letech došlo. Nejznámější báseň má název Jaký to s ním bylo. Opět je v ní zachycen vývoj od dětství k dospělosti a to, co vše člověk musí v jednotlivých obdobích překonávat.
Mnohé Kainarovy texty byly díky své hudebnosti také nazpívány, především v jazzové, beatové či folkové podobě. Mezi nejznámější zpěváky, kteří Kainarovy básně převedli do hudební podoby, patří kromě již zmiňovaného Vladimíra Mišíka také Michal Prokop, Karel Plíhal, Jiří Suchý, Eva Olmerová či Zuzana Navarová. V roce 1977 vyšlo hudební album s názvem Obelisk, které obsahovalo pouze zhudebněné básně či původní písňové texty Josefa Kainara.
