Kniha: Kladivo na čarodějnice
Autor: Václav Kaplický
Přidal(a): Haidy
Autor:
Václav Kaplický se narodil 28.8.1895 v Červeném Dvoře a zemřel 4.10.1982 v Praze. Byl to český prozaik a publicista. Byl stoupencem T.G. Masaryka a otevřeně vystupoval proti rozmáhajícím se nacistickým tendencím.
Inspirace:
Autor se inspiroval skutečnými událostmi, které se staly na zámku Velké Losiny v 17. Století. Čerpal do dobových dokumentů. Název knihy převzat z názvu knihy, podle níž inkvizitoři soudili.
Dílo Václava Kaplického bylo zfilmováno roku 1969 Otakarem Vávrou.
Druh literatury:
Literární žánr:
Literární směr: Česká literatura 2.pol. 20. Stol – období rychlého rozvoje vědy a kultury, z počátku návaznost na demokratické tradice 1.republiky a na dobu předválečnou. V literatuře se psala se především díla s tématikou války, ale také kronikářské,budovatelské,psychologické a historické romány. Na literaturu mělo velký vliv politické dění. Po normalizaci se literatura rozštěpila do tří proudů, a to do oficiální vydávané literatury, samizdatové a exilové literatury.
Historický román – navazuje na předválečný román,dokumentárnost
Z díla:
Většinu děl Václava Kaplického tvoří historické romány, avšak psal i autobiografie a knihy pro mládež.
Železná koruna (1954) – dva díly o utrpení českého lidu po 30.válce
Život alchymistův (1980) – život a pád dvorního alchymisty za Rudolfa II.
Bandita(1969) – kniha pro mládež
Literární kritika:
Dech beroucí dílo bylo přijato velice kladně. O tom svědčí i to, že sotva šest let po vydání knihy byl natočen podle literární předlohy stejnojmenný film.
Dílo již není aktuální, avšak bereme si z něj neustále poučení o historií.
Motivy: života a smrti, přátelství (věřili v očisťující – zprošťující prostředek)
Téma: Situace v České zemi za vlády Habsburků na konci 17. století a řada absurdních obvinění z čarodějnických praktik.
Hlavní myšlenka:
Autor chtěl vylíčit inkviziční procesy, které se konaly na našem územ v 17.století a poukázat na jejich nesmyslnost. Dále kritizuje rozdělení společnosti do chudých a bohatých řad. V 17.století byla moc šlechty neomezená. Výborně čtenáři přiblížil, jaký strach měli lidé z mučidel, že obviňovali a udávali nevinné lidi.
Kompozice: chronologická (kapitoly,epilog)
Stylistická charakteristika textu: vyprávění,popis, kontrasty
Spisovný jazyk, latinské citáty a slova, vnitřní monology,dialogy ,archaismy, hovorový jazyk (charakterizuje chudou vrstvu)
Postavy:
Jindřich František Boblig z Edelstadtu – inkvizitor, který jde pouze za bohatstvím a to i přes všechny překážky. Je ziskuchtivý , nečestný, nelítostný a zlý.
Kryštof Alois Lautner – šumperský děkan, velmi oblíbený mezi lidmi, vystupuje proti Bobligovi,
je za to obžalován a popraven.
Zuzana Voglicková – děkanova kuchařka, velice krásná, mladá.
Vojtěch Winkler – mohelnický děkan, spolužák Lautnera, který ho zradí, aby se zavděčil biskupovi
Hraběnka Angelika – majitelka sídla Na Velkých Losinách. Sama se Bobliga bojí.
Další: Marina Schuchová, Davidka, Dorota Goerová, lázeňská Tobiášová, Marie a Alžběta Satlerová, Kašpar Satler, posluhovač Ignác…..
Čas a prostor:
Děj se odehrává především ve Velkých Losinách na konci 17.století
Vypravěč:
vševědoucí (er forma)
Děj:
V šumperském děkanství sídlil děkan Kryštof Lautner, který měl za kuchařku mladou dívku Zuzanu Voglickou. Děkan ji měl velmi rád, jako vlastní dceru a bral ji všude s sebou a to později mělo negativní vliv na jeho osud. Vše začalo tím, že žebračka Maryna Schuchová chtěla ukrást svěcenou hostii z místího kostela pro svoji přítelkyni. Ta jí řekla, že potřebuje svěcenou hostii, aby jí kráva dojila. Zato ji slíbila mouku na lívance. Žebračka měla hlad, a proto souhlasila. Nešlo tedy o žádné čarodějnictví, ale nevědomost a snaha najíst se. Hostii v kostele nespolkla, což zpozoroval farář Schmidt a žebračka byla uvězněna v losinském zámku.
Farář Schmidt se řadil mezi náboženské fanatiky a ve všem viděl čarodějnictví. Na zámek bylo svoláno panstvo, jež mělo rozhodnout, co se s žebračkou učiní. Schmidt navrhl olomouckého advokáta pana Bobliga, který byl povolán jako inkvizitor v čarodějnických procesech. Ten měl ještě pomocníka, hrbatého Ignáce, který byl všem odporný. Inkvizitor Boblig začal vyslýchat žebračku, která nechtě usvědčila také svoji kamarádku Groerku a Davidovou.
Boblig u nich začal nejprve s výslechy, potom ale přišla na řadu tortůra (mučení), když obžalované neustále tvrdily, že nejsou čarodějnice. Boblig chtěl získat pouze bohatství, nezáleželo mu totiž na spravedlnosti procesu, proto chtěl, aby tyto procesy byly co nejdelší, aby z toho utržila nejvíc jeho kapsa. Proto dával uvrhnout do žaláře další šumperské, losinské a vernířovické občany.
Děkan Lautner viděl, jaké zlo Boblig páchá, a jako jediný měl odvahu zajet za olomouckým biskupem, aby mu řekl, jak si počíná Boblig se svým druhem Ignácem. Nevěděl však, že na biskupství jsou na něj domluvení a že ho chtějí také dostat za mříže. U biskupa Lautner nepořídil, a proto odjel zpět do Šumperka. Mezitím se Bobligovi v mukách tortůry přiznaly obžalované k tomu, že Lautner je jejich druhem v čarodějnictví.
Tyto výpovědi poslal Boblig na biskupství a tam se definitivně rozhodlo o Lautnerově uvěznění. Ještě předtím zavřeli Zuzanu Voglickou se stejným obžalováním. Když to děkan zjistil, onemocněl. Náhle dostal pozvání od svého přítele, mohelnického děkana Winklera na posvícení. Lautner nabídku přijal a jel do Mohelnice. Jenže vše byla léčka. V Mohelnici byl ale zatčen a následně uvězněn.
Mezitím byla provedena exekuce, při níž upálili i Zuzanu Voglickou a jiné měšťanky a měšťany. Lautner byl zdrcen ze zrady svého přítele Winklera, kterého znal už od dětství, ale také ze smrti Zuzany. Boblig začal děkana vyslýchat. Ten však měl silnou vůli a nepřiznal se. Začal jej tedy mučit. Byl mu nakonec sdělen rozsudek – upálení. Ještě před smrtí na Šibeničním vrchu byl světícím biskupem odsvěcen.
Císař nakonec Bobliga odvolal, protože ani on sám nevěřil v pravdivost výpovědí osob přiznaných u mučení.
