Jméno: KSČ a vliv na literaturu
Zařazení: Literární období
Přidal(a): Kristýna Hodonská
Komunistická strana Československa (KSČ)
- Krajně levicová strana založená 16. května 1921 Bohumírem Šmeralem.
- V letech 1948–1989 držela veškerou politickou moc v zemi.
- K základním programovým východiskům patřil třídní boj vedený dle sovětského vzoru. Mezi cíle patřila i fyzická likvidace třídních a ideologických nepřátel.
- Nástupcem je Komunistická strana Čech a Moravy (KSČM), na Slovensku to byla Strana demokratickej ľavice (zanikla po neúspěchu ve volbách v roce 2002).
KSČ a vliv na literaturu
- Po válce roku 1945 spisovatelé využívaly zejména témata z bojů, prožitých událostí a snažili se vypsat se ze všeho zlého, co prožili.
- V únoru 1948 nastal komunistický převrat a byla nastolena tvrdá cenzura, omezování slova, politické čistky a likvidace nejen politiků, ale i samotných spisovatelů.
- V roce 1949 přejmenován Syndikát českých spisovatelů na Svaz českých spisovatelů.
- Prosazovaly se marxistické myšlenky.
- V oficiální literatuře dominovali především budovatelské romány a díla idealismu.
- Vyšel seznam zakázaných autorů a z knihoven začalo postupné stahování nepovolených knih.
- Druhá polovina 50. let přinesla povolení cenzury, autoři mohli svobodně vydávat a vyvíjeli snahu o obrození české literatury. Vznikala řada tiskovin a časopisů – například Host do domu, Literární noviny později Literární listy nebo Sešity.
- To vyvrcholilo 12. 8. 1968 Pražským jarem, po kterém bylo Československo uvrženo do hluboké totality.
- Opět byly zakázaný tiskoviny, nastolena tvrdá (neoficiální) cenzura, pronásledovaní spisovatelé, kteří se aktivně nepodíleli na budování nového státu.
- Jedním z nejpronásledovanějším autorem doby se stal Ludvík Vaculík. Původně zarytý komunista, po vystřízlivění, že socialismus pouze využívá svých přívrženců, se stal autorem manifestu Dva tisíce slov, který podepsalo více než sto tisíc osob.
Postupně se utvářely 3 základní směry literatury:
- Oficiální literatura – (Bohumil Hrabal – Ostře sledované vlaky, Vladimír Páral – Milenci a vrazi)
- Samizdatová literatura – působili zde autoři, kteří nesměli oficiálně publikovat (Ludvík Vaculík – Český snář, Sekyra, Jaroslav Seifert – Maminka)
- Exilová literatura – část spisovatelů emigrovala a nadále své publikace vydávala v zahraničí. (Josef Škvorecký – nakladatelství ´68 Publishers v Torontu)
Založena byla také edice Petlice, která publikovala zakázané autory, dále Charta 77, jež kritizovala politickou a státní moc kvůli omezování lidských práv a svobod. K tomuto dokumentu se až do roku 1989 přihlásilo přes 1900 lidí.
Po roce 1989 se stal knižní trh přesycen, jelikož náhlá svoboda projevu zapříčinila, že autoři začali vydávat veškerá dosud zakázaná díla.
