Kniha: Maminka
Autor: Jaroslav Seifert
Přidal(a): Pajuuuu
Jaroslav Seifert (1901-1986)
- Narodil se 23. září 1901 na Žižkově (Praha).
- Český lyrický básník, prozaik, publicista a překladatel. V roce 1984 mu byla jako jedinému českému spisovateli udělena Nobelova cena za literaturu.
- Vychodil šest tříd gymnázia, poté studií zanechal.
- Ve dvacátých letech začal svou žurnalistickou a literární dráhu a stal spoluzakladatelem, členem a mluvčím uměleckého hnutí Devětsil.
- Působil jako redaktor Komunistického nakladatelství a knihkupectví v Praze na Perštýně,
- redigoval řadu komunistických deníků a avantgardních časopisů (Rudé právo, Rovnost, Právo lidu, Nová scéna, Kytice).
- Jeho ženou byla Marie Ulrichová.
- Podepsal manifest proti Gottwaldovu vedení KSČ, za to byl ze strany vyloučen. Patřil k prvním signatářům Charty 77.
- Členem sociální demokracie. 10. ledna 1986 zemřel v pražské nemocnici na Strahově na selhání srdce.
Nejznámější sbírky:
- a) 20. léta – nejprve proletářská poezie (Město v slzách), poté poetismus (Na vlnách T. S. F., Slavík zpívá špatně, Poštovní holub)
- b) 30. léta – subjektivní lyrika – Jablko z klína, Ruce Venušiny, Jaro sbohem
- c) Za okupace – Zhasněte světla, Vějíř Boženy Němcové
- d) Po válce – Šel malíř chudě do světa, Maminka
V sedmdesátých letech mohly být vydávány pouze básníkovy dřívější sbírky, jeho básně odstraněny z čítanek pro nesouhlas se sovětskou okupací.
Literární kontext
Česká poezie 1. poloviny 20. století
Byl členem Devětsil:
- Hnutí českých levicových avantgardních umělců 20. let 20. století
- Sociální záležitosti, dělníci proletáři
Pořádání představení pro velké masy, zábavné, recitační, divadelní představení, scénky Umělecký program do 2 směrů:
- a) proletářská
- b) poetismus
Představitelé:
- Jiří Wolker, Jaroslav Seifert, Vítězslav Nezval, Karel Teige
Rozbor díla: Maminka
Základní charakteristika
- Literární druh: lyrika
- Literární žánr: zpěvná intimní lyrika, milostná lyrika
- Období: české poválečné období 20. století (sbírka vyšla v roce 1954, tedy v 50. letech)
Téma
Měla vyvolat ztracené vzpomínky z dětství. Uvědomit si jak je pro nás domov důležitý, a že dětství je jedno z nejkrásnějších období v našem životě a jen a jen díky mamince a tatínkovi – rodině, která tvoří naší ochranu, zázemí a místo kam se můžeme vždy vracet. Maminka jakožto nejdůležitější osoba v našem životě.
- plná citu, sentimentu, vzpomínání na ztracené dětství
- láska k matce, tomu, jaká doopravdy byla – obyčejná a chudá, pracovitá, milá, milovala své děti nade vše, tvrdě pracovala, aby se měly dobře, přesto velmi prosté chudé prostředí
- obdivu k matce jako rodiči, ženě i člověku
- otec a matka nejdůležitější osoby v jeho životě
- nostalgie nad uplynutým mládím, zejm. dětstvím
- stáří je nevyhnutelné
- smrt matky jako bolestná ztráta, ztráta části sebe sama
- prostý popis jednoduchý věcí ( zrcátko, prstýnek).obyčejných okamžiků, ale které nikdy nezapomene
- častý motiv vlaku – bydleli v domě u nádraží (př. básně Vlaky, Nádraží)
Hlavní postavy
- maminka – hodná, veselá, starostlivá, pracovitá, dělá vše pro svoje děti, pracuje od rána do večera stále uklízí, večer je velmi unavená a nemá silu nic dělat (prala, vařila, umývala)
- tatínek – hodný, chudý
- V básních se také zmiňuje o statečném strýcovi (ve válce, hodně cestoval) a dědečkovi (pohřeb)
Charakteristika některých básní
Maminčino zrcátko
Zlaté zrcátko, ve kterém se maminka půl jejího života česala, viselo vždy na skobě a odráželo paprsky slunce a to vždy mladou maminku rozveselilo a zpívala si písně, na které s otcem kdysi tančili. Měla zrcátko ráda, protože s ním vzpomínala na své mládí. S časem se na zrcátku začaly objevovat praskliny a rozbilo se. Maminka mezitím, stejně jako zrcátko, zestárla a zemřela. Syn ji pak šel navštívit, a spolu se zrcátkem vzpomínal na svou maminku.
Charakteristika: Zrcátko: krásné, je jako živý tvor, který vypovídá o životě maminky
Tatínkova dýmka
Vzpomínka na otce, jak rád kouřil ze své dýmky, maminka se trochu zlobila, že jí sype popel na podlahu. Dnes dýmka leží na okně.
„Obláček namodralý
tišeserozplýval.
To co jsme milovali,
milovat budem dál.“
Maminčina kytice
V albu je maminčin portrét. Je v závoji, má dlouhou vlečku a tatínkovi hledí do tváře. Maminka si tiskne k srdci kytici růží a pod závojem je krásná a mladá. Tatínek má knír a dívá se na růže. Na fotce se nic nemění, ale ve skutečnosti ano.
Kompozice a jazyk
Objevuje se zde písňová – melodická intonace, pravidelný verš. Verše věnované lásce, mamince, domovu v Praze. S jemnou melancholií se opakovaně vrací k tématům jara, dětství a lásky.
Chronologická kompozice, bohatá slovní zásoba, zastaralé výrazy.
Perifráze – je nervózní, neví co psát, epizeuxis – čeká a čeká…
Používá spisovný jazyk, velmi dobře čtivý. Snadný i pro začínající čtenáře. Velmi jednoduché verše.
Jazyk
- „Ich“ forma – Já
- bohatá slovní zásoba
- zastaralé pojmy, výrazy
- aliterace – dám dopis
- knižní výraz – začíti
- onomatopoie (zvukomalba)
- perifráze – je nervózní, neví co psát
- přirovnání – jak svatojánská muška
Další básně
U okna, Večerní píseň, Vlaky, Maminčina kytice, Ukolébavka, Píseň, Píseň o slabikáři, První dopis mamince, Mateřídouška, Nádraží, Mlýnek na kávu, Píseň o pruhovaných peřinách, Hra v kuličky, Všední den, Píseň o dobrodružství, Petrolejová lampa, Okarína, Dědečkův pohřeb, Hora Říp, Prstýnek po mamince, Krabice na čaj, Hrdličky
